Ochrana soukromí

Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.

Logo Ekologický institut Veronica
Obrázek Ekologické poradny Obrázek časopisu Veronica Obrázek Centra Veronica Hostětín
Obrázek Ekologické poradny Obrázek časopisu Veronica Obrázek Centra Veronica Hostětín
CZ | EN

Přehřívání

Velká plocha oken jinde než na severní straně domu může snadno způsobit, že v teplejší polovině roku začne být v takové místnosti nepříjemné vedro. Co proti tomu dělat?

V zásadě je to jasné: nepustit do místnosti takový velký proud slunečního záření. Nabízí se různé možnosti; některá opatření proti přehřívání mohou též trochu nebo velmi dokonale bránit ochlazování za zimních nocí.

Stříška

U oken mířících přibližně na jih stačí, když správně dlouhá stříška nad nimi (třeba plátěná) nepustí dovnitř přímé světlo Slunce, které je v nejteplejších dnech vysoko na nebi.

Zmenšená plocha

Jiná možnost je omezit účinnou plochu oken. Nejstarším řešením jsou vnější okenice, novějším vnější rolety. Podobně jako stříška se ale taková opatření realizují dobře jen při stavbě domu. Dodatečná opatření se často uskutečňují naopak na vnitřní straně oken, lépe je ale, když se omezující prvek uloží mezi skla. Je tak chráněn před poškozením i znečištěním a také brání ohřívání vnitřního skla (ve kterém se jinak přece jen nějaká část slunečního záření pohlcuje).

Nejběžnější jsou jistě záclony. Jejich podstatnou nevýhodou ale je, že se zahřívají, a i když přímé záření nepustí všechno dál, fungují jako velmi výkonný radiátor. Podobně jsou na tom i vnitřní žaluzie nebo rolety. Jsou-li čistě bílé, rozptýlí sice část záření zase přes okno ven, ale moc kvalitní obrana před horkem to ani tak není.

Opravdu dobře vrací sluneční záření oknem zase ven jen čistá aluminiová vrstva. Na vnitřní straně zábrany pak taková vrstva má ještě další výhodu, totiž že prakticky nezáří do místnosti, tedy nefunguje jako radiátor, ale jen jako konvektor. Navíc nepohlcuje světlo, kterého, poté, co zmenšíme účinnou plochu oken, už může být nedostatek.

Z aluminia mohou být žaluzie, stejně jako rolety. V případě rolet ale půjde spíše o tenkou vrstvu aluminia na plastové fólii, nebo dokonce o vrstvu oboustranně krytou takovou průhlednou fólií. Žaluzie se ostatně z hliníkového plechu běžně vyrábějí, jen se pak bohužel většinou úplně pokazí tím, že se natřou.

Dokonalé a levné rolety z tenoučké fólie s aluminiovou vrstvou jsem ještě na trhu neviděl. Samotná fólie toho typu se přitom vyrábí, znáte ji například jako obal na květiny. Velkou, bohužel poskládanou fólii lze koupit jako pomůcku pro horolezce (ve velkém mraze se jí přikryjí, a tak téměř zamezí ochlazování povrchu spacího pytle zářením). Čtvereční metr takové fólie nestojí více než dvacet korun. Tenká fólie a hlavně velmi tenká vrstva hliníku má výhodu, že i přes zatažené rolety vidíte ostře ven --- proniká sice jen velmi malá část světla, ale obraz je nezkreslený.

Levná a dokonalá roleta by neměla mít pérový mechanismus, ale jen na dolním okraji rovný drát (velmi tenkou kulatinu) jako závaží. Nahoře pak musí být velmi přesně nalepena a namotána na dokonale rovnou trubku (či dřevěnou kulatinu) s drážkou o menším průměru na boku. Do drážky se namotává zvedací šňůrka rolety. Na dolním konci šňůrky je zakončení, které lze zaháknout ve vytažené poloze (při smotané roletě). Takových háčků může být více, nebo šňůra může procházet průvlakem opatřeným např. ,,zásekem``, aby se dala roleta ponechat snadno libovolně vytažená.

Taková roleta může podstatně snížit i únik tepla ven za zimních nocí. Každá aluminiová vrstva velmi dobře potlačí přenos zářením, kterým se mezi dvěma skly uskutečňuje asi polovina tepelného toku (druhá polovina spadá na vrub proudění vzduchu). Pokud je navíc roleta dost těsná (mezi ní a rámem nejsou větší než milimetrové mezery), aby účinně rozdělila dutinu mezi skly na dvě poloviny, mezi kterými se vzduch prouděním nemůže vyměňovat, sníží se prostup tepla oknem (se dvěma skly) ven téměř třikrát! I roleta umístěná na vnitřní stranu okna, vzdálená od skla alespoň dva centimetry, v tomto ohledu velmi pomůže, i když ne tak dobře, jako když je v dutině. To proto, že její strana obrácená do místnosti se účinně ohřívá prouděním vzduchu, a potlačení zářivého přenosu se tolik neuplatní. Kromě toho za roletou může na chladné ploše obyčejného okna kondenzovat vlhkost z místnosti.

Roleta tohoto typu by měla být samozřejmou součástí všech střešních oken. Tam může dokonale těsnit, jsou-li její okraje položeny na lištách. Žaluzie tak dobrá není: není nikdy tak těsná, a také déle trvá, než přestane bránit ve výhledu. Kromě toho asi nemůže být nikdy tak levná. Dobré střešní okno by asi mělo vypadat tak, že horní vrstvu tvoří obyčejné sklo (čirý float), pak následuje vzduchová dutina s roletou, a pod ní pak souvrství plněné argonem (nebo i kryptonem), kde horní sklo má na horní ploše vrstvu nízké emisivity (0.2) a dolní pak vrstvu velmi nízké emisivity (0.1).

Ještě poznámku o umístění rolety (nebo žaluzie) dovnitř klasických dvojitých oken. Mezi roletou a sklem by měla být vždy alespoň třícentimetrová mezera (v tenčí se už uplatňuje hodně vedení tepla). Roleta přes celou šíři okna má výhodu, že je jenom jedna. Roleta na každém křídle okna zvlášť má zato výhodu, že okno se dá otevírat, i když není vytažená. Umístění rolet na vnější křídla má výhodu, že tam automaticky vzniká poměrně dobře uzavřená dutina. Na vnitřním křídle lze zato snadno roletu ovládat zevnitř, bez jeho otevírání --- jen uzavřenou dutinu by bylo nutné vytvořit přídavnými lištami.

Zmenšená prostupnost pro IR záření

Nakonec zmiňme možnost, kdy se neomezí průhledná plocha oken, ale omezí se jejch prostupnost pro sluneční infračervené záření. Takovou službu kupodivu poskytují všechna obyčejná skla, bohatá železem. Na pohled jsou v tlustší vrstvě trochu zelenavá, a pohlcují účinně krátkovlnné infračervené (IR) záření. Je-li takové železité sklo užito jako vnější, ohřev místnosti se sníží o pětinu až třetinu. Většina ohřevu totiž připadá na světlo, hlavně když je vzduch vlhký a Slunce ne moc vysoko na nebi: tehdy je většina IR záření pohlcena už atmosférou. Nevýhodou takového skla je samozřejmě také snížení žádoucího tepelného příkonu v zimě. Proto je vhodné ve většině případů užívat naopak co nejpropustnější skla s nízkým obsahem železa.

Ještě trochu účinnější alternativou železitého skla jako filtru slunečního IR záření je hi-tech fólie s tenkými vrstvami, která takové záření spíše odráží než pohlcuje. Navíc se chová jako zrcadlo i pro dlouhovlnné IR záření (má, zpravidla jen na jedné straně, velmi nízkou emisivitu 0.1 nebo i nižší, pak ale už není úplně průhledná). Souvrství tohoto druhu (fólie v dutině mezi dvěma skly) jsou ale několikrát dražší než podobně dobře tepelně izolující trojitá souvrství skleněná. Jsou ale také lehčí, a najdou se případy, že se jejich užití vyplatí. Jako ochrana proti letnímu přehřívání ale žádný zázrak nezpůsobí --- málo platné, žádné studené světlo není. Hodně světla znamená nutně i velký příkon.

Další čtení

Obecně o dobrých stavbách a v tomto rámci i o funkci oken se píše v textu Stavby pro třetí tisíciletí.

Jan Hollan, hollan@ped.muni.cz (můžete psát česky)

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 18. 4. 2024