CZ | EN
Abeceda přírodní zahrady
Hadník
Hadník je vlastně něco jako dlouhodobý kompost, který nepřehazujeme.
Pokud byste se styděli, že si na zahradě chováte hady, můžete to i za
kompost vydávat. Ale sousedům to raději řekněte a přineste jim ukázat
malinkou užovku, až nějakou za rok na podzim potkáte, aby se nebáli.
Jen pokud vaše zahrada leží v oblasti hojného výskytu zmijí, buďte
opatrní a hadník oddělte od zbylé zahrady širším pruhem sečeného
trávníku, přes který se hadi neradi vydávají, protože se tam necítí
bezpeční, nebo ho raději nezakládejte. Nejlepší způsob založení hadníku
je za pomoci čtyř sekcí starého drátěného plotu - to je pletivo
upevněné do rámu 1 x 2 metry. Sestavíme je do čtverce a v rozích
spojíme drátem. Pokud nemáme pletivo, stačí třeba plaňky, ale musí mezi
nimi být cca 3 cm mezery. Na dno ohrazeného prostoru naklademe vrstvu
větviček, klacíků, ba dokonce i velkých větví a překryjeme papírem. Na
to dáme další vrstvu klacíků a zase papír. Další vrstva bude
výhřevnější, poslouží nám třeba plesnivé seno, listí, posečená tráva,
piliny a hobliny, ořezané výhonky růží, plevele a třeba i přírodní
textil. A zase větvičky a zase papír a zase směs organického materiálu
až do úplného vyčerpání zásob. Pak nejméně rok neděláme nic, ale taky
nic neočekáváme. Hromada se sesedne a tak můžeme ještě přidat další
materiál. Po roce můžeme nakouknout pod horní vrstvy. Pokud odhalíte
velké množství mnohonožek, stonožek, svinek a stinek, tak je to na
dobré cestě. Možná, že zde již najdete slepýše nebo ještěrku. Za další
rok, půjde-li všechno dobře, se zde setkáte s vajíčky užovky obojkové
nebo hladké. Připomínají malinké pink-pongové míčky. Ten samý rok se
rozloučíte s hraboši a hryzci, kteří, ač neradi, opustí vaši
pohostinnou zahradu a postěhují se ke vzdálenému sousedovi (zn.: „nemá
hadník“) nebo skončí v hadím žaludku.
Projděte si celou Abecedu přírodních zahrad
Autorka Abecedy přírodních zahrad je Helena Vlašínová a kol.