Izolace slaměnámi balíky skladu na mošty

Fotodokumentace prací

Sklad stojící na jižním cípu hospodářství slouží k uskladnění moštu z produkce vedle stojící moštárny. Uvažuje se skladování ve velkoobjemových tancích (od dvou do deseti kubických metrů) za použití šetrných konzervačních technologií (pasterizace, ochranná atmosféra dusíku, mikrobiální filtry) a v lahvích naskládaných v plastových přepravkách na paletách. Případně se uvažuje i o skladování lahví v koších kvůli lepšímu využití prostoru. Realizace v roce 2004.

Podmínky vstupující do zadání stavby skladu byly následující:

• vecpání se do vymezeného prostoru
• dostatečný skladový prostor
• stabilně teplota nad bodem mrazu
• co nejnižší teplota v letních měsících
• nízká provozní náročnost
• nízká cena
• estetické měřítko přirovnávající sklad k místním stodolám
• příznivé ekologické parametry

Při posuzování jednotlivých hledisek bylo nutné jako téměř u každé stavby přistoupit na některé kompromisy. Vymezení pouze určitého prostoru volalo po využití podzemí, což jsme však postupně zavrhli z důvodu velké finanční náročnosti. Jednopodlažní stavba pak vyšla poměrně vysoká, ale využili jsme svažitosti terénu takže směrem k náměstí se sklad jeví jako celkem nízký objekt. Sklep měl ovšem jednu významnou výhodu, o níž jsme přišli rozhodnutím pro nadzemní objekt a sice stabilní teplotu. Té je u klasického nadzemního objektu možné dosáhnout pouze dobrou izolací ochlazovaných ploch a naopak neizolováním podlahy, která má za úkol letní chlazení a zimní ohřívání. Jde v podstatě o „nadzemní sklep".

Sklad má nejužší možné nosné zdivo, 25 cm tlusté keramické tvárnice. Toto zdivo bylo vzhledem k výšce skladu a k absenci stropu nutno staticky posoudit. Ke zdivu přiléhá vrstva slaměných balíků resp. v čelech 20 cm minerální vlny.

Slaměné balíky leží na základovém soklu, který je tvořen polystyrenem a betonovými tvárnicemi a je celý na betonových základech. Mezi soklem a slámou je volně položena asfaltová lepenka. Balíky slámy o rozměrech 50 x 40 x (60-70) cm jsou ukládány na bok, tedy na šířku 40 cm s jednotlivými stébly jdoucími svisle.

Balíky neměli nijak dobrou kvalitu. Měrná hmotnost stěží přesahovala 60 kg/m3, bylo zde poměrně velké množství příměsí a ani kvalita jednotlivých stébel nebyla příliš dobrá. Přitom byly vyráběny s vědomím budoucího užití a upřímnou snahou o co nejkvalitnější výsledek (Jura Harvanec, který obsluhoval stroj pak zároveň izoloval polovinu skladu). Rok 2003 byl velmi suchý a obecně ne nijak kvalitní Bělokarpatské obilí bylo toho roku zvláště špatné. Balíky z Hané nebo z Polabí budou mít zřejmě zaručenější kvalitu.

Při zdění nosného zdiva byla do spár zazdívána ocelová očka, k nimž se poté balíky přidrátovávali. K přivazování balíků byli nutní alespoň dva lidé, jeden napínal a vázal drát druhý tlačil balík co nejtěsněji ke stěně a předešlým balíkům. Balík se vždy propíchnul jehlou vytvořenou ze silného drátu, zaháknul pozinkovaný vázací drát, provléknul se, přeložil přes krátké dřívko zajišťující roznos síly z drátu do balíku a tím zamezující vnoření drátu do balíku a svázal s drátem vyčnívajícím z předchouího balíku v řadě. Tento způsob se osvědčil jako nejrychlejší a nejefektivnější. Jiné způsoby měli za následek různé rozvírání balíků nebo nedostatečné uchycení. Balíky bylo nutné co největší silou natláčet k sobě, aby se eliminovali všechny mezery. I tak jsme poté museli spousty mezer docpávat volnou slámou. Stav by byl jistě lepší, kdybychom měli balíky o větší měrné hmotnosti. Mezery mezi slaměnými balíky jsou zřejmě jedním z největších rizik slámy jako izolačního materiálu. Jsou to místa kudy může volně proudit vzduch a jedná se tak v podstatě o významné tepelné mosty.

Kvůli snížení nebezpečí vzniku konvekčního proudění se do vodorovných spár vkládal papír. Při termograckém snímkování solárního tanku též izolovaného slámou se ukazuje, že při větším rozdílu teplot (až sedmdesát stupňů) nabývá konvekce vysokého významu a zhoršuje tepelně izolační vlastnosti zhruba na polovinu. (prostup tepla okolo 0,08 W/(m2.K)

Na balíky jsme pak přivázali drátěné pletivo, které jsme zaomítali omítkou z Unimaltu. Omítka přišla i na místa, která jsou překryta dřevěným obkladem, aby byla sláma uzavřena do nehořlavého materiálu a zároveň co nejvíce uzavřena proti vniku hlodavců. Jednu stěnu jsme zaizolovali během čtrnáctidenní Letní školy v Hostětíně.

Na termografickém snímku hotové stěny nejsou pod vrstvou omítky žádné spáry mezi balíky vidět, takže zřejmě jsme práci odvedli dobře. Bohužel však snímek byl pořízen v době kdy rozdíl mezi vnitřním a vnějším prostorem byl okolo deseti stupňů, což je málo na vznik konvekčního proudění nejen ve slámě, ale i ve volnějších spárách. (Pozn. naproti tomu spáry mezi keramickými tvárnicemi jsou na termosnímku velmi dobře patrné.)

Na bočních (a štítových) zdech skladu jsme místo slaměných balíků použili 200 mm minerální vaty kvůli úspoře místa. To nám mimo jiné také, jak doufáme, umožní zjištění prostupu tepla slaměnými balíky. Na infrasnímku jsou vidět určité rozdíly mezi oběma stěnami, ale podrobné vyhodnocení teprve proběhne.

Velmi slabým místem skladu jsou vrata s ocelovou zárubní (byla volena zejména kvůli příznivé ceně při daných rozměrech) a bohužel i sokl, jehož izolaci nebyla věnovaná taková pozornost. Je izolován pouze pěti centimetry polystyrenu.

• Slaměný balík
• Ekologické stavitelství

• Jak bude vlhkost ze spodní části ovlivňovat izolační vrstvu slámy případně jakou použít skladbu?
• Je chybou mít na fasádě extrudovaný polystyren?
• Jak zateplit koupelnu s hliněnou omítkou
• Rosení skel vnějších křídel