Ochrana obojživelníků

Významně ohroženou skupinou jsou i  obojživelníci. Dnešní jarní večery už jen vzácně podbarvuje žabí sbor a za více nebo méně ohrožené jsou považovány všechny naše druhy obojživelníků. Ochrana obojživelníků prošla za několik posledních desetiletí ve světě i u nás mnoha názorovými a praktickými změnami. Ve střední Evropě jsou obojživelníci považováni za jednu z  nejohroženějších skupin. Od 50. let jsou pozorovány alarmující úbytky. Mnoho druhů dříve hojných, utrpělo povážlivé ztráty početního stavu, postupně mizí i celé populace. Ještě poměrně nedávno souvislý areál rozšíření některých obojživelníků se postupně tříští. Evropské druhy jsou ohroženy z 58%. Na území Rakouska je považováno dokonce 85% obojživelníků za ohrožené, podobná situace je ve Švýcarsku.

V České republice jsou legislativně chráněné všechny druhy s výjimkou skokana hnědého (Rana temporaria) a čolka dunajského (Triturus dobrogicus). V následující tabulce je seznam našich obojživelníků a

  • (sloupec 1) status jejich ochrany podle zákona 114/92 Sb. (který platí ve své novelizované podobě z roku 2004) a vyhlášky 175/2006- v  kategorii kriticky ohrožené(KO) , v kategorii silně ohrožené (SO) a v kategorii ohrožené (O).
  • V tabulce je také (sloupec 2) zařazení druhů podle červeného seznamu (Plesník, Hanzal, Brejšková 2003) v kategoriích kriticky ohrožený (CR), ohrožený (EN),zranitelný (VU), téměř ohrožený (NT) , málo dotčený (LC) a druh o kterém nejsou dostatečné údaje (DD).
  • V sloupci 3 je zařazení druhu podle evropské legislativy a sice směrnice 92/43EEC z roku 1192 a sice: druhy vyžadují vyhlášení území zvláštní ochrany (II) a druhy vyžadují zvláštní ochranu (IV).
  • V tabulce je také status ohrožení podle červeného seznamu "Ohrožené druhy obojživelníků a plazů v  Evropě". Zde jsou použity kategorie velmi ohrožený (endangered -E), zranitelný (vulnerable -V),vzácný (rare - R), nejistý stupeň ohrožení (indeterminate I) .

Pro názornost je vyznačen vysoký stupeň ochrany či ohrožení červenou, střední žlutou a malý nebo žádný zelenou barvou. Je zřejmé, že legislativní ochrana se ne zcela kryje s ohrožením dle červeného seznamu

Druh (český a vědecký) 1 2 3 4
blatnice skvrnitá ( Pelobates fuscus ) KO NT IV  
čolek hranatý (Triturus helveticus ) KO CR    
čolek karpatský (Triturus montandoni ) KO CR    
čolek velký (Triturus cristatus ) KO EN II+IV I
čolek dunajský (Triturus dobrogicus )

N

CR II  
čolek dravý (Triturus carnifex) KO CR II+IV  
čolek horský ( Triturus alpestris ) SO NT    
čolek obecný ( Triturus vulgaris ) SO LC    
ropucha krátkonohá (Bufo calamita) KO EN IV I
kuňka ohnivá (Bombina bombina) SO EN II+IV V
kuňka žlutobřichá - Bombina variegata SO CR/VU II+IV I
ropucha zelená ( Bufo viridis ) SO NT   I
ropucha obecná ( Bufo bufo) O NT    
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) SO VU    
rosnička zelená ( Hyla arborea ) SO NT IV V
skokan krákonohý (Rana lessonae ) SO VU IV  
skokan skřehotavý (Rana ridibunda ) KO NT    
skokan ostronosý (Rana arvalis ) KO EN IV  
skokan štíhlý ( Rana dalmatina) SO NT IV  
skokan zelený ( Rana esculenta ) SO NT    
skokan hnědý (Rana temporaria ) N LC    

 

Jednou z důležitých názorových proměn, kterou ochrana obojživelníků prodělala je vztah k reitrodukcím. Před 10 - 15 lety byl tento způsob "ochrany", zejména mezi amatéry, velmi oblíbený. Obojživelníci byli bez předchozí přípravy a znalostí přenášeni na nové lokality. Nezřídka se vyskytovaly pokusy o dovážení a vysazování jedinců z jiných míst našeho státu či ze zahraničí. Tyto zásahy, na první pohled atraktivní ve skutečnosti často těžce poškodily právě ty objekty, na jejichž "záchranu" byly zaměřeny. Dnes jsou reintrodukce pečlivě zvažovány a jejich realizace je záležitostí odborných pracovníků státní ochrany přírody. Přistupuje se k nim však pouze výjimečně a pouze v případě, že není možná záchrana původní lokality. Ochrana obojživelníků se postupně vyvíjela a její těžiště se přesouvalo od ochrany jedinců k ochraně populací a biotopů.

Dnešní snahy o ochranu obojživelníků lze rozčlenit do 3 okruhů:

  1. Faunistický výzkum - je základem praktické ochrany. Spolehlivé údaje o výskytu živočichů (především zvláště chráněných a ohrožených) mají v ochraně přírody své nezastupitelné místo. Jsou využívány při řadě různých aktivit, jako jsou projekty záchrany genofondu, správní řízení, aktivní péče o zvláště chráněná území apod.

  2. Ochrana biotopů - i malé, na pohled nevýznamné zásahy (např. zalesnění pískovny s tůňkou) mají důraznější dopad na obojživelníky, než např. na ptáky a savce. Jejich zranitelnost je dána úzkou vazbou na vodní prostředí a jeho blízké okolí. Z dříve souvislých areálů druhů vázaných na vlhké biotopy, vzniká stále řidší a chudší mozaika jednotlivých útočišť. Ochrana a údržba vhodných biotopů je proto mimořádně účinný způsob jak zajistit prosperitu populací obojživelníků.

  3. Ochrana v době tahu - tahové cesty často protínají i vysoce frekventované komunikace a značná část migrujících obojživelníků se pak při překonávání této překážky stává obětí automobilů. I tímto způsobem může dojít k zániku celých populací. Vyřešení ochrany v době tahu je tedy také velmi důležité - viz publikace Obojživelníci a doprava

Sebelépe míněná snaha, není-li prováděna kvalifikovaně, podle skutečných potřeb, zůstane v nejlepším případě bez odezvy, většinou však způsobí daleko větší škody - často již nenapravitelné - než nečinnost. To by si měl uvědomit každý, kdo cítí potřebu či povinnost pomoci naší přírodě. Těm z nich, kdo se chtějí věnovat ochraně obojživelníků, by měla posloužit příručka Ochrana obojživelníků. Příručku můžete zakoupit v našem elektronickém obchodně či osobně v naší poradně.

Sledování výskytů obojživelníků

Máme zájem o informace o výskytu obojživelníků, které však musí obsahovat alespoň základní údaje.

Základní údaje

  • Druh uvedeme plné české nebo latinské jméno druhu, pokud si nejsme určením jisti, uvedeme jiné, méně přesné určení, obvykle rod. I takový údaj může mít význam jako informace o lokalitě možného výskytu chráněných druhů. Bez upozornění místního znalce může být opomíjena i zajímavá lokalita

  • Obec uvádíme nejbližší obec nebo pokud je známe, tak katastrální území. Pokud je nejbližší obcí větší město, uvádíme název města a příslušné městské části např. Brno - Bystrc, Zlín - Jaroslavice. Je také velké množství obcí se stejným názvem např. obcí které se jmenují Nový Dvůr je několik desítek. Důležité je proto blíže uvést o který Nový Dvůr nebo Dolní Kotěhůlky se jedná. Z toho důvodu zaznamenáváme i  nějaké bližší určení (např. okres nebo je možné uvést okolí většího města (např. Táborsko, Prachaticko).

  • Bližší určení místa nálezu musí být uvedené nezaměnitelným způsobem. Místo nálezu je možné doložit souřadnicemi z přesné mapy anebo údaji z GPS přístroje. Souřadnice je také možné dohledat na internetovém vyhledávači např. na portálu Seznam na stránce www.mapy.cz . Pokud autor nálezu není schopen takové údaje zajistit, je možné je nahradit přesným popisem místa, např.:"Lokalita se nachází 2 km severně od železniční stanice v Dolních Kotěhůlkách v místech, kde turistická cesta odbočuje od trati směrem k vrcholu Valík- 333 m n.m., jde o skalnatou stráň porostlou nízkou vegetací". Pro kontrolu je však vhodné uvádět jak slovní tak souřadnicovou identifikaci místa nálezu.

  • Datum uvádíme nejlépe úplné, tedy den, měsíc a rok nálezu. Pokud neznáme přesné datum, vyznačíme časový interval v němž bylo pozorování uskutečněno (např. 1.- 8. 5. 2007) Nezbytný je však alespoň rok nálezu.

  • Jméno autora nálezu nebo zdroj informací uvedeme jméno pozorovatele (vždy s kontaktními údaji pro možná budoucí doplnění nálezu) V případě převzaté informace zaznamenáme, že jde o ústní nebo písemné sdělení, o údaje získané z muzejních sbírek apod.

Kontakt: Mojmír Vlašín

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 22. 2. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube