Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Po letošní mezinárodní klimatické konferenci v Durbanu zavládlo v médiích nadšení. Zdá se, jako by se svět konečně shodl na společném postupu proti změně klimatu. Ve skutečnosti se ale jen za svitu reflektorů politici dohodli, že se mezi lety 2013-2017 nebude prozatím dít nic nového a co se stane po tom, o tom je ještě třeba jednat. Svět tak pomalu, ale jistě, směřuje k oteplení o 3-4° C.
Záchrana Kjótského protokolu je sice sama o sobě výbornou zprávou, ale je nutné si uvědomit, že se zachránil zajíc v pytli, či spíše jen ten pytel. Nikdo zatím neví, k jakým závazkům se jednotlivé země postaví. Vypracování nové dohody se odsunulo na rok 2015, její platnost na roku 2020 a udržení oteplení o 2° C do říše snů.
Organizace Climate Action Tracker odhaduje, že v případě prosazení všech v současnosti navržených opatření můžeme do roku 2100 počítat s oteplením o cca 3,5° C. Cíl omezit oteplení pod 2° C tak zůstává daleko za naplněním.
Oteplení o 3° C by přitom mohlo vést k zásadním zlomovým bodům, způsobujících nevratné změny. Například k masivnímu odumření lesů amazonského pralesa, nevratnému odumírání korálů a jejich nahrazování řasami a mořskou trávou, roztání Grónska či uvolňování methanu z oceánských sedimentů a tajícího permafrostu (způsobující další oteplování).
V rámci konference se podařilo prosadit potvrzení tzv. Zeleného klimatického fondu, který by měl financovat opatření v rozvojových zemích. Ale problém jak ho naplnit se stejně jako redukční závazky odsunul do budoucnosti. Prázdný fond je jen prázdnou směnkou a prázdný žaludek ani prázdnou studnu nenaplní.
Přečtěte si co dalšího se na konferenci dohodlo.
Dobrou zprávou je, že občanská společnost zůstává i přes probíhající ekonomickou krizi jednotnou. Jak ukázal i Světový den na ochranu klimatu, zástupci místních komunit a neziskových organizací se na potřebných krocích dokáží dohodnout napříč celou zeměkoulí. Změna nemusí nutně přijít svrchu – z mezinárodní politiky. Každý z nás má sílu začít měnit věci kolem sebe, na jednání světových politiků se ohledy brát nemusí.
Konference v Durbanu tedy sice zachránila proces mezinárodního vyjednávání, ale to samé jsme zažili již loni po konferenci v Cancúnu. Doufejme, že po sérii resuscitací v letech 2010-2011 se v roce 2012 podaří klimatická jednání nejen udržet při životu, ale zároveň i posunout dále. Snad s rostoucími koncentracemi CO2 a rostoucími teplotami vzroste i odvaha světových politiků. Je na nás jim to neustále připomínat. Summit Země Rio + 20 a setkání G20 v Mexiku k tomu poskytují další příležitosti.
Podívejte se na shrnující video organizace Oxfam.
Chce pomoci měnit názory české veřejnosti? Pomozte nám s kampaní Hodina Země!