Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Dauhá, Praha – V sobotních večerních hodinách dnes po náročném jednání skončila dvoutýdenní konference OSN o změně klimatu v katarském Dauhá. Téměř 200 signatářů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jednalo o pokračování Kjótského protokolu (KP). Státy se dohodly, že druhé období KP začne již příští rok a skončí v roce 2020. K cílům pro snižování emisí skleníkových cílů se však kromě EU přihlásilo jen několik dalších zemí jako např. Austrálie či Norsko. Chybí však Rusko, USA a Kanada. Nevládní organizace či rozvojové země, které změna klimatu zasáhne nejvíce, kritizují také nedostatečnou velikost závazků.
Kromě Kjótského protokolu se jednalo i o nové celosvětové právně závazné dohodě o snižování emisí skleníkových plynů. Ta by měla zahrnout i státy, které nikdy nebyly nebo již nechtějí být součástí Kjótského protokolu. Dohodnout by se měla v roce 2015. Důležitým tématem letošního summitu byla i finanční pomoc chudým zemím, které nemají dostatek prostředků na vyrovnání se s dopady klimatické změny z vlastních zdrojů.
Citace (Jan Doležal, Glopolis, z místa konference):
„Kjótský protokol jistě není perfektní, přesto lze ocenit země, jež tváří v tvář nezájmu ostatních velkých znečišťovatelů v rozvinutém světě přijaly další závazky.“
„Velkým zklamáním konference je neochota vyspělých zemí, zejména Spojených států finančně kompenzovat rozvojové země za negativní dopady změny klimatu. Rovněž otázka, kdy minulý rok založený Zelený klimatický fond začne reálně rozdělovat peníze, stále visí ve vzduchu.“
„Výsledek summitu není dobrou zprávou pro země, jež již v současnosti čelí extrémním meteorologickým jevům, jako jsou ničivější bouře, či četnější povodně a sucha.“
„Přes mravenčí pokrok je potřeba ocenit velké úsilí, které do vyjednávání mnozí delegáti vkládají. O to smutnější je, že bohaté státy volání o pomoc nevyslyšeli, jako například emotivní projev filipínského delegáta“.
„S respektem k někdy zdlouhavému klimatickému vyjednávání nelze zapomínat na nadějnou skutečnost, že investice do perspektivních udržitelnějších technologií a obnovitelných zdrojů energie stále rostou.“