Podle zákona se to jmenuje identifikační systém pro obalové materiály. Jde tedy o jednoznačné označení materiálu, ze kterého je vyrobený obal, což usnadňuje třídění (a díky správnému třídění také recyklaci).
Tyto značky nejsou na všech obalech, jejich použití je pro výrobce dobrovolné. Nicméně když už tam je, tak musí být použité správně. A co je důležité: Informují jen o materiálu, ze kterého je vyrobený obal, ne výrobek uvnitř (někdy se to plete).
Velká část obalů není z jedné suroviny a to může vnášet do značek trochu chaosu. Legislativa se v pravidlech trochu rozchází (a jak bylo řečeno, tak značení je dobrovolné), ale výrobci obvykle používají zdravý rozum. Pokud naprosto převažuje jedna surovina (např. skleněná láhev s kovovým víčkem), tak jde o skleněný obal. V případě plastové láhve z PETu s víčkem z polypropylenu a etiketou z PVC, tak očividně převažuje PET a ten se objeví jako značka na láhvi.
Zajímavější je situace v případě obalů, kde kombinace materiálů zásadně mění možnosti recyklace. Typickým příkladem jsou „papírové“ kelímky s plastovým potahem. Sice výrazně převažuje papír, ale z pohledu recyklace jde o kompozitní (kombinovaný obal), kde je recyklace dost komplikovaná. Totéž platí o nejtypičtějším kombinovaném obalu – nápojových kartonech. Ty mají vrstev několik (plast, někdy hliník, papír, plast). Z recyklačního pohledu je nejzajímavější ten karton uvnitř (zbytek se pálí), ale rozdrcené nápojové kartony je možné zpracovat i na desky na nábytek nebo stavební materiál podobný sádrokartonu.
Kombinované mohou být i měkké obaly, třeba od kávy nebo sušenek tvořené plastem nebo papírem s hliníkovou folií. Na obalu to poznáte ze značky C/…, kdy je za lomítkem hlavní materiál obalu. Obvykle jsou určené do směsného odpadu. Ne všechny stříbřitě lesklé obaly obsahují hliníkovou folii – může jít jen o barvu nebo potisk. Na recyklaci jsou také nesnadné, ale ty plastové dejte do plastů.
Recyklovaný nebo recyklovatelný?
Recyklační značky slouží jako vodítko pro spotřebitele. Na dotřiďovací lince, kam přijde obsah všech žlutých kontejnerů, se o ně nikdo nestará. Při dotřiďování se vybírají hlavně petlahve (hodnotná surovina), obaly třeba od drogerie a silné folie (polypropylen, polyetylen, o ty je také zájem a dobře se recyklují), případně polystyren. Ostatní druhy plastů skončí v lepším případě směsném plastu jako lavičky, plotovky a podobně, v horším ve spalovně.
S recyklací plastů (a nápojových plechovek) mělo pomoci zamýšlené zálohování plechovek a petlahví, protože se budou vracet čisté a dokonale vytříděné. Nicméně už teď se používá nějaký podíl recyklovaného plastu v nových výrobcích – někdy se můžete setkat se značkou rPET, redy recyklovaný PET. Ale od roku 2025 by měly všechny PETky obsahovat čtvrtinu recyklované suroviny, od roku 2030 pak 30 % (i proto se tak řeší zálohování, aby bylo dost použitelné suroviny v kvalitě na potravinové obaly. Jenže legislativa a celý systém je zatím věcí diskuse a praxe je dost daleko).
Nejvíce trablů je s plasty. Recyklace skla nedělá žádné problémy a skleněná láhev je běžně téměř celá z recyklované suroviny (kterou lze navíc recyklovat stále dokola beze ztráty kvality). Stejně tak se používá značný podíl recyklované suroviny v obalových papírech a lepence. A není potřeba to na obalu zdůrazňovat, prostě to tak je.
Recyklační značky nejsou ekoznačky
Ekoznačky mají jasný cíl: Označovat výrobky, které jsou v nějakém ohledu šetrnější k životnímu prostředí. Do této skupiny tedy nepatří ani recyklační značky (označují druh obalu, nic neříkají o jeho šetrnosti) ani další značky související s obaly.
Je to jednak Zelený bod, který značí jen to, že výrobce obalu (resp. baleného výrobku) přispěl na jeho budoucí recyklaci obalu. V Česku to má na starosti společnost Eko-kom, kam výrobci (a dovozci) platí a Eko-kom přispívá obcím na sběr obalů, které se obvykle sbírají s obdobnými surovinami (plasty, sklem, kovy, papírem). Takže Zelený bod jen značí, že výrobce splnil svoji zákonnou povinnost. Stejný význam má i značka Eko-komu.
Občas se můžete setkat také s obrázkem panáčka vyhazujícího něco do koše. To by vás mělo navést k tomu, abyste dotyčný obal nehodili na zem, ale do koše. Přeškrtnutá popelnice zase naviguje ke kontejnerům na nebezpečný odpad – najdete ji na elektronice, bateriích, svítidlech, prostě všem, co nepatří do běžného odpadu.
Označení plastů
| Číslo | Zkratka | Materiál |
| 1 | PET | polyetylentereftalát |
| 2 | PE-HD | vysokohustotní polyetylen |
| 3 | PVC | polyvinylchlorid |
| 4 | PE-LD | nízkohustotní polyetylen |
| 5 | PP | polypropylen |
| 6 | PS | polystyren |
| 7 | O | ostatní plasty (včetně kompostovatelných) |
Co se týče druhů plastů, které lze u vás dávat do kontejnerů na plastový odpad: to určuje firma, která se o svoz a likvidaci separovaného odpadu v obci stará. Na kontejnerech zpravidla bývá kontakt na tuto firmu. Ne ve všech obcích platí stejná pravidla, je třeba se orientovat nápisy na těchto kontejnerech a popř. se informovat na úřadě.
Další obalové materiály a jejich značení
| 20 | PAP | vlnitá lepenka – papír |
| 21 | PAP | hladká lepenka – papír |
| 22 | PAP | papír |
| 40 | FE | ocel |
| 41 | ALU | hliník |
| 50 | FOR | dřevo |
| 51 | FOR | korek |
| 60 | TEX | bavlna |
| 61 | TEX | juta |
| 70 | GL | bílé sklo |
| 71 | GL | zelené sklo |
| 72 | GL | hnědé sklo |
| 81 – 99 | kombinované obalové materiály |
Podívejte se podrobné informace o povinnosti značit obaly a jakým způsobem tak učinit.