CZ | EN

Genové technologie a geneticky modifikované organismy

Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.

Využití genových technologií znamená dosažení bodu zlomu z principiálního hlediska filozofického, etického a náboženského, totiž zda již nezasahujeme do materiálního základu Života způsobem, který by měl být vyhrazen pouze Přírodě či Bohu. Základy molekulární biologie byly položeny již ve čtyřicátých letech minulého století. V roce 1953 byla objevena dezoxiribonukleová kyselina (DNA) jako nositel dědičné informace (kódu), podle níž vzniká z jediné zárodečné buňky nový jedinec daného druhu organismu. Před třiceti lety byla objevena technika genové rekombinace, umožňující rozpojovat a opětovně spojovat úseky (sekvence) DNA. To umožňuje odstranit nebo nahradit části genetického kódu. Jinými slovy můžeme zabránit buňce produkovat určitou bílkovinu nebo naopak dosáhnout toho, že buňka bude určitou bílkovinu produkovat. Pokrok genetického inženýrství dnes umožňuje dokonce překonat a zlomit druhové bariéry a smíchat genetické informace mezi naprosto odlišnými druhy, např. vložit geny odolnosti proti mrazu mořských ryb do rajčat nebo jahod či geny bakterií, které vylučují jed zabíjející hmyz, vložit do kukuřice, bavlníku nebo semen řepky. Díky tomuto vnesení cizího genu označujeme takto vzniklé organismy jako geneticky modifikované či transgenní (GMO).

Význam těchto objevů nemá v historii lidstva obdoby. Genové technologie umožňují principiální pokrok v léčení dědičných chorob, umožňují zlevnění výroby hormonů (např. inzulinu, růstového hormonu) a dalších látek umožňujících nebo usnadňujících léčení, vakcín, vitamínů atd., zvyšují dostupnost léčení z ekonomického hlediska. Genové technologie umožňují podstatně zlevnit výrobu řady látek (vitaminy, enzymy, papír), vyrábět zcela nové materiály (bioplasty) nebo nahradit neobnovitelné zdroje (alternativní paliva) apod. Velké naděje jsou již řadu let vkládány do aplikací molekulární biologie při šlechtění zemědělských plodin. Tak, jak přináší GM technologie možnosti, o kterých se lidstvu ještě nedávno ani nesnilo, tak však přináší i otázky a problémy, které před námi dosud nikdy nestály (možnost předčasného nebo nekontrolovatelného úniku GMO do životního prostředí s dopady na úrovni dosud nepoznané, hrozba možného zneužití jako u zbraní hromadného ničení).

Jako obvykle jsou zde dvě skupiny příkře se lišící svým postojem. Zastánci rychlé exploatace GMO jsou vědecké a zejména ekonomické kruhy, které do rozvoje GMO vložily obrovské prostředky, jejich protipólem jsou kruhy spojené s ochranou přírody a životního prostředí. Typické pro současnou situaci je dostatek pádných argumentů jak pro, tak i proti využití genových technologií a GMO - je třeba se zabývat jak otázkami etickými a filozofickými, tak i zcela pragmatickými problémy ochrany občanských a ekonomických práv a svobod.

V současné době probíhá ve světě poměrně rozsáhlá a bouřlivá diskuse o používání genetických modifikací při produkci potravin. Každý zodpovědný spotřebitel by se měl o tuto problematiku zajímat. Dobrým informačním zdrojem aktuálních kampaní a veškerého dění v oblasti GMO jsou internetové stránky mezinárodní ekologické organizace Greenpeace (www. gmo.greenpeace.cz), kde se např. dozvíte, jak můžete vyjádřit svůj případný nesouhlas s GM potravinami.

V ČR oblast GMO obecně upravuje zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty (účinnosti nabyl 1. 1. 2001, jeho prováděcími právními předpisy jsou vyhlášky č. 372, 373 a 374/2000 Sb.). Zákon rozeznává tři typy nakládání s GMO:

  1. uzavřené (v izolovaných kultivačních a laboratorních místnostech),
  2. uvádění do životního prostředí (pěstování v polních pokusech, chov v experimentálních chovech),
  3. uvádění do oběhu (běžné komerční pěstování GM rostlin nebo chov GM zvířat a výroba a prodej výrobků obsahujících GMO).

O žádostech fyzických a právnických osob, které hodlají nakládat s GMO, rozhoduje Ministerstvo životního prostředí (seznamy osob oprávněných k určitému způsobu nakládání s GMO a seznamy schválených GMO včetně dalších informací jsou přístupné na webových stránkách MŽP ČR www.env.cz). Zákon přiznává občanským sdružením, které mají ve svých stanovách ochranu životního prostředí nebo ochranu práv nebo zájmů spotřebitelů, právo účastnit se správního řízení při posuzování žádostí, pokud o to požádají ministerstvo.

Zákon č. 153/2000 Sb. stanovuje při uvádění do oběhu povinnost označit na viditelném místě GMO nebo výrobek obsahující GMO označením "geneticky modifikovaný organismus" nebo "tento výrobek obsahuje geneticky modifikovaný organismus" (toto označení musí být uvedeno i v průvodní dokumentaci). Tato povinnost se nevztahuje na potraviny, v jejichž složkách je přítomen materiál pocházející z GMO v množství nepřesahujícím 1 % příslušné složky, pokud je přítomnost tohoto materiálu neúmyslná a náhodná. Označování potravin, krmiv a rozmnožovacího materiálu (osiv apod.) upravují zvláštní předpisy.

V současné době v ČR prozatím není povolena žádná GM plodina ke komerčnímu pěstování. Přehled GM plodin povolených pro pokusné pěstování (uvádění do životního prostředí) je uveden na webových stránkách MŽP a také na stránkách obecně prospěšné společnosti Kontrola ekologického zemědělství www.kez.cz. V přehledu jsou uvedena místa, kde se GM plodiny pokusně pěstují a uživatel (ten, kdo je pěstuje).

Pro dovoz a zpracování je nyní povolena pouze sója. Potenciální nebezpečí GMO však hrozí nejen u sóji a výrobků z ní (pokrutiny, extrahované šroty apod.), ale také u kukuřice, řepky a brambor, protože je velmi pravděpodobné, že k dovozu těchto GM plodin dochází nekontrolovaně v rozporu se zákonem.

Pokud chce mít dnes člověk jistotu, že jeho potraviny nemají s genetickým inženýrstvím nic společného, měl by nakupovat suroviny co nejméně zpracované, nejlépe pocházející z nějakých místních zdrojů, neboť naše vlastní modifikované potraviny zatím na trh uvedeny nebyly. Sójové boby mohou být klidně nahrazeny stejně chutnými a dostatečně výživnými luštěninami českého původu jako je čočka, hrášek, fazole. Cestou jistoty je také ekologické zemědělství - ekologičtí zemědělci i zpracovatelé se genetických manipulací zříkají, nepěstují transgenní plodiny, nechovají GMO zvířata, nepoužívají látky vyrobené z GMO, a proto je nákup biopotravin v tomto směru zárukou.

V tomto roce se připravuje novela zákona č. 153/2000 Sb. o GMO. Bylo by dobré a potřebné společnými silami prosadit moratorium na uvádění GMO do oběhu a zpřísnit podmínky pro uvádění GMO do životního prostředí. Budoucnost pěstování transgenních plodin je totiž závislá na přání spotřebitelů. Máme právo říci ne. Jde jen o to, abychom to řekli včas.

Autor/ka: Šárka Štefanová Štěrbová
Z časopisu Veronica č. 1/2003, rubrika „ekologická poradna“

Všechny poradenské články z časopisu Veronica

 nebo
 Kč
Logo Darujme.cz
   

© ZO ČSOP Veronica – aktualizováno 22. 6. 2020