CZ | EN

Technologie pro životní prostředí

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

Okna jsou nejen zdrojem světla

Okna jsou velmi důležitou částí budov. Poskytují nám denní světlo a výhled ven. Světlo zvenku nás (spolu s krátkovlnným infračerveným zářením) i hřeje, a okna tak představují jediný zdroj tepla, který je zadarmo. Samozřejmě okny i větráme. Okna ale obvykle přinášejí i nevýhody, pokud je venku chladněji než patnáct stupňů. Plochou běžných oken uniká velmi mnoho energie z teplé budovy ven, a kolem špatných oken proudí dovnitř či ven mnoho vzduchu, tím víc, čím je venku větší mráz. Bez vhodných doplňků můžou přinášet okna, opírá-li se do nich slunce, problém i v horkém období: uvnitř může být jejich vinou ještě větší vedro než venku.

Nevýhody oken lze naštěstí i jednoduchými a levnými prostředky výrazně omezit. Z nich nejznámější, nejsnazší a nevýznamnější je jejich utěsnění, které navíc přispěje ke zlepšení vnitřního prostředí hlavně v mrazivém období. U extrémně netěsných oken odpadne proud studeného vzduchu od okna k podlaze a teploty v různých částech budovy se vyrovnají. Ale i tehdy, když jste netěsnost dosud nepociťovali, se utěsněním pobyt uvnitř zlepší: vyloučíte jím období suchého vzduchu, který je nepříjemný a nezdravý. Za suchý vzduch v nejchladnějších měsících mohou totiž právě škvíry kolem oken a dveří, případně ještě větší škvíry v konstrukci domu a ovšem komíny bez možnosti uzavírání.

Stálé škvíry často bývají mezi zdí a zárubněmi oken či dveří, a u lehkých nezděných budov i všude možně jinde. Všechny lze utěsnit zevnitř akrylátovým tmelem (kromě tuby si musíte koupit i vytlačovací pistoli).

Pohyblivé části budovy se už neutěsní tak rychle. Je vhodné začít dveřmi, které vedou do chladných prostor. Podstatné je opravit jejich práh, aby doléhal ke dveřím těsně. Pokud jsou dveře bez prahu, je utěsnění obtížné: někdy stačí na jejich spodní okraj připevnit jen pružný pruh plastu či například Jekoru, jindy je potřeba speciální výsuvná lišta. Používají se i husté kartáče, ty ale ve skutečnosti netěsní, jen zpomalují proud vzduchu.

Boky a vršek dveří se těsní podobně jako okna. Nejsnáze tak, že všude, kde ke svému rámu přiléhají s větší než čvrtmilimetrovou mezerou, nalepíme na rám proužek pěnového polyetylénu. Samolepicí proužky se prodávají v tloušťce 3 mm a stlačí se až na dvě desetiny milimetru. Nejprve kladou odpor, ale po dvaceti hodinách už zůstávají slehnuté do potřebné tenčí vrstvy a pruží jen zlehka. Tam, kde ani po týdnu není na proužku stlačení pod původní tloušťku patrné, může být vhodné přidat ještě jednu vrstvu.

Zárubně mohou mít několik ploch, ke kterým dveře či rámy oken doléhají. Na kterou z nich těsnění patří? Na tu, která je co nejvíce vevnitř. Pokud by se totiž v zimě vzduch z místnosti, obsahující hodně páry, dostal až skoro k vnější ploše (vnějšího) rámu, kondenzovala by tam voda a konstrukce okna by trpěla. Na vnější straně tlustého rámu má být leda ochrana proti vodě z deště či tajícího ledu, ale těsnění už ne. U oken, která mají dvě křídla, nezapomeňte na utěsnění škvíry mezi jedním a druhým křídlem. Problematické je utěsnění přechodu mezi stykem křídel a zárubní, ale drobná netěsnost nahoře či dole se dá prominout - je to konečně jen bod, a ne dlouhá spára s velkým úhrnným průřezem.

Často bývá potřeba po instalování těsnění opravit i zavírací mechanismus okna, aby správně zapadl a pak okno přitlačil.

U neutěsněných oken mohl i viklavý systém nějak fungovat, ale pak už přestane stačit pro pohodlné zavírání. Pěnový polyetylén není jediným možným těsnicím prostředkem. Jsou-li škvíry široké a zárubně a rámy masívní, hodí se vyfrézovat do zárubní drážky a do nich zasunout pružné tenkostěnné profily ze silikonové gumy. Výhodou takových jemných profilů je, že okno se již od prvního okamžiku zavírá úplně lehce. O rozšíření tohoto způsobu utěsňování se zasloužilo Hnutí Duha a jeho letní Energetické brigády. K této operaci ale potřebujete speciální frézu --- buď si pozvěte řemeslníka, který ji má, nebo si ji zkuste půjčit.

Rozhodně ale nečekejte až do jara, než se k fréze dostanete. To raději sáhněte po třetím možném těsnicím prostředku. Tím je opět tmel, akrylátový či silikonový. Připadá vám divné, jak by se dalo okno utěsnit tmelem, aniž by se tím přilepilo? Není to vůbec těžké. Tmel v dostatečné vrstvě naneste na očištěnou zárubeň, a všechny plochy rámu, které s ním mohou přijít do styku natřete pomocí štětce jedlým olejem. Místo oleje lze pro separaci použít i speciální prostředky, které na okně po nanesení zatuhnou a pak se dají omýt, nebo prostě tenkou izolepu. Pak rám s důvěrou přitlačte. Další den bude už tmel dostatečně ztuhlý, abyste mohli dveře či okno otevřít, a přetečené okraje tmelu odříznout ostrým nožem. Nevýhoda tmelu je, že pokud při tuhnutí změnší svůj objem, netěsní pak už dokonale. Je to ale pořád mnohem lepší než nechat škvíry zcela otevřené.

Klasická okna, která mají vnitřní a vnější rámy, často těsněním opatřena jsou, obvykle ale jen na vnějších rámech --- jsou to ony tenké plechy zvané též kovotěs. Těsnění ale patří hlavně na rám vnitřní, a ono vnitřní těsnění musí těsnit mnohem lépe než to na vnějších rámech. Proč? Proto, aby celou zimu nebývala chladná skla vnějších oken zarosená od vlhkosti z interiéru. Nejen, že pak přes ně není vidět ven, ale navíc se se jejich rámy stékající vodou rychle ničí, hlavně jsou-li dřevěné. Pokud taková zarosená vnější okna doma máte, začněte právě s těsněním jejich vnitřních křídel.

Není utěsnění příliš dokonalé?

Určitě není. Čím dokonalejší utěsnění, tím lépe. Samozřejmě, v utěsněné budově je potřeba pamatovat na větrání ještě mnohem víc než předtím. Dokonale to může zařídit jen automatický větrací systém s čidlem oxidu uhličitého a zařízením, v němž odcházející vzduch ohřívá ten, který se nasává zvenčí. Bez takového systému se lze ale řídit dvěma signály. Čichový vjem je tím nejjednodušším, když přijdete zvenčí: vzduch uvnitř nemá mít nepříjemný zápach. Pokud má, je nutno průvanem krátce vyvětrat. To může být i případ těsné budovy, do které se vracíme řekněme po víkendu. Je-li tomu ale tak, je to signál, že v budově jsou zdroje zapáchajících látek, které je nutné odstranit: např. špatný nábytek. Přízemní budovy v oblastech vyvřelých hornin může být po příchodu vhodné důkladně provětrat, abychom vypustili nahromaděný radon, podobně je to i u budov betonových.

Vlhkost vzduchu je jinou indikací, zda ventilace budovy není nevhodně malá. Do utěsněné budovy je velmi vhodné umístit vlhkoměr. Ten ostatně můžeme zakoupit už o sezónu dříve, abychom si všimli, jak nevhodně suchý je v zimě vzduch, dokud je budova neutěsněná. Vlhkost by ani v mraze neměla klesnout pod 45% a neměla by přesáhnout 60%, je-li venku mráz. Pokud přesahuje, je načase větrat.

Krátké větrání průvanem dokořán otevřenými okny je nejsnadnější možností. V době, kdy jsme uvnitř, nás přiměřené větrání kupodivu nic nestojí: výkon, který je potřeba na ohřátí venkovního vzduchu, zhruba dodají naše vlastní těla.

Autor/ka: Jan Hollan
Z časopisu Veronica č. 2/1999, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 22. 6. 2020