Co je skryto za dokonalou krásou květin?

Tulipánová velmoc – Nizozemsko
První tulipán byl do Nizozemska dovezen v roce 1593, ale teprve tehdy, když začali nizozemští pěstitelé křížit různé druhy a barvy tulipánů, staly se módní a velice žádanou květinou. Oblíbenost této květiny došla až tak daleko, že se hovoří o tzv. tulipánové horečce, která tehdy postihla Nizo­zemsko i okolní země. Cena za jednu cibulku vzácného tulipánu dosahovala v letech 1634-1637 ceny jednoho měšťanského domu v Amsterodamu. Po pádu těchto závratných tržních cen se Nizozemsko poměrně dlouho vzpamatovávalo z tíživé hospodářské krize způsobené tulipánovým šílenstvím.

Jen málokterá řezaná květina, kterou si dnes koupíme v květinářství, je vypěstována v České republice. Spíše by se dalo hovořit o velikém štěstí a značném úsilí, pokud byste dnes chtěli takovou květinu v obchodě zakoupit. Pěstování řezaných květin pro komerční účely jako by v České republice úplně vymizelo. Ale nebylo tomu tak vždy. Květinářství mělo v Čechách dlouholetou tradici a čeští zahradníci si v 19. století v rámci c.k. monarchie, ale i v Německu, Francii a Nizozemsku, vydobyli dobré jméno. Po druhé světové válce, a zvláště pak za dob normalizace a kolektivizace, u nás všechna soukromá zahradnictví vymizela. Často byla rodinná zahradnictví začleněna do státních zemědělských podniků a služeb nebo v horším pří­padě zlikvidována úplně. Nicméně i za dob minulého reži­mu ještě české květinářství alespoň přežívalo. Nabídka však byla skromná a v zimním období bylo často obtížné sehnat jinou květinu než tradiční karafiát. Po roce 1989 to šlo s českým zahradnictvím z kopce ještě rychleji. Poma­lá transformace, privatizace a nevyřešené vlastnické vztahy zapříčinily oslabení tuzemských květinářů. Toho využily silné zahraniční firmy a jejich široký, neokoukaný sortiment květin a nízké ceny pak lehce vytlačily domácí výrobce z trhu. Dnes je situace taková, že téměř 98 % řezaných květin se na český trh dováží. Nejčastěji se jedná o reexporty z Nizozemska, ale také například z Kolumbie, Ekvádoru, Keni nebo Thajska. Nejde jen o exotický sortiment, ale o klasické růže vypěsto­vané v Ekvádoru, chryzantémy z Kolumbie a karafiát třeba až z Etiopie.

Květinová móda
Významným fenoménem v květinovém průmyslu je móda. Tento fenomén se stal, tak jako i v jiných odvětvích, vskutku neopomenutelným hráčem. Genetická úprava květin nebo šlechtění nových variet, které nechává vznikat nové a nečekané druhy nebo barevné kombinace, se stalo velice lukrativ­ní činností. Lidé jsou za takové květinové novinky ochotni zaplatit až sedmkrát vyšší cenu, než jaká je u běžných řezaných květin. A kam až jsou „kvě­tinoví módní návrháři" schopni zajít? Někdy je to skutečně až na samotnou hranici vulgárního kýče. Chcete-li, můžete mít například ve tmě fosfores­kující květiny, které jsou ponořeny do chemického roztoku, jenž na pár hodin způsobí tento efekt.

Křížem krážem kvůli růži

Osou globálního obchodu s květinami je Nizozemsko, které svou pozici buduje už více než tři sta let. Stalo se jakýmsi pupkem ekonomického světa tohoto průmyslu. Podstatná část květin, které se na světě vypěstují, zamíří totiž nejprve sem - do země vyhlášených květinových burz. Ve virtuálním prodeji je zde denně vydraženo až 19 milionů řezaných květin. Než se dostanou k zákazníkovi, urazí často velmi dlouhou cestu. Příklad? Třeba růže vypěstova­né v Keni letí do Nairobi, odkud do Amsterodamu, tam jsou během několika minut vydraženy a opět naloženy do leta­dla, které je přepraví do Tokia nebo třeba New Yorku. Pakli­že si zakoupíte kytici o deseti květech, které vypěstovali zahradníci v zámoří, spolkne váza kromě vody ještě přes půl litru ropy - právě tolik je zapotřebí na její nákladnou přepravu.

Frekvence letů, které zásobují evropský květinový trh, je neuvěřitelně vysoká. V roce 1995 startovalo v Kolumbii každé tři hodiny jedno 35tunové nákladní letadlo plné řeza­ných květin, aby uspokojilo poptávku ze zámoří. Jen jeden holandský vývozce řezaných květin z Nairobi do Amsteroda­mu zaplnil každý týden čerstvým nákladem dvanáct letadel typu Boeing 707. Tehdy měl trh s květinami ještě rázně nakročeno kupředu, teprve zhruba před čtyřmi lety začalo období mírné stagnace. Z toho lze lehce odvodit, že objemy přepravovaných květin od roku 1995 bezpochyby ještě vzrost­ly, stejně jako nákladní letecký provoz. Obchod s křehkou krásou proto bez debat patří mezí průmyslová odvětví, která se významně podílejí na znečišťování ovzduší, porušování ozonové vrstvy Země a globálních změnách klimatu.

Příležitost. Ale pro koho?

Drahocenná lidská práce
Ve většině rozvojových zemí je minimální mzda stanovená zákonem na hranici únosnosti, často není možné z této mzdy vůbec vyžít. Výše minimál­ní mzdy se například v Ekvádoru pohybuje v přepočtu okolo 4 000 Kč, zatímco tzv. základní potravinový koš je podle National Institute of Statistics and Census v Ekvádoru vyměřen pro čtyřčlennou rodinu v přepočtu na 11 025 Kč na měsíc. Nevládní organizace Kenya Human Rights Commissi­on hovoří o tom, že někteří zaměstnanci květinových plantáží v Keni dostávají plat v přepočtu necelých 700 Kč (údaje z roku 2004).

Květinový průmysl byl od šedesátých let zaváděn pod záštitou rozvojových strategií a strukturálních změn coby řešení chudoby rozvojových zemí. Květiny se po kávě, čaji, kakau či bavlně měly stát novou „zázračnou" exportní plo­dinou, která vyzdvihne ekonomiky třetího světa. Neméně důležitým podnětem pro přesouvání květinové produkce do rozvojových zemí byla a je existence určitých preferenčních schémat, která vymezují výhody pro vývozce z daných zemí. Uvolňování trhu a zanikání celních poplatků je chá­páno jako součást podpory a důležitý finanční příspěvek pro rozvoj průmyslu v rozvojových státech. Zůstává však otázkou, zda se nejedná spíše o relativní výhodu na straně rozvojových zemí a skutečnou výhodu pro vyspělé průmy­slové země. Volný trh v rámci rozvojové pomoci většinou žene chudé země k čím dál ostřejšímu „závodu ke dnu" mezi sebou navzájem. Dochází k neustálému tlaku na sni­žování výrobní ceny, což se musí zákonitě odrazit v jiných článcích výroby - například ve zneužívání lidské práce, pří­rody a místních přírodních zdrojů. Právě levná pracovní síla a skrz naskrz děravé zákony o ochraně životního pro­středí nebo jejich absence jsou trumfy, na které vsadily bohaté státy. Snaží se přesunout ekologicky problémovou a pracovně náročnou květinovou výrobu do rozvojových zemí. Peníze vydělané tímto průmyslem ve skutečnosti jen málokdy a v malé míře zůstávají v dané zemi. Unikají skrze zahraniční vlastníky, vysoké výrobní náklady a nejrůznější poplatky. Většina zisku proudí k obchodníkům, šlechtite­lům nebo zprostředkovatelům v průmyslově vyspělých stá­tech. Vysoké počáteční náklady, nestabilní povaha obchodu a už zmíněné poměrně vysoké výrobní náklady mohou za to, že jen malé procento květinových farem je založeno a vlastněno místními obyvateli.

Kolotoč problémů

Negativní dopady způsobené samotnou povahou květino­vého průmyslu, globalizačními procesy a přesouváním značné části výroby do rozvojových zemí lze někdy těžko rozklíčovat a jednoznačně prokázat, v mnoha případech jsou však očividné, zřejmé a vesměs kopírují osudy jiných odvětví - například oděvního či spotřebního.

Asi nepřekvapí, že největšími vlastníky květinových farem v rozvojových zemích nejsou tamní zemědělci, ale nadnárodní společnosti. Konfrontace se sociálními či environmentálními následky jejich rozhodování na regiony na druhém konci světa leží mimo jejich zorné pole. Možné negativní důsledky jejich počínání je však vesměs ani neza­jímají, stejně jako stabilita regionu, kde momentálně půso­bí. Ztráta zodpovědnosti vede často k porušování meziná­rodních pracovních standardů: najímání pracovníků na čás­tečný úvazek nebo na neplatné pracovní smlouvy bez náro­ku na jakékoli sociální výhody, neustále se zvyšující neú­měrné tempo práce, zneužívání dětské práce, nedostatečná ochranná opatření atd. Platy se velice často pohybují pod hranicí zákonem stanovené minimální mzdy, navíc ve větši­ně rozvojových zemí je toto minimum vyměřeno skutečně na pomezí únosnosti a velice často ani k holému přežití nepostačuje.

Práce ve sklenících bývá poměrně fyzicky namáhavá, a přičteme-li zdraví škodlivé prostředí (viz níže), jedná se o velice špatně placenou práci. V 70 % ji vykonávají přede­vším mladé ženy. Známé jsou zprávy z květinových plantá­ží hovořící o zneužívání, sexuálním obtěžování a znásilňo­vání zaměstnaných žen ze strany jejich mužských nadříze­ných. Například v Keni se tento problém týká zhruba kolem 60 % zahradnic. Vzhledem k citlivému tématu však odbor­níci odhadují, že toto číslo může dosahovat až 90 %.

Jedovatá krása

Komerční způsob pěstování květin se neobejde bez inten­zivního používání pesticidů a dalších agrochemikálií. Tyto látky provázejí celý produkční řetězec, počínaje dezinfiko­váním půdy, aplikováním nejrůznějších preventivních postřiků proti škůdcům a chorobám, podpůrných prostřed­ků, postřikem před samotným uříznutím květu, konče ochrannou lázní před převozem, jež má zajistit zpomalení dýchacího procesu a udržení čerstvosti květin. Fumigaci čili dezinfekci proti škůdcům provádějí zahradníci každý den. Tyto chemikálie mají různé stupně toxicity. Některé z nich jsou vysoce jedovaté a skleníkové klima jejich nebez­pečnost zvyšuje až trojnásobně. V některých státech dokon­ce používají chemikálie, které se v Evropě nebo v USA už před lety ocitly na indexu zakázaných látek, protože způso­bují rakovinu.

Pesticidy jako afrodisiakum?
V mnoha případech nejsou pracovníci náležitě vyškoleni, jak správně nakládat s pesticidy, nebo ne vždy jsou vůbec informováni o jejich vysoké toxi­citě. Jindy je nedodržování adekvátních bezpečnostních předpisů očividnou nedbalostí samotných zaměstnanců. Krutým žertem je mýtus, který je roz­šířen na některých květinových farmách v Kolumbii. Ženy pracující na místních farmách si často nejsou vědomy ani nejmenšího rizika, které jim při práci s pesticidy hrozí, a nevědí ani o těch nejzákladnějších ochranných opatřeních, která jsou v Kolumbii platná. Na místo toho se zde věří v mýtus, že pesticidy a ostatní chemikálie používané na květinových farmách jsou silným ženským afrodisiakem.

Nedokonalá ochrana pracovníků při manipulaci s pestici­dy a porušování bezpečnostních opatření je patrně nejzná­mějším problémem v celém květinovém odvětví. Předpisy sice například stanovují lhůtu, po kterou po postřiku pesti­cidy nesmí do skleníku nikdo vejít, často se však toto nařízení obchází a v práci se pokračuje příliš brzy, kdy jsou květiny od chemikálií ještě celé lepkavé. Není ani výjimkou, že zahradni­ce pracují i během samotného provádění postřiku. Často pak sklízejí podráž­dění kůže a vyrážky, závratě, potraty, předčasné porody a porody mrtvého plodu, malformace dětí, otravy kojenců, astma, neurologické problémy, alergie, zhoršený zrak a různé druhy rakoviny.

Extrémně vysoké a mnohdy pouze preventivní dávky pes­ticidů, které zaručují dokonalý až nepřirozený vzhled květin, mají nevyhnutelné dopady i na místní ekosystémy. V kombinaci se špatným managementem často způsobují znečištění vodních toků a podzemní vody. Známá je napří­klad kauza kolem jezera Naivasha v Keni, které je pro tamější vysokou diverzitu fauny a flóry označováno Ram­sarskou úmluvou z roku 1995 jako „mokřinový ekosystém s mezinárodním významem". A právě zde, kolem jezera je koncentrace květinových farem nejvyšší v celé Keni. Květi­nové plantáže se zde rozprostírají na 20 tisících km . Květi­nový průmysl je velice náročný na spotřebu vody a v regio­nech s hustou sítí květinových farem a v kombinaci se špat­ným vodním hospodařením se často stává, že místní země­dělci svádějí s květinovými magnáty boje o vodu. V okolí květinových farem bývá pesticidy kontaminován i vzduch. V atmosféře končí téměř 90 % toxických úniků, část z nich se pak s deštěm vrátí zpět na zem v blízkém okolí. Tím však výčet environmentálních problémů zdaleka nekončí.

O nechvalně známé pracovní podmínky v květinovém prů­myslu se začaly poměrně hojně zajímat nejrůznější lidsko­právní organizace. Avšak negativní environmentální dopa­dy a neudržitelné praktiky této výroby zůstávají stále v jakémsi polostínu.

Šance na změnu? Co můžeme dělat sami?

Řešením problému rozhodně není boj­kot květin ze strany spotřebitelů v průmy­slově vyspělých zemích světa. Květinový průmysl i přes veškeré nedostatky dává práci mnoha lidem v rozvojových zemích. Určité šance na zlepšení podmínek v kvě­tinovém průmyslu skýtají nejrůznější certifikační projekty, které se setkávají s většími či menšími úspěchy.

Logo Fair Flowers Fair PlantsV řadě průmyslově vyspělých zemí se zákazníci květinář­ství stávají náročnějšími spotřebiteli. Samozřejmostí je kva­lita květin, ale i snahy spotřebitelů vyhnout se květinám, které nesou cejch environmentálně riskantní produkce a nespravedlivého obchodování. K orientaci jim slouží spo­třebitelské značky a certifikace takových květin - například logo „Fair Flowers Fair Plants" (ekologická i sociální kritéria), Fair Trade, Florverde aj. Informovanost českých spotřebitelů o problémech květinového průmyslu je takřka nulová, a proto u nás na certifikované květiny skoro nenarazí­me. Nevznikla po nich potřebná poptávka - tedy alespoň prozatím.

(Velmi malá nabídka fairtradových květin platí i v roce 2016. Už se objevují první vlašťovky s férovými květinami, podívejte se do  naší Ekomapy.)

Zůstává otázkou, zda je nějaká šance pro nás spotřebitele, kteří se nechtějí vzdát potěšení z barevné kytice květin, ale ani svým spotřebitelským chováním podporovat riskantní praktiky květinového průmyslu. Skutečně celou situaci jed­noduše vyřeším koupí hrnkových květin místo řezaných? Stejně jako řezané květiny jsou dnes květiny hrnkové pěsto­vány pomocí obdobných praktik. Snad s jediným rozdílem, že v případě hrnkových květin si Česká republika svou tra­dici prozatím dokázala stále udržet, tudíž většina z nich (alespoň v sezoně) je vypěstována v některém blízkém zahradnictví. Pokud nevlastníme zahrádku anebo čas na její údržbu, zřejmě nejsnazší cestou za řezanými květinami budou výpravy na místní zelinářské tržiště. Alespoň v sezo­ně je zde možné natrefit na pár prodavačů s nabídkou čer­stvých sezonních květin. Možná, že jejich květy nebudou tak dokonalé a umně uvázané, ale jejich krása bude méně riskantní.

Aktualizace webových stránek podpořena projektem: „Environmentální poradenství jako nástroj individuálního dalšího vzdělávání. Aktivně, profesionálně, místně zakotveně“, projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Logolink OPVK

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 10. 2. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube