Biouhel na doma

Biouhel není žádná novinka, ale má velkou budoucnost a velké možnosti, které postupně prozkoumáváme. Při správném přístupu a používání je to velmi užitečný pomocník. Použijete ho na poli, na střeše, v sadě, na zahradě i na záchodě. 

Suroviny na biouhel

Biouhel je téměř čistý uhlík, který vzniká tepelnou přeměnou (zuhelnatěním) především rostlinné biomasy. Aby se dal považovat za eko, musí vznikat z odpadní biomasy a co nejblíže místu, kde bude používaný. Biouhel může vznikat z různých surovin - dřeva, slámy, štěpky, slupek, pecek, plev, ale také třeba z kalů z čističek odpadních vod. Je důležité se soustředit na zpracování právě odpadních surovin a zejména těch, kde je jiné využití komplikované nebo se hodí, že při tepelné přeměně na biouhel dojde k hygienizaci původní suroviny (platí hlavně pro kaly z čističek, kejdu apod.).   

Biouhel se vyrábí třeba ze zbytků cukrové třtiny, bambusu nebo vláken kokosu. Nicméně dovoz podobných materiálů do Evropy maří velkou část environmentálních přínosů, protože vyžaduje (nejspíš fosilní) paliva. Rovněž nesmíme zapadnout do jiného extrému a za účelem získání biomasy (na spálení nebo uhel) doslova luxovat lesy nebo odvážet veškeré posklizňové zbytky z polí. Tlející organická hmota má nesmírný význam jak pro samotné ekosystémy (u lesa je to nasnadě, ale ekosystémem se složitými vazbami je i půda na poli) a je to nejpřirozenější hnojivo a velký zásobník vody v půdě.

V případě zahradní výroby se nejvíce hodí dřevo, větve a případně pecky. Teoreticky je možné vyrábět i podomácku biouhel třeba z listí, slámy a dalších surovin, ale tyto “měkké” materiály je efektivnější zkompostovat. A jejich spalování doma navíc omezuje zákon (viz níže).

Výroba biouhlu doma a pálení na zahradách

• V roce 2025 došlo ke sjednocení legislativy (zákona o odpadech a na ochranu ovzduší), což ve výsledku znamená, že na zahradách je možné účelně pálit pouze suché a chemicky neošetřené dřevo. Z toho plyne několik věcí:
• Můžete si udělat táborák, ale množství spáleného dřeva musí odpovídat účelu.
• Není možné pálit nic jiného než dřevo - trávu, listí (i suché) musíte zkompostovat nebo odevzdat do systému nakládání s bioodpadem. Hlasujeme pro domácí kompostování - odpadá doprava na kompostárnu a jinam a doma si vyrobíte báječné hnojivo. Přesněji řečeno se vyrobí skoro samo.
• Chemicky ošetřené dřevo odevzdejte na sběrný dvůr (ty chemikálie, které se z pálených barev a nátěrů uvolňují, stejně nikdo nechce - na plicích ani na buřtech).
• Není možné pálit dřevo za účelem “výroby popela” i když dřevní popel je výborné hnojivo.

Pálit biouhel doma je možné, protože jde o účelné využití dřeva (nikoliv pálení odpadu) a je nutné k tomu využít řízený proces a přiměřené technické prostředky. V zahradních podmínkách to může být jáma v zemi, sud nebo speciální nádoba či pec. 

Samozřejmě platí, že je nutné využít jen suché dřevo (s mokrým je při biouhlení ostatně těžké pořízení), chemicky neošetřené (spálené barvy do půdy nedávejte) a řídit proces tak, aby to zbytečně nekouřilo.

Jak na domácí biouhel

Biouhel vzniká za vysoké teploty s malým nebo žádným přístupem vzduchu. Díky tomu se odpaří voda a část materiálu shoří. Zbydou velmi lehké a křehké černé kousky - uhel. Při této přeměně se uvolňuje plyn - obsahuje vodní páru, oxid uhličitý, uhelnatý, methan a další složky. Při průmyslové výrobě je ideální tento plyn spalovat - buď pro ohřev další dávky uhlu nebo za účelem kogenerace, společné výroby elektřiny a tepla. 

Z původní suroviny se uvolňuje také tekutina - jde o vodu smíchanou s různými uhlovodíky, někdy se používá termín bioolej. V průmyslové výrobě mohou být spalovány nebo po vyčištění nebo frakční destilaci sloužit jako nefosilní palivo.

Při domácí výrobě v malém se tekutá a plynná složka obvykle nevyužije, ale při řízeném zapalování shora plyny z velké části shoří.

Domácí výroba je nejjednodušší ve vhodné vyšší nádobě (sudu) nebo jámě. Ty vyplníme dřevem a zapálíme shora. Dřevo postupně prohořívá dolů (nahoře průběžně přikládáme a udržujeme oheň) a za malého přístupu vzduchu uhelnatí. Poté, co se přemění většina dřeva, je možné jámu zasypat hlínou nebo kompostem - díky tomu se oheň postupně udusí aniž by dřevo shořelo až na popel. Menší množství biouhlu je možné získat také včasným zalitím běžného ohniště, dokud v něm jsou větší uhlíky nebo průběžným vybíráním a hašením uhlíků z kamen nebo z krbu.

Výrobu biouhlu v domácí peci Kontiki dokonale vysvětluje toto video. A shrnuje všechny principy, které o výrobě potřebujete vědět.

Co umí biouhel?

Biouhel má pórovitou strukturu a tím pádem velký povrch - dokáže na sebe efektivně navázat velké množství jiných molekul a vytváří i půdní komplexy. Některé molekuly váže velmi silně, některé zase poměrně snadno pustí. Celkově je to předmětem mnoha výzkumů, do půdy je špatně vidět a zdaleka všechno není známé. Co se ale ví:

Oživuje půdu. Prokazatelně zvyšuje mikrobiální aktivitu. Bakterie a další se jím asi částečně živí a částečně ho kolonizují. Pomáhá vytvářet půdní komplexy a tu správnou strukturu půdy. Hojně ho kolonizují také houby.

Vychytává dusičnany. Dokáže na sebe navázat dusičnany (včetně těch z hnojiv) a do půdy je pouští postupně. Tím zabraňuje jejich snadnému vyplavení po dešti a spláchnutí do podzemní nebo povrchové vody, kde dělají neplechu. Může ale také dočasně blokovat část živin v půdě pro rostliny - je proto důležité ho používat obohacený o živiny (nabitý) nebo ve směsi třeba s kompostem, kejdou, močůvkou.

Vychytává pesticidy a další látky. Zdá se, že to umí velmi efektivně (má na svém povrchu mnoho vazebných míst a skupin různého typu a je proto dost univerzální a funguje na chemicky velmi odlišné látky). Tím tyto látky z půdy samozřejmě nezmizí a může se dokonce zpomalit jejich mikrobiální rozklad (jsou dočasně méně dostupné i pro jejich rozkladače, protože visí na biouhlu), ale na druhou stranu se o to pomaleji dostávají do půdního roztoku (a potenciálně do rostlin a vody). Toto zdržení tak snižuje jejich okamžitou koncentraci a tedy i nebezpečnost. Ale má to i svůj rub: Může snižovat účinnost některých pesticidů, protože ty jsou vázané na uhlu a nepůsobí tím pádem na cílové organismy (třeba háďátka), což může vést k používání vyšších dávek, aby byl účinek stejný. Přírodní zahradníky to ale nemusí bolet - stejně pesticidy nepoužívají.

Vychytává těžké kovy. Dokonce tak efektivně, že se používá k čištění velmi znečištěných půd. Kovy z půdy nezmizí, ale nejsou dostupné pro organismy a tedy nemohou působit toxicky, nedostávají se do rostlin a potravin.

Zadržuje vodu v půdě. A pak ji zase pustí. Dokáže nasát mnohonásobek své váhy. Rostliny vodu z půdy aktivně vysávají a za sucha ji dokáží z biouhlu zase dostat (nejde o pevnou chemickou vazbu jako v případě kovů a organických látek). Ten je pak připravený přijmout další dávku vody.

Působí dlouhodobě. V půdě se částečně rozkládá, obaluje se půdními částicemi, stárne. Ale přesto zůstává velmi dlouho a stále funguje. Na rozdíl třeba od rašeliny, která má v řadě ohledů podobné schopnosti (zlehčuje půdu, zadržuje vodu), ale poměrně rychle se rozkládá. O rašeliništích zničených těžbou rašeliny nemluvě.

Zvyšuje pH. Většina rostlin preferuje neutrální nebo mírně zásadité (bazické) pH. Výjimku tvoří jen specifické druhy, třeba rododendrony nebo borůvky. Vlivem látek v ovzduší je ale dešťová voda mírně kyselá (má nízké pH), což může biouhel dobře vyrovnávat. Nízké pH v půdě také uvolňuje do půdního roztoku kovy (hliník, ale i další), které jsou pro rostliny i další organismy toxické. Zvyšování pH je tak jedním z mechanismů, jak biouhel blokuje těžké kovy.

Zlepšuje lesní půdu. Zejména na chudších a kyselejších půdách jsou jeho přínosy výrazné. Navíc je možné ho snadno vyrábět ze zbytků po těžbě dřeva přímo na místě.

Ukládá uhlík a zmírňuje klimatické změny. Biouhel je z velké většiny tvořený uhlíkem a jde tedy o efektivní a velmi levný způsob, jak ho ukládat mimo atmosféru. S přijatelnou mírou nepřesnosti lze říct, že jedno kilu biouhlu znamená uložení 2 kg CO₂. V průběhu let dojde k částečnému rozkladu, může také shořet (na oxid uhličitý), ale i tak jde o velmi významnou cestu. Druhým významným efektem je, že dokáže posunem mikrobiální aktivity v půdě snižovat uvolňování oxidu dusného (N₂O) z půdy, který je jak významným skleníkovým plynem.

Kam s ním

Do orné nebo lesní půdy ho lze zapracovávat ve značných množstvích (10 tun na hektar lesní půdy; 3 tuny na hektar zemědělské), pokud je správně připravený a zejména obohacený živinami („hladový“ biouhel je může dočasně v půdě blokovat a znepřístupnit tak rostlinám).

Stejně tak se hodí do záhonů a do výsadbové jámy ke stromům. Do jílovitých půd používejte spíše hrubší (drobné kousky, ale velikostně nad 2 mm), který více zlehčuje a provzdušňuje půdu. Do písčitých půd je vhodná jemná frakce pod 2 mm, která má větší kapacitu na zadržení vody. Podrobnosti k přípravě a dávkování jsou níže.

Díky tomu, že je lehký a dobře saje vodu se hodí také na zelené střechy (ve směsi s dalšími substráty, vyplní volné prostory ve štěrku a jímá vodu) nebo do hydroponického pěstování.

Biouhel využijete také na zasypávání suchých toalet – jímá vodu a pachy. Hodí se namíchat ho s pilinami nebo hoblinami (další vhodné podložky a krmivo pro rozkladače). Podporuje kompostování a přidává do směsi uhlík.

Přimíchaný do podestýlky pro slepice nebo jiná zvířata dobře chytá vodu a pachy. Navíc ho přirozeně nabíjíte živinami.

Můžete s ním dělat i ledasco dalšího: Zuhelnatělé větvičky slouží pro kreslení (i profesionálům), můžete z něj péct černé sušenky a najdete ho třeba v Hašlerkách (jako barvivo E 153), čistý biouhel je carbo medicinalis na zastavení žaludečních a střevních potíží.

Příprava a dávkování biouhlu na zahradě

Jak už bylo řečeno, čistý „hladový“ biouhel může v půdě dočasně zablokovat některé živiny a znepřístupnit je tak rostlinám. Proto je nutné ho před aplikací smíchat s hnojivem – kompostem, mrvou, slepičinci. Živinami je velmi dobře nasycený biouhel z kompostovacích toalet.

Do kompostu ho přidávejte postupně - každou novou dávku bioodpadu posypte biouhlem. Při přehazování se to krásně promíchá. Uhlíky jsou křehké, ale přesto je výhodné je předem podrtit na malé kousky nebo prach, aby nepřekážely třeba při výsevu. Pro lehké písčité půdy je výhodné použít jemný prach - lépe drží vodu. Pro těžké a jílovité půdy zase trochu hrubší drť, která půdu více zlehčí a provzdušní.

Dávkování je trochu alchymie. Čísla uvádíme z doporučení Cirkusu C. Ale není potřeba to vážit na deka, dávkujte přiměřeně-přiměřeně.

Cílové množství je asi 10 - 15 % biouhlu v obdělávané  půdě záhonů. Ideální je postupné přidávání ve směsi s kompostem. Tím si na to veškeré osazenstvo záhonů zvykne a nebude to pro ně takový šok. 

Důležité je, aby byl uhel co nejvíce pod povrchem půdy. Tam nejlépe plní funkci (drží vodu a živiny, slouží jako podklad pro mikroorganismy atd.) a neuletí, nepráší se, zůstane v půdě dlouho.

Při výsadbě stromů ho přimíchejte do kompostu, který dáváte ke stromu na dobré kořeněnění. Ale má své místo také v městských výsadbách. A nejde jen o teorii, biouhel používají třeba při výsadbách v Praze. Biouhel přimíchaný do strukturního substrátu (štěrku, kameniva) významně zadržuje vodu a podporuje stromy v růstu na jinak dost nehostinných městských ulicích. A navíc je tam dlouhodobě uložený uhlík.

Biouhel najde velké uplatnění i v zemědělství a lesnictví. Doporučené dávky jsou 10 t/ha lesní půdy a 3t/ha zemědělské půdy (lze aplikovat opakovaně). V případě zemědělské půdy je důležité uhel zapracovat, aby nedošlo k jeho odvátí nebo spláchnutí. V lese jej poměrně rychle překryje opad a uhel se postupně dostává do půdy.

Kolik biouhlu musím uložit, abych…

Tady vycházíme z podrobného propočtu, který je možné shrnout jako 1 kg v půdě uloženého biouhlu = 2 kg oxidu uhličitého zmizely z atmosféry. Biouhel ukládá skutečný uhlík a uvedené uhlíkové jsou přepočty na CO2e, protože zapříčinily vznik řady různých skleníkových plynů. Pro klimatické bilance to ale nevadí.

Biouhel v půdě postupně stárne a částečně se rozkládá, část z něj se nakonec do atmosféry vrátí. I tak je doba zdržení dostatečně dlouhá (a rozklad pomalý), že tento způsob ukládání uhlíku je velmi účinný. Navíc jde - na rozdíl od různých lapačů CO₂ na komínech, vtláčení do podzemních zásobníků a dalších technických variant někdy na úrovní snů a fantazií – o velmi levný a technicky zvládnutý postup. Který má navíc řadu jiných pozitiv pro půdu a zemědělskou produkci. A navíc je to cesta, jak elegantně zpracovat některé problematické odpady.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů