Studentské práce v roce 2006
14. listopadu 2006 byly na Krajském úřadě Jihomoravského kraje vyhlášeny výsledky IV.ročníku Soutěže studentských prací se zaměřením na životní prostředí v Jihomoravském kraji. Z celkem 33 bakalářských a diplomových prací vybrali odborníci z praxe, akademického prostředí a veřejné správy tyto vítězné práce:
| pořadí | název diplomové práce | autor/ka |
| 1. | Studie rybího přechodu pro jez Bulhary na řece Dyji | Ing. Jiří Petr |
| 2. | Generativní šíření vrby bílé (Salix alba L.) v oblasti střední novomlýnské nádrže | Ing. Iveta Svobodová |
| 3. | Zhodnocení současného stavu a péče o chráněná území města Brna | Ing. Vilém Říháček |
| 3. | Geobiocenologické podklady a návrh péče o přírodní park Strážnické Pomoraví | Ing. Jaroslava Gajošová |
| Nadační fond prof. Augusta Bayera | Krajinně-ekologické hodnocení populací stromových vrb na části území LZ Židlochovice | Ing. Radek Nečas |
| Nadace Veronica | Možnosti zlepšení ekologického stavu příměstského vodního toku | Ing. Blanka Sobolíková |
| pořadí | název bakalářské práce | autor/ka |
| 1. | Geobiocenologické mapování okolí Klobouk u Brna | Bc. Veronika Huková |
| 2. | Krajinné struktury v povodí Vítovického potoka | Bc. Jan Trávníček |
| 3. | Zhodnocení současného stavu a vývoje zvláště chráněného území na příkladu přírodní rezervace Černovický hájek | Bc. Eliška Stofferová |
| 3. | Návrh a zaměření sítě cyklostras pomocí GPS a tvorba digitální mapy na území ŠLP Křtiny | Bc. Petra Mišánková |
| Nadační fond prof. Augusta Bauera | Vývoj změn krajiny v prostoru vodního díla Nové Mlýny | Bc. Martina Brodská |
Sborník referátů ze studentské konference pořádané Jihomoravským krajem naleznete zde.
Seznam hodnocených bakalářských a diplomových prací:
Anotace bakalářských a diplomových prací:
METALOTHIONEINEM MODIFIKOVANÉ ELEKTRODY PRO ANALÝZU TĚŽKÝCH KOVŮ
Bc. Blaštík Ondřej, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Přítomnost zvýšené koncentrace těžkých kovů v životním prostředí je vážný problém pro ochranu zdraví lidského, živočichů i rostlin, a také pro produkci potravin na celém světě. Esenciální kovy (př. zinek, mangan, měď a řada dalších) ve vyšších koncentracích spolu s toxickými těžkými kovy (př. kadmium, olovo či rtuť) narušují fungování enzymů, jsou karcinogenní a způsobují neplodnost. Pro studium koncentrace těžkých kovů je nyní využíváno mnoho analytických metod (AAS, ICP-MS a ICP-OES). Kromě těchto klasických metod spektrálních se stále častěji prosazují velmi citlivé, rychlé a levné metody elektrochemické. Jednou z nejcitlivějších elektroanalytických metod pro analýzu kovů je diferenční pulzní anodická rozpouštěcí voltametrie (DPASV).
Cílem této práce bylo navrhnout nový elektrochemický biosenzor pro analýzu obsahu těžkých kovů v biologickém vzorku. Senzor je založený na interakci iontů kovů s proteinem metalothioneinem s použitím adsorptivní přenosové rozpouštěcí analýzy (AdTS) s diferenční pulsní voltametrií (DPV). Dílčí cíle mé práce byly: i) Studium elektrochemického chování biologické složky navrženého biosensoru - proteinu metalothioneinu, ii) Navržený biosensor aplikovat na stanovení těžkých kovů (kadmium a zinek), iii) Biosensor ověřit analýzou lidských tělních tekutin (lidské krevní sérum a moč) a iv) Využít biosensor pro rychlé a citlivé určení obsahu studovaných těžkých kovů v rybách z řeky Svratky.
MT patří do skupiny intracelulárních, nízkomolekulárních a na cystein bohatých proteinů vázajících těžké kovy. Skládá se z 61 aminokyselin, má domény a a b, pomocí -SH skupin váže těžké kovy a tak v organismu udržuje homeostázu. Navržený biosensor pracuje na principu obnovy povrchu visící rtuťové kapkové elektrody (HMDE), adsorpce MT v kapce roztoku na povrch HMDE při otevřeném potenciálu, omytí elektrody roztokem chloridu sodného (0,5 M, pH 6,4), interakce těžkých kovů (kadmium a zinek) v kapce roztoku s proteinem modifikovaným povrchem HMDE za otevřeného potenciálu, omytí elektrody roztokem chloridu sodného (0,5 M, pH 6,4) a následného měření MT metodou DPV v roztoku 0,5 M chloridu sodného, pH 6,4. Dokonalého pokrytí povrchu elektrody - vytvářející povrchovou monovrstvu - bylo dosaženo v čase asi 240 s pro 10 M koncentraci proteinu. Limity detekce zvolených těžkých kovů (kadmium a zinek), které byly analyzovány v základním elektrolytu (0,5 M NaCl, pH 6,4), byly 250 fmol a 350 fmol v 5 l kapce. Biosensor byl využit též k analýze těžkých kovů v lidských tělních tekutinách (lidské krevní sérum a lidská moč) a ke srovnání s diferenční pulsní anodickou rozpouštěcí voltametrií. Biosenzor byl dále využit pro zjištění množství těžkých kovů ve tkáni okouna říčního z řeky Svratky a v některých nápojích. Ve tkáni okouna byla zjištěna nejvyšší koncentrace kadmia v gonádách (625 ng/g), průměrná koncentrace olova ve vzorcích tkáně orgánů okouna byla 267 ng olova na gram analyzovaného vzorku. V nápojích nebylo zjištěno kadmium a v případě zinku jsme detekovali 1,2 μg.ml-1 Zn v Magnesii a 1,4 μg.ml-1 v Mattoni.
Metalothioneinem modifikovaná elektroda je vhodným biosensorem ke stanovení těžkých kovů z biologických vzorků. Získané výsledky ukazují na možné využití této technologie pro snadnou, rychlou a levnou detekci těžkých kovů přítomných v životním prostředí a nebo v biologii či medicíně. Lze si snadno představit malou krabičku ukrývající elektrochemický biosensor, na jejíž povrch se nanese kapka vzorku a po minutě je znát stupeň zamoření řeky, otravy pacienta, zdravotní závadnost potraviny nebo vhodnost půdy pro zemědělské účely.
VÝVOJ ZMĚN KRAJINY V PROSTORU VODNÍHO DÍLA NOVÉ MLÝNY
Bc. Brodská Martina, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Již před výstavbou nádrží bylo zpracováno mnoho studií a odborných posudků, v nichž si ani závěry různých odborníků ze stejných vědních disciplín navzájem neodpovídají. Nebylo tedy pravděpodobně ani tehdy jednoduché vytvořit si ucelený názor na budoucí vliv těchto nádrží na jejich blízké okolí. S různými argumenty přicházeli zkušení vodohospodáři, ekonomové, rybáři, zoologové i botanici. Každý s jinými požadavky se snažil zachránit co se jen dalo, nebo se naopak zasadit o vytvoření vodního díla, které bylo podle jeho úsudku nezbytné.
Jako jeden z hlavních důvodů byla uváděna potřeba vybudovat dostatečně velký rezervoár pro plánovaný rozsáhlý systém závlah. Budování závlah nebylo však dokončeno do původně požadované míry a podniky nově vznikající po bývalých zemědělských družstvech nechaly závlahové systémy chátrat. Mezi dalšími uváděnými účely byla i povolená rekreace. Ta však probíhá jen v kempu u horní nádrže, kde se o letních měsících shromažďuje v úzkém pásu podél severního břehu dvou od nádrže oddělených lagun opravdu velké množství lidí. Koupání v kempu je povoleno pouze na vlastní nebezpečí, ale voda s takovým množstvím řas a sinic odrazuje rekreanty i bez varovných cedulí.
Bohužel ani plánovaný biokoridor na území střední Novomlýnské nádrže není v současné době funkční a situace se ani do budoucna nejeví z tohoto hlediska příznivě. Nastupující vegetace, která vzbudila alespoň malou naději, je již několik let ničena zvýšením hladiny ve střední nádrži.
Postupné neodvratné odumírání těchto mladých porostů, ztracené lužní ekosystémy a nenaplněné sliby o ozelenění okolí budovaných nádrží rozhořčují odpůrce nádrží v dnešní době stejně jako před více než dvaceti lety. V mnoha případech dokonce i více, vzhledem k tomu, že do současné doby se již potvrdily některé prognózy o negativním vlivu výstavby Novomlýnských nádrží, kterým před budováním nebyla přikládána váha.
Další vývoj krajiny v oblasti Novomlýnských nádrží je opět možné pouze odhadovat a zabývat se jím v dalších prognózách. Prozatím vše nasvědčuje tomu, že pro ekology a ochránce přírody nejdůležitější chráněná území budou zachována v současném stavu - v případě střední nádrže zjevně neutěšeném. Avšak ostatní chráněná území v blízkosti těchto nádrží vzhledem k dobrému stavu plní funkce kvůli nimž byla zachována a chráněna.
PASIVNÍ BYTOVÝ DŮM V BRNĚ
Ing. Cihlář Jiří, Fakulta stavební VUT v Brně
Diplomová práce řeší komplexní prováděcí projekt bytového domu navrženého v energeticky pasivním standardu.
Stavba je situována do obytného souboru Brno-Kamechy, jehož urbanismus byl přeřešen pro osazení pěti pasivních bytových domů (potřeba jižní orientace). Bylo navrženo funkční využití ploch území a zejména rozšířena plocha klidových zelených zón, čímž vznikl ekologický „zelený ostrov" s možností napojení vytápění na přilehlou kotelnu na biomasu.
Bytový dům má jedno částečně podzemní podlaží, kde jsou umístěny hromadné garáže a sklepní prostory nájemníků, kočárkárna a prostor pro kola.
1. nadzemní podlaží obsahuje tři bytové jednotky 2 x 3+KK a 1 x 2+1. Všechny byty mají přímý vstup na společnou terasu, která bude zatravněna a osázena dřevinami. 2. a 3. nadzemní podlaží obsahuje vždy 3 bytové jednotky dispozičně shodné s 1.NP.
Konstrukční systém byl tvořen s ohledem na důsledné oddělení vytápěného prostoru budovy od nevytápěných hromadných garáží s důrazem na eliminaci zejména liniových tepelných mostů. Zdivo vytápěných podlaží je navrženo z vápenopískových cihel, což je materiál s minimální ekologickou stopou. Obvodové souvrství je doplněno 300 mm minerální vaty a předsazeným obvodovým pláštěm z cementotřískových desek, které zároveň vytváří provětrávanou vzduchovou mezeru.
Součástí práce je také návrh systému teplovzdušného vytápění, které je jediným nosičem tepla při použití systému předehřátí (ochlazení) vzduchu ve venkovním zemním výměníku tepla. Byl také navržen kompletní energeticky maximálně úsporný systém TZB s použitím solárních teplovodních panelů a centrální akumulační nádrže.
Práce je doplněna detailním výpočtem energetické náročnosti dle platných ČSN. Výsledná měrná potřeba tepla jednoznačně splňuje požadavky pro pasivní standard. Objekt spotřebuje přibližně o 75% méně energie než běžná novostavba.
VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ VE VYBRANÉM REGIONU (KRAJI)
Ing. Daňková Alena, Fakulta ekonomicko-správní MU
Předmětem diplomové práce „Využití obnovitelných zdrojů ve vybraném regionu (kraji)" je analýza využití obnovitelných zdrojů v Jihomoravském kraji a na základě ekonomického zhodnocení těchto zdrojů a uvedeného současného systému legislativní a programové podpory České republiky navrhnutí změn, které by tento systém doplnily. První část je zaměřená na význam obnovitelných zdrojů energie, jejich legislativní a programovou podporu v Evropské unii a České republice. V druhé části je rozbor využití obnovitelných zdrojů v Jihomoravském kraji. Poslední část je věnována jejich ekonomickému zhodnocení a navrhnutí změn, které by současný systém podpory doplnily a zdokonalily.
STUDIE OBEJITÍ NOVOMLÝNSKÝCH NÁDRŽÍ RYBÍMI PŘECHODY
Ing. Dufek Martin, Stavební fakulta VUT v Brně
Cílem mé diplomové práce je stanovit možné varianty vedení tras rybích přechodů pro obejití Novomlýnských Nádrží, které tvoří pro migrující ryby nepřekonatelnou překážku. Tyto varianty následně zhodnotit a doporučit nejvhodnější.
Diplomovou práci tvoří dvě části; teoretická a praktická. V teoretické části jsou popsány nároky ryb na jejich životní prostředí, příčiny a druhy migrace, biologická zonace vodních toků a zejména teorie rybích přechodů, jejich historie, použití u nás i ve světě, rozdělení, popis funkce a technické požadavky a standardy.
Pro zpracování těchto kapitol jsem vycházel ze světové literatury zejména z německé normy,,Fischaufstieganlagen", která je hodnocena jako nejlepší a nejucelenější publikace z evropské literatury a která se zabývá geograficky a druhově blízkou oblastí. Tyto texty jsem dále doplnil o poznatky našich předních odborníků a četné obrazové přílohy. V teoretické části je dále zpracována historie a technické parametry Vodního díla Nové Mlýny.
V praktické části je uveden ichtyologický průzkum, který byl v letech 1990-2000 proveden pod profilem jezu v Břeclavi, pro zjištění jednotlivých druhů a velikosti rybí populace.
Dále jsou uvedeny migrační možnosti v jednotlivých přítocích Novomlýnských nádrží (Svratky, Jihlavy a Dyje).
Je zde uveden a zhodnocen projekt „Značkování kaprů v Novomlýnské nádrži na řece Dyji", který probíhá od roku 2001 za spolupráce MRS, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Ústavu rybářství a hydrobiologie Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který ukazuje na migrační tahy ryb z nádrží do přítoků až po první příčné překážky.
Dále je zde uvedena studie ekologizace Novomlýnských nádrží, která řeší zlepšení ekologického stavu těchto nádrží. Tato studie nijak neřeší problém migrace organismů. V mé práci je zhodnocen současný stav již realizovaných opatření a zhodnocen vliv ekologizace na migraci organismů. Můj vlastní návrh tras rybích přechodů je vytvářen v souladu s touto studií.
Hlavní a stěžejní částí je stanovení vlastních tras rybích přechodů pro migraci ryb. Na základě získaných zkušeností, mapového i místního studia morfologie terénu, konzultací s odborníky, místními znalci a pamětníky jsem zpracoval několik variant možného řešení obejití Novomlýnských nádrží rybími přechody. Z řešení vyplynuly tři základní varianty tras vedení rybích přechodů a několik podvariant vzhledem k různým možnostem napojení na dolní tok řeky Dyje, zaústění do přítoků, do nádrží a různým způsobům vedení tras rybích přechodů.
V diplomové práci jsou jednotlivé trasy detailně popsány a v obrazové příloze fotograficky zdokumentovány. Zvláštní důraz je kladen na problémová (kolizní) místa.
Následně jsou trasy zhodnoceny ze tří hledisek:
- Vyhodnocení z hlediska atraktivity vstupu migrujících ryb do RP.
- Vyhodnocení trasy rybích přechodů.
- Vyhodnocení z hlediska napojení jednotlivých tras na říční migrační trasy.
- Na základě zhodnocení jednotlivých variant je v práci doporučena nejvhodnější varianta.
- Součástí diplomové práce je také výkresová část, která graficky dokumentuje stávající stav a plánovaná řešení.
GEOBIOCENOLOGICKÉ PODKLADY A NÁVRH PÉČE O PŘÍRODNÍ PARK STRÁŽNICKÉ POMORAVÍ
Ing. Gajošová Jaroslava, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Cílem této práce bylo posouzení přírodního parku Strážnické Pomoraví, který se nachází v široké nivě řeky Moravy, jejíž převážnou částí tato řeka protéká ve svém původním korytě a přirozeně zde meandruje. Právě řeka udává okolní krajině specifický ráz lužní krajiny. Řeka je zároveň i pomyslnou dělící čarou mezi širokou úrodnou nivou na levém břehu a chudými vátými písky na břehu pravém.
Území se rozkládá v Jihomoravském kraji, okrese Hodonín a náleží ke katastrům obcí Bzenec, Petrov, Rohatec, Strážnice, Sudoměřice, Vnorovy a Vracov. Celková rozloha přírodního parku činí přibližně 3 100 hektarů.
Z hlediska přírodních podmínek se oblast řadí do PLO 35. Jihomoravské úvaly do Dolnomoravského úvalu. Geologické podloží tvoří čtvrtohorní sedimenty, které jsou tvořeny převážně zvodnělými říčními štěrkopísky. Půdy zastoupené na většině území jsou úrodné fluvizemně. Celá oblast spadá do teplé klimatické oblasti T4, která se vyznačuje velmi dlouhým suchým létem a krátkou suchou zimou.
Voda je důležitým faktorem výskytu jednotlivých společenstev zejména v údolní nivě. Proto při vylišování STG, byl brán velký důraz na její přítomnost. Bylo vymezeno celkem šest skupin typů geobiocénů a to borové doubravy na píscích, doubravy s ptačím zobem na píscích, habrojilmové jasaniny nižšího stupně, vrbiny vrby bílé nižšího stupně, dubové jasaniny nižšího stupně, topolojilmové jasaniny nižšího stupně a olšové vrbiny nižšího stupně, z nichž nejvíce jsou zastoupeny dubové jasaniny nižšího stupně.
Terénním průzkumem bylo vylišeno celkem 21 biotopů. Nejvíce zastoupený biotop z 12 přírodních biotopů jsou tvrdé luhy nížinných řek a z 9 antropogenních to jsou intenzivně využívaná pole, která jsou celkově nejvíce zastoupeným biotopem v této vysoce úrodné krajině.
Na základě srovnání potenciálního a aktuálního stavu bylo vylišeno 25 EVSK. Konkrétně 10 ekologicky významných krajinných prvků, 7 celků a 8 liniových společenstev. Jedná se o lesní, luční a vodní formace přirozeného složení lužní krajiny. Pravděpodobně nejdůležitějším EVSK na lokalitě je meandrující tok, jehož přirozený stav se v kulturní krajině vyskytuje jen ojediněle a jeho obnovení by bylo velmi náročné. Řeka určuje okolním biotopů charakter, protože je ovlivňuje přímo poříční vodou na vzdálenost 4 až 5 kilometrů od toku. Regulace na převážné části celého toku Moravy sice dosti narušila vodní režim v krajině, ale i část území, kde stále probíhají téměř každoročně záplavy jsou důležité z hlediska pozorování dynamiky lužních společenstev.
EVSK tvoří ekologickou síť, kterou ještě doplňují interakční prvky, tvořeny zavodňovacími kanály. Pro významná území jsou navrženy rámcové směrnice péče, dle kterých by se o ně mělo pečovat.
Velkým problémem zejména břehů řek jsou invazní neofyty, které zde byly zmapovány a následně pro ně byly navrženy možnosti jejich odstranění a preventivní opatření jejich další invaze.
Niva řeky odedávna představovala nejúrodnější část krajiny, o čemž svědčí i zde téměř z poloviny zastoupeny pole. I z tohoto důvodu jsou tok, lužní lesy, nivní louky i staré ovocné sady důležitými stabilizačními částmi území, díky kterým je genofond druhů stále pestrý. Ze zaznamenaných chráněných rostlinných druhů na lokalitě jsou to např. česnek hranatý a kruštík širolistý. Významné zastoupení zde mají z živočišných druhů ptáci, čemuž odpovídá i zařazení oblasti do soustavy Natury 2000 jako Ptačí oblast Bzenecká doubrava - Strážnické Pomoraví. Chráněnými druhy jsou např. čáp bílý, ledňáček říční, břehule říční, bobr evropský, rosnička zelená a mnoho dalších.
Celé území je významné z mnoha různých faktorů, proto je třeba pečovat alespoň o vybrané lokality a zvyšovat tímto jeho stabilitu.
GEOBIOCENOLOGICKÉ MAPOVÁNÍ OKOLÍ KLOBOUK U BRNA
Bc. Huková Polášková Veronika, Fakulta zahradnická MZLU v Brně
Cílem této práce je komplexní zmapování krajiny v jihozápadní části katastrálního území Klobouky u Brna. Při mapování se hodnotil jednak stav současný a jednak stav přírodní (potenciální). Důvodem pro řešení právě této části krajiny byla její různorodost, rozmanitost přírodních i pozměněných biocenóz, výskyt významných rostlinných společenstev, včetně silně ohrožených a ohrožených druhů rostlin, v současnosti bez jakékoli legislativní ochrany území.
Na základě podrobného zmapování a porovnání potenciální vegetace se současným stavem mají být vyhodnoceny ekologicky významné krajinné segmenty, tvořící kostru ekologické stability, navržen územní systém ekologické stability a nejvýznamnější lokality navrženy do kategorií zvláště chráněných území, včetně návrhu zásad péče o ekologicky významné biotopy.
Práce by měla sloužit i jako soubor podkladů pro krajinné a územní plánování, zabezpečující dotváření harmonické kulturní krajiny, zachování současné biodiverzity a zamezení negativních vlivů.
Hodnocené území zaujímá 653,15 ha. Spadá do fytogeografického obvodu Panonské termofytikum, okresu Jihomoravská pahorkatina a podokresu Hustopečská pahorkatina. Podle biogeografického členění se jedná o část Hustopečského bioregionu severopanonské podprovincie. Geomorfologicky patří do Boleradické a Dambořické vrchoviny, dvou podcelků Ždánického lesa, který vytváří jihozápadní výběžek Středomoravských Karpat. Zdejší podloží je řazeno ke ždánické jednotce flyšového pásma Západních Karpat, typické jsou sprašové překryvy.
V rámci terénního průzkumu bylo zaznamenáno kolem 376 druhů rostlin, z nichž se vyskytuje 15 druhů náležejících do kategorie silně ohrožených druhů rostlin, 31 druhů ohrožených a asi 33 druhů vzácných nebo roztroušeně se vyskytujících, vyžadujících další pozornost. Ze zástupců fauny byly zaznamenány pouze vzácnější druhy, které byly náhodně pozorovány během terénního šetření.
Pro zhodnocení stavu potenciální vegetace byl použit metodický postup biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí, která je založena na teorii typu geobiocénu, formulovaná A. Zlatníkem. Byl tak vytvořen systém územně nesouvislých segmentů krajiny s podobnými typy biocenóz, které se v krajině opakují v závislosti na podobných trvalých ekologických podmínkách. Toto zhodnocení vybrané části krajiny probíhalo na základě terénních průzkumů v letech 2003-2005. Celkem bylo vymezeno 16 skupin typů geobiocénů v prvních třech vegetačních stupních.
Mapování současného stavu vegetace bylo provedeno podle Katalogu typů biotopů České republiky (Chytrý, Kočí, Kučera, 2001) a na vybraném území tak bylo určeno 22 typů biotopů.
Na hodnoceném území byl navržen územní systém ekologické stability. Vymezeno bylo 17 ekologicky významných krajinných prvků, 4 ekologicky významné krajinné celky a 1 ekologicky významné liniové společenstvo. Z ekologicky významných segmentů krajiny byly dva navrženy do kategorií zvláště chráněných území jako přírodní památka a přírodní rezervace. Deset jich bylo navrženo jako významné krajinné prvky.
Kloboucko je krajina s obrovským potenciálem, hodnotná svým estetickým výrazem, svou pestrostí i charakterem místa. Tyto hodnoty by mohly být vyzdviženy v dalším krajinném plánování, zabezpečující ochranu a podporující dotváření harmonické kulturní krajiny, pro které by tato bakalářská práce mohla být podkladem.
Přílohy obsahují tabulky jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny, fytocenologické snímky, fotodokumentaci a mapové výstupy s potenciální vegetací, se současnými typy biotopů a sozologickou mapu s ekologicky významnými segmenty krajiny, se stanovišti vybraných silně ohrožených druhů rostlin, s invazními druhy a s územním systémem ekologické stability, které byly zpracovány v programu TOPOL s využitím podkladů leteckých snímků. Digitální zpracování map v programu TOPOL je pak obsaženo na přiloženém CD.
VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY V KRAJINĚ
Bc. Králová Vladimíra, Fakulta zahradnická MZLU v Brně
Cílem této bakalářské práce bylo přinést informace k problematice větrných elektráren v České republice a zhodnotit současný stav.
Popsat různé způsoby využívání energie větru od minulosti po současnost a charakterizovat konstrukci a typy větrných elektráren, které jsou u nás i v zemích EU v provozu. Vysvětlit jejich princip fungování a nároky na efektivní provoz. Pro oblast území ČR pak vypracovat přehledovou mapu funkčních a stávajících větrných elektráren. Dále provést analýzu současné legislativy a dotační politiky ČR týkající se obnovitelných zdrojů a definovat přínos větrné energetiky a zároveň upozornit na rizika související s výstavbou větrných elektráren. Z hlediska kontroverze k dané problematice byly taktéž zařazeny do této práce vlastní výsledky názorů veřejnosti na větrné elektrárny.
Podklady k bakalářské práci byly shromažďovány v průběhu roku 2005 až do poloviny roku 2006. Samotný postup zpracování bakalářské probíhal na základě sběru, studia a analýzy dostupných informací o zpracované tématice především ze zájmových oblastí jako jsou obnovitelné zdroje energie, využití energie větru, historie větrných mlýnů, větrné elektrárny a životní prostředí, typy větrných elektráren. Hlavními informačními zdroji se staly knižní publikace,články v periodických publikacích (časopisy, sborníky), online informace zpřístupněné na internetu ( metodiky, odborné články), zpracované metodické pokyny MŽP, praktická zkušenost při zpracování oznámení a dokumentace EIA (týkající se výstavby VE), platná znění zákonů a vyhlášek, závěrečné zprávy ( BirdLife International, ÚFA AV ČR), osobní účast na veřejných schůzích v oblastech plánovaných výstaveb VE, účast na semináři ( Den pro obnovitelné zdroje, České Budějovice) a výsledky vlastního výzkumu veřejného mínění. Exkurze do vybraných lokalit se zprovozněnými VE, výstup do strojovny a pořízení fotodokumentace byla dalším důležitým krokem při zpracování této bakalářské práce.
Problematika výstavby větrných elektráren (VE) v České republice nabyla v současné době na aktuálnosti a je velmi často diskutovaným problémem. Pozornost si získaly hlavně otázky výhod a nevýhod využití energie větru na našem území. Protože je tato problematika v České republice relativně mladá, chybí zde praktické zkušenosti. Ty jsou z většiny případů přejímány odborníky ze zahraničí a to především z Rakouska a Německa.
Větrné elektrárny se pomalu stávají stále více součástí dnešní civilizované krajiny. Největší rozmach větrné energetiky na našem území způsobila změna cenové politiky při výkupu elektrické energie z obnovitelných zdrojů, kterou zapříčinila vyhláška MPO č.252/2001 Sb., o způsobu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů a z kombinované výroby elektřiny a tepla. Stát platí za větrnou elektřinu velmi slušnou cenu a firmy se začaly předhánět v hledání příznivých lokalit pro větrné parky. Stejně silný je i postoj odpůrců proti jejich výstavbám.
Větrné elektrárny jsou instalovány většinou do volné krajiny ( v zahraničí i na moře) a přesto naráží na problémy. Je jim vytýkána hlučnost,devastující vlivy na ptactvo,vliv na krajinný ráz atd. Proto se většina výrobců snaží tyto negativní vlivy co nejvíce eliminovat. Dnes se setkáváme s typy méně hlučnými a diskoefekt se snaží výrobci minimalizovat vhodnými nátěrovými hmotami. U problematiky vlivu na ptactvo, vždy bude hrát důležitou roli výběr lokality, která by nebyla ve střetu s migračními tahy ptactva a každé plánované výstavbě by měl předcházet průzkum a dlouhodobější sledování. Vliv stojících VE na ptactvo v České republice se začíná sledovat u několika větrných parků. Jako příklad monitoringu vlivu na faunu lze uvést větrný park Břežany.
Výsledky vlastního výzkumu veřejného mínění ukazují, že obecné postavení obyvatel k VE je spíše pozitivní, protože mají na vědomí, že se jedná o obnovitelný zdroj energie a VE v některých z nich vyvolávají zájem, nadšení a touhu podívat se na ně zblízka. K otázce postavení VE v krajině České republiky jsou reakce většiny tázaných také pozitivní. Tyto stavby by je neovlivnily ani při výběru dovolené a většina by byla ochotna se přestěhovat do míst stojících elektráren za požadavku, nemít je neustále na očích. Hlavní obavy má většina z negativního dopadu hluku, změny vzhledu a celkového rázu krajiny a ekonomiky provozu.
To jsou výsledky, které určila většina. V praxi ovšem platí heslo co člověk, to názor.
ENVIRONMENTÁLNÍ A EKOLOGICKÉ PROBLÉMY OBCE A OKOLNÍ KRAJINY (PŘÍPADOVÁ STUDIE K. Ú. TVRDONICE U LANŽHOTA)
Bc. Láníčková Martina, Fakulta agronomická MZLU v Brně
V této případové studii je poukázáno na jednotlivé nedostatky v katastru obce a naznačeno jejich možné řešení. Jedná se o černé skládky, které jsou nejen ekologickým problémem ale rovněž problémem estetickým. Dále je řešena vodní a větrná eroze. Tato část je velmi důležitá z důvodu velkého ohrožení pozemků. Každoročně dochází ke ztrátám z cenného orničního horizontu. Přičemž, jak je známo, k vytvoření 1 cm ornice je třeba až sta let. Tento výrobní zdroj je třeba chránit např. větrolamy. Eutrofizovaná lokalita se nachází uprostřed polí, kde dochází ke splachu látek ze zemědělsky využívaných území. Větrolamy tedy nemusí tvořit pouze protierozní složku. Pokud budou správně navrženy jejich parametry, mohou být součástí místního ÚSESu. Eutrofizovaná lokalita pak může sloužit jako biocentrum místního významu. Posledním identifikovaným problémem jsou povodně. Jejich negativní dopad není ovšem tak značný. Většina povodňové vody se nachází v lužním lese, který vodu potřebuje. Některá níže poležená sídla jsou sice opakovaně (1997, 2006) zatopena, ovšem jen částečně. Uvedené problémy jsem se také pokusila shrnout pomocí SWOT analýzy. Zde jsem vyjmenovala pozitivní stránky. Katastr obce má své nedostatky. Některé z nich se mi podařilo odhalit. Pokud budou odstraňovány s uvážením, vede tudy cesta k trvale udržitelnému rozvoji.
HISTORICKÝ VÝVOJ ZEMEDĚLSTVÍ A ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY NA MORAVĚ
Bc. Laubová Pavla, Fakulta zahradnická MZLU v Brně
Tato práce se zabývá studiem historického vývoje zemědělství a zemědělské krajiny na Moravě. Práce je rozdělena na tři části. V první, textové, části jsou charakterizovány vývojové etapy zemědělství a zemědělské krajiny a jejich vliv na současný stav krajiny. Druhá část rozlišuje oblasti typů venkovských sídel a lidové architektury. Ve třetí je na konkrétních modelových územích popsán vývoj zemědělské krajiny.
Část popisující vývojové období zemědělské krajiny a zemědělství má dvě velké podkapitoly: prehistorický vývoj a vývoj historický. Nejstarší prehistorické období je rozděleno na neolit, eneolit, dobu bronzovou a dobu železnou, která se dále člení na starší, střední a mladší. Je zde zachyceno působení pravěkého člověka na Moravě v období od roku 5300 př.n.l. až po počátek našeho letopočtu. Historické období začíná příchodem Slovanů, pokračuje novověkem a je ukončeno současným stavem zemědělství a soudobými trendy. Cílem bylo shromáždit odbornou literaturu a prostudovat dostupné znalosti o vývoji zemědělské krajiny.
V části zabývající se oblastmi typů venkovských sídel a lidové architektury na Moravě jsou charakterizovány základní oblasti - Horácko (západní Morava), Jižní Morava, Haná (střední Morava), Slovácko (jihovýchodní Morava), Valašsko (východní Morava), Těšínsko (jižní část Slezska), Opavsko (severní část Slezska) a Jesenicko (severní část Moravy a Slezska). Zejména pak struktura jejich sídel, typické znaky lidové architektury a místní klimatické i topografické podmínky.
Na základě historických mapových podkladů a terénní analýzy je vypracovaná třetí část. Srovnává historickou a současnou strukturu zemědělské krajiny obklopující obce Radňoves a Osová na Křižanovsku. Cílem bylo porovnat vývoj zemědělské krajiny a sídel s různým založením.
Autorka chce touto prací poukázat na celkovou problematiku daného tématu, tzn. na faktory a souvislosti ovlivňující vývoj zemědělské krajiny a zemědělství. Každá krajina, ať se nachází kdekoli na světě, má své přirozené charakteristiky, které jsou výsledkem působení mnoha rozlišných vlivů. Tyto faktory jsou pro každou krajinu specifické, jedinečné a neopakovatelné. Stejně tak jako člověk ovlivňuje vývoj zemědělské krajiny téměř 7000 let, tak i životní prostředí ovlivňuje nás. V historii byl člověk pevně spjat s krajinou, která jej obklopovala, vždyť většinu života prožil v přírodě. Přestože dnešní člověk jakoby ztrácí tuto vazbu, stále ji potřebuje.Přímo působí na naše fyzické i psychické zdraví. Snahou každého z nás by mělo být zachování kulturních hodnot naší krajiny.
Česká republika náleží z hlediska kulturních hodnot mezi nejbohatší země světa. Český venkov leží v srdci Evropy a za svoji jedinečnost vděčí prozřetelnosti našich předků. Jak popisuje tato práce jeho současný stav je výsledkem složitého dějinného vývoje. Pro nás, kteří jsme bezděky toto kulturní bohatství zdědili, je vývoj naší kulturní krajiny obrovskou výzvou do budoucnosti.
VÝVOJ A ŽIVOTNOST PŘIROZENÉHO ZMLAZENÍ JEDLE A BUKU VE SMÍŠENÉM POROSTU V PRVNÍCH LETECH ŽIVOTA
Ing. Macháček Petr, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Náplní práce bylo sledování vývoje a životnosti přirozeného zmlazení lesních dřevin v letech 2003 až 2005 v porostu 123C 17/8 na ŠLP ML Křtiny MZLU v Brně. Hlavní pozornost byla věnována jedli bělokoré a buku lesnímu. Sledování počtu jedinců přirozeného zmlazení se prováděla na 23 zkusných plochách 1 x 1 m zhruba v měsíčních intervalech se zimními přestávkami. Sledování probíhalo od prosince roku 2003 do srpna roku 2005 a sledovali se jedinci z přirozených obnov let 2002, 2004 a 2005. Na jaře roku 2004 byly založeny tři nové transekty s rozměry 1 x 5 m, na místech s různým zápojem korun mateřského porostu, pro sledování vlivu slunečního záření na vitalitu zmlazení. Pro porovnání vitality zmlazení na jednotlivých plochách bylo na jaře roku 2005 provedeno měření výšek a ročních přírůstků všech jedinců. Na transektu C, se středním zastíněním, bylo pozorováno silné zmlazování obou dřevin (jedle i buku) a však pro další vývoj již vzešlých jedinců byly příznivější podmínky na transektu B, na okraji světliny, na kterém byly sledovány největší přírůstky a nižší následná mortalita. Za hlavní limitující faktor v tomto porostu lze s největší pravděpodobností považovat škody zvěří. V jarním období byly spásány celé plošky čerstvě vzklíčených bukových semenáčků. Škody působila i černá zvěř vyrýváním semenáčků. Narušený půdní povrch byl však příznivý pro vzklíčení jedinců obnovy v následujícím roce. V mateřském porostu nejsou, kromě výchovných zásahů a odstraňování vývratů, prováděny žádné těžební zásahy pro podporu přirozeného zmlazení a ani žádná opatření proti škodám zvěří, proto přirozené zmlazení nemá příliš velkou vitalitu a po určité době odumírá. Díky poměrně pravidelným novým obnovám se však na plochách stále udržuje nálet. Za předpokladu ochrany stávajícího zmlazení a jeho uvolňování, by v případě potřeby mohlo dojít ke zdárnému obnovení tohoto porostu, směsí buku, jedle, smrku a dalších vtroušených dřevin.
NÁVRH ZAMĚŘENÍ SÍTĚ CYKLOTRAS POMOCÍ GPS A TVORBA DIGITÁLNÍ MAPY NA ÚZEMÍ ŠLP KŘTINY
Bc. Mišáková Petra, Fakulta lesnická MZLU v Brně
V rámci této bakalářské práce byla navržena síť cyklotras na území Školního lesního podniku Křtiny. Tyto cyklotrasy byly zaměřeny pomocí systému GPS, jejich celková délka činí 146 km. Naměřená data byla zpracována v programu ArcGIS 9.1.
Při zpracování dat se projevily značné nepřesnosti měření v lesní krajině, způsobené odrazy signálu od porostů. Bylo nezbytné provést vyrovnání zaměřených linií za pomoci podkladové mapy cestní sítě. Lze tedy říci, že mapování cyklotras pomocí GPS má význam spíše v oblastech, kde není dostatek mapových podkladů. Každopádně však lze očekávat značný nárůst využití navigačních přijímačů GPS v cykloturistice.
Výsledná digitální mapa byla vytvořena v programu ArcGIS a zobrazuje cyklotrasy, turistické značení a zajímavá místa na trase. Mapa je doplněna interaktivními odkazy na fotografie a komentáře k jednotlivým přírodním zajímavostem a kulturním památkám. Prostřednictvím odkazů jsou zobrazovány také výškové profily jednotlivých tras s informacemi o nadmořské výšce, délkách úseků, typech povrchu, turistickém značení, apod.
Výsledky budou následně prezentovány i na mapovém serveru Školního lesního podniku Křtiny.
Věřím, že tato práce bude přínosem pro rozvoj cykloturistiky na území ŠLP a přehledným průvodcem pro jeho návštěvníky.
SOCIÁLNÍ A ENVIRONMENTÁLNÍ SOUVISLOSTI CHOVU KONÍ A JEZDECTVÍ V KULTURNÍ KRAJINĚ BRNĚNSKÉ AGLOMERACE
Mgr. Nakládalová Lucía, Fakulta sociálních studií MU
Cílem práce bylo objasnit příčiny současného zvýšeného zájmu o chov koní, související s jezdectvím a limity, které klade uspokojení tohoto zájmu současná kulturní krajina. Na příkladu území města Brna byly posouzeny různé sociální a environmentální aspekty chovu koní a jezdectví. Práce vycházela z historického rozboru vztahu člověka a koně a významu využívání koní pro formování kulturní krajiny. Byla provedena diferenciace krajiny podle počtu koní, které se můžou v území potenciálně pohybovat. Pomocí sociologického šetření byly zjišťovány sociální a humanitní aspekty chovu koní a jezdectví v současné době.
Kůň provází člověka již několik tisíc let. O jeho zvláštním postavení mezi ostatními zvířaty svědčí využívání jeho motivu v malířství, sochařství a literatuře. Až do dnešních dob člověk vyžívá jeho nosnou a tažnou sílu v zemědělství, lesnictví, nošení nákladů.
V současnosti roste zájem o jezdecký sport. Vzrůstající poptávce po tomto sportu se snaží vyhovět rozšiřující se a nově vznikající jezdecké areály. S chovem koní pro účely jezdectví se pojí aspekty související s jejich ustájením, pastevním odchovem a ježděním.
Environmentální aspekty ustájení koní se týkají záběru velkých ploch půdy pro jezdecké areály. Problematické stránky provozu jezdeckých areálů souvisí s~produkcí a skladováním koňské mrvy. Při nekvalitně odizolovaném podloží, na~kterém je skladována mrva nebo krmiva, dochází k průsaku látek do spodních vod. Po vydatnějších deštích může docházet k odnosu materiálu z povrchu jízdáren a jeho následné sedimentaci, která vede ke znečištění půdy a vod.
Pozitivem existence stájí je odebírání produkce krmiv, hlavně od místních zemědělců. Poptávka po krmivech pomáhá uchovávat krajinný ráz.
Negativní aspekty pastvy koní se týkají oplocování pastvin a z toho plynoucí zneprůchodňování krajiny. K dalším negativům se řadí používání chemických látek ke konzervaci a hnojení pastvin. Umísťování neúměrně velkého počtu zvířat na pastvinu, vzhledem k její rozloze a schopnosti produkce sušiny, vede k znehodnocování pastevního porostu, rychlejšímu sešlapu půdy, následné erozi, nitrifikaci a eutrofizaci.
Pozitiva plynoucí z existence pastvin, za předpokladu jejich vhodného obhospodařování, jsou udržování kvality a druhového složení pastevního drnu a tradičního rázu krajiny.
K negativním aspektům ježdění patří narušování povrchu nezpevněných cest, které vede k dočasnému zhoršení kvality cest. Špatná kvalita cest je nejčastějším důvodem konfliktů mezi jezdci a ostatními uživateli krajiny.
Pro potřeby této diplomové práce byl proveden sociologický výzkum za pomocí interview. Výzkumu se účastnilo 30 respondentů ze stájí v okolí Brna. V oblasti severního půloblouku kolem Brna se nachází přibližně 30 jezdeckých stájí. Spolu činí počet koní v tomto území kolem 500 kusů.
Rozbor problematiky ukázal, že jezdci a majitelé koní, kteří se podíleli na interview mají kladný vztah k přírodě. Současný zájem o ježdění je motivován trávením volného času v přírodě, ve~společnosti zvířete nebo přátel za účelem relaxace a oddechu. Jezdci s oblibou využívají ke svým vyjížďkám různorodou krajinu. Dotazovaní respondenti si byli vědomi existence chráněných území v blízkosti domácí stáje.
Provozování jezdectví má v porovnání s ostatními vlivy města minimální negativní vliv na okolní krajinu. Vzhledem k růstu počtu jezdeckých areálů, které se snaží vyhovět rostoucímu zájmu o provozování tohoto sportu, by bylo vhodné zvážit potřeby a podmínky provozování jezdectví v nově připravovaném územním plánu.
KRAJINNĚ-EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ POPULACÍ STROMOVÝCH VRB NA ČÁSTI ÚZEMÍ LZ ŽIDLOCHOVICE
Ing. Nečas Radek, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Zpracovaná diplomová práce poskytuje výsledky inventarizace stromových vrb na polesí Židlochovice a Velký dvůr. Je zaměřena na druhy Salix alba, Salix fragilis a jejich spontánního křížence Salix x rubens, zejména na mohutné jedince. Pro komplexnější přehled jsem však zahrnul do výsledků i jedince drobnější, celkový počet zaměřených stromů činí 698 jedinců. Výsledky jsem se snažil zpracovat poctivě a svědomitě. Jsou zajímavé, snažím se je srozumitelně popsat v textu a znázornit pomocí grafů, tabulek a přiložených map. Doufám že moje informace budou užitečné pro LZ Židlochovice a poslouží k jeho dalším záměrům.
Pokud by se našel případný zájemce, doporučuji v práci na toto téma pokračovat na dalších polesích, které nadále zůstávají neprozkoumány. Je potřeba se však připravit na to že práce v jihomoravských lužních lesích je náročná, nejvíce v letních měsících, kdy pobyt v porostech komplikuje bujná vegetace a dotěrný hmyz, zejména komáři, klíšťata a kloši. I přes tato úskalí jsem však tuto práci dělal rád.
Také by bylo zajímavé se zabývat studiem vrb ve volné krajině a výskytem živočichů vázaných na ně, zejména se zaměřením na hlavaté vrby, jejich hodnocení, možnosti záchrany a návrhy nového vysazování.
GIS POVODÍ SVITAVY - ANALÝZA ENVIRONMENTÁLNÍCH RIZIK
Mgr. Petr Michal, Fakulta přírodovědecká MU
Zájmovou oblastí studia této diplomové práce bylo celé povodí Svitavy s rozlohou 1 147 km2, které má členitý reliéf a je tvořeno různým typem Land use. Cílem této diplomové práce byla lokalizace oblastí s odlišným potencionálním erozním rizikem a s určením stupně potencionálního erozního rizika na povodí Svitavy pomocí erozního modelu, který byl sestaven s pomocí základních erozních faktorů.
Vstupní data použitá v diplomové práci pro výpočet erozních faktorů byla získána z databáze Corine Land Cover, staničních dat maximálních měsíčních úhrnů srážek za období 1960-2000, z digitální verze půdní mapy v měřítku 1:50 000 a z digitálního modelu terénu s prostorovým rozlišením 50 metrů. Erozními faktory byli vegetační faktor V, srážkový faktor Sr, půdní faktor P, faktor sklonu svahu Sl a faktor délky svahu L. Každý z těchto faktorů měl odlišný stupeň vlivu na celkovou potencionální erozi a byl dále klasifikován. Všechna vstupní data byla transformována do rastrové formátu z důvodu jednodušší možnosti aplikace mapové algebry v prostředí GIS.
Z hlediska prostorového rozmístění potencionální eroze bylo využito prostorových jednotek získaných z bakalářské práce Michal Petra, pomocí nichž bylo možné odlišit oblasti náchylnější k potencionální erozi na povodí Svitavy. Tyto prostorové jednotky byly revidovány a upraveny s využitím ortofotomapy s prostorovým rozlišením 1 metr. Při revizi byl brán zřetel na homogenitu výsledných prostorových jednotek.
Vytvoření erozního modelu na povodí Svitavy (EMPS) bylo pomocí pěti erozních faktorů. Každý erozní faktor byl klasifikován podle definovaných kritérií do 3 tříd náchylnosti k erozi a to nízké, střední a vysoké. Všechny tyto třídy erozní náchylnosti byly následně reklasifikovány podle významnosti erozního faktoru na váhy hodnot EMPS, které byly použity jako výchozí hodnoty do výsledného EMPS. Erozní model EMPS byl vypočten součtem všech erozních faktorů a jejich vah EMPS. Součet těchto vah sloužil pro výpočet výsledného stupně potencionálního erozního rizika, kde nejvyšší hodnoty prezentovaly vysoký a nejnižší hodnoty nízký stupeň potencionálního erozního rizika. Výsledné hodnoty EMPS byly použity pro klasifikaci stupně potencionálního erozního rizika i v prostorových jednotkách.
Výsledkem diplomové práce byly mapy erozních faktorů, mapa erozního modelu na povodí Svitavy reprezentovaného v rastrové podobě a hodnocení stupně potencionálního erozního rizika v jednotlivých prostorových jednotkách. Mapy erozního faktorů prostorově definovali rozmístění určitého stupně potencionálního erozního rizika na povodí Svitavy. EMPS znázorňoval vymezení stupně tříd erozní náchylnosti v rastrové podobě s prostorovým rozlišením 50 metrů. Posledním výsledkem byla prezentace výsledků u prostorových jednotek. Každé prostorové jednotce byly přiřazeny hodnoty jednotlivých tříd erozního náchylnosti spolu s určením procentuelního podílu těchto tříd z plochy prostorové jednotky. Tím bylo možno určit, které prostorové jednotky na povodí Svitavy jsou ohroženy více či méně z hlediska potencionální eroze.
Na závěr byly výsledky prezentovány na internetu v podobě internetové aplikace, která umožňuje budoucím uživatelům snadnou dostupnost k dosaženým výsledkům. Tato internetová aplikace podává informace o procentuelním podílu jednotlivých tříd potencionální erozní náchylnosti v prostorových jednotkách.
VÝSKYT MŠIC (APHIDOIDEA) A AFIDOFÁGŮ V POROSTECH KUKUŘICE PŘI RŮZNÝCH TYPECH OCHRANY POROSTŮ
Bc. Psota Václav, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Kukuřice (Zea mays, L.) představuje významnou krmnou plodinu a za tímto účelem je pěstována na většině území České republiky. Stále více se uplatňuje její zrno v lidské výživě a pouze Jižní Morava skýtá ideální podmínky pro pěstování kukuřice na zrno. Cílem zemědělce při pěstování kukuřice na zrno je vysoký hektarový výnos, ale hlavně zdravotní nezávadnost produkce. Motýl zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilais, Hübner) je významným škůdcem kukuřice a jeho požerky v palici jsou vstupní branou pro houbové patogeny (Fusarium spp.) které pak produkují škodlivé mykotoxiny. Kromě zavíječe mohou kvalitu produkce snížit i mšice, které vylučují lepkavou medovici na které se následně tvoří černě. Po chemickém ošetření proti O. nubilalis může dojít i ke redukci počtu mšic, ale také k výraznému snížení populací užitečných organismů a následnému kalamitnímu nástupu mšic.
Cílem práce, která byla uskutečněna za podpory firmy Biocnt Laboratory s.r.o se sídlem v Brně, bylo posoudit vliv biologické (přípravek Trichoplus®) a chemické ochrany (Integro®) na populace necílových organismů v porostu kukuřice.
Polní pokus probíhal na kukuřičném poli firmy Bonagro Blažovice a.s. poblíž obce Jiříkovice asi 4 km jižně od Brna. Pole bylo z hlediska ochrany proti O. nubilalis rozděleno na tři části. Jedna byla ošetřena přípravkem Trichplus (ruční aplikace 22. a 29. června 2005), druhá chemických insekticidem Integro (postřik 14 července 2005) a třetí byla neošetřená (ochrana proti prolínaní vlivu obou variant). Ve variantách Trichoplus a Integro bylo vybráno 10 skupin rostlin po deseti jedincích a na nich byly kvantitativně hodnoceny populace těchto druhů mšic: kyjatka travní, kyjatka osenní a mšice střemchová. Zároveň byly hodnoceny i populace jejich přirozených antagonistů (slunéčkovití, pestřenkovití, druh zlatoočka obecná, rody mšicomar, praon a hladěnka a řád pavouci). Hodnocení probíhalo od července do září (4., 13. a 25. 7.; 5., 17. a 30.8. a 11.9.2005).
Získaná data byla statisticky vyhodnocena. Podle výsledku gradientové analýzy se téměř žádná ze sledovaných skupin mšic a jejich přirozených antagonistů nevyskytovala výrazně víc v některé z variant za celý průběh sledování. Pouze pavouci se více vyskytovali ve variantě Trichoplus. Avšak po postřiku došlo krátkodobě ve variantě Integro k výrazným poklesům abundance některých skupin antagonistů mšic, především z čeledi slunéčkovití a pestřenkovití, pravděpodobně díky postřiku přípravkem Integro. To potvrzují i výsledky analýzy rozptylu, které statisticky vysoce průkazně prokázala vliv ochrany a termínu na výskyt čeledí slunéčkovití a pestřenkovití, ale také na další sledované skupiny. Pomocí Pearsonova korelačního koeficientu byla prokázána ve variantě Trichoplus korelace růstového koeficientu imag slunéček s četností populací všech tří druhů mšic. Znamená to tedy, že mšice představují pro slunéčka atraktivní potravní zdroj. Tento korelační vztah se však nepotvrdil ve variantě Integro, což mohlo být způsobeno postřikem.
Na základě získaných výsledků lze usuzovat, že přípravek Integro mohl mít negativní dopad na populace užitečných organismů a jako nejcitlivější skupiny se ukazují slunéčka a pestřenky. Biologický přípravek Trichoplus neměl na mšice ani jejich přirozené nepřátele žádný vliv. Pro potvrzení a zvýšení průkaznosti výsledků je třeba provést sledování ještě alespoň v jedené, lépe však ve více vegetačních sezónách.
ODKUD KAM A PŘEDEVŠÍM JAK VE MĚSTĚ - ALTERNATIVNÍ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK KOLO
Bc. Ročáková Pavlína, Fakulta sociálních studií MU
Cílem práce jsou aktuální reflexe na převážně pozitivní vývoj v začlenění cyklistické městské dopravy v Evropě i jinde ve světě návazně na situaci u nás a návrhy možných řešení pro naši společnost. První kapitola dává teoretický rámec s akcentací podnětů Jana Gehla ohledně veřejných městských prostor a možností jejich využívání a Karla Schmeidlera ohledně prostředí našeho. Kapitola druhá reflektuje konkrétní výzkumy a reálnou situaci v Dánsku, zejména v Kodani, následuje kapitola o projektech na evropské úrovni a předmětem poslední kapitoly je situace v České republice včetně perspektiv možných řešení.
ESTROGENY V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Bc. Rychtecká Lucie, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Tekutý odpad z městských nebo průmyslových čistíren odpadních vod a zemědělské splašky nebo úniky přidávají velké množství exogenních sloučenin do vodních systému. Průzkumy ukázaly, že hlavními látkami projevující estrogenickou aktivitu schopnou ovlivnit faunu jsou: přirozené sloučeniny estron (E1), 17ß-estradiol (E2) a estriol (E3) a synthetický estrogen, 17_-ethinylestradiol (EE2).
Hlavní zdroj těchto látek v prostředí byl až do posud přisuzován lidskému vypouštění skrze odpadní čištění, ačkoliv odpad z živočišných farem muže být také důležitým zdrojem.
Cílem této práce je přezkoumání existujících metod pro detekci estrogenu v relevantních enviromentálních živých kulturách. Toto bude učiněno se speciálním zaměřením na citlivost, selektivitu, variabilitu a náklady metod.
Je tedy třeba nalézt jednoduchou, specifickou, citlivou chemickou analytickou metodu pro analýzu a zjišťování vzorku z odpadních vod z hlediska jejich estrogenické aktivity. Tato práce hodnotí existující chemické metody to jest GC-MS, GC-MS-MS, LC-MS, LC-MS-MS, z hlediska jejich schopnosti určit estrogenickou aktivitu v různých environmentálních živných kulturách. Kromě toho bylo posuzováno i použití imunochemických metod a srovnáváno s chemicko analytickými metodami.
Práce rozebírá podkladové informace potřebné k rozvoji analytických metod používaných pro steroidní estrogeny, což zahrnuje fyzikální, chemická a biologická data charakteristická pro steroidní estrogeny. Je podán krátký souhrn charakteristik živných kultur (odpadní voda, odpadní kaly, sedimenty, půda atd.), významných pro tuto práci, včetně popisu jejich analýzy. Jsou rozebrány očekávané koncentrace společně s možným dopadem na životní prostředí. Vyjmenovány jsou i problémy, se kterými je možno se setkat při analýze každé příslušné kultury.
Během několika dalších let bezesporu uvidíme obecné použití těchto vyspělých technik, integrovaných do kompletně automatizovaných, on-line systému. Tyto integrované systémy zlepší analytickou výkonnost, zvýší výkonnost při přípravě vzorku a sníží provozní náklady a kontaminační rizika. Další pokrok ve formě nových extrakčních technik založených na použití (on-line či off-line) molekulárně otisknutelných materiálu a imunoaffinitních kolonek, které jsou právě vyvíjeny, lze očekávat v blízké budoucnosti.
Tyto vyspělé techniky slibují výrazné zjednodušení detekce a měření důležitých environmentálních polutantů v environmentálních živných kulturách. Zavedení biosenzorů, z nichž většina je zatím v prototypové fázi, poskytne další slibnou alternativu pro tradiční metody na poli monitorování estrogenických sloučenin.
Analýza estrogenu a související metody a vyvíjené techniky hrají důležitou roli při řešení problému estrogenu v odpadních vodách. Dosud však není v možnostech COV zajistit odstranění estrogenu z přitékajících odpadních vod.
Nedávné průzkumy ukázaly, že zvyšující se koncentrace estrogenických sloučenin v životním prostředí, mají vliv především na živé organismy. Jsou popisovány alarmující globální změny v našem okolním prostředí, což s sebou přináší extrémně rušivé vlivy.
Závěry výzkumu poukazují na skutečnost, že koncentrace steroidních hormonů zjištěných ve splašcích a v povrchových vodách v souvislosti s chovem ryb jsou srovnatelné s výskytem těchto hormonu v komunálních odpadních vodách. Hormony jsou používány v lékařské péci o lidi i zvířata i jako regulátory chovu hovězího dobytka.
Ze zjištěných výskytů hormonů ve vodách lze usuzovat, že lidské aktivity narušují chemickou rovnováhu ve vodním prostředí a vytvářejí potenciál negativních vlivu na chování a reprodukci ryb.
Odkaz tohoto znečištění vyústí v epidemii reproduktivních abnormalit, kam patří vytrvale narůstající počet rakovin, neplodnost, nízká úroveň spermií... Popis vlivu na životní prostředí však není předmětem této práce, lze se problémem
zabývat v pracích zaměřených na biologii vodních živočichů.
ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A PÉČE O CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ MĚSTA BRNA
Ing. Řiháček Vilém, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Tato práce se zabývá hodnocením stavu a péče v chráněných územích města Brna. Obsahuje všeobecné informace o přírodních podmínkách města Brna, podrobněji se zabývá historickým vývojem sítě chráněných území v obvodu města a rozebírá platnou i historickou legislativu v oblasti ochrany přírody. Hlavní část práce tvoří zpracované výsledky terénních šetření, celkové hodnocení chráněných území a vyhodnocení práce s metodikou. Práce čerpá z dostupných literárních pramenů a zejména z terénních výzkumů. Je určena pro potřeby správce chráněných území a pro vědecké využití v oblasti územní ochrany přírody.
NÁVRH UNIVERZÁLNÍHO NÁBYTKOVÉHO PRVKU
Ing. Saňák Martin, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Diplomovou prací jsem chtěl reagovat na současnou životní situaci na Zemi.
Stále více si uvědomuji, jak se v posledních letech životní prostředí na planetě mění. Zdroje pitné vody pomalu mizí a tam, kde ještě jsou tak se zhoršují. V zemědělských produktech se objevují dusičnany a další nežádoucí látky. Stále častěji se setkávám s negativními vlivy znečištěného ovzduší na lidský organizmus a ve výrobcích se vyskytují toxické materiály. Extremní výkyvy počasí se stávají pravidelným representantem každého ročního období a pojem globální klimatická změna se skloňuje ve všech pádech.
Všichni si pak zoufáme, ale jen teoreticky. V novinách či v knihách si přečteme katastrofická čísla a údaje o stavu naší planety, někdo si z rozčilení zapálí cigaretu a otevře si k tomu pivo z plechovky na uklidnění, jiného obejde mráz, tak si přitopí a naloží se do plné vany, další se zas jede uklidnit ke kamarádovi a jak jinak než autem a spolu pak napíší rozhořčený článek na počítači o kvalitě životního prostředí a nešetrnosti lidstva vůči přírodě. Ovšem tudy cesta k lepšímu nevede.
Vzhledem k tomu, že každý výrobek má určitý vliv na naše životní prostředí
a my jsme schopni výrobek ovlivnit už při jeho vzniku, se mi vnuknula myšlenka vymyslet, navrhnout a vytvořit universální, multifunkční nábytkový prvek. A to universální jak v použití pro všechny věkové kategorie populace, tak i universální v jeho samotném využití. Řešený prvek by měl zastat více funkcí a nahradit tak více nábytkových prvků najednou. Což by v konečném důsledku mělo pozitivně ovlivnit jeho spotřebu materiálu, energii použitou na výrobu, ekonomickou stránku a v neposlední řadě samotnou ekologii. Prvek by tak spadal do oblasti tzv. ekologického navrhování či ekodesignu, který by se stal hlavní osnovou mé diplomové práce.
Pokud bych chápal životní prostředí jako systémový řetězec, kde všechny aspekty mají své povinnosti, mohu tvrdit, že mou diplomovou prací pozitivně ovlivňuji globální životní situaci na planetě.
V práci se tedy zabývám současnou životní situací na Zemi. Mapuji lidské činnosti, které přispívají ke globální klimatické změně na planetě. Na základě těchto poznatků vyvozuji možné řešení eliminace dopadů změny životního prostředí. Zacházím tak do oblasti ekodesignu, nebo - li ekologického navrhování výrobků, kde řeším, navrhuji a realizuji univerzální nábytkový prvek.
Diplomovou prací jsem si splnil vytyčený cíl. Navrhl jsem a realizoval funkční
stoličku, která byl vyrobena podle ekologických strategií. Prvek zastává několik funkcí a tím nahrazuje více nábytkových prvků najednou, což pozitivně ovlivňuje jeho materiálovou spotřebu, použitou výrobní energii, ekonomickou stránku a v neposlední řadě samotnou ekologii.
Za přínos práce považuji samotnou realizaci návrhu univerzálního nábytkového prvku. Během jeho vlastní výroby jsem procházel jednotlivými fázemi vývoje, ve kterých jsem si oživil své znalosti z oboru. Což je pozitivum pro budoucnost. Nový rozměr jsem získal uvedením stoličky do praxe, kde se osvědčila.
Pro mne bylo ovšem největším přínosem dosáhnutí jiného rozměru myšlení, který uplatním jak v navrhování nových výrobků, tak i v běžném, každodenním životě.
MOŽNOSTI ZLEPŠENÍ EKOLOGICKÉHO STAVU PŘÍMĚSTSKÉHO VODNÍHO TOKU
Ing. Sobolíková Blanka, Fakulta stavební VUT v Brně
Diplomová práce se zabývá zlepšením ekologického stavu příměstského vodního toku. Zájmové území se nachází na jižním okraji města Brna. Jedná se o říčku Leskavu náležící dílčímu povodí Svratky. Říčka Leskava pramení severozápadně nad částí Bosonoh a vlévá se v Dolních Heršpicích pravobřežně do Svratky.
Cílem diplomové práce byla analýza současného stavu říčky Leskavy z hlediska vodohospodářských úprav, zdrojů znečištění, využití krajiny. Srovnání současného stavu s historickým dle zdokumentované minulosti (trasa toku, využití krajiny) a návrh opatření pro zlepšení ekologického stavu říčky Leskavy.
Diplomová práce byla zpracována dle technicko-provozní evidence toku Leskavy a za pomoci mapových podkladů historických i současných v papírové i v digitální podobě.
Současně se získáváním potřebných podkladů bylo provedeno šetření v terénu, ve směru po proudu, tedy od pramene v katastrálním území Bosonohy po ústí v katastrálním území Dolní Heršpice, v celkové délce toku 10 km. Sledovány byly objekty, výustě, úpravy koryta, hráze, vegetace podél toku a okolní využití území. Všechny poznatky byly zapsány a následně zakresleny do mapových příloh. Současně s terénním šetřením byla vytvářena výkresová dokumentace, odpovídající současnému stavu. Během pochůzky bylo prováděno zjednodušené mapování land-use a identifikace vegetačního doprovodu.
Nezbytnou podmínkou úspěšné revitalizace je právě jakost vody, proto je důležité v první řadě zlepšit kvalitu vody v toku napojením zbývajících domů na kanalizaci a odvedením splaškových vod do čistírny odpadních vod v Modřicích, nebo vyřešit jejich čištění jiným způsobem (malé čistírny odpadních vod).
V současné době je obecně snahou vrátit vodní toky do stavu blízkému přírodnímu. U říčky Leskavy, vzhledem k urbanizaci jejího okolí, lze mluvit spíše o vybraných místech, kde je možné použít přírodě blízké úpravy toku. Řešení je velmi složité, zejména z důvodu. stísněných poměrů (zástavba, inženýrské sítě, komunikace). S ohledem na další okolnosti, jako například majetkové vztahy k přilehlým pozemkům a finanční možnosti je navrženo co nejjednodušší a v dané situaci účinné řešení, které by měly vést k zlepšení samočisticí schopnosti toku.
SPOLUPRÁCE EKOLOGICKÝCH ZEMĚDĚLCŮ
Bc. Stará Miroslava, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Vzhledem k popsané fungující spolupráci ekologických producentů v okolních zemích je zřejmé, že spolupráce ekologických zemědělců není nevyzkoušenou novinkou a že může nejen fungovat, ale může se i rozvíjet. Na příkladě spolupráce ekozemědělců v Maďarsku, zaštítěné organizacemi Biokultúra a Biokontroll Hungária lze ukázat, že ekologičtí zemědělci snáze spolupracují pod sdruženími či kluby. V České republice se rozvíjí Svaz PRO-BIO - svaz ekologických zemědělců ČR, jehož činnost můžeme přirovnat k službám ekozemědělcům v maďarských organizacích. Z údajů zjištěných v této práci však vyplývá, že ekologičtí zemědělci v České republice téměř nespolupracují. Mezi faktory které ztěžují spolupráci zemědělců patří netrpělivost a netolerantnost českých zemědělců, kteří mají konkrétní představy a plány, ale i nedostatečné a nestálé organizování a financování ekologického zemědělství.
Na příkladu Ekodružsta Severozápad je zřejmé, že spolupráce v České republice může fungovat. Ekodružstvo Severozápad vzniklo díky dotacím z rámce Zásad Ministerstva zemědělství na vznik odbytových organizací. Ekodružstvo se poučilo z malých neúspěchů, které nastaly zpočátku jeho existence, jako byla doprava zvířat a porážení zvířat na třech jatkách. Nyní úspěšně funguje na českém trhu. Díky spolupráci ekologických zemědělců v ekologickém družstvu se jednotliví členové mohou nejen poučit z chyb dalších členů, ale také si mohou navzájem půjčovat zařízení a pomáhat při výrobě krmiv. Spolupráce v Ekodružstvu přináší jeho členům jistotu celoročního odbytu biohovězího a zajištění finanční situace. Velikost družstva umožňuje nabízet biohovězí v supermarketech po celé republice.
Členové Ekodružstva SZ jsou vcelku spokojeni s možnostmi, které jim družstvo nabízí. Jeden ze dvou členů provozujících vlastní biovýkrmnu Zemspol s.r.o. prodává přes Ekodružstvo veškerou svou produkci biohovězího a s ostatními členy spolupracuje v oblasti přenosu informací, služeb mechanizací, výpomoci při ručních pracích atd.
PŘÍPRAVA MÍSTNÍ AGENDY 21 PRO OBEC NĚMČIČKY
Ing. Stávková Vendula, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Předmětem mojí diplomové práce je: „Příprava místní Agendy 21 pro obec Němčičky". Cílem tohoto dokumentu je poukázat na možnosti uplatnění principů trvale udržitelného rozvoje na místní úrovni - v obci Němčičky, a to prostřednictvím procesů strategického a akčního plánování - místní Agendy 21 (MA21), která je rozvíjena nejen v zemích Evropské unie, ale po celém světě. Účelem práce je poskytnout metodické vodítko a informace těm, kteří mají zájem realizovat MA21 v obci, a tím zajistit dlouhodobou kvalitu života a životního prostředí pro své spoluobčany.
Agenda 21 je jedním z dokumentů přijatých na konferenci OSN v Rio de Janeiro v roce 1992. Směr rozvoje lidské společnosti se totiž zdál být globálně neudržitelný. Činností lidí dochází k nadměrnému čerpání přírodních zdrojů, produkce odpadů a znečištění není přiměřené omezenému prostředí planety Země. Řízení často bývá založeno na rozhodování jednotlivců či malých skupin, zdůrazňuje se zvyšování materiální úrovně - a to jen pro určitou část lidstva, dochází také k nerespektování ekologických zákonitostí.
Díky těmto přístupům vznikají problémy, které ohrožují jak lidské zdraví, tak existenci ekosystémů. Trendy vývoje ukázaly, že ekologická krize je propojena s problémy sociálními a ekonomickými. Řešení se hledá na světové úrovni již od 70. let 20. století, s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje. Agenda 21 z roku 1992 rozpracovává principy trvale udržitelného rozvoje globálního měřítka do jednotlivých problémových oblastí. Obrací se přitom na regionální a místní správy s výzvou, aby - za účasti veřejnosti - vypracovaly vlastní strategie udržitelného rozvoje - tzv. místní Agendy 21. Problémy rozvoje mají totiž své kořeny především v místních činnostech.
Místní Agenda 21 by měla přispět k sociálnímu a ekonomickému rozvoji a rovněž by měla chránit životní prostředí. Realizace místních agend se v roce 2001 dostala i do České Republiky, a to prostřednictvím projektu podporovaného Velkou Británií. Na jeho základě vznikla Metodika pro místní Agendy 21 v ČR, díky které se Agenda postupně šíří. V praxi zatím existuje spíše v rámci regionů, měst či sdružení obcí. V malých obcích je prosazování obtížnější, zřejmě zejména z důvodu slabých administrativních sil.
V České republice (jako i v jiných vyspělých zemích) navíc ubývá lidí žijících v sídlech venkovského charakteru (v ČR již jen 1/3 populace). Venkov přitom tvoří ¾ našeho území. Tímto problémem se zabývá i Program obnovy venkova, místní Agenda 21 však má širší záběr a využívá i zapojení veřejnosti. Proto jsem si vybrala navržení vhodného řešení pro zlepšení života v Němčičkách pomocí principů udržitelného rozvoje a MA21.
V textu jsou vysvětleny základní pojmy udržitelného rozvoje, pro inspiraci poslouží příklady zkušeností s uplatňováním místních Agend v zahraničí i v ČR. V téhle obecné části jsem zmínila také postup zpracování případové studie ve vybrané obci.
Následuje rozbor zájmového území - obce Němčičky: je popsána historie, přírodní podmínky a socioekonomická oblast. Profil obce byl vypracován z podkladů jako jsou: kronika obce, územní plán obce, generel lokálního ÚSES, internetové zdroje, Němčičské čtení a jiné. Obec Němčičky leží v blízkosti města Hustopeče a má asi 600 obyvatel. Území má zajímavou minulost, nabízí blízkost přírody, socioekonomická oblast je slabší.
Jako příklad práce s veřejností byla zrealizována dotazníková akce mezi občany, jejíž vyhodnocení přibližuje názory místních lidí na spokojenost v obci a identifikuje jejich priority. Průzkum ukázal, že většina obyvatel je ve vsi spokojena, ale je zde mezi nimi špatná komunikace a nemohou se patřičně účastnit na dalším rozvoji.
Dále je provedena SWOT analýza, poukazující na jednotlivé problémové okruhy. Při SWOT analýze jsem vycházela z vlastních poznatků, inspirací mi byl Integrovaný projekt rozvoje Mikroregionu Hustopečsko.
V textu jsem zmínila nynější strategii rozvoje obce a úspěchy při účasti v Programu obnovy venkova, je popsán současný plán obce pro blízkou budoucnost.
Při návrhu aktivit a mikroprojektů vhodných pro realizaci místní Agendy 21 jsem se zaměřila na práci s veřejností, která se promítá do oblastí pracovních příležitostí, společenského dění, cestovního ruchu, péče o životní prostředí a místní pamětihodnosti, propagace obce.
Možné zdroje financování těchto aktivit jsou uvedeny v poslední kapitole. Bylo by užitečné zapojit naši vesnici do procesu místní Agendy 21.
ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A VÝVOJE ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ NA PŘÍKLADU PŘÍRODNÍ REZERVACE ČERNOVICKÝ HÁJEK
Bc. Stofferová Eliška, Fakulta přírodovědecká UP v Olomouci
Zeleň ve městech většinou tvoří lidmi pečlivě upravované parky. Skutečným klenotem pak jsou přežívající fragmenty původní přírody, jejichž zachování bychom měli věnovat speciální pozornost. Přírodní rezervace Černovický hájek je nevelký (11,74 ha) ostrov lužního lesa v silně urbanizované jižní části města Brna. Významná lokalita mnoha druhů chráněných rostlin i živočichů byla a stále je zatěžována mnoha lidskými činnostmi. Hranici rezervace tvoří dálnice D1, zahrádkářská kolonie, komunikace v ulici Vinohradská, železniční a zemědělská půda. V těsné blízkosti se nachází obchodní centrum Makro, průmyslový areál a městská skládka odpadů.
Bakalářská práce se podrobně zabývá historií území a vývojem lužního lesa, neboť i tyto informace jsou důležité pro navržení správné péče. Mezi odbornou veřejností panovaly nejasnosti ohledně vyhlášení oblasti chráněnou přírodní památkou a následně přírodní rezervací, proto jsou tyto skutečnosti v práci vysvětleny. Stěžejní částí je pak analýza pěti faktorů, které rezervaci nejvíce ovlivňují. Jsou jimi: vodní režim, invazní a problematické rostliny, odpady, myslivost a návštěvnost. Vliv vytipovaných faktorů je hodnocen zvlášť v pěti pro účely bakalářské práce vymezených částech rezervace. Na základě těchto analýz je každé části přidělena známka, která vypovídá o velikosti negativního zasažení jednotlivými faktory. Celkový stav zvolených částí i celé rezervace je zjištěn syntézou dílčích fakt. Průběžné a konečné výsledky jsou přehledně prezentovány tématickými mapami, vytvořenými v GIS programu Arcview. Navržená opatření ve všech částech rezervace by měla eliminovat nebo alespoň zmírnit negativní dopad zkoumaných faktorů. Ze zjištěných informací byla formulována obecná doporučení pro zvláště chráněná území v urbanizovaných oblastech použitelná v běžné praxi ochrany přírody.
Lužní les Černovického hájku je závislý na dotacích mělké podzemní vody, která je kontaminována různými polutanty (PAU, PCB, CN-, soli) z blízkého průmyslového areálu i z chemické údržby okolních vozovek v zimním období. Výrazným problémem je expanzivní šíření bezu černého (Sambucus nigra) a javoru jasanolistého (Acer negundo), které vytlačují autochtonní druhy rostlin a jsou tak téměř jedinými dřevinami keřového patra. Není překvapivé, že se odpady nejvíce hromadí u zahrádkářské kolonie a v okolí nejužívanějších a snadno přístupných cest. Závažný byl nález hromady obalů autobaterií, obalu motorového oleje a spreje Arpalit Neo, které podle vyhlášky 381/2001 Sb. náleží do kategorie „Nebezpečný odpad". Přestože bylo území přírodní rezervace Černovický hájek a okolí v roce 2003 prohlášeno za nehonební, dodnes zde myslivecké sdružení Halali hospodaří. Z jejich činností mají největší negativní vliv přikrmování živočichů směsmi obilí, čímž pomáhají šíření ruderálních druhů rostlin, a také pěstování invazní slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) na západním okraji rezervace. Největším překvapením bylo zjištění, že místní obyvatelé rezervaci navštěvují minimálně. Z provedených strukturovaných rozhovorů je důvod zřejmý, lidé o ní nevědí nebo o ni nemají zájem, neboť neuspokojuje jejich očekávání.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem za důležité opatření považuji odstranění veškerých invazních rostlin a odpadu nejen ze samotné rezervace, ale i z jejího ochranného pásma. Nejpodstatnější je však podle mého názoru vzbudit o tuto rezervaci zájem u místních obyvatel. Pokud se zainteresovaným osobám podaří zvýšit informovanost Brňanů o Černovickém hájku, vysvětlit jim, proč je v životech jejich i generací budoucích důležitá a získají je tak na svou stranu, pak budou mít větší šanci prosadit její silnější ochranu a uchovat ji do příštích let.
GEOBIOCENOLOGICKÉ PODKLADY A NÁVRH PÉČE O LOKALITY ZŘÍCENIN HRADŮ V POVODÍ LOUČKY
Ing. Sucharda Martin, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Drobné památky mají často význam jako ekologicky i kulturně cenné lokality.
Tvoří velice rozmanitá stanoviště na relativně malé ploše. Kulturní a přírodní složka je zde integrována do působivého celku, kdy právě tato jednota obou složek tvoří podstatnou hodnotu. V současnosti neexistuje metodika, jak k těmto krajinným strukturám komplexně přistupovat. Tím zákonitě dochází ke střetům při uplatňování jednotlivých managementů a někdy i ke vzniku, zbytečných škod. Na základě odborných podkladů a průzkumu konkrétních lokalit je problematika řešena vypracováním metodiky hodnocení lokalit památek a směrnic pro péčí, integrující identifikované požadavky. Tato je uplatněna pro návrh plánu péče o zříceniny v povodí Loučky.
GENERATIVNÍ ŠÍŘENÍ VRBY BÍLÉ (SALIX ALBA L.) V OBLASTI STŘEDNÍ NOVOMLÝNSKÉ NÁDRŽE
Ing. Svobodová Iveta, Fakulta lesnická MZLU v Brně
1.července roku 1996 došlo ke snížení hladiny o 85 cm na kótu 169,50 m n.m. Po spuštění hladiny se obnažily náplavy a poskytly optimální podmínky pro ecesi společenstev měkkého luhu. Na obnažené náplavy a břehy se dostaly semenáčky vrby bílé naplavením pomocí vlnobití, což také vysvětluje přítomnost společenstev vrby ve více či méně širokém pruhu (až 60m) podél břehů. Dále od břehů, kam vlnobití již nedosahovalo, se vyvíjela společenstva travino-bylinná.
Pro vlastní uchycení společenstev vrby bílé na obnažených náplavech je důležité správné načasování snížení hladiny vody v nádrži s fenologickými projevy vrby bílé v okolí nádrže. Vrba v juvenilním stádiu svého životního cyklu má amfibické schopnosti a dokáže přežívat jako natantní či submerzní hydrofyt až 50 dní. Významná je schopnost samovolné obnovy společenstev na obnažených náplavech. U společenstev vrby bílé je výhodou vysoká vitalita, produktivita a vysoká rychlost růstu v mládí. Lze je proto doporučit jako energetické porosty v protipovodňových poldrech, které současně mohou plnit funkce biokoridorů či biocenter.
Zjištěné výsledky mohou být s výhodou využity při revitalizačních opatřeních v říčních nivách. Při případné revitalizaci střední Novomlýnské nádrže nemusíme počítat s tak velkými náklady na revitalizaci nově vzniklých ploch. Primární sukcese dřevin měkkého luhu má zde značný potenciál. Pokud dojde k vytvoření ekotopů měkkého luhu v době deště semen a zdroj semen je v dosahu, nastane zcela jistě okamžitá ecese společenstev. V případě, že se nestihne déšť semen, lze dobu k uchycení společenstev prodloužit cca o 1 měsíc, pak je ovšem nutno plochy určené pro měkký luh zaplavit.
Při mapování současného stavu biotopů prováděné v roce 2005 jsem posoudila vývoj nivní krajiny za devět let. V důsledku vodohospodářských aktivit zde byly vytvořeny podmínky pro vznik nových biotopů. Především se jedná o iniciální stádia geobiocenóz lužního lesa, odpovídající ekotopu stg olšové vrbiny (Alni glutinosae-saliceta) na nově obnažených plochách po snížení hladiny o 85 cm na kótu 169,50 m n.m. Dominantní dřevinou je vrba bílá (Salix alba), dále vrba načervenalá (Salix x rubens), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol černý (Populus nigra) na písčitějších substrátech a vzácněji topol bílý (Populus alba). Hojnější jsou keřové vrby, zejména vrba popelavá (Salix cinerea), vrba nachová (Salix purpurea), vrba trojmužná (Salix triandra) a vrba košíkářská (Salix viminalis). V podrostu je dominantní rákos obecný (Phragmites australis) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), dále se zde vyskytují dvouzubec trojdílný (Bidens tripartitus), rdesno blešník (Polygonum lapathifolium), rdesno menší (Polygonum minus). Druhy svazu Bidention tripartiti vytvářejí souvislé porosty.
Tvrdý luh tvoří porosty lužního lesa s převahou dubu letního (Quercus robur) a jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia) s příměsí habru (Carpinus betulus), lípy (Tilia sp.), javoru babyky (Acer campestre), jilmu vazu a jilmu habrolistého (Ulmus laevis a U. minor). Porosty jsou charakteristické pro stg Querci roboris-fraxineta, Ulmi fraxineta populi a Ulmi-fraxineta carpini. Pro podrost tvrdého luhu je charakteristické šíření invazních neofytů (Impatiens glandulifera, Impatiens parviflora, Impatiens novi-belgii, Aster lanceolatus a Helianthus tuberosus). Z cizích dřevin se expanzivně šíří severoamerický javor jasanolistý (Acer negundo), zmlazují se i jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica) či ořešák černý (Juglans nigra).
Plantáže topolových kultivarů a introdukovaných dřevin, což je ořešák černý (Juglans nigra) do zdejší krajiny nepatří a proto větší rozšíření je v krajině nežádoucí. Hlavním důvodem jejich vysazování je rychlý nárůst dřevní hmoty.
Biotopy odvodňovacích kanálů tvořící pás travinno-bylinné vegetace s téměř souvislým keřo-stromovým pásem se stále rozrůstají. Vzdušné části hrází jsou tvořené subxerofilním travinno-bylinným společenstvem. Vegetace zpevněných břehů hrází, které jsou tvořené kamenným záhozem, zarůstají různými liánami druhů (Clematis vitalba, Humulus lupulus, Rubus fruticosus, Vitis vinifera).
Mokřadní a ruderální lada se nachází v místech, kde leží plochy ladem nebo jsou ovlivňované rekreací. Tyto plochy se pomalu rozrůstají do blízkého okolí.
ENERGETICKÁ KONCEPCE RODINNÉHO DOMU SE ZIMNÍ ZAHRADOU
Ing. Špunda František, Fakulta lesnická MZLU v Brně
Práce řeší celkovou energetickou bilanci rodinného domu se zimní zahradou pro několik konstrukčních a energetických variant. Tyto varianty jsou následně porovnávány pro zjištění nejvýhodnější kombinace. Energetická bilance zahrnuje tepelné ztráty a tepelné (solární) zisky. Součástí práce je také ekonomické zhodnocení.
Snahou je zjistit, jak velká spotřeba jednotlivých materiálů odpovídá konkrétním konstrukčním variantám a které druhy používaných materiálů nejvíce ovlivňují cenu výsledné stavby. V neposlední řadě je snahou zjistit alespoň přibližnou cenu nadzemní části stavby.
KRAJINNÉ STRUKTURY V POVODÍ VÍTOVICKÉHO POTOKA
Bc. Trávníček Jan, Fakulta přírodovědecká MU
Hlavním cílem bakalářské práce je předložit komplexní fyzickogeografickou charakteristiku studovaného území, která je v další části podkladem pro vymezení krajinných jednotek.
Údolí Vítovického potoka se nachází na jihovýchodním zlomovém svahu Drahanské vrchoviny - přibližně 15 km východně od Brna (směrem na Vyškov). Území administrativně náleží k Jihomoravskému kraji a je rozdělené mezi okresy Vyškov a Brno-venkov. Zasahuje do katastrálního území následujících obcí: Olšany, Královopolské Vážany, Vítovice, Pozořice a Rousínov.
Jádrem práce je vymezení prostorových jednotek s ohledem ke struktuře krajiny i k jejímu využívání. Regionalizace kombinuje několik rozmanitých hledisek pomocí členění do dvou úrovní. První z nich zohledňuje strukturu krajiny, využití země, krajinnou matrici a typické konflikty (problémy) - střety zájmů. Jsou vymezeny 3 monomikrochory - severní zalesněná část povodí, jižní segment s převážně zemědělsko-sídelní funkcí a přechodné pásmo, kde se oba extrémy vzájemně prolínají a ovlivňují. V druhé úrovni je vymezeno 7 typů topochor na základě fyzickogeografických charakteristik (charakter reliéfu, sklonitost, vegetační stupňovitost, trofické a hydrické řady, půdní typy atd.) Kombinací těchto dvou hledisek v povodí vzniklo 27 segmentů (topochor). Každá topochora je popsána stručným textem a tabelárním vyjádřením fyzickogeografických charakteristik. Jako vhodné doplnění se jeví bohatá fotodokumentace rozmanitých jevů z různých částí roku.
V posledních letech neustále rostou možnosti využití moderních metod při zkoumání a analýze krajiny, její struktury, využití země a dalších hledisek. Informačně bohaté a ucelené výstupy (získané např. metodami dálkového průzkumu země) lze velmi dobře využít při plánování výzkumu či doplňování informací (tak tomu bylo i u tohoto projektu). Nemohou však zcela nahradit terénní průzkum či komunikaci se zainteresovanými stranami. Proto je věnována maximální pozornost dlouhodobému a pravidelnému pohybu v terénu a snaze získat vyjádření aktérů, kteří se podílí na spoluvytváření krajiny. Dalším cílem práce je analyzovat příčiny konfliktů, které se v této krajině vyskytují, a naznačit možná řešení.
Při výzkumu se ukázalo, že v zalesněné krajině (zdánlivě nejvíce harmonické a nejklidnější) je velké množství konfliktních témat a střetů zájmů. V lese s převážně hospodářskou funkcí lze těžko vyhovět požadavkům myslivosti (stavy zvěře). Proti oběma zájmům působí výrazný - celoročně se projevující - nárůst turistiky v regionu (blízkost populárních Olšan, rozvoj cykloturistiky, srážkově bohaté zimy - dlouhá běžkařská sezóna, houbaři atp.). V jižním zemědělském segmentu je žádoucí realizace navržených prvků ÚSES. Pod velký tlak se dostává přechodná zóna. Zde bohužel zaniká extenzivní maloplošné využívání. Pestrá mozaika nejrůznějších stanovišť je ohrožována zcelováním parcel. Z hlediska ekologické stability území má na celou oblast negativní vliv výrazná preference ekonomických zájmů na městském úřadě v Rousínově.
Popsané jevy a problémy nekončí svou platnost na rozvodnici Vítovického potoka. V širším slova smyslu lze zde zjištěné skutečnosti aplikovat (jakožto opakující se schéma uspořádání krajinných složek, vzorec - ang. pattern) na další podobné oblasti (např. podhůří středoevropských vrchovin).
Předložená práce pravděpodobně nebude mít v rámci místní správy aplikační efekt. Vyvolala však diskusi a zájem u některých obyvatel a vyústila k vytvoření subjektu, který se dost možná zapojí do komunálních voleb v roce 2006.
NÁVRH REGENERACE, PŘESTAVBY A OBNOVY VEGETAČNÍCH PRVKŮ V MODELOVÉM OBJEKTU - ZÁMECKÉM PARKU VE VELKÉM DVOŘE U POHOŘELIC
Ing. Trefilová Kateřina, Zahradnická fakulta MZLU v Brně
Tato diplomová práce se zabývá problematikou obnovy památek zahradní a krajinářské tvorby se zaměřením na jejich vegetační prvky. Jedná se o náročnou zahradně architektonickou disciplínu, kdy je projektant konfrontován historickými vazbami řešeného území, jeho současným stavem a často změněným způsobem užívání objektu. Jako modelový objekt byl vybrán zámecký park ve Velkém Dvoře, který se nachází asi 3 km jižně od města Pohořelice a to na žádost Domu na půli cesty, neziskové organizace zabývající se pomocí dětem z dětských domovů. V rámci akcí pořádaných Domem na půli cesty se každoročně koná sochařské sympozium, kterému by park poskytnul možnost vystavení soch, zároveň se tím obnoví tradice umísťování sochařského díla v díle zahradně architektonickém.
Z výsledků průzkumů a rozborů, které byly provedeny, vychází:
- Areál parku má rozlohu 13,96 ha a je majetkem Státního podniku Lesy ČR se sídlem - Polesím Velký Dvůr - v parku. Nadmořská výška objektu kolísá mezi 176 - 180 m n. m. Zámek Leopoldsruhe je umístěn v těsné blízkosti parku. Kromě budov Polesí stojí v parku dvě bývalé hospodářské budovy zámku, dnes rodinné domy a myslivna, dnes také rodinný dům. Park není památkově chráněn.
- Vývoj parku začíná na počátku 19. století, kdy díky regentství Antona Edlera von Wittmann dochází k ekonomickému rozvoji Pohořelicka. Park byl založen ve formálním stylu, který byl později změněn na neformální krajinou úpravu.. Od roku 1920 park přechází do majetku státu, postupně zarůstá a je spravován jako les.
- Dřeviny v parku byly zinventarizovány 2 metodami, a to podrobně u cenných jedinců a standardně v celých porostech. Následně byly porosty rozděleny do sekcí a kompozičních skup in. V sekcích bylo provedeno hodnocení a jejich následná aplikace na návrh vytvořila 18 modelových přístupů k řešení.
- Na základě analýz historických podkladů, terénních šetření, současného stavu a prostudované problematiky k tématu byl vytvořen návrh, který zahrnuje novou náplň, provoz a kompozici.
- Byla zvolena cesta k dosažení požadované stavu parku a provedeny propočty kácení a výsadeb. Následně byly vybrány technologické postupy k vytvoření požadovaných typů vegetačních prvků. Výsledkem je harmonogram prací na dalších 15 let.
Práce se nezabývá vegetačními prvky na úrovni jedince, a proto musely být metodické postupy pro hodnocení i návrh změněny, zejména jsem vycházela z lesnických přístupů a rad zkušenějších osob. Výsledkem jsou do jisté míry generalizované výstupy, zejména pro kácení, které však přesto dávají dostatečně jasný obraz o nutných pracích na řešeném území včetně rámcového propočtu nákladů pro vegetační prvky.
EKO-CENTRUM EUROREGIONU JIŽNÍ MORAVA DOLNÍ RAKOUSKO, STAVBA V KRAJINĚ
Ing. Arch. Vašková Petra, Fakulta architektury VUT v Brně
FUNKCE EKO-CENTRA
vzdělávací - vzdělávací programy a pro různé věkové skupiny (školky, základní a střední školy, univerzity), odborné kurzy a školení, workshopy, odborné přednášky a semináře
informační - veřejná mediatéka, internetové připojení, stálá expozice, dočasné výstavy a projekty
poradenská-kde hledat informace z oblasti alternativních energií a souv. témat, databáze,literatura
demonstrativní -vlastním řešením architektury objektů, energetickým konceptem a konceptem vodního hospodářství, navržených v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje
doplňující - využitím prostor eko-centra, jiným ziskovým i neziskovým způsobem podporujícím občanské aktivity (např. kulturní a společenské akce a aktivity mládeže, komerční pronájem prostor jinými subjekty apod.)
MÍSTO a jeho charakter je definujícím prvkem pro základní hmotový koncept, podstatná je především konfigurace terénu, v rámci řešeného území byla zvolena lokalita, která má ve srovnání s přilehlými místy mírněji sklonitý terénu a kterou lze zároveň efektivně napojit na stávající komunikace bez výrazného zásahu do přírodního rázu lokality;
potenciálem místa je umístění na stávající pěší trase lemující vodní nádrž, úzký kontakt s vodní plochou a současně horní hrana svahu, která nabízí úžasné výhledy do okolí, návrh propojuje tyto tři elementy, stezku s výhledem na otevřenou hladinu z úrovně mola a vyhlídku v úrovni svahu - lávkou, rampou či schodištěm které prochází zahradou a objekty
FORMA objektů se přirozeně začleňuje do stávajícího terénu, vychází z požadavků na provoz Eko-centra, je ovlivněna orientací ke světovým stranám, geometrií kruhu, kterou lze zcela vnímat z nadhledu svahu a která vytváří potenciál pro jakési povědomí o Eko-centru, jeho identifikaci a „přirozenou reklamu" ( kterou považuji s ohledem na osvětovou činnost Eko-centra za opodstatněnou ); objekty jsou samotné pouze segmenty opisované kružnice a svou asymetrií narušují absolutní působení uzavřené kruhové formy;
2 objekty pomyslně vymezují venkovní část Eko-centra -zahradu, celkový objem je tak rozdělen na dva objekty, které se svým měřítkem i umístěním lépe začlení do prostoru (snaha vyhnout se příliš velkému solitérnímu objektu)
UMÍSTĚNÍ prvního objektu nad vodní hladinu a druhého do hmoty svahu uvolňuje terén pro využití venkovního prostoru Eko-centra (přesněji část terénu s malým sklonem umožňující bezproblémové využití ), exponuje centrum na místě viditelném z okolí (především z hráze vedoucí příčně vodní nádrží do Strachotína a opačného břehu), využívá účinku vodního prvku v architektuře, nechává volně plynout stávající pěší stezku, kterou obohacuje o relaxační plochou v podobě zahrady
ARCHITEKTURA objektu se utváří snahou využít přírodní materiály (hlavní konstrukční prvek je dřevo); vnější vzhled hledá soulad s přírodním prostředím, nikoliv kontrast;
PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ většina prostor tak má jižní i severní stranu a možné propojení s vodní plochou či zahradou; geometrie objektů je v půdorysném plánu definována dvěmi nesoustřednými kružnicemi, které vytváří proměnnou šířku dispozice a jednotlivé funkce jsou podél řazeny v souladu s výhodností daného profilu pro vlastní náplň prostor, stejný princip funguje i ve vertikálním směru - celý prosto je zastřešen jednou nakloněnou rovinou, zvolenou v takovém směru a výšce, že proměnlivost světlých výšek odpovídá funkci prostorů (týká se většího objektu).
POSOUZENÍ KVALITY ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD VYBRANÉ OBCE (STUDIE ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD OBCE OLBRAMOVICE)
Ing. Vinařská Marta, Fakulta agronomická MZLU v Brně
Otázka nakládání s odpadními vodami je téměř tak stará jako lidstvo samo. Jedny z prvních zmínek o nakládání s odpadními vodami pochází již z období kolem roku 2512 př. Kr. V mezopotámských a protoindických městech se tenkrát budovaly speciální kanalizační systémy. V Mezopotámii začali používat splachovací záchody, z nichž se fekálie splachovaly bezprostředně do kanalizace.
Ochrana vod je jedním z nejdůležitějších úkolů v oblasti životního prostředí. Dle Koncepce vodohospodářské politiky Mze České republiky pro období po vstupu do EU (2004-2010) musí stav nakládání s odpadními vodami odpovídat požadavkům Směrnice Rady 91/271/EHS. Od roku 2006 musí tuto směrnici splňovat aglomerace s počtem EO nad 10 000, od roku 2010 i aglomerace s počtem EO nad 2 000. V obcích s existující kanalizací a počtem EO do 2 000 je cílem zajistit přiměřené čištění do roku 2010.
Cílem práce je podat základní přehled o problematice čištění odpadních vod a vlastní návrh čistírny odpadních vod pro vybranou obec.
V teoretické části je uvedena stručná charakteristika jednotlivých kroků čistírenského procesu se zaměřením na ty části čistírenského procesu, které jsou typické pro malé a střední čistírny odpadních vod.
Praktická část obsahuje návrh čistírny odpadních vod pro obec Olbramovice. Obec se nachází asi 9 km jihovýchodně od města Moravský Krumlov na ploché pahorkatině brněnského masivu ve výšce 200 m n.m. Obecně má zdejší krajina plochý, k jihovýchodu mírně ukloněný reliéf s pozvolna klesajícími nadmořskými výškami. Obcí protéká Olbramovický potok, který pramení asi 1 km nad obcí.
Obec se svými 1150 ekvivalentními obyvateli patří dle Koncepce vodohospodářské politiky Mze České republiky pro období po vstupu do EU (2004-2010) do kategorie obcí u nichž je cílem zajistit přiměřené čištění odpadních vod do roku 2010.
Vlastní ČOV je navržena na základě sociologického výzkumu zaměřeného na charakteristiku producentů odpadních vod.
Navržená ČOV pro 1150 EO pracuje na principu nízkozátěžové dlouhodobé směšovací aktivace s přerušovanou aerací s aerobní stabilizací kalu.
Technologická linka ČOV na oddílné kanalizaci je sestavena z čerpací stanice, kompaktního zařízení mechanického předčištění, po kterém následuje biologická linka.
Odpadní voda natéká do míchané směšovací aktivační nádrže, kde je promíchávána a provzdušňována jemnobublinnými aeračními elementy. S použitím kyslíkové sondy je možno celý proces plně automatizovat. Na konci linky je umístěna dosazovací nádrž, ze které odtéká vyčištěná voda přes hřebenové přepady s nornými stěnami do odtoku z ČOV. Dávkování Prefloku ke srážení přebytečného fosforu je zaústěno do dosazovací nádrže. Aktivovaný kal sedá na dno dosazovací nádrže, vratný kal je ze dna čerpán zpět do aktivace.
Přebytečný kal je z dosazovací nádrže čerpán do první zásobní nádrže kalu. Zahuštěný kal z první zásobní nádrže kalu je čerpán do druhé zásobní nádrže kalu. Kalová voda je svedena na biologickou linku. Kalojemy jsou provzdušněny středobublinnými provzdušňovači.
Stabilizovaný kal bude odvážen na ČOV Mikulov. Vyčištěná odpadní voda je odváděna přes měrný objekt do vodoteče. Samotný objekt ČOV je navržen pod obcí v blízkosti Olbramovického potoka, který slouží jako recipient. Potok zároveň slouží občanům obce jako zdroj závlahové vody pro pěstování zemědělských plodin.
Zlepšením kvality vody v potoce se přispěje i ke zlepšení kvality produktů této vinařské oblasti.