Škodí ohňostroje životnímu prostředí?

Škodí ohňostroje životnímu prostředí?

Setkávám se často a opakovaně s obavami, že slavnostní brněnské ohňostroje škodí životnímu prostředí.  Vůbec nejčastěji se lidé pozastavují nad tím, že město střílí hlučné petardy v přírodním prostředí Špilberku a Brněnské přehrady, a to v období, kdy hnízdí ptáci. Mnohokrát jsem mluvila s brněnským malířem a zoologem Janem Dungelem, jak se ho střílení ohňostrojů právě v době dotýká. Nutno říct, že ve svých obavách není osamocen. Profesorka Masarykovy univerzity, socioložka a bioložka, mi k tomu napsala: „Napadne vůbec návštěvníky přehradní show, jak asi reagují na ohlušující rány ptáci a jiná zvířata, kteří  v květnu a červnu vyvádějí mláďata? Napadne obdivovatelé ohňostrojů na Špilberku a v Denisových sadech, jak  Brnem otřásající rány snášejí těžce nemocní lidé, třeba srdcaři ? Co na ohňostroje říkají lékaři a jindy tak bdělí hygienikové?“  A já dodám: Proč neprotestují majitelé psů a raději navštěvují (nejen) psí psychiatry?

Britská iniciativa Ban the Bang již léta bojuje zejména proti hlučným ohňostrojům – veřejným i soukromým. Prosazuje přísné omezení zvukových efektů rachejtlí. I mne samotnou překvapilo, že i zvuk je komerční součástí rachejtlí – to, co slyšíme, nemusí být jen fyzikální součástí světelného efektu, ale bývá i záměrně přidáno. Zmíněná britská iniciativa dále požaduje, aby byla velmi obezřetně vybírána místa, kde se veřejný ohňostroj uspořádá. Pozor – nejde o výběr toho nejatraktivnějšího prostředí, ale místa, kde bude co nejméně ohňostrůjnou produkcí ohrožena příroda i chovaná zvířata: Ohňostroje se mají plánovat alespoň kilometr a půl od tzv. habitatů, čili přirozených stanovišť, neboli domovů živočichů – od stromů, hájů, lesů. Alespoň 2 kilometry by měly být vzdáleny zoologické zahrady, stáje a další místa chovu zvířat. Dámy a páni radní by si měli vyzkoušet s kružítkem v roce najít v Brně příhodné místo. V tuto chvíli jim povede příslušná čára nejspíš přímo pavilónem opic.

Tuším, že obavy lidí o životní prostředí jsou v tomto případě velmi posíleny tím, že veliké a opakované ohňostroje mnozí z nás považují za zbytečné a výrazně „nesoudobé“. Tudíž ani jen přiměřeně vyděšená zvířata v ZOO (výsledek vědeckého zkoumání brněnských ohňostrojů v roce 2007), ani jen pár vyplašených ptáků na hnízdě nemohou být pro tuto pasivní a netvůrčí davovou zálibu omluvitelnou daní.

Paní profesorka Librová ze svého sociologického pohledu k tomu dodává: „Dnes si zakládáme na tom, že každý jsme individualita, která se svobodně řídí vlastním  rozumem a vlastním cítěním. Jak si potom vysvětlit zástupy bezhlavě se valící  na ohňovou podívanou na přehradě? Sociologové popsali psychologii davu už v 19. století: pro každý dav je charakteristické, že eliminuje individuální rozumové odlišnosti. Stačí když existuje něco, co všechny ve stejnou dobu stejně vzrušuje. Brno se nemá čím chlubit. Ignis Brunensis příliš připomíná podívané, jak byly pro davy připravovány v zanikajícím starém Římě.“

A abychom neskončili poněkud akademicky, tak přidám ještě výrok novodobé Řekyně, filmařky Marie Leonidy. Ta tu byla skoro na den před dvěma lety a ohňostroj kometovala slovy: „Když starosta neví, co by udělal, uspořádá ohňostroj.“ Ach jo! Kam to ti Řekové dopracovali.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů