Elektřinu a teplo stále z velké části získáváme z fosilních zdrojů. Důsledky v podobě globálního oteplování pociťujeme už zcela bezprostředně. Řešením jsou úspory a přechod na obnovitelné zdroje. Finance na vytápění, chlazení a elektřinu tvoří zásadní položku rozpočtu každé organizace.
Vytápění
Prvním krokem je zateplení budov, oprava netěsností, výměna oken. To vše zásadně zvýší i tepelný komfort – nevzniká průvan nebo chladná místa. Na teplých zdech (dobře zateplených a bez tepelných mostů) se nesráží pára a nerostou plísně. Zateplení nebo stavební úpravy někdy nejsou možné kvůli památkové ochraně nebo jste v pronájmu a nemáte na to vliv.
Při nákupu budov nebo pronájmu prostor se zajímejte o Průkaz energetické náročnosti budovy – energetický štítek. Energetické třídy jsou stejné jako u spotřebičů – A nejúspornější, G nejméně úsporná.
Štítek shrnuje údaje o očekávané spotřebě energie na provoz budovy – vytápění, klimatizaci, větrání, osvětlení, ohřev vody. Jde o výpočet, což umožní srovnání budov bez ohledu na zvyklosti uživatelů.
Podrobněji o průkazech na webu Ministerstva průmyslu a obchodu.
Teplota v interiéru
V kancelářích je doporučená teplota vytápění 20 °C. Každý stupeň navíc znamená nárůst spotřeby energie o 4 – 6 %.
Ideální je regulace podle skutečné teploty v místnosti – termostatickými ventily nebo přes centrální řízení otopné soustavy. V době, kdy nejsou místnosti využívané, tak vytápění zásadně ztlumit. A v částech jako jsou spojovací chodby nebo schodiště udržovat teplotu jen 15 °C. Do místností instalujte teploměry a vlhkoměry, pomohou při sledování a vyhodnocování.
V topné sezóně je důležité využít všechny příležitosti k ohřevu sluncem – roztahovat závěsy, záclony a rolety přes den a na noc zatáhnout – představují přídavnou izolační vrstvu. Větrat krátce a intenzivně, aby se vyměnil vzduch, ale nevychladly stěny. Energeticky nejúspornější je nucené větrání s rekuperací.
Teploty v interiérech určuje vyhláška 194/2007 (celý název: Vyhláška, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům). Tyto teploty jsou směrodatné pro nastavení intenzity vytápění – podle skutečné teploty v interiéru, ne vnějších podmínek.
Doporučené teploty
| 2. Administrativní budovy | Teplota | Vlhkost vzduchu |
| Kanceláře, čekárny, zasedací síně, jídelny | 20 | 50 |
| Vytápěné vedlejší místnosti (chodby, hlavni schodiště, klozety, aj.) | 15 | 50 |
| Vytápěná vedlejší schodiště | 10 | 50 |
| 3. Školní budovy | ||
| Učebny, kreslírny, rýsovny, kabinety, laboratoře, jídelny | 20 | 55 |
| Učební dílny | 18 | 55 |
| Tělocvičny | 15 | 70 |
| Šatny u tělocvičen | 20 | 50 |
| Vytápěné vedlejší místnosti (chodby, schodiště, klozety, šatny jen pro svrchní oděv, aj.) | 15 | 50 |
Zdroj: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 194/2007 Sb. Výpočtové vnitřní teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v otopném období ve vytápěných místnostech (vybrány pouze relevantní místnosti)
Chlazení
Klimatizace pomalu získává obdobný význam jako zimní vytápění budov a spotřebovává velké množství elektřiny. Obdobně jako u vytápění lze dosáhnout významných úspor prostřednictvím stavebních úprav a organizačních opatření.
Dobře zateplené budovy se méně ohřívají – zejména pokud si do nich nepustíme horký vzduch. Větrání je tedy opět nejefektivnější s rekuperací nebo předchlazením. Větráme hlavně v noci (po poklesu teploty). Velmi pomohou vnější rolety (vnitřní mají malý vliv), zástěny, slunolamy i opadavé pnoucí rostliny na stěnách a před okny.
Snížení teploty v místnosti by mělo být maximálně o 6 °C, jinak je to neúsporné i nezdravé. Často je nastavená na teplotu kolem 20 °C – a tato teplota interiéru je v zimě považována za příliš nízkou.
Největší výkon klimatizace se kryje s maximem výroby elektřiny z fotovoltaiky. Zkuste propojit klimatizaci s vlastní fotovoltaickou elektrárnou nebo sdílením přebytků elektřiny.
Pokud používáte mobilní klimatizace, tak nikdy nedávejte výdech do pootevřeného okna nebo dveří. Tímto otvorem se dovnitř dostane více horkého vzduchu, než klimatizace dokáže vychladit.
Úspory elektřiny
Prvním krokem je výběr spotřebičů – vybíráme ty nejúspornější, ne nutně s nejnižší pořizovací cenou. Často se rozdíl v ceně rychle vrátí v ceně uspořené elektřiny. A samozřejmě kupujeme jen ty, co jsou opravdu potřeba. Více kapitola o nákupech elektrospotřebičů.
Samozřejmostí je vypínání spotřebičů mimo provoz (osvědčily se zásuvkové lišty s vypínačem), centrální vypínání na víkendy, systémy chytrého řízení. Pozor na nenápadné žrouty elektřiny – ledničky, ve kterých v čase dovolených nic není, ale přesto běží, prodejní automaty na kávu a chlazené nápoje s trvalým odběrem. Měřič spotřeby (wattmetr) do zásuvky je možné pořídit v ceně několika stokorun a poskytne důležité informace o skutečné spotřebě konkrétního výrobku.
Obnovitelné zdroje
Elektřinu je možné nakoupit výhradně z obnovitelných zdrojů – především ze slunce, vody (velké přehrady, malé vodní elektrárny), biomasy a zatím v malé míře z větru. Za obnovitelný, resp. bezemisní zdroj jsou považovány i jaderné elektrárny.
Fyzicky vždy spotřebováváte elektřinu z nejbližšího zdroje, ale můžete vyrábět elektřinu vlastní (fotovoltaika na střeše) nebo platit výrobci (i vzdálenému) za to, že obnovitelnou energii vyrábí a dodává do sítě. Obdobně funguje sdílení přebytků elektřiny (v energetických komunitách, družstvech nebo v režimu aktivního zákazníka). Pak platíte pevnou částku za distribuci (“použití drátů”) a podle množství skutečně odebrané elektřiny zaplatíte dodavateli, což může být také družstvo, komunita nebo maloproducent. Je to jen účetní operace a výsledek uvidíte na faktuře. Podmínkou je proto “chytrý elektroměr” s průběžným měřením, aby bylo možné spotřebu rozpočítat. To vše je přístupné jak pro soukromé spotřebitele i firmy. Řada obcí si zařizuje systém sdílení energetických přebytků zejména z fotovoltaických elektráren na obecních budovách.