CZ | EN

Jak vylepšit okna a dveře?

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

Větrání

V každé obydlené místnosti se musí vyměňovat vzduch. Spotřebovaný by se měl odvádět a nový čerstvý přivádět. Tato výměna probíhá tradičně netěsnostmi v  oknech a dveřích a je prakticky neřiditelná. Vane-li venku silný vítr, je výměna nadměrná a nepříjemná, naopak je-li venku bezvětří, výměna vzduchu může být nedostatečná a je zapotřebí otevřít okno. Také v případě, že byt zůstane určitou dobu neobydlen (např. v průběhu dovolené), není zřejmě potřeba větrat vůbec. Nižší intenzita větrání znamená nižší spotřebu tepla.

To jsou všechno důvody k tomu, abychom se nad větráním více zamysleli a stanovili si optimální režim, který bude vyhovovat jak hygienickým požadavkům obyvatel bytu, tak i  stavebním konstrukcím domu.

Relativní vlhkost vzduchu

Výměna vzduchu by měla dosahovat hodnot zhruba 20 až 50 m3/h na osobu. To ovšem nelze prakticky změřit, takže je zapotřebí se řídit jinými ukazateli. Zejména je to pach a relativní vlhkost. Relativní vlhkost lze přímo měřit vlhkoměrem, pach lze rozpoznat při příchodu do nevětrané místnosti (při pobytu se pak tento indikátor rychle ztrácí).

Pro lidský organismus, zejména pro dýchací ústrojí, je optimální vlhkost v rozmezí 45 až 70 %. Pro stavební konstrukce zejména starších neizolovaných domů nebo domů špatně izolovaných s  četnými tepelnými mosty je nejlepší relativní vlhkost co nejnižší, aby se v konstrukci nebo dokonce na vnitřním povrchu konstrukce nesrážela voda. Obecně lze doporučit držet relativní vlhkost mezi 40 a 50 %, která je přijatelná z obou hledisek. V dobře tepelně vyřešeném domě si můžeme dovolit vlhkost 60 %. V domě větraném netěsnostmi klesá relativní vlhkost i pod 20 %.

Relativní vlhkost řídíme intenzitou výměny vzduchu. Čím větší intenzita, tím nižší vlhkost a naopak. To ovšem znamená nutnost regulace větrání, což lze zajistit pouze tehdy, jsou-li všechny větrací otvory dokonale uzavíratelné.

Utěsnění oken a dveří

Utěsňuje se vždy nejvnitřnější hrana křídla. U dvojitých oken se utěsňuje vnitřní křídlo. Dveře je vhodné utěsnit dvojmo - profil v rohu profilu dveří a druhý na vnitřní přítlačné rovině. Zdvojená okna (sešroubované rámy) se těsní jak ve styku s rámem tak vzájemně mezi sešroubovanými rámy. Toto těsnění je důležité z toho důvodu, aby nenastávalo rosení vnitřního skla.

Těsnění je možné nalepit na křídlo okna. Pak potřebujeme nalepovací těsnění z pěnového polyetylenu nebo silikonu. Podle tloušťky mezery volíme i průměr těsnění. Většinou je vhodnější použít měkčí těsnění, které se i lépe přizpůsobí.

Okno s vyfrézovanou drážkou a vloženým těsněnímVe speciálních obchodech je možné zakoupit také silikonové nalepovací těsnění se dvěma lepicími rovinami pro nalepení do rohu křídla. Výhodou nalepovacích těsnění je rychlá instalace, nevýhodou je riziko odlepování.

Častá varianta těsnění je natlačení pera silikonové trubičky do drážky vyfrézované v rohu profilu okenního křídla.

Při těsnění je zapotřebí pečlivě utěsnit také všechny rohy a nezapomenout na utěsnění dvou křídel mezi sebou.

Kde sehnat těsnění a nářadí?

Frézu na vyfrézování drážek pro silikonové těsnění s perem si můžete zapůjčit v Ekologické poradně Veronica, Panská 9, 602 00 Brno, tel.: 542 422 750, e-mail: [email protected], po-čt 9.00-18.00, pá 9.00-14.00 hod. (Frézu vlastní ZČ Brontosaurus Orchis Brno) Ekologická poradna Veronica už frézu na okna, bohužel, nepůjčuje.

Těsnění prodává firma Okentěs, Táborská 183, Brno-Židenice, 615 00, tel.: 548 226 060, po-pá 7.00-11.30, 12.30-15.00

Silikonové těsnění   Těsnění, které se vkládá do drážky (menší průměr)
 Silikonové těsnění   Těsnění, které se vkládá do drážky (větší průměr)

Běžná polyetylenová těsnění lze sehnat v jakékoliv prodejně potřeb pro domácnost.

Aby teplo neuniklo!

Sklo by mělo mít co nejmenší ztráty tepla. V minulosti se používala skla jednoduchá, potom se k nim přidalo druhé sklo, poté se vynalezlo dvojsklo plněné vysušeným vzduchem, kterému někteří mylně říkají izolační, avšak má stejné vlastnosti jako dvě obyčejná skla za sebou. Slepou cestou byla také tzv. vakuová skla, která mají z meziskelního prostoru částečně vysátý vzduch. Tato skla mají jen o málo lepší vlastnosti než dvě obyčejná skla.

Skutečnou revolucí byl až vynález průhledné nízkoemisivní vrstvy nanesené na povrch skla. Tato vrstva snižuje vyzařování tepla cca desetkrát, soustava dvou skel za sebou, z nichž jedno je opatřeno touto vrstvou, má dvakrát lepší tepelně izolační vlastnosti. Při aplikaci nízkoemisivní vrstvy směrem do uzavřeného prostoru dvojskla či trojskla lze použít levnější měkké pokovení, jinak, pokud je vrstva v kontaktu s měnícím se vzduchem, je zapotřebí volit dražší tvrdé pokovení. Tak lze například použít pokovené sklo místo tabulky vnitřního křídla - prostup tepla se sníží cca o 30 %.

Další úpravou je plnění prostoru mezi skly vzácným plynem, který vede méně tepla. Podle izolačních schopností (a podle ceny) je lze vyjmenovat takto: argon, krypton, xenon.

Lepší izolační vlastnosti získáme také, pokud zvětšíme počet dutin (vyplněných buď vzduchem nebo vzácným plynem). Vzniká tak trojsklo (či čtyřsklo). Z důvodu zachování hmotnosti dvojskla, lze prostřední sklo vyměnit za fólii, což se pak prodává pod obchodním názvem Heat Mirror. Taková skla mají asi jedenapůlkrát vyšší izolační vlastnosti než obdobné dvojsklo.

Další důležité detaily izolačních skel

Chemické složení skla, resp. obsah atomů železa ve skle je bez vlivu na izolační vlastnosti, ale má výrazný vliv na prostup slunečního tepla do místnosti. Skla s nízkým obsahem železa se u nás nazývají různě, lze se setkat s pojmy bílé sklo, solární sklo nebo diamantové sklo, nicméně jsou těžko k dostání.

U izolačních dvojskel, trojskel a Heat Mirrorů hraje také velikou roli kvalita distančního rámečku. Ten je často hliníkový s výplní silikagelem, plastový, laminátový nebo nerezový. U skel, která nejsou alespoň tři centimetry zapuštěná do rámu, což je případ renovovaných dvojitých oken, je zapotřebí volit rámeček lepší než hliníkový. To je nejlépe laminátový nebo nerezový. Plastové rámečky jsou diskutabilní z hlediska trvanlivosti.

Ideálně renovované dvojité okno má na vnější straně pokovené dvojsklo s výplní argonem či kryptonem, je vysunuté až do izolace, na vnitřní straně má buď také dvojsklo nebo jednoduché sklo s tvrdým pokovením a distanční rámečky dvojskla jsou laminátové nebo nerezové.

Nízkoemisivní rolety

Do vnitřního prostoru dvojitého okna lze umístit roletu z pokovené fólie. Na boční desky v okně se připevní dřevěné laťky tloušťky asi 1,5 cm, na interiérové straně od rozvinuté fólie. Studený vzduch v  prostoru mezi fólií a vnějším sklem roletu přitlačí na latě, čímž se stane těsnou. A  výsledek? Bez jakýchkoliv dalších úprav zlepší pokovená fólie celé okno více než dvakrát, na hodnotu U = 1,1 W/(m2.K). Příjemnou vlastností rolety je, že okno zůstane ze 3 % průhledné. Pokovenou fólii lze koupit v  prodejně sportovních potřeb, prodává se jako horolezecká termopřikrývka. Rolety je zapotřebí zatahovat na noc, ve dne jsou vlastnosti dvojitého okna díky slunečnímu záření přijatelné.

Proč a jak opravovat dvojitá neboli kastlová okna

Na úvod krátká poznámka. Okna dvojitá jsou známá jako špaletová či skříňová nebo kastlová.

Důvodů pro opravu oken je několik:

  • Kastlové okno je pěkné, je škoda jej vyhazovat.
  • Na českém trhu nejsou nijak zvlášť kvalitní nová okna, superokna je třeba za slušné peníze dovážet, což si nemůže každý dovolit.
  • Dobře opravené dvojité okno je kvalitnější než standardní nové okno, ať už dřevěné nebo plastové.
  • Oprava okna je jednoduchá a levná.
  • Co se týká složitosti, je oprava nejspíš stejně náročná jako vybourání starého okna a osazení nového.
  • Výjimku mohou tvořit pouze okna s uhnilými částmi, nebo silně deformovaná, kde je oprava již náročnější.

Jak postupovat při zlepšování dvojitých oken?

Otvíravé okno

Výměna skla v  otvíravém okně, je také velice jednoduchá. Okenní rám musí být přiměřeně zdravý a otvíravé části nesmí být příliš zkřivené. Mírné zkřivení lze vyrovnat zbroušením či ohoblováním.

Dvojitá okna jsou většinou konstruována tak, že jednotlivá křídla mají tvar dosti vysokého obdélníku (poměr stran 1 : 2,5 až 1 : 4), a proto jsou panty relativně málo namáhané na ohyb a bezpečně vydrží i  několikrát vyšší zatížení než při zasklení jednoduchým sklem původní tloušťky 2,5 mm. Nyní se bohužel používá standardně tloušťka 4 mm a při aplikaci dvojskla tak dojde ke zvýšení zátěže více než trojnásobnému. I  přesto je otvírání a zavírání takového okna bez problémů. Samozřejmostí jsou ovšem namazané panty.

Samotná výměna může probíhat následujícím způsobem:

  1. Zakoupíme dvojsklo (nebo sklo Heat Mirror) rozměru odpovídajícího zasklívanému prostoru. Rozměry nemusí být přesné na milimetr (opravujeme-li více „stejných" oken, zjistíme, že každé křídlo je malinko jiné). Rozměr zasklívacího prostoru lze v  rámci úprav mírně zvětšit.

  2. Vysadíme křídla a libovolným způsobem z nich vyndáme zasklení, bez porušení skla je to mnohdy dost obtížné.

  3. Pomocí horní frézky a frézy s bočním a dolním odběrem prohloubíme drážku tak, aby bylo sklo alespoň dva milimetry utopené. Sklo lze nechat i lícovat, ale pak je zapotřebí opatřit křídlo ještě dodatečnými přídržnými lištami. Nejlevnější horní frézka včetně laciných fréz je investice méně než dvoutisícová, je však lépe ji rozložit do více oken. V případě opravy jednoho okna je zřejmě vhodnější si frézku někde zapůjčit.

  4. Nevyfrézované rohy je třeba dodělat ručně dlátem.

  5. Zasazené sklo by mělo mít na okrajích malou vůli aby byla umožněna mírná dilatace.

  6. Proti vypadnutí se sklo zajistí standardním způsobem. Do křídla se zatlačí malé zajišťovací plechové trojúhelníčky.

  7. Sklo se zatmelí neutrálním silikonovým tmelem.

Neotvíravé okno

Nejprve zvážíme, zda okno chceme do budoucna otvírat. Tato možná trochu netradiční úvaha může do značné míry ovlivnit způsob renovace. Usoudíme-li, že okno není třeba otvírat (může to být případ řady oken v přízemí, kdy na větrání užijeme jen část, nebo malé okno vedle dveří apod.), je oprava okna jednodušší, levnější a účinnější. Celou venkovní část rámu napevno zasklíme jedním dvojsklem či lépe trojsklem podle velikosti okna tak, že do rámu po vyndaných křídlech sklo zatmelíme a překryjeme dřevěnými lištami tak, aby bezpečně drželo. Lišty mohou být zespodu opatřeny navíc proužkem polystyrenu s přesahem na rámeček trojskla. Takto lze upravit i pouze část okna a zbývající část nechat otvíravou - je to ostatně i dnes už poměrně časté řešení nových oken. Příčky v okně a vnitřní křídla necháme tak, jak jsou, kvůli pěknému vzhledu a kvůli prostorové tuhosti rámu okna. Vnitřní křídla lze i  vyndat, ale lepších izolačních vlastností dosáhneme, necháme-li je tam.

Utěsnění okna

Ani výměna vnějšího jednoduchého skla za dvojsklo či trojsklo nezabrání rosení tohoto skla v okolí distančního rámečku. Důvodem rosení je nízká teplota uvnitř okna a přístup vlhkého vzduchu z  místnosti. Zabránit tomu lze utěsněním vnitřních křídel, naopak vnější křídlo by úplně těsné být nemělo. Po těchto opatřeních se v prostoru dvojitého okna nachází relativně suchý venkovní vzduch a vnější okno se nerosí. Utěsnění je ostatně obecně důležité pro zlepšení vlastností vnitřního mikroklimatu. Větrá-li se netěsnostmi, je vzduch v zimě často příliš suchý (relativní vlhkost pod 30 %, přičemž optimum je od 45 do 60 %). Optimální vlhkosti dosáhneme utěsněním všech škvír a větráním podle potřeby krátkým intenzivním průvanem, nebo řízeným větráním. Důležité je orientovat se i podle vlhkoměru, který by v těsném domě neměl chybět. Těsní se vždy nejvnitřnější stykové hrany křídel pomocí nalepovacího polyetylenového těsnění nebo je možné použít silikonové těsnění vmačkávané do drážky vyfrézované do vnitřního rohu profilu křídla.

Aktualizace 2017: Novější informace k oknům a roletám představuje text Co s okny (k dispozici i jako publikace ke stažení nebo zakoupení)

Autor/ka: Ludvík Trnka
Z časopisu Veronica č. 4, 5/2007, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 22. 6. 2020