V minulém dílu seriálu Po kapkách jsme slyšeli o vodě a jejím významu, včetně praktických rad, jak jí šetřit. Dnešním tématem můžeme hned pěkně navázat. Neboť tím, v čem pereme, ihned ovlivňujeme kvalitu a čistotu našich potoků, řek a přehrad. Například v Brně máme jednu přehradu, kdysi určenou ke koupání a k rekreaci, ve které se ovšem poslední roky koupou v létě už jen největší odvážlivci. Bohužel ještě dost lidí si myslí, že za to může nějaký „neznámý nepřítel“ či špinavé průmyslové podniky. Nechtějí slyšet, že hlavním viníkem jsme my všichni, respektive ti, kteří bydlí na velkém území, odkud voda do přehrady teče. Ale proč?
Za to, že se v letních měsících nedá v přehradách koupat, mohou malinké organizmy - sinice, které se v létě rozmnoží a ve vodě vytvoří souvislou nevábnou zelenou hmotu nazývanou vodní květ. Tento vodní květ sinic odpuzuje na pohled, způsobuje lidem vyrážky, je jedovatý pro ryby, a tam, kde se voda používá jako pitná, může způsobovat problémy při její úpravě. Rozvoj tohoto vodního květu ovlivňuje především množství živin ve vodě a z nich nejvíce množství fosforu. Významná část pochází přímo od nás – uvádí se, že polovina fosforu je z našich exkrementů a druhá polovina z pracích prášků.
Takže jednoduchá rada zní: perme pouze v prášcích, které fosfor neobsahují – v obchodě je poznáme relativně snadno – na krabici mají nápis „bezfosfátový“ prací prášek, případně „neobsahuje fosfáty“. Nevýhodou je, že tento nápis bývá vyveden často nepříliš velkým písmem. Mimochodem bezfosfátových pracích prášků je na trhu přibližně jedna polovina a cena je prakticky stejná – bezfosfátové nalezneme jak mezi nejlevnějšími, tak i mezi nejdražšími. Je dobré vědět, že fosfáty prádlo vůbec neperou - o to se starají látky na bázi mýdla. Fosfáty slouží ke změkčení vody – když naši předkové prali v potocích a řekách či ve vodě dešťové - měkké, tak žádné fosfáty neměli a vlastně je ani nepotřebovali. Dnes jsou fostáty v bezfosfátových pracích prostředcích nahrazeny neškodným látkami zvanými zeolity. Těm z nás, kteří perou opět v dešťovce, stačí na praní jen mýdlo.
Prací prostředky obsahují kromě prací složky, zvané tenzidy, a změkčovačů i řadu dalších chemických látek, které znečišťují naše vody a nemají na praní velký vliv. Například taková aviváž, která často „vystupuje“ v reklamě, se ve vodních tocích jen obtížně odbourává a přitom s čistotou nemá nic společného. Měkké prádlo získáme nejlépe sušením na čerstvém vzduchu. Při praní je také důležité správně prádlo dávkovat – všichni dobře víme, že dvojnásobné množství prášku znamená jen spoustu hrudek ve vypraném prádle, ne prádlo více čisté. Pokud dáme prášek přímo do bubnu, zabalený například do kapesníku, můžeme množství oproti doporučenému dávkování snížit klidně i o jednu třetinu.
Pro úsporu naší peněženky, a malinko i pro ochranu přírody, je dobré na devadesát stupňů prát pouze prádlo nemocných nebo novorozenců. Při praní na 60 stupňů šetříme 40% energie; nejběžnější teplota je čtyřicet stupňů. Místo předpírky v automatické pračce a použití dalšího prášku stačí prádlo přes noc namočit do studené vody. A různé skvrny se vždy pokoušíme odstranit před praním použitím osvědčených receptů a nenecháváme to opět na velké množství prášku, jak to vidíme v nejrůznějších reklamách.
Pokud shrnu doporučení: pro přírodu je nejprospěšnější prát v měkké vodě (povrchové, dešťové), pouze mýdlem. Pokud je to pro nás nepřirozené, používejme alespoň výhradně bezfosfátové prací prostředky. Na závěr bych se rád krátce zmínil o čistění v domácnostech. Pánové a paní z reklam nám radí, že všude kolem nás je spousta škodlivé špíny, kterou odstraníme pouze za použití jimi nabízených chemických prostředků. Bohužel již neříkají, jak špatný mají tyto prostředky vliv na naše prostředí, když odtečou výlevkou z našeho domu. Na nečistoty je přitom nejlepší použít naši hlavu, mechanickou sílu (třeba utěrku z mikrovláken, kartáč a rejžák), případně neškodný ocet. Funguje to na nádobí, podlahy, vodní kámen v záchodech. Mimochodem mechanická péra používaná na protahování toalet jsou mnohem lepší variantou než Savo – to je jedovaté pro nás i pro přírodu. Zápach na těchto „místnůstkách“ neodstraníme další chemickou „vůní“, ale pravidelným úklidem, dobrým větráním, případně použitím vonných přírodních esencí například na dřevěných kuličkách či v pytlíčcích se sušenou levandulí. Přeji vám předvánoční čas vyplněný pouze přírodními vůněmi.