CZ | EN

Recyklace hliníku

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

To, že se „Hliník odstěhoval do Humpolce", ví všichni obdivovatelé filmu Marečku, podejte mi pero. Bájnou větu použili Humpolečtí dokonce jako možnost, jak zvýšit turistickou atraktivitu svého města: v městském parku Stromovka má přistěhovalec Hliník destičku na obelisku, v místním kině i malou muzejní expozici.

Nefilmový hliník - lat. Aluminium, označení Al - je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi, kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v  potravinářském průmyslu jako vhodný obalový materiál. Jak je to s možnostmi recyklace hliníku? Sbírat - nesbírat? Kam odevzdávat?

Hliník v domácnosti

Hliníkové nádobí v obchodech už neuvidíte, nahrazuje je nádobí nerezové. Aluminium je pokládáno za možnou příčinu několika chorob, např. Alzheimerovy, některých těžších forem kloubních zánětů, ba i některých typů nádorů. Jednoznačný důkaz ale není k dispozici. Je však známo, že je nevhodné do hliníkových nádob dávat kyselé potraviny a nápoje po delší období.

Hliník jako obalový materiál je stále módní - hliník brání přístupu světla a prostupu pachů: potkáváme ho ve formě obalu čokolád, víčka kryjícího kelímek s jogurtem, šlehačkou a dalšími mléčnými výrobky, víčka zavařovacích sklenic, vaničky, ve které v obchodech můžete koupit paštiku a další masné výrobky, plechovky na pivo či energetické nápoje, v hliníkové fólii, kterou lze oddělit od papírové části, najdete i kostku másla či tvaroh.

V žádné z dostupných statistik se nedá dočíst, kolik přesně hliníku skončí v komunálním odpadu od každého obyvatele České republiky ročně. Odhaduje se, že by se toto číslo mohlo pohybovat u  hodnoty 1,2 kg (pokud bychom si chtěli toto množství představit v prostoru, pak to znamená krychli o hraně 16 m). Přitom i student střední školy ví, že je získávání hliníku z bauxitové rudy velmi energeticky náročné. Kromě toho s  sebou nese výroba - jako každá jiná - vypouštění škodlivin do ŽP.

Je možné hliník sbírat?

Zatímco se sběrem a opětným využitím hliníku ve formě větších kusů (kuchyňské nádobí, lyžařské tyčky apod.) není problém - je žádaný v každém podniku zabývajícím se sběrem surovin, se sběrem a opětným uplatněním tenkostěnného hliníku (takové je odborné označení pro jogurtová víčka) obtíže jsou:

  • I když se člověk chce tohoto typu obalu - který slouží jednorázově - vyvarovat, nepodaří se mu to: bohužel se nedají koupit některé základní potraviny, aniž by byl hliník v jejich obalech přítomný. Množství hliníku se dá minimalizovat, ale zcela vyloučit ne.
  • Hliníkové fólie sbíráte. Při větším množství (které je ale pohledem firmy, která hliník zpracovává, spíše malé) ji chcete odevzdat a zdá se, že není kam. To je ale jen zdání, v České republice existují firmy, které tenkostěnný hliník sbírají a zpracovávají.

Jaké jsou možnosti zpracování tenkostěnného hliníku?

Jednou z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli. Tento postup uplatňují v praxi ve firmě Alutherm CZ, s.r.o., v Mníšku pod Brdy (více informací na www.alutherm.cz). Aktualizace 2015: firma Alutherm nevykupuje tenkostěnný hliník od domácností, pouze odpad z průmyslové výroby. Od domácností a dalších drobných „producentů" přebírá firma hliník prostřednictvím paní Jany Lenhartové, která převezme poštovní zásilku, příp. balíček donesený osobně a zaplatí odesilateli částku 8-15 Kč/kg. Detailní podmínky a možnosti je možné dohodnout na těchto kontaktech: Jana Lenhartová … Dobříš… Aktualizace 2014: Paní Lenhartová už s hliníkem neobchoduje.

Jiná cesta zpracování je slisování fólií, které pak umožní přetavení na hliníkovou slitinu či granule. I tento způsob výroby s sebou nese úskalí: při tavení mnohou vznikat - v  kombinaci s barevnými potisky - sloučeniny dioxinů, látky, které jsou zdraví člověka velmi nebezpečné. 

Výše uvedené firmy jistě nejsou jediné, které tenkostěnný hliník vybírají. Domluvit se můžete v každé sběrně druhotných surovin. Pro odkládání vysbíraného hliníku můžete využít i sběrných středisek odpadů, které jsou ve většině měst. Zde sice nedostanete za sesbírané množství zaplaceno, ale může vás hřát pocit, že hliník nepřijde vniveč.

A jak hliníkový obal bezpečně poznáme?

Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř čísla 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, nám pomůže magnetka, kterou máte připevněny vzkazy na ledničce. Magnetka odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud při zmáčknutí obalu, který je hliníkově stříbrný, se po uvolnění obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy). Zpracovatelským firmám také pomůže, pokud obal očistíte od zbytku potravin i papírových nálepek.

Zkuste omezit množství všech obalů, i  těch hliníkových. Tenkostěnný hliník sbírejte a svěřujte sběrnám a zpracovatelům. Pokud ve svém bydlišti nevíte o místě, kam je možné sesbíraný hliník odkládat, iniciujte vznik takového místa, třeba ve školách, domech dětí a mládeže, na obecních úřadech, ve firmách apod.

Přehledová tabulka

Sbírat

nápojové plechovky;
použité fólie od jogurtů, termixů, rybích salátů, sýrů;
šroubovací uzávěry (nekorunkové) od alko i nealko nápojů;
obaly od paštik;
tuby od léčiv;
fólie z čokolád;
sprejové nádobky;
hliníkové nádobí a příbory (např. papiňáky, ešusy, vidličky, lžíce, nikoli však nože);
žaluzie;
plechy;
soudky;
konve;
stanové konstrukce;
lehátka
apod.

Nesbírat 

fólie spojené s  papírem a plastem (obaly od žvýkaček, vnitřní obal cigaretové krabičky, pytlíky od kávy, polévek, obaly od sušenek, arašídů, mražených krémů, obaly od trvanlivého mléka v krabicích);
nádoby nebo jiné předměty kombinované s železnými či jinými prvky
apod.

Článek byl v internetové verzi aktualizován v roce 2014 a 2015.

Autor/ka: Věra Pospíšilíková
Z časopisu Veronica č. 3/2006, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 22. 6. 2020