Voda v domech a u domu
Snížení spotřeby pitné vody přináší i výrazné finanční úspory. Za posledních dvacet let vzrostla u nás její cena v poměru k příjmům přibližně desetkrát a zejména díky tomu klesla i její spotřeba až na polovinu. Stále je ale ještě velká. Vinou toho se leckde využívá jako pitná nejen spodní voda nejvyšší kvality, která je až na údržbu rozvodů a elektřinu na čerpání zdarma, ale i voda k požívání méně vhodná, draze získávaná, vyžadující chemické úpravy. I v Česku je kromě toho v některých oblastech a obdobích o vodu nouze, různá její využití si vzájemně konkurují a mohou se projevit např. až v akutním nedostatku pro zemědělství. S globálním klimatickým rozvratem se tento problém nadále zostřuje. I proto je načase začít se učit s vodou hospodařit mnohem lépe.
Využíváme dešťovou vodu
V domácnostech se na řadu „špinavých“ činností zbytečně používá pitná voda. Pitnou vodou splachujeme záchod, vytíráme podlahu nebo zaléváme. Na tohle všechno nám ale zcela postačuje ustátá dešťová voda. Jak takovou vodu získat? Jednoduše. Sběrná plocha je naše střecha, žlaby a roury už také většinou máme, takže stačí vytvořit místo, kde budeme vodu jímat.
Nejjednodušší je vodu zachytávat v otevřeném rezervoáru a používat ji na zavlažování pokojových rostlin (zalévat je pitnou vodou může vést k zasolení jejich půdy) a zahrady. Časem v ní narostou řasy, ale v tomto případě to nevadí. Pokud je ale rezervoár uzavřený, je to cisterna, v níž nejde do vody žádné světlo, voda zůstává zcela čirá. Cisternu lze doplnit „domovní vodárnou“, dodávající vodu do samostatného rozvodu pod stálým tlakem, a dešťovku využívat přednostně na praní a máchání, tam se její vynikající vlastnosti uplatní nejlépe. I bez vodárny v ní ale lze alespoň prát, do pračky jí prostě nalijeme z přenosné nádoby tolik, aby pračka už další vodu z vodovodního řádu nedopouštěla. Dešťovka je výtečná i na umývání vlasů, výhodná je na splachování toalet i umývání podlah. Nevytváří totiž usazeniny, naopak je rozpouští.
Máme-li nádrž umístěnu v domě, dbáme na dostatečný přepad přívalové vody. Nádrž může být kupovaná, z masivního plastu, a tedy dosti drahá, nebo může jít o libovolně zkonstruovanou jímku upravenou tak, aby z ní voda významně neunikala (to zajistí např. její vyložení sebetenčí polyetylenovou fólií, ta má ve tmě životnost neomezenou). Není-li přívod vody do nádrže vybaven nějakým sítem, může být potřeba ubrat sedimentů na dně nádrže už po deseti, dvaceti letech. Nad sedimenty je nicméně voda vždy čistá, pokud se sedimenty odběrem (ten musí být dostatečně vysoko nade dnem) ani přítokem nevíří. Případné mastné znečištění (saze) zůstává naopak na hladině a odtéká za vydatných srážek přepadem. Podzemní nádrže na dešťovou vodu se kolem celého Středomoří i jinde v suchých krajích užívají mnoho tisíc let, na mnoha místech donedávna i jako jediný zdroj sladké vody na pití a vaření. Pokud nám takové vědomí nestačí, můžeme dnes odběr vody doplnit sterilizací UV zářením.
Užíváním dešťové vody sice odepíráme „vodárnám a kanalizacím“ příjem ze stočného, ale také snižujeme průtok kanalizací během přívalových srážek, což naopak vítají. Je lepší, když se taková voda do kanalizace dostává postupně než naráz při dešti…
Ministerstvo životního prostředí dává dotace na využití srážkové a odpadní vody v domácnosti i na zahradě, včetně možného přečištění odpadních vod.
Přebytečnou dešťovou vodu vsakujeme
Pokud nejsme schopni všechnu dešťovou vodu využít v domě či na zalévání zahrady, pořídíme si k domu systém na vsakování vody – což může být vsakovací jímka, pásy či rýha. Jak název napovídá, dochází zde k pomalému zasakování vody. Systém nám umožní zadržet více vody na pozemku a nemusíme tolik zalévat. Také snížíme zatížení kanalizace, kam normálně dešťové vody odtékají.
Málo skloněné střechy ozeleníme
Zelená (vegetační) střecha je porost trávy, případně sukulentů apod. na střeše domu. Může být téměř vodorovná i šikmá, porost může být na celé ploše střechy nebo jen na některých částech. Zelenou střechou v podstatě vracíme zpět přírodě plochu, kterou jsme jí vzali tím, že jsme na ní postavili dům. Zelená střecha umožňuje vsakování a odpar dešťové vody podobně, jako je tomu v přírodě. Snižuje teplotu v horkých dnech – chrání patro pod sebou i prostor nad sebou před přehřátím (nesálá v létě do oken, které jsou nad ní), zadržuje prach, zkrátka zlepšuje mikroklima v nejbližším okolí. Když je dobře navržena, zapadá pěkně do okolní krajiny, je na ni krásný pohled. Vegetační kryt dokonale chrání hydroizolační materiály, které máme na střeše, před degradací ultrafialovým zářením a světlem, a tím prodlužuje jejich životnost. Na zelené střeše mohou samozřejmě stát sluneční kolektory.
Kompostovací záchod
Není u nás kanalizační síť, nechceme plýtvat vodou na splachování toalet (spotřebuje asi jednu třetinu pitné vody odebírané domácností), nebo prostě víme, že živiny (hlavně fosfor) patří zpět do půdy, a ne do řek a moří? Pořídíme si kompostovací záchod. Přetvoří exkrementy na využitelný a užitečný kompost. Nemusí to přitom být tak, že kompostovací záchod rovná se domeček v rohu zahrady či na hnojišti.
Dnes se nabízejí moderní kompostovací interiérové záchody, které zvnějšku vypadají jako normální toalety. Jen někde dole mají prostor, kde se tuhé exkrementy ukládají a pomalu kompostují. Existují i malé modely vhodné na chatu, vypadající jako chemické záchody. Samozřejmě si můžeme postavit venkovní kompostovací záchod i sami. Nejvíce o tom lze nalézt v knížce The Humanure Handbook, dostupné i na internetu (anglicky).
Přečtěte si o našem kompostovacím záchodě v Hostětíně.
Na dvorek či přístupovou cestu zatravňovací dlažbu
Na dvorek domu si můžeme pořídit místo dlažby či dlaždic zatravňovací dlažbu. Je to dlažba, mezi kterou může růst tráva. Pomáhá vsakování a odpařování vody podobně, jako je tomu v přírodě, a snižuje tím teplotu v letních vedrech. Podobně jako zelená střecha brání rychlému odtoku srážkové vody. Dlažba může být betonová či z recyklovaného plastu.
Odpadní vody čistíme
Pokud není náš dům napojen na kanalizaci, je nutné odpadní vodu (z koupelny, kuchyně, natož z WC) před vypuštěním čistit, určitě ji nevypouštíme kamkoliv „do škarpy“, stejně jako není řešením žumpa, kterou čas od času necháme načerno (= nelegálně) odvézt na pole. Ke správnému čištění slouží domovní čistírny odpadních vod. Čistírna může být kořenová nebo mechanicko-biologická. Nejekologičtější je kořenová čistírna, kromě toho, že nepotřebuje chemii ani elektřinu, nám ještě obohatí zahradu o malý mokřad.
Chodníky nesolíme
Sůl používaná na solení chodníků či silnic škodí nám všem, pravděpodobně nejvíce stromům, které důsledkem nadměrného solení chřadnou či uhynou. Podle výzkumů je nejčastější příčinou odumírání stromů podél cest nadměrné solení vozovek v zimních měsících a zatékání solné břečky do porostů. Příznaky jsou: postupné zasychání listů od okrajů k řapíku, jejich odumírání a opadávání, časté rašení nových listů, jejich opětovné odumírání a předčasný opad. To může probíhat na celém stromě nebo jen na nejpostiženější straně koruny. Dalším příznakem je zasychání postižených větví nebo celé části koruny. Ve městech přežívají přesolování stromů nejlépe invazivní akáty, které jsou, co se týká soli, nejvíce odolnými druhy.
Sůl škodí i ve vodě. Je jasné, že slaný led jednou roztaje, vsákne se do půdy a odteče do řeky, prosakuje do podzemních vod. Poškození může být „pěkně“ vidět na čističkách odpadních vod, když větší déšť odplaví zbytky soli do kanalizace a následně do čističky. Tam velké množství soli způsobí zhoršení biologického stupně čištění vod.
Sůl škodí i zvířatům, nejvíce to můžeme pozorovat na poškození tlapek našich psů. Dopady na volně žijící živočichy bohužel tak dobře nevidíme.
Náhrada šetrnější k životnímu prostředí: jde např. o posypy na bázi drceného kameniva, které zdrsňují zledovatělé plochy. Existuje takovýto posyp dokonce se značkou ekologicky šetrný výrobek. Další možností je sypat pískem, který ale může způsobovat zanášení kanalizací.
Voda v krajině a na zahradě
Podle možností se snažíme sázet ve volné krajině stromy a keře, které zadržují vodu, budujeme jezírka pro obojživelníky, udržujeme studánky. Stromy na zahradě dobře okopáváme a hnojíme organickými hnojivy, nevyžadují potom zalévání, a přesto dávají šťavnaté ovoce. Zelenina naopak vyžaduje velké množství vody, a proto jímáme dešťovou vodu na zálivku (viz částečně informace o přírodních zahradích).
Sprchování a koupání, baterie, hygiena
Sprchování a koupání – na to spotřebujeme v průměru největší množství vody. Lépe než si napustit plnou vanu vody je krátce se osprchovat. Jednorázové sprchování spotřebuje asi 30–50 litrů vody, koupel ve vaně 150–180 litrů. Ne vždy je nutné umývat se mýdlem. Je možné zakoupit úsporné sprchové hlavice, které umožňují mnohem menší spotřebu vody se stejným efektem. Používáním jednopákových „baterií“ šetříme energii a vodu, odpadá zdlouhavé mísení na kýženou teplotu, navíc tyto baterie nekapou. Jednopákové baterie jsou již levnější než staré „systémy“ s dvěma kohoutky, které tak paradoxně získaly punc starožitnosti. Pozor ale na nejlevnější modely pákových baterií – některé se brzo porouchají a navíc je problém regulovat malinký proud vody potřebný např. na oplach rukou.
Nejde-li o sprchu, máme na výústku nainstalovaný perlátor, který poskytne „uspokojivý proud vody“ i při polovičním průtoku.
Při čištění zubů, mytí rukou a holení nemusí téci voda nepřetržitě. Pitnou tekoucí vodu nepoužíváme na chlazení nápojů, k tomuto účelu poslouží lépe několik kostek ledu.
WC vždy s úsporným splachovačem
Pan Thomas Crapper, jeden z prvních výrobců zásobníkových splachovačů, sice ve své době snížil úniky vody na splachovacích záchodech, ale zavedl i velikost nádrže s velkým obsahem vody na jedno spláchnutí. Tento typ se až donedávna běžně prodával a nalezneme ho v mnohých našich příbytcích.
Budeme-li měnit nádržku se splachovačem či celou toaletu, určitě si pořídíme model, který umí velký šplouch a malý šplouch. Někdy se mu také říká systém dual. Spotřeba vody je typicky 6–7 litrů na velké spláchnutí a 3 litry na malé. Popřípadě koupíme model s tzv. „stop-tlačítkem“, které umožňuje kdykoliv přerušit proud vody do mísy. Ještě lepší je splachovač, z nějž teče voda jen po tu dobu, kdy mu takový signál mechanicky dáváme.
A že naše splachovadlo neprotéká, to už je snad samozřejmost. Zde se nevyplatí šetřit. Buď je opravíme sami, nebo si pozveme opraváře. Máme-li ještě starý model s velkou nádržkou, který neumožňuje úsporné splachování, je to ideální příležitost pro výměnu.
Splachovací záchody zvýšily sice komfort a byly kdysi rozumným řešením v přelidněném Londýně, kde bylo jinak těžké zabránit průsaku z fekálních jímek do studní, dnes ale víme, že zejména na venkově je to většinou zcela chybná cesta. Moderní suché záchody jsou řešením mnohem lepším.
Další informace o úsporách a zachování čisté vody v části praní, úklid a čištění.