Obaly a životní prostředí

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

Použité obaly tvoří v celkovém množství odpadů z domácnosti významný podíl (objemově až jednu polovinu). Zamýšlíme-li se nad množstvím odpadů, které produkujeme, měli bychom svou pozornost zaměřit i na obaly zboží, které nakupujeme. Při našem dalším rozhodování nám mohou pomoci některé z následujících otázek:

Lze požadovaný výrobek získat i bez obalu?

Při běžných nákupech se nám řada obalů přímo vnucuje. Sáčky na pečivo, zeleninu, knihy, kancelářské potřeby, kelímky na salát ap. Zde je řešení jednoduché: nosit si v tašce mikrotenové sáčky, plátěnou tašku na zeleninu, vlastní umělohmotnou misku aj.

Některé typy výrobků lze dokonce nakupovat i do obalů vlastních. Může se jednat o prací a čisticí prostředky, limonády, vodu, víno, někde i mléko.

Jak velký objem potřebuji?

Některé typy výrobků u nichž nehrozí ztráta kvality je možné zakoupit ve větších baleních (prací a čisticí prostředky), případně ve formě ředitelných koncentrátů (sirupy, prací prostředky). Takový nákup šetří peníze a snižuje množství odpadů.

Z jakého materiálu je obal vyroben?

Materiál použitý k výrobě obalu výrazně určuje celkový vliv obalu na životní prostředí. Zásadními měřítky pro toto hodnocení jsou spotřebovaná energie, spotřebované množství materiálu, míra znečištění vody a ovzduší a samozřejmě také výrobou obalů produkované opady.

Z tohoto pohledu je na tom nejhůře hliníková plechovka. Její výroba spotřebuje nejvíce energie a při její výrobě je produkováno velké množství toxického odpadu. Hliník je obsažen i v jedné z variant nápojových krabic (tzv. tetrapack) jako jedna z vrstev spolu s papírem a plastem.

Je obal vyroben úsporně?

Hlavním účelem obalu je chránit výrobek. Všechny možné doplňky (lžičky, brčka ap.) a dvojité i trojité balení (sáčky zabalené do krabic, luxusní bonboniéry ap.) je tedy nadbytečné a hodí se snad jedině u dárků.

Lze obal opakovaně použít?

Vratných obalů je stále méně a z ekologického hlediska je to skutečnost zarmucující. Vratné lahve ze skla mají životnost 30 i více oběhů, vratné plastové lahve, kterých je ovšem minimum, zhruba 25 oběhů. Tím se významně šetří náklady na výrobu nových obalů. Tam, kde je to tedy ještě možné, bychom měli dávat přednost vratným obalům. U skleněných obalů je výhodnost vratných lahví snižována dopravní vzdáleností.

Jak náročné je třídění a recyklace obalu?

Není rozhodující pouze to, zda lze obal recyklovat, důležité je také, zda je zpracovatelská kapacita "na dosah" systému třídění v naší obci, zda jde o energeticky smysluplnou výrobu a zda je vůbec reálné a efektivní příslušnou složku odpadu třídit. V řadě míst, zejména škol, se ve velkém s úspěchem rozvinuly různé systémy třídění hliníkových fólií, jejichž uplatnění je i v ČR možné. Tyto záslužné aktivity mohou ztrácet smysl v případech, kdy bychom museli posílat zpracovateli každý pytel lehkých fólií vlakem zvlášť stovky kilometrů. Problematické je rovněž třídění hliníkových plechovek od nápojů. Jejich třídění i recyklace jsou relativně jednoduché a přináší velké úspory energie. Jak již však bylo výše uvedeno, výroba hliníku z primárních surovin je energeticky natolik náročná, že je lépe se hliníkovým plechovkám zcela vyhýbat. Podobně je to u "tetrapackových" krabic od nápojů. Technologie jejich zpracování existuje. Lze z nich poměrně složitým způsobem vyrábět dřevotřískový typ desek. Otázkou je, zda má tato cesta od složitého ke složitému smysl.

Naopak u skla jsou třídění i recyklace relativně snadné i výhodné. Kvalita skla se v případě neznečištěné druhotné suroviny recyklací nesnižuje a lze ho do výrobní směsi přidávat až 90 %. Třídění skla má u nás tradici. Jen je potřeba dbát na čistotu sběru. Do kontejnerů na sklo nepatří zejména porcelán, keramika, plasty a kovy.

Navíc je třeba při třídění dbát i na barvu skla. Technologie výroby bílé a barevné skloviny je poněkud odlišná a množství bílých střepů použitelné při tavbě hnědé či zelené skloviny je omezené. Obecně lze říci, že čím více je bílých střepů obsaženo v barevných, tím menší podíl těchto střepů je možno přidávat do skloviny. Platí to i naopak, a navíc - přítomnost barevných střepů při výrobě bílé skloviny způsobuje nepřípustné zabarvení.

Kolik za obal platíme?

Uvážíme-li energetickou a dopravní náročnost surovin, ze kterých je obal vyroben, mechanismus jeho transportu a možnosti konečné likvidace, nepřekvapí nás asi, že z ekologického hlediska nejméně vhodné a v důsledku i nejdražší budou nápoje nakupované v hliníkových plechovkách (cena obalu je zhruba 6 - 8 Kč/l) a vícevrstvých obalech typu "tetrapack", ty nás přijdou na 5 - 8 Kč/l. O něco levnější budou krabice neobsahující hliníkovou fólii (3 Kč/l). Cena lahví se snižuje v závislosti na materiálu a vratnosti lahve. U plastových lahví je cena pro nevratné lahve zhruba 2 Kč/l, pro vratné 0,60 Kč/l, u skleněných vratných obalů může cena za obal klesnout až na hranici 0,10 Kč/l.

K přípravě článku bylo mimo jiné použito materiálů Hnutí Duha Olomouc Jak poznáme dobrý obal a Kolik platíme za obaly.

Autor/ka: Martin Nawrath
Z časopisu Veronica č. 4/1999, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 24. 2. 2020  |  webmaster |  ochrana osobních údajů

Sledujte nás logo facebook  logo Youtube