CZ | EN

Lepidla a barvy

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

Na trhu si dnes můžeme vybrat z široké nabídky lepidel a barev. Některá z nich mohou škodit životnímu prostředí, jiná nejsou vhodná pro činnost dětí. Při práci s nimi je proto třeba vždy dbát přesného návodu použití.

Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla

Škrobová, dextrínová a bílkovinná lepidla jsou tuhé látky, prášky nebo pasty obsahující vodu (rozpouštějí se v horké nebo studené vodě). Zasychají ztrátou vody odpařením nebo vsáknutím do lepeného materiálu. Protože jde o přírodní materiály, hrozí nebezpečí napadení mikroorganismy. Proto lepidla obsahují konzervační látky, které by měly být potravinářské. Do této skupiny lepidel patří např. Bílá lepící pasta, Drago. Pro práci dětí jsou tato lepidla nejvhodnější.

Škrobové lepidlo si můžeme vyrobit i sami. Škrobovou moučku nasypeme za stálého míchání do studené vody. Vzniklou kaši opět za stálého míchání vléváme do vařící vody až do potřebného zhoustnutí. Lepivost mazu závisí na druhu škrobové moučky (škrob pšeničný lepí víc než bramborový). Lepivost můžeme zvětšit, když za tepla přidáme menší množství nabobtnalého kostního klihu nebo želatiny. Ušetříme tím každopádně obalový odpad (tuby, plechovky), který tu zůstane i po jinak neškodných lepidlech.

Disperzní lepidla

Disperzní lepidla mají tekutou, pastovitou až tmelovitou konzistenci. Jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Zasychají vsáknutím vody do porézního materiálu a jejím odpařením. Používají se např. k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, či v obuvnictví. Patří mezi ně např. Herkules, Tenyl, Teramotmel, Duvilax.

Obě uvedené skupiny lepidel neobsahují organická rozpouštědla a jsou přijatelná z hlediska zdravotního i ekologického.

Lepidla na bázi organických rozpouštědel

Tradiční univerzální lepidla se skládají z rozpouštědla (alkoholů, eterů, chlorovaných uhlovodíků, toluenu, xylenů, cyklohexanu, atd.) a vlastní lepicí hmoty (nejčastěji syntetické pryskyřice, u sekundových lepidel esteru kyseliny kyanakrylové). Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká. Tato rozpouštědla jsou většinou zdraví škodlivá - dráždí sliznice, působí narkoticky, mohou poškozovat játra, ledviny, nervy a mozek. Speciální lepidla by neměla v žádném případě přijít do rukou dětem.

Vodové barvy

Vodové barvy jsou pevné, vodou rozpustné barvy. Bývají většinou v plastových pouzdrech, tzv. barevnících, s průhledným víkem. Méně praktické jsou barvy bez víka nebo barevníky z měkkých plastů. Vodové barvy obsahují velmi malá množství pigmentů z těžkých kovů a anilinových barviv. Protože se při užívání nevypařují a nepráší, nejsou pro děti nebezpečné. Děti by si ovšem vodovými barvami neměly malovat po kůži.

Prstové barvy

Prstové barvy se nabízejí většinou v kelímcích a jak název napovídá - nanášejí se přímo prsty. Odborníci tvrdí, že pro děti je důležité spontánní zacházení s barvami, a doporučují je pro děti od tří let. Prstové barvy bychom eventuálně mohli vyrobit i doma ze škrobového lepidla a z vhodných potravinářských barviv.

Suroviny pro výrobu vodových i prstových barev pocházejí vesměs z přírodních látek - voda, křída, pojivo, minerální pigmenty (někteří výrobci dávají přednost potravinářským barvivům), stabilizátory vlhkosti.

Vodové i prstové barvy musí splňovat požadavky ČSN 94 3095. U prstových barev je větší pravděpodobnost, že se dětem dostanou do úst, proto jsou pro ně stanoveny přísnější mezní hodnoty pro migraci toxických prvků. Aby se předešlo olizování a ochutnávání prstových barev, přidává se do nich hořká látka. Používá se neškodný naringin, který je obsažen např. v grapefruitech.

Olejové barvy a tempery, plakátové barvy

Olejové a temperové barvy obsahují větší množství pigmentů z těžkých kovů a anilinových barviv. Jsou proto pro děti méně vhodné než barvy vodové.

S plakátovými barvami se maluje na velkých plochách a jsou odolné proti vodě. Částečně obsahují organická rozpouštědla. Jelikož u nich může snadno dojít ke kontaktu s kůží, která dobře vstřebává organická rozpouštědla, nejsou plakátové barvy vhodné pro děti.

Závěrečné shrnutí

Především pro práci dětí se doporučují lepidla na vodní bázi. Speciální lepidla (dvousložková, sekundová, kontaktní) obsahují organická látky a jsou nebezpečné pro zdraví i pro životní prostředí. U barev pak dáváme přednost vodovým, prstovým a krycím barvám. Nezapomeneme, že zbytky lepidel a barev obsahujících organická rozpouštědla zásadně patří do nebezpečného odpadu.

Autor/ka: Kamila Kanichová, Ekologická poradna Vita, Ostrava
Z časopisu Veronica č. 6/2001, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 22. 6. 2020