Logo Ekologický institut Veronica
Obrázek Ekologické poradny Obrázek časopisu Veronica Obrázek Centra Veronica Hostětín
Obrázek Ekologické poradny Obrázek časopisu Veronica Obrázek Centra Veronica Hostětín
CZ | EN

Klimatický glosář

Adaptace

Proces přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům. V lidských systémech se adaptace snaží zmírnit škodu nebo se jí vyhnout, případně využít příležitosti. V některých přírodních systémech může lidský zásah usnadnit přizpůsobení se očekávanému klimatu a jeho dopadům.

Aerosoly

Soubor pevných nebo kapalných částic v ovzduší, ob­vykle velikosti mezi 0,01 μ a 10 μm (mikrometry, mi­liontiny metru), které setrvávají v atmosféře nejméně několik hodin. Aerosoly můžou být jak přirozeného, tak antropogenního původu. Aerosoly mohou ovliv­ňovat klima několika způsoby: přímo rozptylem nebo pohlcováním záření a nepřímo jako kondenzační jádra oblačnosti nebo změnou optických vlastností a doby trvání oblačnosti.

Aktivity zaváděné společně (AIJ)

Pilotní fáze na poli Společné implementace, defi­novaná v článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změ­klima­tu (UNFCCC), která počítá s navržený­mi aktivitami mezi rozvinutými zeměmi (a jejich společnostmi) a mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (a jejich společnostmi). Účelem AIJ je umož­nit smluvním stranám UNFCCC získat zkušenosti se společně zavá­děnými projekty. Za projekty pilotní fáze AIJ se neu­dělují kredity. Dosud nebylo rozhodnu­to o bu­doucnosti projektů AIJ a o tom, v jakém vztahu ke Kjótským mechanismům by měly být. Jako jedno­duchá forma obchodu s povolen­kami, představují AIJ a další návrhy založené na trhu potenciální mechanis­mus k povzbuze­ní dodatečného toku prostředků ke snížení emisí. Viz též Mechanismus čistého rozvoje a Obchod s emisemi.

Albedo

Podíl slunečního záření odraženého povrchem nebo předmětem, často vyjadřovaný v procentech. Povrchy pokryté sněhem mají vysoké albedo, albedo povrchu půd sahá od vysokého k nízkému a povrchy pokryté vegetací a oceány mají nízké albedo. Planetární albedo Země se mění hlavně vlivem změn oblačnosti, sněhu, ledu, plochy listů a pokrývky země.

Analýza zranitelnosti

Metoda identifikující zranitelné oblasti, části území nebo činnosti a posuzující míru zranitelnosti, která se v daném prostoru váže k jednotlivým hrozbám.

Antropogenní

Plynoucí z existence lidstva nebo jím produkovaný.

Antropogenní emise

Emise skleníkových plynů, jejich prekurzorů a aero­solů spojené s lidskou činností, zahrnující spalování fosilních paliv, odlesňování, změny využití půdy, chov hos­podářského zvířectva, hnojení atd.

Atmosféra

Plynný obal obklopující Zemi. Suchá atmosféra je složena téměř úplně z dusíku (objemový směšovací po­měr 78,1 %) a kyslíku (objemový směšovací poměr 20,9 %), společně s množstvím stopových plynů, jako je argon (objemový směšovací poměr 0,93 %) a héli­um, a radiačně aktivních skleníkových plynů, jako oxid uhličitý (objemový směšovací poměr býval 0,03 %, nyní je 0,04 %) a ozón. Kromě toho atmosféra obsahuje skleníkový plyn vodní páru, jejíž množství je značně proměnné, běžně okolo 1 % objemového směšovacího poměru. Atmosféra obsahuje také oblačnost a aerosoly.

B.


Bariéra

Jakákoli překážka dosažení cíle, schopnosti adaptace nebo zmírňování, kterou lze překonat nebo zmírnit po­litikou, plánem nebo opatřením. Odstranění bariéry za­hrnuje nápravu tržních selhání přímo nebo snížením nákladů transakcí ve veřejném a soukromém sektoru, např. zlepšením funkce institucí, snížením rizika a ne­jistoty, usnadněním tržních transakcí a pro­sazením regulační politiky.

Bilance hmoty (ledovců, ledových čepic nebo le­dových štítů)

Rozdíl mezi přírůstkem hmoty ledu (akumulací) a její ztrátou (ablací a tzv. telením čili od­lamová­ním ledových hor z nich do moře). Pojmy týkající se bilance hmoty jsou ná­sledující:

Měrná bilance hmoty: Čistá ztráta nebo zisk hmoty za hydrologický cyklus v bodě na povrchu ledovce.

Celková bilance hmoty (ledovce): Měrná bilance hmoty prostorově sečtená přes celou plochu ledovce; celková hmota, kterou ledovec získá nebo ztratí za rok nebo více let.

Střední měrná bilance hmoty: Celková bilance hmoty jednotkové plochy ledovce. Pokud jde o povrchovou (měrnou povrchovou bilanci hmoty atd.), tak pří­spěvky toku ledu neuvažujeme; jinak bilance hmoty zahrnuje příspěvky toku ledu a telení ledových hor. Měrná povrchová bilance hmoty je kladná v oblasti akumulace a záporná v oblasti ablace.

Biomasa

Celková hmota živých organismů v dané oblasti nebo objemu; nedávno odumřelá rostlinná hmota bývá často zahrnuta jako mrtvá biomasa. Množství biomasy se vy­jadřuje jako suchá hmotnost nebo jako energie, obsah uhlíku nebo dusíku.

Biopalivo

Palivo vyráběné z organické hmoty nebo spalitelné oleje produkované rostlinami. Mezi příklady biopa­liv patří alkohol, sulfátový výluh z procesů výroby papíru, dřevo a sojový olej.

Biosféra (pevninská a mořská)

Část zemského systému zahrnující všechny ekosystémy a žijící organismy v atmosféře, na zemi (pevninská biosfé­ra) nebo v oceánech (mořská biosféra), obsahující i sekundární organickou hmotu, jako opad, půdní or­ganickou hmotu a oceánský detritus (odumřelou or­ganickou hmotu).

Blednutí korálů

Když korál přijde o své symbiotické, energii dodávající or­ganismy, ztrácí barvu, což se nazývá blednutí korálů.

Boreální les

Les borovic, smrků, jedlí a modřínů táhnoucí se od východního pobřeží Kanady západně na Aljašku a pokračující ze Sibiře na západ přes celou rozlohu Ruska až do Evropy.

Build Back Better

Princip vyjadřující, že obnova po poškození by měla vést do stavu lepšího, než byl ten původní, a to včetně zvýšení resilience.

C.


Celková sluneční ozářenost (TSI), „sluneční kon­stanta“

Množství slunečního záření dopadající nad atmosfé­rou na plochu kolmou ke slunečním paprskům ve střední vzdálenosti Země od Slunce. Spolehlivá měření slunečního záření mohou být prováděna pouze ve vesmíru a přesné záznamy sahají jen do roku 1978. Všeobecně přijímaná hodnota je 1368 wattů na metr čtvereční (Wm−2) s přesností asi 0,2 %. Kolísání ve­likosti několika desetin procenta jsou běžná a obvykle spojená s přechodem slunečních skvrn přes sluneční disk. Kolísání „sluneční konstanty“ během slunečního cyklu je řádu 0,1 %. Zdroj: AMS, 2000.

Citlivost

Citlivost je míra, nakolik je nějaký systém ovlivněn, ať příznivě, nebo nepříznivě, proměnlivostí klimatu nebo změnou klimatu. Tento vliv může být přímý (např. změna ve výnosech úrody jako odezva na změnu prů­měru teplot, jejich rozsahu nebo proměnlivosti) nebo nepřímý (např. škody v důsledku nárůstu četnosti po­břežních záplav způsobeného vzestupem hladiny moře). Toto pojetí citlivosti by se nemělo plést s citlivostí kli­matu, která je zvlášť definována níže.

Citlivost klimatu

Ve zprávách IPCC rovnovážná citlivost klima­tu označuje rovnovážnou změnu roční průměrné globální povr­chové teploty v důsledku zdvojnásobení ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Vzhledem k výpočetním omezením je rovnovážná citlivost klimatu v klimatickém modelu obvykle odhadnuta z běhu mode­lu všeobecné cirkulace atmosféry spřaženého s mode­lem směšovací vrstvy oceánu, neboť rovnovážná cit­livost klimatu je určena především atmosférickými pro­cesy. Výkonné modely lze dopočítat až do dosažení rovnováhy s dynamickým oceánem.

Přechodná odezva klimatu je změna globální povrchové teploty, průměrované přes dvacetileté období se středem v době zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého, tj. v roce 70 při 1% ročním složeném nárůstu oxidu uhličitého v experimentu s globálním klimatickým modelem. Je to míra síly a rychlosti odezvy povrchové teploty na působení skleníkových plynů.

CO2

Viz Oxid uhličitý.

CO2-zúrodňování

Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.

Cyklonální vzdutí

Dočasný nárůst výšky hladiny moře následkem extrémních meteorologických podmínek (nízkého at­mosférického tlaku a/nebo silného větru) v konkrétní lokalitě. Definuje se jako přebytek oproti úrovni, kterou lze v daném čase a místě očekávat od samotného slapového kolísání.

D.


Daň

Uhlíková daň je vybírána z obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Protože prakticky veškerý uhlík z fosilních pa­liv je nakonec vypuštěn jako oxid uhličitý, uhlíková daň je rovnocenná emisní dani z jednotky emisí ekvivalentu CO2. Energetická daň – poplatek z obsahu energie paliv – snižuje poptávku po energii, a tím snižuje emise oxidu uhličitého z používání fosilních paliv. Ekologická daň je navržena tak, aby ovlivnila lidské chování (výslovně, ekonomické chování) směrem ke způsobu příznivému pro životní prostředí. Mezinárodní uhlíková / emisní / energetická daň je daň uvalená na vyjmenované zdroje ve smluvních státech mezinárodní dohody. Harmo­nizovaná daň zavazuje účastnické státy k uvalení daně na stejné zdroje ve společné sazbě. Daňová úleva je snížení daně za účelem podněcování poptávky po nebo investování do určitého výrobku, jako např. technologie snižující emise skleníkových plynů. Uhlíkový poplatek je to samé co uhlíková daň.

Dlouhovlnné infračervené záření

Záření emitované povrchem Země, atmosférou a oblačností. Je též známo jako zemské nebo dlouhovlnné záření a mělo by se rozlišovat od toho infračerveného záření, které je součástí slunečního spektra. Infračervené záření obecně má vlnové délky větší, než jsou vlnové délky červené barvy ve viditelné části spektra. Spektrum tepelného infračerveného záření je v praxi odlišné od spektra krátkovlnného neboli slunečního záření v důsledku rozdílu v teplotách mezi Sluncem a systé­mem Země-atmosféra. (Absolutní teplota Slunce je dvacetkrát vyšší než teploty na Zemi a proto jsou vlnové délky sluneční­ho záření dvacetkrát kratší; v oboru vlnových délek nad pět mikrometrů je podíl slunečního záření oproti zemskému zane­dbatelný – pozn. překl.)

Dobrovolná akce

Neformální programy, vlastní závazky a prohlášení, kdy účastníci (jednotlivé společnosti nebo skupiny společností) pouštějící se do akce si sami stanovují cíle a často provádějí vlastní dohled a vydávají zprávy.

Dobrovolná dohoda

Ujednání mezi vládním orgánem a jedním nebo více sou­kromými subjekty za účelem dosažení environ­mentálních cílů nebo zlepšení environmentálního chování za hranice plnění nařízených povinností. Ne všechny dobrovolné dohody jsou plně dobrovolné; někt­eré zahrnují odměny a/nebo pokuty spojené s připo­jením se k závazkům nebo jejich splněním.

Doby meziledové

Teplá období mezi zaledněními dob ledových. Před­cházející doba meziledová, datovaná přibližně do období před 129 až 116 tisíci let, se označuje jako Poslední doba meziledová. (AMS, 2000)

Dopady (klimatické změny)

Vlivy změny klimatu na přírodní a lidské systémy. V závislosti na zvážení adaptace rozlišujeme mezi možnými a reziduálními dopady: – Možné dopady: všechny dopady, které mohou nastat za dané projek­tované změny klimatu, nebereme-li v úvahu adap­taci. – Reziduální dopady: dopady změny kli­matu, které nastanou po adaptaci.

Dynamický úbytek ledu

Úbytek ledu z ledového příkrovu nebo ledové čepice způsobený dynamikou příkrovu nebo ledové čepice (např. ve formě toku ledovce, ledových proudů či tzv. telením – od­lamováním ledových bloků aneb hor do moře) spíše než táním nebo odtokem.

E.


Ekosystém

Systém živých organismů ovlivňujících se navzájem a se svým fyzickým prostředím. Hranice toho, co lze označit za ekosystém, nejsou vůbec ost­ré a záleží na předmětu zájmu nebo studia. Takže velikost ekosystému může sahat od velmi malých rozměrů až po celou Zemi.

Ekvivalent oxidu uhličitého

Emise a koncentrace ekvivalentu oxidu uhličitého

Skleníkové plyny se liší ve svém oteplujícím vlivu (ra­diačním působení) na globální klimatický systém podle svých rozdílných zářivých vlastností a době setrvání v ovzduší. Tyto oteplující vlivy lze vyjádřit společnou mírou založenou na radiačním působení CO2.

  • Ekvivalentní emise CO2 jsou takové množství emitovaného CO2, které by způsobilo stejné ra­diační působení, integrované přes daný časový horizont, jako skutečně emitované množství skleníkového plynu s dlouhou životností nebo směsi takových skleníkových plynů. Ekvivalent se vypočítá vynásobením emisí skleníkového plynu jeho potenciálem globálního oteplování pro daný časový horizont (v této zprávě jde o 100 let). Pro směs plynů se získá sečtením ekvivalentů pro každý z nich. Ekvivalent oxidu uhličitého je standardní a užitečnou mírou pro srovnávání emisí různých skleníkových plynů, ale neznamená, že takové emise vyvolávají tutéž změnu klimatu (viz kapitolu 2.10 WGI).

  • Ekvivalentní koncentrace CO2 je taková kon­centrace CO2, která by způsobila stejně velké radiační působení jako daná směs CO2 a dalších působících složek (může jít pouze o skleníkové plyny, nebo o skleníkové plyny i ae­rosoly)

El Niňo – Jižní oscilace (ENSO)

Termín El Niňo byl původně použit k popisu teplého mořského proudu, který periodicky teče podél pobřeží Ekvádoru a Peru a narušuje místní rybářství. Postupně byl určen pro popis rozsáhlého oteplení tropického Ti­chého oceánu východně od datové hranice. Tento jev v oceánu je doprovázen velkorozměrovou fluktuací pole přízemního tlaku v tropech a subtropech na­zývanou Jižní oscilace. Tento spřažený atmosféricko-oceánský jev zasahující časové období od dvou do asi sedmi let je všeobecně znám jako El Niňo - Jižní osci­lace, neboli ENSO. Je často měřen rozdílem odchylek přízemního tlaku mezi Darwinem a Tahiti a povr­chovou teplotou v centrální a východní části rovní­kového Tichého oceánu. Během události ENSO slábne převládající pasátové proudění, což omezuje vzestup vody z hloubek vzhůru a pozměňuje oceánské proudě­ní tak, že roste povrchová teplota, což dále oslabuje pasátové proudění. Tato událost má veliký vliv na pole větru, povrchové teploty oceánu a srážek v tropickém Tichém oceánu. Má vliv na klima v celém Pacifickém regionu a mnoha dalších částech světa skrze globální dálkové vazby. Studená fáze ENSO se nazývá La Niňa.

Emisní trajektorie

Projektovaný časový vývoj emisí skleníkového plynu nebo skupiny skleníkových plynů, aerosolů a pre­kurzorů skleníkových plynů.

Energetická bilance

Rozdíl mezi celkovou vstupující a odcházející energií v klimatickém systému. Pokud je tato bilance kladná, dochází k oteplování; je-li záporná, k ochlazování. Zprůměrovaná přes celou zeměkouli a přes dlouhá ča­sová období musí být nulová. Protože klimatický systém získává prakticky veškerou svoji energii ze Slunce, nulová bilance znamená, že množství dopadajícího slu­nečního záření musí být v průměru globálně rovno součtu odcházejícího odraženého slunečního záření a odcházejícího tepelného infračerveného záření emi­tovaného klimatickým systémem. Narušení této glo­bální radiační bilance, ať už antropogenní nebo přiroz­ené, se nazývá radiační působení.

Energetická intenzita

Energetická intenzita je poměr spotřeby energie k ekono­mickému nebo fyzickému výkonu. Na národní úrovni je energetická intenzita poměr celkové primární energie nebo spotřeby finální energie k hrubému domácímu produktu (GDP, HDP). Podle druhu činnosti lze ve jmenovateli použít také fyzikální veličiny, např. litr paliva / ujetý km.

Energetická účinnost

Poměr užitečného energetického výkonu systému, procesu přeměny nebo činnosti k jejich energetickému příkonu.

Energie

Dodané množství práce nebo tepla. Rozlišujeme různé druhy energie. Energie slouží lidským cílům, pokud proudí z jednoho místa na druhé nebo je přeměňována z jednoho druhu na jiný. Primární energie (označovaná také jako zdroje energie) je energie obsažená v pří­rodních zdrojích (např. uhlí, ropě, zemním plynu, uranu), která neprošla jakoukoli antropogenní přemě­nou. Tato primární energie musí být přeměněna a trans­portována, aby se stala využitelnou energií (např. svět­lem). Obnovitelná energie se získává z trvalého nebo opakovaného toku energie působícího v pří­rodním prostředí a zahrnuje bezuhlíkové technologie, jako jsou solární energie, síla vody, větru, přílivu a vln a geoter­mální teplo, a rovněž uhlíkově neutrální tech­nologie jako je užití biomasy. Vložená (či šedá) ener­gie je ener­gie použitá při výrobě materiálů (např. zpra­cování kovů nebo stavebních materiálů), zahrnující energii užitou zpracovatelským zařízením (nultý řád), energii využitou při výrobě materiálů použitých ve zpracova­telském zařízení (první řád) a tak dále.

Eroze

Proces rozrušení a přenosu půdy a horniny zvě­tráváním, svahovými pohyby a činností vodních toků, ledovců, vln, větru a spodní vody.

Evapotranspirace

Složený proces odpařování vody z povrchu Země a vypařování z vegetace.

F.


Fosilní paliva

Uhlíkatá paliva z fosilních usazenin uhlovodíků, za­hrnující uhlí, rašelinu, ropu a zemní plyn.

Fotosyntéza

Proces, při kterém zelené rostliny, řasy a některé bak­terie odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (nebo uhliči­tanové ionty z vody ) k tvorbě sacharidů. Existuje ně­kolik typů fotosyntézy s různou odezvou na koncentr­ace oxidu uhličitého v atmosféře. Viz ­rodňování oxidem uhličitým.

G.


Globální povrchová teplota

Globální povrchová teplota je odhad globální prů­měrné teploty vzduchu u povrchu (měří se ve výšce 2 m nad terénem). Avšak pro časové změny se používají pouze odchylky od klimatického normálu, nejčastěji založené na globálním prostorově váženém průměru odchylek povrchové teploty moře a odchylek teploty vzduchu u povrchu pevniny.

H.


Hodnocení dopadu (klimatické změny)

Postup rozpoznání a ohodnocení vlivů změny kli­matu na přírodní a lidské systémy po stránce fi­nanční a/nebo jiné.

Hrozba

Jakýkoliv jev nebo děj, který má schopnost poškodit chráněné zájmy (životy a zdraví osob, majetek, zdroje obživy, životní prostředí, ekonomická nebo společenská stabilita); je to situace (stav, okolnost), která má potenciál způsobit ztráty na životech a zdraví člověka, životním prostředí, ekonomických, kulturních a společenských potřebách nebo na majetku. Synonymum k pojmu nebezpečí.

Hydrofluorouhlovodíky (HFCs)

Jeden ze šesti skleníkových plynů nebo jejich skupin omezených podle Kjótského protokolu. Vyrábějí se ko­merčně jako náhrady chlorofluorouhlovodíků. HFCs jsou široce používány v chladicích zařízeních a v prů­myslové výrobě polovodičů. Viz Halogenované uhlovo­díky

Hydrologický cyklus

Cyklus, v němž se voda vypařuje z oceánů a povrchu země, je přenášena přes Zemi atmosférickou cirkula­cí jako vodní pára, kondenzuje ve formě oblačnosti, vypadává ve formě deště a sněhu, je zachycena stromy a vegetací, odtéká po povrchu země, proniká do půdy, doplňuje spodní vodu, tvoří vodní toky a nakonec se vlévá do oceánů, ze kterých se bude po­sléze znovu vypařovat (AMS, 2000). Rozmanité sys­témy zapojené do hydrologického cyklu se obvykle označují jako hydrologické systémy.

Hydrosféra

Složka klimatického systému zahrnující vodní povrchy a podzemní vodu, tedy oceány, moře, řeky, sladkovodní jezera, spodní vodu atd.

I.


Implementace

Implementace popisuje činnosti prováděné ke splnění závazků plynoucích ze smlouvy a zahrnuje právní a faktickou fázi. Právní implementace se vztahuje k legislativě, předpisům, soudním nařízením a za­hrnuje další činnosti např. snahu o dosažení pokroku, který vláda podniká při zavádění mezinárodních do­hod do domácího právního řádu a do politiky. Fak­tická implementace vyžaduje strategie a programy vy­volávající změny v chování a rozhodování cílových skupin. Cílové skupiny pak přijímají účinná zmírňují­cí a adaptační opatření. Viz též Plnění.

Infrastruktura

Základní technické vybavení a zařízení, výrobní závody, instalace a služby nutné pro vývoj, činnost a růst nějaké organizace, města nebo státu.

J.


Společná implementace (JI)

Tržní mechanismy implementace definované v článku 6 Kjótského protokolu, umožňující státům Dodatku I nebo společnostem z těchto zemí zavádět společně projekty, které omezují nebo snižují emise nebo zvětšují propady, a sdílet jednotky snížení emi­sí (ERU). Činnost JI je též obsažena ve článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Viz též Kjótské mechanismy; Aktivity zaváděné společně (AIJ).

Jev extrémního počasí

Jev, který je na konkrétním místě a v dané roční době mimořádný. Definice přívlastku „mimořádný“ se liší, ale jev extrémního počasí by měl normálně být stejně nebo méně častý než 10. nebo 90. percentil pozorované hustoty pravděpodobnosti výskytu. Vlastnosti toho, co se nazve extrémní počasí, se mohou samozřejmě v ab­solutním smyslu lišit od místa k místu. Jednotlivý extrémní jev nemůže být jednoduše a přímo přisouzen antropogenní změně klimatu, neboť vždy je určitá prav­děpodobnost, že se dotyčný jev mohl vyskytnout přiro­zeně. Když charakter extrémního počasí přetrvává něja­kou dobu, třeba sezónu, může být označen jako extrémní klimatický jev, obzvlášť pokud přináší průměr nebo úhrn, který je sám extrémní (např. sezónní sucho nebo vydatné srážky).

Jímací oblast

Oblast shromažďující a odvádějící dešťovou vodu.

Jímání

Příjem uvažované látky do zásobníku. Jímání lá­tek obsahujících uhlík, konkrétně oxidu uhliči­tého, se často nazývá ukládání (uhlíku).

K.


Kjótské mechanismy (také nazývané Flexibilní me­chanismy)

Ekonomické mechanismy založené na tržních prin­cipech, které mohou smluvní strany Kjótského protoko­lu použít při pokusu o zmenšení možných ekono­mických dopadů požadavků na snížení emisí sklení­kových plynů. Zahrnují Společnou implementaci (článek 6), Mechanismus čistého rozvoje (článek 12) a Obchod s emisemi (článek 17).

Kjótský protokol

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně kli­matu (UNFCCC) byl přijat v roce 1997 v japonském Kjótu na Třetím zasedání (TS) Konference smluvních stran (COP) UNFCCC. Obsahuje právně vymahatelné závazky vedle těch, které jsou uvedeny v UNFCCC. Státy zahrnuté v Dodatku B protokolu (většina zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a zemí s transformující se ekonomikou) sou­hlasily se snížením svých emisí antropogenních sklení­kových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusné­ho, hydrofluorouhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovo­díků a fluoridu sírového) o nejméně 5 % pod úroveň roku 1990 v závazném období let 2008 až 2012. Kjót­ský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005.

Klima

Klima v užším smyslu je obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevant­ních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klasické období pro průměrování těchto veličin je 30 let podle definice Světové meteorologické organizace (WMO). Re­levantní veličiny jsou nejčastěji povrchové proměnné jako teplota, srážky nebo vítr. Klima v širším smyslu je stav klimatického systému zahrnující statistický po­pis. V různých částech této publikace jsou použita různá průměrovací období, např. dvacetileté období.

Klimatická zpětná vazba

Interakční mechanismus mezi procesy v klimatickém systému se nazve klimatická zpětná vazba, pokud vý­sledek výchozího procesu způsobí změny v jiném procesu, které znovu ovlivňují výchozí proces. Pozi­tivní zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní ho oslabuje.

Klimatický model

Numerické vyjádření klimatického systému za­ložené na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech jeho složek, jejich interakcí a procesů zpětných vazeb a vysvětlující všechny nebo některé jeho známé vlastnosti. Klimatický systém může být reprezentován modely různé složitoosti, to jest, pro libovolnou složku nebo kombinaci složek může být identifikována paleta nebo hierarchie modelů, liší­cích se v takových aspektech jako počet prostorových dimenzí, stupeň, do něhož jsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy explicitně vyjádřeny, nebo míra, do níž jsou zahrnuty empirické paramet­rizace. Modely všeobecné cirkulace s vazbou atmosfé­ra-oceán (AOGCMs) poskytují zpodobnění klima­tického systému, jejíž komplexnost je blízká maximu, které současné metody umožňují. Ve vývoji jsou ještě komplexnější modely se vzájemně působícím che­mismem a biologií (viz kapitolu 8 WGI). Klimatické modely se využívají jako výzkumné nástroje ke studiu a simulacím klimatu i pro operativní účely zahrnující měsíční, sezónní a meziroční předpovědi klimatu .

Klimatický scénář

Pravděpodobné a často zjednodušené vyjádření budoucí­ho klimatu založené na vnitřně konzistentním souboru klimatologických vztahů, které bylp vytvořeno za jasným účelem vyšetření potenciálních důsledků antropogenní změny klimatu a které často slouží jako vstup do dopadových modelů. Projekce klimatu často slouží jako podklad pro konstrukci klimatických scénářů, ale klimatický scénář obvykle vyžaduje doda­tečnou informaci např. o pozorovaném současném kli­matu. Scénář změny klimatu je rozdíl mezi klima­tickým scénářem a současným klimatem.

Klimatický systém

Klimatický systém je vysoce složitý systém se­stávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydro­sféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzá­jemných vztahů mezi nimi. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem své vlastní vnitřní dynamiky a v důsledku vnějšího působení, jako jsou vulkanické erupce, sluneční změny a antropogenní působení zahrnující změny složení atmosféry a změnu využití půdy.

Kogenerace tepla a elektřiny (CHP)

Využití odpadního tepla z tepelných elektráren v prů­myslu nebo pro vytápění budov nebo městských čtvr­tí. Tímto teplem je např. kondenzační teplo z parních turbín nebo horké kouřové plyny unikající z ply­nových turbín.

Kryosféra

Složka klimatického systému skládající se ze všeho sněhu, ledu a zamrzlé půdy (včetně permafrostu) na a pod povrchem země a oceánu. Viz též Ledovec; Ledový příkrov.

L.


Ledová čepice

Masa ledu ve tvaru kopule, obvykle pokrývající horskou oblast podstatně menšího rozsahu než ledový příkrov.

Ledovcové jezero

Jezero vytvořené vodou z tajícího ledovce, umístěné buď na čele ledovce (známé jako proglaciální jezero), na po­vrchu ledovce (supraglaciální jezero), uvnitř ledovce (englaciální jezero) nebo na ledovcovém podloží (sub­glaciální jezero).

Ledovec

Hmota pevninského ledu tekoucí z kopce působením gravitace (prostřednictvím vnitřní deformace a/nebo klouzáním po podkladu) a omezená vnitřním napětím a třením vespod a po stranách. Ledovec je udržován hromaděním sněhu ve vy­sokých nadmořských výškách v kombinaci s táním v nízkých nadmořských výš­kách nebo odlamováním do moře. Viz Bilance hmoty. (Ve starém českém ná­zvosloví se jako ledovec označovala jakákoliv velká masa ledu, asi z nezvyku na jiné ledové útvary než alpské. Rozlehlejší útvary zakrývající i vrcholky hor, z ni­chž led odtéká do více stran, v překladech ale označujeme samostatnými pojmy ledová čepice a ledový příkrov (štít) – ty na okrajích obvykle obsahují řadu ledov­ců. Jako „ledovec“ se lidově označuje i plovoucí blok ledu odlomený z čela le­dové masy, která se sune do moře, např. ze skutečného ledovce; takový blok se anglicky nazývá jako iceberg čili ledová hora. Liší se od (ploché, nízké) kry, která vnikla mrznutím moře, viz Mořský led. Chce-li autor českého textu zdůraznit, že má na mysli skutečný ledovec – glacier, může jej označit jako „horský ledovec“. – poznámky překladatele)

Ledové jádro

Led válcového tvaru vyvrtaný z ledovce nebo ledového příkrovu.

Ledový příkrov (štít)

Masa pevninského ledu dostatečně silná na to, aby zakry­la většinu reliéfu podložní skály, takže její tvar je určen především její dynamikou (vnitřními deformacemim ledu a/nebo klouzáním po podkladu). Pevninský ledový příkrov teče směrem ven z ústřední náhorní plošiny s ma­lým průměrným povrchovým sklonem. Okraje obvykle klesají strměji a většina ledu je odebírána vybíhajícími ledovci nebo rychle tekoucími proudy ledu, v některých případech do moře nebo do ledových šelfů plovoucích na moři. V současném světě jsou jen tři velké pevninské le­dové příkrovy. Jeden v Grónsku a dva v Antarktidě: Vý­chodo- a Západoantarktický ledový štít, dělítkem mezi nimi je Transantarktické pohoří. Během dob ledových bylo ledových příkrovů více. Podobné útvary, ale s rozlo­hou menší než 50 000 km2, se nazývají ledové čepice.

M.


Makroekonomické náklady

Tyto náklady se obvykle udávají jako změna hrubého domácího produktu (HDP) nebo jeho růs­tu, nebo jako pokles bohatství či spotřeby.

Mechanismus čistého rozvoje (CDM)

Podle popisu v článku 12 Kjótského protokolu chce CDM dosáhnout dvou cílů: (1) pomáhat státům mimo Dodatek I v dosažení udržitelného rozvoje a v přispí­vání konečnému cíli dohody; a (2) pomáhat státům jmenovaným v Dodatku I v dosažení plnění jejich kvantifikovaných emisních omezení a redukčních zá­vazků. Potvrzené jednotky snížení emisí (CERU) z projektů CDM podniknuté ve státech mimo Doda­tek I, které omezí nebo sníží emise skleníkových ply­nů, pokud jsou uznány operačními orgány určenými Konferencí smluvních stran / Setkáním smluvních stran, mohou připadnout investoru (vládě nebo prů­myslu) ze státu Dodatku B. Podíl na výnosu z uznaných aktivit projektu je použit na pokrytí ad­ministrativních nákladů a na pomoc těm rozvojovým zemím, které jsou zvláště ohroženy nepříznivými vlivy změny klimatu, nést náklady adaptace.

Metan (CH4)

Metan je jedním ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu; je hlavní slož­kou zemního plynu a doprovází všechna uhlovodí­ková paliva, chov dobytka a zemědělství. Metan uhelných slojí je plyn vyskytující se v ložiscích uhlí.

Mitigace

Obecně znamená „zmírňování“.

V kontextu změny klimatu je mitigace soubor opatření ke snížení emisí, působení člověka na snižování zdrojů emisí (skleníkových plynů) a zvyšování jejich propadů. Příkladem mitigačních opatření je efektivnější využití zdrojů energie, využití solární či větrné energie, zateplení budov atd. V kontextu snižování rizik katastrof je mitigace soubor opatření ke zmírnění dopadů nastalých událostí na lidskou společnost nebo ekosystém.

Monzun

Monzun je sezónní obrat jak směru větru, tak do­provodných srážek v tropech a subtropech, způsobený rozdílným zahříváním povrchu země kontinentálního měřítka a přilehlého oceánu. K monzunovým dešťům dochází hlavně v létě nad pevninou.

Mořský led

Jakákoli forma ledu pozorovaná v moři, která vznikla zmrznutím mořské vody. Mořský led můžou tvořit ne­souvislé kusy (ledové kry) pohybující se po hladině oceánu silou větru a mořských proudů, shluk takových (i navršených) ker (pole ledových ker), nebo nehybná ledová vrstva spojená s pobřežím (led držící se pevni­ny). Mořský led mladší než jeden rok se nazývá letošní led. Víceletý led je ten, který přežil aspoň jednu sezónu letního tání.

N.


Náhlá změna klimatu

Nelinearita klimatického systému může vést k náhlé změně klimatu, někdy nazývané prudká změna klimatu, náhlá událost nebo dokonce překvapení. Termín náhlá často odkazuje k časovým měřítkům rychlejším než je typické časové měřítko toho radiačního působení, které změnu vyvolá. Nicméně ne všechny náhlé změny kli­matu musí být působeny vnějšími silami. Mezi uvažované možné náhlé události patří dramatické přetvoření termohalinní cirkulace, prudký úbytek ledu, masivní tání permafrostu nebo zvýšené půdní dýchání vedoucí k rychlým změnám v uhlíkovém cyklu. Další mohou být opravdu nečekané, vyplývající ze silného, prudce se měnícího působení v nelineárním systému.

Netržní dopady

Dopady, které ovlivní ekosystémy nebo lidský blahobyt, ale které nejdou jednoduše finančně vy­jádřit, např. zvýšené riziko předčasného úmrtí nebo zvýšený počet lidí ohrožených hladem. Viz též Tržní dopady.

Průnik slané vody

Vytlačení sladké povrchové nebo spodní vody postu­pem slané vody vlivem její vyšší hustoty. Obvykle se to děje v pobřežních oblastech nebo v ústích řek ná­sledkem zmenšení vlivu pevniny (např. buď sníženým odtokem a s ním spojeným doplňováním spodní vody, nebo nadměrným odběrem vody ze zvodní) nebo zvýšení vlivu moře (např. relativním vzestupem výšky hladiny moře).

O.


Obchod s emisemi

Tržní přístup k dosažení environmentálních cílů. Umožňuje těm, kteří sníží své emise skleníkových ply­ pod přidělenou hodnotu, aby využili tuto nadměrnou redukci ke kompenzaci emisí z jiného zdroje v dané zemi nebo mimo ni. Obecně se jedná o obchodování na vnitropodnikové, vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Druhá hodnotící zpráva (SAR) IPCC přijala konvenci o používání povolenek pro tu­zemské obchodování a kvót pro mezinárodní. Obchod s emisemi podle článku 17 Kjótského protokolu je sys­tém obchodovatelných kvót založený na přidělených množstvích vypočtených ze závazků snižování a ome­zení emisí uvedených v Dodatku B protokolu.

Obchod s povolenkami

Obchod s povolenkami je nástroj ekonomické politiky, podle nějž lze s právem na vypouštění emisí – v tomto případě s množstvím emisí skleníkových plynů – ob­chodovat buď na volném nebo kontrolovaném trhu s po­volenkami. Emisní povolenka je nepřevoditelné nebo ob­chodovatelné oprávnění přidělené vládou právnímu sub­jektu (společnosti nebo jinému emitoru) vypouštět ur­čené množství látky.

Odlesňování

Přeměna lesa na bezlesé území. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzales­ňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití krajiny a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a me­todologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Odolnost

Schopnost společenského nebo ekologického systému tlumit nepokoje nebo poruchy při udržení stejné zá­kladní struktury a způsobu fungování, funkce samoor­ganizace a schopnosti přizpůsobení se stresu a změně.

Odtok

Část srážek, která se nevypaří z půdy ani z vegeta­ce, ale teče po povrchu země a vrací se do vodních útvarů. Viz Hydrologický cyklus.

Okyselování oceánu

Pokles pH mořské vody následkem absorpce antropogenního oxidu uhličitého.

Opatření

Opatření jsou technologie, procesy a postupy, které snižují emise nebo vlivy skleníkových plynů pod před­pokládané budoucí úrovně. Příklady opatření jsou technologie obnovitelné energie, metody minimalizace odpadů, dojíždění prostředky hromadné dopravy atd. Viz též Politiky.

Oxid dusný (N2O)

Jeden ze šesti druhů skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Hlavním antropogenním zdrojem oxidu dusného je zemědělství (zacházení s půdou a statkovými hnojivy), ale důležité příspěvky pocházejí též z čištění odpadních vod, ze spalování fosilních paliv a z chemického průmyslu. Oxid dusný je také produkován přirozeně širokou pale­tou biologických zdrojů v půdě a ve vodě, konkrétně činností mikrobů ve vlhkých tropických lesích.

Oxid uhličitý (CO2)

Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejší produkt spalování fosilních paliv z ložisek fosilního uhlíku, ja­kými jsou ropa, zemní plyn a uhlí, pálení biomasy, změn ve využití půdy a některých průmyslových procesů. Je to nejdůležitější antropogenní skleníkový plyn, který ovlivňuje radiační bilanci Země. Bere se za referenční plyn, vůči němuž jsou posuzovány ostatní skleníkové plyny, a proto má potenciál globálního oteplování roven 1.

Ozón (O3)

Ozón, tříatomová forma kyslíku, je plynná složka at­mosféry. V troposféře se ozón tvoří jak přirozeně, tak fotochemickými reakcemi zahrnujícími plyny, které jsou výsledkem lidských aktivit (smog). Troposfé­rický ozón se chová jako skleníkový plyn. Ve strato­sféře se ozón tvoří interakcí slunečního ultrafialového záření s molekulárním kyslíkem (O2). Stratosférický ozón hraje rozhodující úlohu ve stratosférické radiační bi­lanci. Jeho koncentrace je nejvyšší v ozónové vrst­vě.

P.


Paleoklima

Klima během období před rozvojem měřících přístrojů, které zahrnuje historickou a geologickou dobu, pro níž jsou k dispozici pouze nepřímé (proxy) klimatické zá­znamy.

Palivový článek

Palivový článek přímo a souvisle vyrábí elektřinu z kontrolované elektrochemické reakce vodíku nebo jiného paliva s kyslíkem. S vodíkem jakožto palivem emituje jen vodu a teplo (nikoli oxid uhličitý) a toto teplo může být využito. Viz Kogenerace tepla a elek­třiny.

Permafrost

Země (půda nebo hornina a obsažený led a organický materiál), která zůstává pod teplotou 0 °C alespoň dva po sobě jdoucí roky (Van Everdingen, 1998). Viz též Zamrzlá půda.

Pohlcení, rozptyl a emise záření

Elektromagnetické záření může interagovat s hmotou např. ve formě atomů a molekul plynu (např. plyny v atmosféře) nebo ve formě pevných a kapalných částic (např. aerosolů) mnoha způsoby. Hmota jako ta­ková emituje záření v souladu se svým složením a tep­lotou. Záření může být pohlceno látkou, přičemž pohl­cená energie může být přeměněna nebo znovu emi­tována. A konečně, záření také může být odkloně­no ze svého původního směru (rozptýleno) jako výsle­dek in­terakce s látkou.

Politiky

V jazyce Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou politiky prováděny a/nebo zadávány vládou — často ve spojení s obchodní sférou a průmyslem vlastního státu, nebo s ostatními zeměmi — k urychlení zmírňujících a adap­tačních opatření. Příklady politik jsou uhlíkové nebo jiné energetické daně, normy pro spotřebu paliva v automobilech atd. Společné a koordinované nebo sladěné politiky jsou ta­kové, které smluvní strany zavádí jednotně. Viz též Opat­ření (a http://cs.wikipedia.org/wiki/Politika).

Posun klimatu

Náhlý posun nebo skok v průměrných hodnotách signa­lizující změnu režimu klimatu (viz Vzorce proměnlivosti klimatu). Pojem je nejčastěji používán v souvislosti s po­sunem klimatu v letech 1976/1977, který se nejspíše shodoval se změnou chování El Niňa-Jižní oscilace.

Potenciál globálního oteplování (GWP)

Ukazatel založený na radiačních vlastnostech sklení­kových plynů dobře rozmíšených v ovzduší, udávající ra­diační působení jednotkové hmotnosti daného sklení­kového plynu (dobře rozmíšeného v dnešní atmosféře) za celé zvolené časové období, relativně vzhledem k oxidu uhličitému. GWP představuje kombinovaný efekt roz­dílných dob, po které tyto plyny zůstávají v atmosféře, a jejich relativní účinnosti v pohlcování odcházejícího tepelného infračerveného záření. Kjótský protokol je za­ložen na GWP z jednorázových emisí za následujících sto let.

Potenciál zmírňování (MP)

V souvislosti se zmírňováním změny klimatu je potenciál zmírňování takové zmírnění, které může být – ale ještě není – uskutečněno v průběhu času.

Tržní potenciál je potenciál zmírňování založený na sou­kromých nákladech a soukromých diskontních sazbách, u něhož lze očekávat, že nastane za předpovídaných trž­ních podmínek při zahrnutí politik a opatření platných v dané době, s tím, že jejich skutečné přijetí je omezeno bariérami. Soukromé náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko soukromých spotřebitelů a společností.

Ekonomický potenciál je potenciál zmírňování, který bere v úvahu společenské náklady a přínosy a spole­čenské diskontní sazby, za předpokladu, že tržní účinnost je zlepšována politikami a opatřeními a že pře­kážky se odstraňují. Společenské náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko společnosti. Společenské dis­kontní sazby jsou nižší než ty, jež používají soukromí in­vestoři. Studií tržního potenciálu se může využít k infor­mování veřejných činitelů o potenciálu zmírňování s existujícími politikami a překážkami, za­tímco studie ekonomického potenciálu ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud by další vhodné a nové politiky byly uvedeny do praxe, aby odstranily překážky a zohlednily společenské náklady a přínosy. Ekonomický potenciál je tedy obecně větší než tržní potenciál.

Technický potenciál je velikost možného snížení emisí skleníkových plynů nebo vylepšení energetické účinnosti zavedením technologie nebo praxe, která již byla před­vedena. Neuvádí jasný vztah k nákladům, ale zavedením „praktických omezení“ může vzít v úvahu implicitní ekonomické ohledy.

Pravděpodobnost

Pokud lze pravděpodobnost výskytu, výstupu nebo vý­sledku vyjádřit kvantitativně, pak se to ve zprávách IPCC činí použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:

Projekce

Potenciální budoucí vývoj veličiny nebo souboru ve­ličin, často spočtený pomocí modelu. Projekce odliš­ujeme od předpovědí, abychom zdůraznili, že do projekcí vstupují předpoklady týkající se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit, a jsou proto vystaveny významné nejistotě. Viz též Projekce klimatu; Před­pověď klimatu.

Projekce klimatu

Projekce odezvy klimatického systému na scénáře emi­ nebo koncentrací skleníkových plynů a aerosolů, nebo scénáře radiačního působení, často založené na simulování klimatickými modely. Projekce klimatu jsou odlišné od předpovědí klimatu zdůrazněním toho, že projekce klimatu závisejí na použitém scénáři emisí / koncentrací / radiačního působení; jsou tak založeny na předpokladech týkajících se například budoucího so­cioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit; podléhají proto vý­znamné nejistotě.

Proměnlivost klimatu

Proměnlivost klimatu označuje kolísání průměrného stavu a dalších statistik (jako standardní odchylky, výskytu extrémů atd.) klimatu na všech prostorových a časových měřítkách delších než jednotlivé povětrnostní události. Proměnlivost může být dána přirozenými vnitřními procesy v klimatickém systému (vnitřní proměnlivost), nebo změnami v přirozeném nebo antropogenním vnějším působení (vnější proměnlivost). Viz též Změna klimatu.

Propad

Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, který od­straňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor sklení­kového plynu nebo aerosolu z atmosféry.

Průmyslová revoluce

Období rychlého průmyslového růstu s dalekosáhlý­mi sociálními a ekonomickými důsledky, začínající v Británii během druhé poloviny osmnáctého století a rozšiřující se po Evropě a později do dalších zemí včetně Spojených států. Důležitým impulzem tohoto rozvoje se stal vynález parního stroje. S průmyslovou revolucí započal silný nárůst využití fosilních paliv a tím i emisí zejména „fosilního“ oxidu uhličitého. V této Zprávě odkazují pojmy předindustriální a industri­ální zjednodušeně k obdobím před rokem 1750 a po něm.

Předpověď klimatu

Předpověď nebo prognóza klimatu je výsledek pokusu vypracovat odhad skutečného vývoje klimatu do bu­doucnosti, například v sezónních, meziročních nebo dlouhodobých časových měřítcích. Protože budoucí vý­voj klimatického systému může být silně citlivý na počá­teční podmínky, jsou takové předpovědi obvykle prav­děpodobnostní povahy. Viz též Projekce klimatu, Kli­matický scénář.

R.


Radiační působení

Radiační působení je změna bilance zářivých toků, rozdí­lu dopadajícího a odcházejícího záření (vyjádřená ve wattech na metr čtvereční, W/m2) v tropopauze ná­sledkem změny vnějšího činitele působícího změnu klimatu, například změny koncentrace oxidu uhličitého nebo slunečního výkonu. Radiační působení se počítá s hodnotami všech parametrů troposféry zafixovanými na jejich klidových úrovních poté, co se nechají teplo­ty ve stratosféře, pokud byly vychýleny, znovu nalézt radiačně-dynamickou rovnováhu. Radiační působení se nazve okamžité, pokud neuvažujeme žádné změny teplot ve stratosféře. Pro účely této zprávy je radiační působení dále definováno jako změna vztažená k roku 1750, a pokud není řečeno jinak, odkazuje na globální a průměrnou roční hodnotu. („Ovlivnění“ by mohlo být výstižnější než „působení“, nicméně české názvosloví se již ustálilo; poznámka překladatele.)

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC)

Úmluva byla přijata 9. května 1992 v New Yorku a podepsána na Summitu o Zemi (ES) v Riu de Janeiru v roce 1992 více než 150 státy a Evropským společen­stvím (EC). Jejím základním cílem je „stabilizace kon­centrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatického systému.“ Obsahuje závazky pro všechny smluvní strany. Podle Úmluvy budou smluvní strany za­hrnuté v Dodatku I (všechny členské země OECD k roku 1990 a státy s transformující se ekonomikou) usilovat do roku 2000 o návrat k takové úrovni emisí skleníkových plynů nekontrolovaných Montrealským protokolem, kte­rá odpovídá roku 1990. Úmluva vstoupila v platnost v březnu 1994. Viz Kjótský protokol.

Referenční hodnota

Vztažná hodnota pro měřitelné veličiny, od které může být počítán alternativní výsledek, např. bezzá­sahový scénář použitý jako základ pro analýzu scé­nářů se zásahy.

Resilience

Resilience je schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji. Resilientní systém je schopen využít otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj. Systémem můžeme rozumět jednotlivce, obec, komunitu nebo třeba ekosystém či celou ekonomiku.


Riziko

Možnost vzniku nežádoucího specifického účinku, ke kterému dojde během určité doby nebo za určitých okolností a který se považuje za nežádoucí. Riziko je vždy spojeno s konkrétní hrozbou.



S.


Scénář

Přijatelný a často zjednodušený popis toho, jak se může vyvíjet budoucnost, založená na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o řídí­cích silách a klíčových vztazích. Scénáře mohou být odvozeny z projekcí, ale často jsou doplněny dodatečn­ými informacemi z dalších zdrojů a někdy kombi­nované s popisem průběhu. Viz též Scénáře SRES; Kli­matický scénář; Scénáře emisí.

Scénář emisí

Použitelné vyjádření budoucího vývoje emisí částic, které mají schopnost být radiačně aktivní (např. skleníkové plyny, aerosoly), založené na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o hnacích silách (jako jsou demografický a socioekonomický rozvoj, technologické změny) a jejich hlavních vzá­jemných vztazích. Scénáře koncentrací, odvozené ze scénářů emisí, jsou používány jako vstup do klima­tických modelů k výpočtu projekcí klimatu. V IPCC (1992) byl představen soubor scénářů emisí, které byly použity jako základ projekcí klimatu v IPCC (1996). Tyto scénáře emisí jsou označovány jako scénáře IS92. Ve Zvláštní zprávě IPCC ke scénářům emisí (Na­kićenović and Swart, 2000) byly publikovány nové scénáře emisí, takzvané scénáře SRES. Pro význam některých pojmů vztahujících se k těmto scénářům viz Scénáře SRES.

Setrvačnost

V souvislosti se zmírňováním změny klimatu se setrvač­nost vztahuje k obtížnosti změn vyplývají z do­savadních podmínek ve společnosti, jako jsou fyzický kapitál vytvořený lidmi, přírodní kapitál a společenský nefyzický kapitál, zahrnující instituce, předpisy a nor­my. Existující struktury se ve společnostech ukotvují, a tím je změna ztížena. V souvislosti s klimatickým systé­mem se setrvačnost vztahuje k prodlevě ve změně kli­matu poté, co bylo uplatněno vnější působení, a k pokračování změny klimatu ještě po tom, co bylo vnější působení ustáleno.

Schopnost adaptace

Souhrn způsobilostí, zdrojů a institucí státu nebo regionu pro zavádění účinných adaptačních opat­ření.

Schopnost zmírňování

Je to způsobilost státu snížit antropogenní emise skleníkových plynů nebo zvětšit přírodní propady; jde o dovednosti, způsobilosti, zdatnosti a odbornosti, kte­rých země dosáhla, a závisí na technologii, institucích, bohatství, spravedlivosti, infrastruktuře a vědomos­tech. Živnou půdou pro schopnost zmírňování je cesta udržitelného rozvoje, kterou daný stát zvolil.

Skleníkový efekt

Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračer­vené záření emitované povrchem Země, samotnou atmosférou vlivem těch samých plynů a oblačností. Záření atmosféry je emitováno všemi směry, tedy i dolů k povrchu Země. Skleníkové plyny tak za­držují teplo uvnitř systému povrch-troposféra. Toto se nazývá skleníkový jev. Tepelné infračervené zá­ření v troposféře silně souvisí s teplotou atmosféry ve výšce, v níž je emitováno. V troposféře obecně teplota klesá s výškou. Úhrn infračerveného záření emitovaného do vesmíru býval takový, jako by po­cházelo z výšky s průměrnou teplotou −19 °C, což bylo v rovnováze s přicházejícím slunečním zá­řením, zatímco povrch Země byl udržován na mnohem vyšší průměrné teplotě +14 °C. Nárůst koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšené neprůsvitnosti atmosféry v infračervené oblasti spektra, a tudíž k tomu, že do vesmíru odchází zá­ření až z větší výšky s nižší teplotou. Tak vzniká radiační působení, které vede k posílení sklení­kového efektu, takzvanému zesílenému skleníkové­mu jevu. (Mění se i záření z ovzduší na zem, které nyní pochází z nižších, a tedy teplejších vrstev ovzduší – pozn. překl.)

Skleníkový plyn (GHG)

Skleníkové plyny jsou takové přírodní nebo antropogenní plynné složky atmosféry, které pohlcují a emitují záření určitých vlnových délek v oblasti spektra tepelného infračerveného záření emitovaného povr­chem Země, samotnou atmosférou a oblačností. Tato vlastnost způsobuje skleníkový efekt. Prvořadými skleníkovými plyny v atmosféře Země jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozón (O3). Kromě toho je v atmosféře řada skleníkových plynů vytvořených výhradně člověkem, jako jsou halogenované uhlovodíky a další sloučeniny obsahující chlór a bróm, kterými se zabýval Montreal­ský protokol. Vedle CO2, N2O a CH4 se Kjótský pro­tokol týká dalších skleníkových plynů – fluoridu sí­rového (SF6), hydrofluorouhlovodíků (HFCs) a zcela fluorovaných uhlovodíků (PFCs).

Sluneční aktivita

Slunce vykazuje období zvýšené aktivity projevující se v počtu slunečních skvrn, ale také v zářivém výkonu, magnetické aktivitě a emisemi vysokoenergetických částic. Tyto výkyvy se dějí na časových měřítkách od miliónů let po minuty.

Sluneční záření

Elektromagnetické záření emitované Sluncem. Označuje se také jako krátkovlnné záření. Sluneční záření má cha­rakteristický rozsah vlnových délek (spektrum) určený teplotou Slunce; sluneční spektrum má maximum ve vi­ditelné oblasti.

Snižování rizik katastrof

Rámec a nástroje, které určují stupeň rizika a popisují opatření, jež mohou zvýšit kompetence/kapacity a snížit dopad hrozby na ohrožené prvky tak, aby bylo možné katastrofě zabránit nebo její dopady zmírnit.

Spolehlivost (věrohodnost, jistota)

Úroveň důvěry ve správnost závěru je v této zprávě vy­jádřena použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:

Stabilizace

Udržování konstantních atmosférických koncentrací jednoho nebo více skleníkových plynů (např. oxidu uhličitého) nebo ekvivalentu CO2 skupiny sklení­kových plynů. Analýzy nebo scénáře stabilizace se tý­kají stabilizace koncentrace skleníkových plynů v at­mosféře.

Stratosféra

Značně stabilně zvrstvená oblast atmosféry nad tropo­sférou sahající od asi 10 km (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech) až do cca 50 km výšky.

Strukturální změna

Například změna v relativním podílu na hrubém domá­cím produktu (GDP) vytvořeném průmyslovým či ze­mědělským odvětvím nebo odvětvím služeb v daném hospodářství; nebo obecněji, systémové transformace, při nichž některé složky jsou nebo by mohly být na­hrazeny jinými.

Střední výška hladiny moře

Střední výška hladiny moře je běžně definována jako prů­měrná relativní výška hladiny moře za určité období, měsíc nebo rok, dostatečně dlouhé na zprůměrování přechodných jevů, jako vln a slapů. Relativní výška hladiny moře je vý­ška hladina moře stanovená mareografem vzhledem k zemi, nad kterou se rozkládá. Viz Změna výšky / vzestup hladiny moře.

Suchá oblast

Oblast pevniny s nízkými srážkami, kde nízkými se obecně rozumí méně než 250 mm srážek ročně.

Sucho

V běžném vyjádření je sucho „dlouhotrvající absence nebo výrazný nedostatek srážek“, „deficit srážek ve­doucí k nedostatku vody pro některé činnosti nebo sku­piny lidí“ nebo „období neobvykle suchého počasí s nedostatkem srážek trvající dost dlouho na to, aby způsobilo vážnou hydrologickou nerovnováhu“ (Heim, 2002). Sucho bylo definováno mnoha způsoby. Země­dělské sucho se vztahuje k vlhkostnímu deficitu ve svrchním přibližně 1 metru půdy (kořenové oblasti), který ovlivní úrodu, meteorologické sucho je pře­devším dlouhodobý deficit srážek a hydrologické sucho se vyznačuje podnormálními průtoky a nízkou hladinou jezer a spodní vody. Velesucho je prodlu­žované a pronikavé sucho, trvající mnohem déle než běžné, obvykle desetiletí i více.

Suma tržních přínosů

Očekává se, že změna klimatu, zvláště pak mírná změna klimatu, bude mít pozitivní a negativní vlivy na tržně fungující odvětví, avšak se značnými rozdíly napříč různými odvětvími a regiony závisejícími jak na rychlosti, tak na velikosti změny klimatu. Součet záporných i kladných tržních přínosů a nákladů přes všechna odvětví a všechny regiony za dané období se nazývá suma tržních přínosů. Suma tržních přínosů nezahrnuje netržní dopady.

T.


Tepelná roztažnost

Ve spojitosti s vzestupem hladiny moře označuje ná­růst objemu (a pokles hustoty), který je důsledkem oteplování vody. Oteplování oceánu vede ke zvětšení jeho objemu, a tudíž k vzestupu hladiny moří. Viz Změna výšky hladiny moře.

Teplota půdy

Teplota země těsně pod povrchem (často ve svrchních 10 cm).

Termohalinní cirkulace (THC, MOC)

Zonálně zprůměrovaná meridionální (sever-jih) třírozměrná cirkulace velkého měřítka v oceánech. V Atlantickém oceánu tato cirkulace unáší relativně teplé svrchní vody na sever a relativně chladné hlu­binné vody na jih. Golfský proud tvoří část této cirkulace v Atlantiku.

Tropopauza

Hranice mezi troposférou a stratosférou.

Troposféra

Nejspodnější část atmosféry od povrchu do přibližně 10 km výšky ve středních šířkách (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech), kde se tvoří oblačnost a počasí. V troposféře teplota obecně klesá s výškou.

Trvale udržitelný rozvoj (SD)

Koncept trvale udržitelného rozvoje byl zaveden ve World Conservation Strategy (IUCN 1980) a má koře­ny v pojetí trvale udržitelné společnosti a v hospo­daření s obnovitelnými zdroji. Byl přijat Světovou ko­misí pro životní prostředí a rozvoj (WCED) v roce 1987 a konferencí v Riu de Janeiru roku 1992 jako pro­ces proměny, v němž využívání zdrojů, vedení in­vestic, orientace rozvoje technologií a institucionální změny jsou všechny v souladu a zvětšují jak současný, tak bu­doucí potenciál k uspokojení lidských potřeb a snažení. SD propojuje politický, společenský, ekonomický a en­vironmentální rozměr.

Tržní dopady

Dopady, které mohou být finančně vyčísleny a přímo ovlivňují hrubý domácí produkt (GDP) – např. změny v ceně zemědělských vstupů a/nebo zboží. Viz též Netržní dopady.

U.


Uhlíková intenzita

Množství emisí oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu.

Uhlíkový cyklus

Termín užívaný k popisu toku uhlíku (v různých formách, např. jako oxid uhličitý) v atmosféře, oceánu, pevninské biosféře a litosféře.

Užitek adaptace

Náklady škod, kterým se zabránilo, nebo přínosy plynoucí ze schválení a uskutečnění adaptačních opatření.

V.


Vazba klima – uhlíkový cyklus

Budoucí změna klimatu vyvolaná emisemi sklení­kových plynů do atmosféry ovlivní globální uhlíkový cyklus. Změny v globálním uhlíkovém cyklu po­stupně ovlivní podíl antropogenních skleníkových plynů, které zůstanou v atmosféře, a tedy atmosfé­rickou koncentraci skleníkových plynů, vedoucí k další změně klimatu. Tato zpětná vazba se nazývá vazba klima – uhlíkový cyklus. První generace modelů počítajících s touto vazbou (propojených modelů klima – uh. cyklus) naznačuje, že s globálním oteplováním se bude zvyšovat podíl antropogenního CO2, který zůstane v atmosféře.

Vedlejší přínosy

Užitky z politik, které jsou uskutečňovány k dosažení několika cílů současně. Politiky navržené pro zmír­ňování množství skleníkových plynů mají většinou další, často nejméně stejně důležitá odůvodnění (např. vztažená k cílům rozvoje, udržitelnosti a spraved­livosti).

Vnější působení

Vnější působení označuje hybnou sílu, která není součástí klimatického systému, ale způsobuje v něm změnu. Jde zejména o vulkanické erupce, změny Slunce a antropogenní změny ve složení atmosféry a ve využití půdy.

Vodní stres

Stát zažívá vodní stres, pokud se dostupná zásoba sladké vody projevuje vzhledem k jejímu odběru jako významné omezení rozvoje. V globálním hodnocení se povodí s vodním stresem často definují tím, že mají méně než 1000 m3/rok dostupné vody na obyvatele (za­loženo na dlouhodobém průměrném odtoku). Také od­běry přesahující 20 % obnovitelné vodní zásoby se pou­žívají jako indikátory vodního stresu. Plodina je vystave­na vodnímu stresu, pokud množství dostupné půdní vody, a tím skutečné evapotranspirace, je menší než nároky potenciální evapotranspirace.

Využití půdy (krajiny) a

Změna využití půdy (krajiny)

Využíváním půdy se označuje celek opatření, činností a vkladů uskutečňovaných pro určitý typ půdního pokryvu (soubor lidských činností). Termín využití půdy je používán také ve smyslu společenských a eko­nomických cílů, pro něž je půda obhospodařována (např. pastva, těžba dřeva či ochrana přírody). Změna využití půdy (či krajiny) znamená změnu ve využití nebo obhospodařování půdy lidmi, která může vést ke změně půdního pokryvu. Změna pokryvu a využití půdy (krajiny) může mít vliv na povrchové albedo, evapotranspiraci, zdroje a propady skleníkových plynů nebo na jiné vlastnosti klimatického systému, a může tedy radiačně působit a/nebo jinak místně nebo glo­bálně ovlivňovat klima. Viz též Zprávu IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000).

Vzorce proměnlivosti klimatu

Přirozená proměnlivost klimatického systému se zvláště v měřítku ročních období a delším děje převážně v preferovaných prostorových a časových vzorech. Je to vlivem dynamických vlastností atmo­sférické cirkulace a interakcí s povrchem pevnin a oceánů. Takovéto vzorce se často nazývají režimy, módy nebo dálková propojení. Příkladem jsou Seve­roatlantická oscilace (NAO), Pacificko- Severoame­rický mód (PNA), El Niňo – Jižní oscilace (ENSO), cirkumpolární módy proměnlivosti severní (NAM; dříve nazývaný Arktická oscilace, AO) a jižní polokoule (SAM; dříve nazývaný Antarktická oscila­ce, AAO).

Z.


Záchyt a ukládání uhlíku (oxidu uhličitého) (CCS)

Proces zahrnující oddělení oxidu uhličitého z prů­myslových a energetických zdrojů, přepravu do místa skladování a dlouhodobou izolaci od atmosfé­ry.

Zalesňování

Výsadba nových lesů v územích, na kterých v minu­losti lesy nerostly (minimálně 50 let). Diskuse termí­nu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnic­tví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Zamrzlá půda

Porézní půda nebo hornina s částečně nebo úplně za­mrzlou vodou (Van Everdingen, 1998). Zamrzlá půda zahrnuje permafrost. Půda, která každoročně zamrzá a rozmrzá se nazývá sezónně zamrzlá půda.

Změna klimatu

Změna klimatu označuje změnu stavu klimatu, kterou lze rozpoznat (např. využitím statistických testů) ve změnách průměru a/nebo proměnlivosti jeho vlastnos­tí a která přetrvává po dosti dlouhé období, typicky desítek let nebo déle. Změna klimatu může být ná­sledkem přirozených vnitřních procesů nebo vnějších sil nebo důsledkem trvalých antropogenních změn ve složení atmosféry nebo ve využití půdy. Všimněte si, že Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) v článku 1 definuje změnu klimatu takto: „změna klimatu, která je přisuzována přímo nebo ne­přímo lidské aktivitě, jež mění složení globální atmo­sféry, a která je navíc k přirozené klimatické proměn­livosti pozorována po úměrné časové období“. UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu, již lze připsat lidským aktivitám měnícím složení atmosféry, a proměnlivostí klimatu odpovídající přirozeným příčinám. Viz též Proměnlivost klimatu; Detekce a přisouzení.

Změna výšky / vzestup hladiny moře

Výška hladiny moře se může měnit, jak globálně tak místně, vlivem (i) změn tvaru oceánských pánví, (ii) změn celkové hmotnosti vody a (iii) změn v hustotě vody. Mezi činitele vedoucí k vzestupu hladiny moře při globálním oteplování patří jak nárůst celkového množství vody táním sněhu a ledu na pevnině, tak změny v hustotě vody vlivem vzrůstu teplot vody v oceánu a změnám její slanosti. Relativní vzestup hla­diny moře nastává tam, kde roste místní výška hladiny oceánu vzhledem k pevnině, což může být způsobeno vzestupem hladiny oceánu a/nebo poklesem výšky pevniny. Viz též Střední výška hladiny moře, Tepelná roztažnost.

Zmírňování / Mitigace

Technologická změna a náhrada, která snižuje vstupy zdrojů a emise na jednotku výstupu. Ačkoli by ke snížení emisí vedlo vícero sociálních, ekonomických a technologických politik, pokud se týče změny klimatu, zmírňováním se rozumí zavádění takových politik, jejichž cílem je snížení emisí a zvětšení propadů sklení­kových plynů. V češtině pod slovem mitigace rozumíme téměř vždy cílené snižování emisí skleníkových plynů.

Znovuzalesňování

Výsadba lesa na území, které bylo v minulosti za­lesněné, ale bylo mezitím přeměněno k jinému využití. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako za­lesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o defini­cích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Zpětná vazba albeda

Klimatická zpětná vazba zahrnující změny albeda Země. Obvykle se vztahuje ke změnám v kryosféře, která má albedo mnohem větší (~0,8) než průměrné planetární albedo (0,3). V oteplujícím se klimatu se očekává, že kryosféra bude ustupovat, celkové albedo Země se bude zmenšovat a více sluneční energie bude absorbováno, což povede k dalšímu oteplování Země.

Zpětná vazba oblačnosti

Klimatická zpětná vazba zahrnující změny jakýchkoli vlastností mraků jako odezvy na jiné atmosférické změny. Pochopení zpětných vazeb oblačnosti a určení jejich velikostí a znaménka vyžaduje porozumět tomu, jak změna klimatu může ovlivnit spek­trum typů mraků, pokrytí oblačností, její výšku a ra­diační vlastnosti mraků, a také odhadnout dopad těchto změn na radiační bilanci Země. Zpětné vazby oblačn­osti zůstávají v současnosti největším zdrojem nejis­toty v odhadech citlivosti klimatu. Viz též Radi­ační působení.

Zranitelnost

Zranitelnost je mírou toho, nakolik systém podléhá nepříznivým vlivům změny klimatu včetně klimatické proměnlivosti a extrémů a je neschopný si s nimi po­radit. Zranitelnost je funkcí povahy, velikosti a rych­losti změny klimatu, kolísání, kterému je systém vy­staven, jeho citlivosti a schopnosti adaptace.

Zúrodňování oxidem uhličitým (CO2)

Posílení růstu rostlin jako důsledek zvýšené kon­centrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. V zá­vislosti na svém mechanismu fotosyntézy jsou urči­té druhy rostlin na změny v atmosférické koncent­raci CO2 citlivější.

Postupně vytvářený, doplňovaný a aktualizovaný glosář vychází z glosáře 4. hodnotící zprávy IPCC, jehož pracovní překlad vytvořil v roce 2010 Jiří Došek, hypertextově zformátoval a text dále upravil Jan Hollan. V roce 2020 byl glosář v rámci realizace projektu Ochrana klimatu na místní úrovni - motivace a vzdělávání pro ambiciózní cíle podpořeného Ministerstvem životního prostředí velmi zkrácen pro učebnici Ochrana klimatu. Byla doplněna nová hesla, nadbytečná a pro zmíněnou potřebu nerelevantní hesla byla vypuštěna.

 

Vytvořeno v rámci projektu Ochrana klimatu na místní úrovni - motivace a vzdělávání pro ambiciózní cíle podpořeného Ministerstvem životního prostředí. Nemusí vyjadřovat stanovisko MŽP.

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz

1986-2021: 35 let práce pro ochranu přírody a krajiny

   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 25. 9. 2021