Zálohy na PET lahve a plechovky: Krok vpřed pro recyklaci?
Zálohováním se z petlahví nestane eko obal. Z hliníkových plechovek už vůbec ne. Nicméně systém záloh, který téměř jistě výrazně zvedne množství skutečně recyklovaných lahví a plechovek, vyřeší alespoň některé problémy, které jsou s nimi spojené. Jak přesně to bude fungovat určí teprve prováděcí vyhlášky k zákonu. Takže se může ještě mnoho ďáblů skrývat v mnoha detailech.
V každém případě nejde o způsob prevence vzniku odpadů, jen posílení sběru a recyklace vybraných typů obalů (pet lahví od nápojů o objemu 0,1 – 3 l a plechovek na nápoje). Jde tedy zase až o třetí stupeň v odpadové hierarchii (prevence – opakované použití – recyklace). Ale zálohy by měly silně motivovat k tomu, aby lidé obaly vraceli. Navíc se předpokládá vysoká čistota a opakovaná recyklace na potravinové obaly.
Málokdo si uvědomuje, že pro obaly existuje povinnost zpětného odběru, stejně jako třeba u elektrozařízení. A v ceně každého obalu je započtená malá suma na jeho budoucí recyklaci, kterou odvádí (nebo by měl) každý výrobce nebo dovozce balených výrobků. Zpětný odběr obalů organizuje společnost Eko-kom, většina obalů je sbírána prostřednictvím obecních systémů (kontejnery, pytle). A Eko-kom na to obcím přispívá.
Pro sběr petek a plechovek má vzniknout nová společnost (operátor), který se bude starat právě jen o organizaci vybírání poplatků, přerozdělování peněz a zajišťování odděleného sběru a využití petek a plechovek. Vznikne totiž paralelní systém sběru pro tyto vybrané obaly s trochu jinými pravidly a zvláštním financováním. Operátor nebude nic vyrábět nebo recyklovat, jen organizovat. Odpady jsou hlavně o penězích a jejich posouvání v systému.
Je pravda, že petlahve jsou vnímané jako hodnotná druhotná surovina a její prodej částečně financuje odpadové hospodářství obcí. Nicméně s nimi obvykle obchodují odpadové společnosti a skutečný příjem obcí je minimální (čest výjimkám, které v tom umí chodit). Na druhou stranu z obecních systémů vypadne nezanedbatené množství odpadů, o které se obce už nebudou muset starat.
Je nutné se podívat také na rub obalů: Petka je z plastu, tedy z ropy. I recyklovaná petka. Se všemi souvislostmi, které to má – těžbu, dopravu, zpracování ropy. Fakt, že je to prakticky nerozložitelná věc, která se pozvolna rozpadá na mikroplasty, které vdechujeme a pijeme.
Totéž platí pro hliník: Jde o kov, který se velmi náročným postupem získává z rudy – bauxitu. Po výrobě zůstávají laguny jedovatého bahna. Na tavbu a zpracování je nutné obrovské množstvé energie (při recyklaci je výrazně menší, ale stále je nezanedbatelné, pořád je to kov s vysokou tavnou teplotou). Neměl by se dostávat do styku s potravinami – vzpomeňte na paniku kolem hliníkového nádobí a příborů. Proto jsou plechovky silně natírané i zevnitř. A při každém recyklačním kole má ztráty cca 10 % - toto množství je nutné nahradit z přírodní suroviny.
Doufejme, že se podaří odradit alespoň část pohazovačů lahví do přírody (co by člověk neudělal za čtyři koruny...třeba si odnesl tu flašku, kterou právě dopil). I když v přírodě se zdaleka neválí jen petlahve a plechovky. A s tím sbíráním a nošením k vrácení to asi taky nebude moc žhavé – petka musí mít čitelný EAN kód a být čistá, plechovka nezmačkaná. Kolik takových leží po příkopech?
Ale jedno plus tu jistě je: Kdo tyto obaly nekupuje, nemusí řešit zálohy, skladování, vracení. A to se vyplatí.