Fair trade - spravedlivý obchod

V minulých desetiletích jsme byli zvyklí finanční podporu spíše přijímat než poskytovat. Mnozí stále věří, že Česká republika je zemí chudou a že zaplatit něco navíc na podpo­ru těch, kterým se daří hůře, si - ať už jako stát, nebo jako jednotlivci - „nemůžeme dovolit". Česká republika přitom patří mezi čtvrtinu nejbohatších států světa!

Životní realita v zemích, které jsou na konci pomyslného žebříčku, je pro nás takřka nepředstavitelná - chybí přístup k zdravotně nezávadné vodě, odborné lékařské péči a vzdělá­ní; pracovních příležitostí je minimum a ty, které se nabízejí, jsou mizerně placené. Na péči o přírodní zdroje a ochranu přírody se nedostává prostředků - hlavní a leckdy jedinou pri­oritou je zajistit holé přežití.

V řadě těchto zemí přitom vznikají výrobky, které jsou nepostradatelnou součástí nabídky každého supermarketu nebo samoobsluhy a které jsou běžnou součástí života vět­šiny z nás. Bez kávy, čaje, kakaa, banánů, rýže, koření, bavlny a mnoha dalších výrobků se už snad ani neumíme obejít. Výroba a mezinárodní obchod s těmito komoditami jsou však bohužel zatíženy specifickými problémy, které ztěžují život výrobcům, jejich rodinám i celým regionům.

Malí neorganizovaní pěstitelé kávy jsou například snad­nou kořistí místních obchodníků, kteří od nich kávu vyku­pují - pěstitelé ihned po sklizni zoufale potřebují hotovost, nemají prostředky na to, aby kávu sami zpracovali a dopra­vili na trh, a tak prodávají prakticky za jakoukoliv cenu. Nestabilita mezinárodního trhu způsobuje těžkosti nejen jednotlivým pěstitelům, pro které je káva hlavním zdrojem obživy, ale i celým regionům, které se specializují na pro­dukci kávy. Spekulace s kávou dále zhoršují už tak velmi nepříznivou situaci. Produkce běžných banánů je typická nebezpečnými pracovními podmínkami, násilným potlačo­váním odborových hnutí a nadměrným užíváním pesticidů, které vážně ohrožuje zdraví pěstitelů a jejich rodin i přírod­ní zdroje a neprospívá pochopitelně ani spotřebitelům. Pěstování konvenčního kakaa je spojeno s dalším problé­mem: kvůli nízké ceně, kterou pěstitelé za kakao dostávají, se opětovně rozmáhá dětská a nucená práce. Tak bychom mohli pokračovat komoditu po komoditě.

Coby spotřebitelé výrobků, které v těchto zemích vznikají, přitom máme v rukou klíč, kterým můžeme ovlivnit podmín­ky pěstování a zpracování. Stačí jím jen správně pootočit.

Co je fair trade?

Fair trade (do češtiny nejčastěji překládaný jako spraved­livý obchod) vytváří poměrně malou, ale významnou alter­nativu k současnému ekonomickému modelu: je to způsob obchodování, který podporuje malé výrobce a zaměstnance v chudých zemích světa. Fair trade je založený na předpo­kladu, že lepší než chudým zemím a jejich obyvatelům poskytovat almužny ve formě charity či nevhodné rozvojové pomoci je umožnit jim takovou účast na mezinárodním obchodu, která přispěje ke skutečnému rozvoji společnosti a hospodářství těchto zemí.

Fair trade současně dává nám, spotřebitelům, jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit jiný ekonomický model, dát hlas jinému způsobu obchodování a výroby a v nepo­slední řadě získat velmi kvalitní výrobky za dobrou cenu. Fair trade je postaven na souboru principů, které mají zajistit zemědělcům a řemeslníkům z chudých zemí i jejich rodinám důstojný život. Mezi principy fair trade patří vyloučení zbytečných obchodních prostředníků, kteří ukra­jují výrobcům z jejich výdělku, zamezení zneužívání dětí v procesu výroby, dodržování základních zdravotních a sociálních standardů, jak je definuje Mezinárodní organizace práce ILO, vyloučení geneticky modifikovaných surovin a dodržování ekologicky šetrných postupů v zemědělství i ve výrobě. Výrobcům se za jejich výrobky platí smluvně stanovená férová cena, která plně pokrývá náklady na výro­bu a živobytí a umožňuje investice do zpracovatelských zařízení, zkvalitňování výroby, zvyšování odborných kapa­cit apod. Zemědělci jsou díky prostředkům z fair trade například schopní získat certifikaci ekologického zeměděl­ství, která je pro ně mnohdy finančně nedostupná, ačkoliv se ve svých zemědělských postupech požadavkům certifika­ce blíží.¹

K minimální stanovené výkupní ceně fairtradových výrobků se připočítává ještě příplatek - tzv. sociální prémie. Napří­klad u kávy typu arabica je v současné době minimální výkupní cena stanovena na 1,25 amerického dolaru za libru², sociální prémii činí 0,10 dolaru za libru. K tomu mohou pěstitelé získat ještě příplatek 0,20 dolaru, pokud kávu pěstují podle pravidel ekologického zemědělství.³ Sociální prémie se nevyplácí jednotlivým pěstitelům, ale putuje do společného fondu družstva nebo firmy, z něhož se na základě rozhodnutí členů družstva (příp. zaměstnanců firmy) financují různé sociálně a environmentálně oriento­vané projekty v místě. Bolivijské družstvo El Ceibo investu­je například do zlepšování dopravní infrastruktury, aby mohlo svou úrodu kakaa snáze dopravit na trh, indičtí Tea Promoters India zase zřídili střední školu pro děti sběračů čaje, kteří pracují na jejich plantážích, a další děti z okolí. Aby výrobci získali stanovenou výkupní cenu, příplatek a další výhody, které z fair trade plynou, musí se sdružit do demokraticky řízeného družstva (do fair trade se tedy nemohou zapojit jednotlivci), případně do sociálně angažo­vané firmy se silnou zaměstnaneckou organizací, musí být zajištěna průhlednost, otevřenost, dodržování stanovených environmentálních a pracovněprávních kritérií. Konkrétní situaci v jednom fairtradovém družstvu v Kolumbii přibližuje článek Evy Fraňkové na konci kapitoly.

Trocha historie...⁴

Když na konci 40. let 20. století začala americká nevládní organizace Ten Thousand Villages jako první nezisková organizace na světě obchodovat s chudými komunitami z Jihu, kdekdo se jejich aktivitě podivoval - jak obchodovat s těmi, kdo nic nemají? Nápad se však uchytil - západní občané získali díky fair trade (tehdy se tomuto způsobu obchodu říkalo alternative trade) nejenom dobrý pocit z toho, že někomu pomohli, ale také pěkný výrobek. Ame­rické kolegy brzy následoval britský Oxfam, který v roce 1964 vytvořil první organizaci alternativního obchodu, která se věnovala výhradně obchodování se znevýhodněný­mi komunitami ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Současně začaly vznikat podobné iniciativy v Nizozemsku a dalších evropských zemích. První výrobky, se kterými se v rámci zásad fair trade obchodovalo, byly především řemeslné předměty - vyšívané polštáře, dečky, proutěné ošatky, ozdobné svíčky. Následovaly potravinové výrobky ­nejprve třtinový cukr, časem přibyly káva, kakao, čaj, baná­ny a další.

V roce 1980 se zrodil nový koncept, který umožnil oslovit a zapojit do spravedlivého obchodu širokou veřejnost: spo­lupracovník nizozemské církevní rozvojové organizace, který působil na projektu na podporu malých pěstitelů kávy v Mexiku, přišel s nápadem fair trade značky na produk­tech. Produkty, které organizace nakupovaly od skupin pěs­titelů v rozvojových zemích a poté prodávaly evropským a americkým spotřebitelům, měly po splnění určitých pod­mínek získat nárok na logo, které by je jednoduchým způso­bem odlišilo od konvenčních produktů. Mezníkem byl rok 1988, kdy se tato myšlenka stala realitou - v Nizozemsku vznikla značka „Max Havelaar" (pojmenovaná podle hrdiny stejnojmenného románu, který usiloval o zlepšení život­ních podmínek obyvatel Jávy během nizozemské koloniální nadvlády nad ostrovem). Nápad byl úspěšný: během roku získala káva se známkou téměř tříprocentní podíl na trhu. V roce 1997 byla založena celosvětová asociace pro fairtradové značení - Fairtrade International (FLO), která spravuje černomodrozelenou ochrannou známku FAIRTRADE - ta postupně nahrazuje národní vari­anty fairtradového značení, jako jsou TransFair, Rättvisemarkt, Max Havelaar apod. FLO a její dceřinná organizace FLO-Cert mají nyní na starosti stanovování mezinárodních stan­dardů pro fair trade, certifikaci výroby a auditování obcho­du podle těchto standardů a dohled nad značením výrobků.

Spektrum férových výrobků dnes zahrnuje jak mnoho druhů potravin (káva, čaj, kakao, čokoláda, banány, rýže, třtinový cukr a mnoho dalších), tak nepřebernou škálu rukodělných výrobků - od šperků, tašek, oblečení, přes koberce a bytové doplňky až po fotbalové míče.

Fair trade výrobky a konvenční maloobchod

Označování výrobků nezávislou známkou skutečně pomohlo fairtradovým výrobkům proniknout do běžného obchodu. V současné době se více než dvě třetiny fairtradoývch výrobků prodávají v konvenčním maloobchodě, většina z nich je označena známkou FAIRTRADE⁵.

Otázka prodeje fairtradových výrobků v konvenčních obcho­dech, zvláště v hypermarketech a diskontech, bývá někdy vnímána jako kontroverzní: jak je možné, že „férové" výrob­ky se prodávají v obchodech, které jsou vnímány jako silně „neférové" - ať už vůči svým zaměstnancům, dodavatelům, nebo životnímu prostředí? Jsou pak takové výrobky ještě vůbec „fér"?

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Stoupající obli­ba supermarketů, hypermarketů a diskontních řetězců u velké části spotřebitelů je trend, který se nám může a ne­musí líbit. Vzhledem k tomu, že primárním cílem fair trade je pomoci znevýhodněným producentům v rozvojových zemích a tedy co nejvyššímu počtu producentů, je prodej fairtradových výrobků v konvenční maloobchodní síti poměrně nevyhnutelným krokem. Důležité však je, že spotřebitelé, kteří maloobchodní řetězce v oblibě nemají, si faittradové výrobky mohou koupit ve specializovaných obchodech, zdravých výživách, prodejnách biopotravin nebo v někte­rém z četných internetových obchodů.

Fair trade v České republice⁶

Myšlenka spravedlivého obchodu s výrobci ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky je v českém prostředí poměrně nová. Ačkoliv první Obchůdek Jednoho Světa byl v Praze na Korunní ulici otevřen již v roce 1994, do širšího povědomí české veřejnosti se pojem fair trade dostává tepr­ve v několika posledních letech.

V současné době (2013) působí v České republice šest fair trade organizací, která jsou sdruženy v organizaci Fairtrade Česká republika. Další organizace, které přispívají k osvětě nebo se věnují obchodu s fairtradovými výrobky, jsou mnohá střediska ekolo­gické výchovy, ekologické poradny, rozvojové a vzdělávací organizace, organizace pracující s dobrovolníky a další typy organizací.

Výrobky s označením fair trade je možné koupit ve specia­lizovaných fairtradových obchůdcích a na stále více prodejních místech - ve zdravých výživách, prodejnách biopotravin, některých samoobsluhách a řetězcích. Specializo­vaných fairtradových obchůdků je už v současné době v České republice desítky.

Najděte si nejbližší prodejní místo fairtradových obchodů.

Tipy pro férového spotřebitele

Přemýšlejte o ceně výrobku, který si chcete koupit - mys­líte, že je skutečně možné jej vyrobit za takovou cenu, za jakou vám jej v obchodě nabízejí, aniž by nešly ohledy na životní prostředí a podmínky pro dělníky a dělnice stranou?

Pokud máte pochybnosti, žádejte od obchodníka více informací o původu zboží, o sociálních a environmentál­ních podmínkách výroby. Zvláště ve značkových obchodech by měli být schopni vám takové informace poskytnout, nebo vás alespoň odkázat na jiný zdroj informací.

Vyhýbejte se příliš levným výrobkům z rozvojových zemí. Reálné riziko neférových pracovních a obchodních podmí­nek hrozí především u zboží, jako jsou oděvy, obuv, hračky, doplňky do domácnosti nebo mnohé potravinové výrobky.

Pokud chcete mít jistotu, že se na výrobě zboží, které kupujete, nepodílely děti nebo že pracovníci za svou práci dostali řádně zaplaceno, kupujte výrobky s logem Fair Trade, případně fairtradové výrobky ve specializova­ných fairtradových obchodech. Zdroje: www.fairtrade.net, www.fairtrade.org.uk 

Fair trade v Kolumbii

Na podzim roku 2006 jsem strávila pět týdnů v Kolumbii. Během této doby se mi podařilo navštívit šest fairtradových druž­stev, která produkují kávu. Vedla jsem rozhovory se zástupci jejich vedení a ve většině případů viděla i jednotlivé malé farmy. Situace v Kolumbii je podle mého názoru velmi kompli­kovaná a pestrá, a může tak posloužit jako ilustrační příklad, jak funguje fair trade v praxi.

Kolumbie je ukázkovým příkladem rozvojové země, ve které se neoddělitelně prolínají politické, sociální a environ­mentální problémy, a je zjevné, že jedny bez druhých nelze dost dobře vyřešit. Obchod s drogami je pro Kolumbii oprav­du vážným problémem a na jeho potírání jsou věnovány nemalé částky. Asi největším projektem boje s drogami je tzv. Plan Colombia, který iniciuje a z části platí USA. Do červ­na 2002 bylo v rámci něj utraceno přes 2,5 miliardy dolarů ze strany USA a téměř 4,9 miliardy dolarů ze státních zdrojů Kolumbie. Z neoficiálních míst je zásah USA tvrdě kritizován za to, že vůči místním obyvatelům postupuje mírně řečeno

necitlivě. Koková pole jsou herbicidována z vrtulníků, čímž je zničena úrodnost půdy na mnoho let dopředu.

Káva je jednou z mála plodin, které mohou příjmy z pěsto­vání koky alespoň řádově nahradit. Pokud je produkována káva vysoce kvalitní a organická (certifikovaná jako pro­dukt ekologického zemědělství), může výtěžek z jejího pro­deje představovat zhruba pětinu potenciálních zisků z koky. Je však zřejmé, že cena není v tomto případě hlavní výho­dou. Cílem je spíše prevence násilí a sociální nejistoty oby­vatel. Stát v rámci rozvojových programů podporuje zaklá­dání a obnovu kávových plantáží, stejně jako pěstování dal­ších obchodovatelných plodin (kakao, cukrová třtina, palma olejná, různé druhy tropického ovoce).

Fair trade může v této situaci pomoci tím, že usnadňuje komercializaci zmíněných produktů a zároveň podporuje vzdělávání zemědělců, jejich nezávislost a schopnost se samostatně uživit. V Kolumbii je certifikováno přes dvacet fairtradových družstev, která kromě výše zmíněných komodit produkují ještě květiny a řemeslné výrobky.

Jako konkrétní příklad nám může sloužit družstvo ASPROVEGA (Asociacion de productores de la Vega), které působí v jižní části Kolumbie, v regionu Cauca. V současné době sdružuje asi 200 rodin, které žijí v širším okolí městeč­ka La Vega a obhospodařují malé farmy. Většina členů druž­stva pěstuje organicky a podle vlastních slov jsou na tuto skutečnost hrdí. Družstvo se nachází v Andách na důležitém rozvodí více řek.

Z tzv. social premium, tedy z peněz, které dostávají díky fair trade navíc, se jim podařilo pořídit kancelář a její vyba­vení, takže mají lepší zázemí pro administrativu družstva. Dále z těchto peněz financují vzdělávání dětí i dospělých ­děti se učí základní dovednosti, které budou potřebovat, pokud se rozhodnou pokračovat ve farmářské tradici své rodiny, a dospělí mají možnost dozvědět se o výhodách eko­logické produkce, technikách kompostování, přípravy orga­nických hnojiv nebo technologických novinkách v pěstová­ní a zpracování kávy. Družstvo má zároveň projekty na zachování místních odrůd zeleniny (např. fazolí), kukuři­ce, ovoce i kávy. Podporuje samotné jejich pěstování, vytvá­ří semennou banku, aby si farmáři byli schopni osivo sami obstarat a nemuseli ho kupovat, a zároveň učí lidi znovu používat místní plodiny v kuchyni.

Výhody, které zástupci družstva ve spolupráci v systému fair trade vidí, jsou zejména větší jistota odbytu a existence příplatku, který jim umožňuje zlepšovat životní podmín­ky jednotlivých farmářů, přispívat na obnovu plantáží a rea­lizovat výše zmíněné projekty. Velmi si také cení získané nezávislosti a systému organizace družstva, který jim dává svobodu rozhodovat o vlastních záležitostech. Pro mě osob­ně bylo velmi povzbudivé (a upřímně přiznávám, že i velmi překvapivé), že kromě výhod pro svoje vlastní rodiny a ko­munitu si členové družstva uvědomovali i širší souvislosti. Na otázku, proč by si měli západní spotřebitelé kupovat jejich kávu, přestože je dražší, uváděli: „Naše káva je kva­litní. Většina světové produkce kávy je chemická, ale ta naše je organická a zdravá." „Jsme malí producenti - koupě naší kávy nám zabezpečí větší jistotu a stabilitu." „Vládne­me zdrojům vody. Většina vody pro okolní zemi nám pro­chází pod rukama, naším úkolem je ji chránit." Hrdost a jistá zodpovědnost pak jednoznačně zaznívala při návště­vách jednotlivých farem, když nám farmáři vysvětlovali svůj způsob pěstování, sklízení a zpracování kávy. Důraz kladený na kvalitu produkce a zároveň vědomí její výjimeč­nosti by jim myslím mohli mnozí západní zemědělci závidět.

Problémem, který členové družstva uváděli nejčastěji, je fakt, že rozdíl mezi konvenční cenou a cenou, kterou získa­jí, pokud prodají svou kávu přes systém fair trade, je v současné době velmi malý. To znesnadňuje fungování družstva, neboť dříve byl rozdíl mezi konvenční a „férovou" cenou mnohem větší a členství v družstvu mělo pro farmá­ře jednoznačné finanční výhody. Příčin současné situace je několik. Zaprvé - v rámci systému fair trade je garantova­ná výkupní cena kávy stanovena víceméně jednotně pro celý svět (jen velmi nepatrně se liší cena pro latinskoame­rickou a africkou kávu) tak, aby ve všech oblastech pokrý­vala náklady na důstojné živobytí a umožňovala navíc ales­poň nějaký zisk. Družstvo ASPROVEGA ovšem produkuje i v rámci systému fair trade nadstandardně kvalitní kávu ­tuto vysokou kvalitu ale garantovaná výkupní cena nezo­hledňuje (je asi představitelné, jak by celý systém adminis­trativně zkomplikovalo a v důsledku prodražilo oceňování kvality jednotlivých sklizní na jednotlivých plantážích, pokud by měla být v rámci systému fair trade zavedena a certifikací garantována individuální, kvalitě přesně odpo­vídající cena). Zadruhé - nehledě na systém fair trade, ­ceny kávy na konvenčním trhu v posledních letech rostou a zejména po kvalitní a navíc organické kávě je v součas­nosti hlavně v USA velká poptávka, čímž její tržní cena roste. A zatřetí - družstvo za dobu své existence prodělalo vývoj a je oproti svým začátkům schopné zajistit vyšší stan­dard kvality a má díky získaným zkušenostem, kontaktům a administrativnímu zázemí mnohem lepší vyjednávací pozici na trhu.

Pokud tedy vedení družstva z výše uvedených důvodů zvažuje, zda je pro ně další obchodování v rámci systému fair trade vůbec výhodné, lze to vnímat jako nedostatek či selhání tohoto systému. Z mého pohledu jde ovšem spíše naopak o situaci, kdy fair trade svoji úlohu beze zbytku spl­nil. Jeho účelem totiž není vytvářet trvalou závislost farmá­řů na exportu do vzdálených zemí (byť za relativně výhod­ných podmínek). Mnohem spíše je jeho cílem pomoci drob­ným pěstitelům žijícím v podmínkách trvalé existenční nejistoty a nemožnosti svou situaci vlastními silami zlepšit. Fair trade může asistencí při založení družstva a při zajiš­tění administrativy, podporou vzdělávání a zvyšování kvali­ty, bezúročnými půjčkami a dalšími prostředky pomoci dosáhnout situace, kdy se farmáři mohou sami rozhodnout, co chtějí pěstovat a kam to chtějí prodávat. A pokud nakonec přejdou z pěstování kávy k produkci organické mango­vé marmelády pro místní trh, z hlediska dlouhodobější environmentální i sociální udržitelnosti může jít o krok správným směrem. Na omezeném „férovém" trhu se tak aspoň uvolní prostor pro odbyt nějakého začínajícího druž­stva. Limitujícím faktorem totiž v současnosti pořád ještě není nedostatek fairtradových produktů, ale nedostatek lidí, kteří by je kupovali.

Poznámky pod čarou

1 Z těchto důvodů k vstupním požadavkům do fair trade nepatří, aby zemědělci pěstovali plodiny v rámci kontrolovaného ekologického zeměděl­ství; požadavkem je jen soulad s principy integrované ochrany rostlin a někte­rými dalšími požadavky - ne všechny fairtradové výrobky jsou tedy „bio"! Z finančních i jiných důvodů se však přechod na kontrolované ekologické zemědělství pěstitelům vyplácí, a pokud mají potřebné prostředky a znalosti, principy ekologického zemědělství dodržují.

2 1 libra = 0,453 kg

3 Zdroj údajů o cenách fairtradové kávy: Fairtrade Labelling Organisations International, www.fairtrade.net

4 Zdroj údajů: Fair Trade Yearbook, EFTA 2001, s. 22. Dostupné z www.european-fair-trade-association.org

5Ne všechny fairtradové výrobky však jsou touto známkou označeny ­známku je možné uplatnit pouze na takových produktech, pro které jsou vytvořeny patřičné standardy (káva, čaj, kakao, banány, rýže a další, pře­devším zemědělské komodity). Na řemeslné výrobky tuto známku zatím není možné použít.

6 Zdroj údajů: Asociace pro fair trade, www.fairtrade-asociace.cz

Aktualizace webových stránek podpořena projektem: „Environmentální poradenství jako nástroj individuálního dalšího vzdělávání. Aktivně, profesionálně, místně zakotveně“, projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

nebo  Kč

• Úspory v domácnosti
• Analýza jablečných biomoštů
• Desatero domácí ekologie
• Praktický rádce

• Do čeho si kupovat jídlo s sebou v restauracích a stáncích?
• Do čeho nalévat ve stánku na ulici kávu?
• Je celofán ekologický obal a jak s ním nakládat jako s odpadem?
• Je opakované použití PET lahve na doplňování nápojů závadné?