Jak nejlépe sekat zahradu?

Jak nejlépe sekat zahradu a proč se pravidelně sekají louky?

Kosa pro radost, sekačka pro zlost?

Do trávy i obilí se kosy zakusují už tísíce let. Znali je v době železné, ještě před sto dvaceti lety kosa víceméně jediným nástrojem na sklizeň obilí. Na pole se ženci už asi nevypraví, ale kosa dobře poslouží na chráněných loukách, v sadě i na zahradě. Uděláte tím dobře sobě, sousedům i různým živáčkům.

Bez kosy a sečení trvajícího stovky let  by nevznikly květnaté karpatské louky ani pohledná krajina Vysočiny s mozaikou remízků, luk a solitérních stromů. Skoro všechny by totiž pokrýval les - hustší nebo řidší, v suchých krajích by to bylo spíše trnité houští, ale jen málokde by spontánně vznikly souvislejší travní porosty. Bez lesa by zůstaly jen nejvyšší části vysokých hor (nad horní hranicí lesa, u nás tedy část Krkonoš, možná nejvyšší partie Jeseníků nebo Králického Sněžníku, ale i těm asi pomohlo vypásání), jádra rašelinišť a některá silně zamokřená místa nebo naopak plochy suché, skoro nebo úplně bez půdy - skalní stepi a výchozy. Jak by krajinu proměnili a kolik luk dokáží vytvořit velcí kopytníci testují v rezervaci divokých koní a praturů Milovicích.

A právě louky - ne tak úplně původní a lidmi silně ovlivněné biotopy - jsou na druhy nejbohatší. Pravidelné sečení - vlastně dost brutální zásah spočívající v odstranění a odvozu nadzemní části většiny rostlin jednou nebo dvakrát do roka - totiž potlačí ty hodně úspěšné a zdatné druhy a otevře prostor pro ty slabší, které si jinak hledají místo na slunci jen složitě. A tím pádem se na jedné louce potkávají zcela běžné trávy s barevnými perlami jako jsou orchideje, ocúny nebo šafrány.

Koho ochranář miluje, toho s kosou navštěvuje

Jak je možné, že tu pestrost, bohatost, v přírodovědném smyslu (bio)diverzita tak kvete? Je to jedinečnou kombinací pravidelnosti a nahodilosti. Pečlivé a pravidelné sečení se tu mísí s nedodělky (nedosečky). Ruční sečení je pomalé, tiché a nedokonalé, nikdy se nepodaří vzít všechna stébla a všechny listy hned u země. A každý rok zbyde nedosečený jiný kousek. A to dává prostor pro přežití jak různým vzácným druhům rostlin, tak spoustě bezobratlých, hlavně motýlům (ve všech vývojových stádiích), ale i broukům, kobylkám a dalším. Jednoduché, přirozené. 

I proto je sečení (ruční, ale i strojové) základním kamenem péče o louky. Bez sečení a odvozu trávy by zarostly - nejdříve travami, v živinově bohatších místech kopřivami a pak nejspíše lesem. Seče se v různé časy, většinou na začátku léta, kdy už mají časnější druhy kvetení za sebou (nebo je možné je najít, označit a neposekat). A záměrně se nechávají nedosečené plochy, aby část rostlin odkvetla. Dosečou se později nebo až příští rok, což napodobuje tradiční hospodaření.

Zarůstání luk pomáhá jak ústup z domácího hospodaření (kolik lidí si suší seno pro dobytek nebo alespoň chodí na trávu pro králíky?), tak umělé hnojení ze vzduchu (spady dusíku) a splachy z polí. Značná část mokrých luk byla také uměle odvodněná - právě proto, aby se daly sekat strojově nebo dokonce přetvořit na ornou půdu. Chcete se o loukách, kosách a kosení dozvědět první poslední? Zkuste to na Kosence.

Plusy kosy

Levná. Pořád ještě je velká šance ji zdědit nebo najít na půdě (a skoro jistě poslouží celý život, pokud nejste profesionální sekáči). I velmi dobré kosy koupíte v řádu nejvýše nízkých tisíců za komplet (kosa, kosiště, kování, toulec, babka nebo naklepávač, brousky). 

Nulové provozní náklady. A jak to jednou zvládnete, tak je to čirá radost. Seče se za rosy nebo po dešti, uvidíte zahradu v docela jiném světle. Navíc je to dokonalý aerobní pohyb posilující svaly zad, břicha i ramen (zjistíte nejpozději druhý den ráno). 

Tichá. Uslyšíte všechno ptactvo nebeské i přízemní.

Stačí to párkrát do roka. I v letech bohatých na vodu sečete jednou, dvakrát nebo zcela výjimečně vícekrát (a to spíš jen cestičky nebo intenzivně využívaná místa a spíš tak na Hané, určitě ne v podhůří). Takže parádní úspora času.

Voní. Tedy ne tak docela kosa, ale posečená tráva určitě. 

Pěstujete barevný trávník i sousedské vztahy. Kdo by chtěl poslouchat cizí sekačky?

Je to umění. Nutnost už dávno ne. Tlačit sekačku umí každý, máte na víc!

Dobře se kompostuje. Tráva sečená “na vysoko” má pro kompostování výhodný poměr dusíkatých a uhlíkatých látek, proto kompostuje ochotně a nemá sklon kvasit. Trávu ovšem ocení i slepice, králíci nebo lze nasušit seno třeba pro morčata.

Oživíte zahradu. Bude se tam více dařit všem živáčkům. Ano, i těm poněkud méně vítaným, třeba klíšťatům nebo slimákům. Ale taky motýlům a včelám.

Sekačku ani za kačku

Dočista jiná situace je ale u sekačkové obsese a vytváření “anglických” trávníků na libovolné zelené ploše. Ve městech, ale hlavně v soukromých zahradách. Co na tom, že se v suchých létech za sekačkou jen práší a trávník se mění ve společenstvo přeživších jednotlivců, kterým ani usilovné kropení často moc nepomůže (o tom, že se často zalévá pitnou vodou ani nemluvě). Nemám moc pochopení (ani racionální vysvětlení) pro posekání trávníku v okamžiku, kdy se tam, nedejbóže, odvážily vykvést třeba sedmikrásky a narušit jednolitou zelenou pláň. O méně viditelných udržovacích praktikách jako jsou třeba selektivní herbicidy - fungují na “plevel”, tedy byliny, ale nikoliv na trávy - radši ani nepřemýšlím. Prošli byste se po takovém trávníku bosky? A natáhnete tam deku?

A kolik to sebere času, to sečení každý týden nebo deset dní? Kolik hluku a zápachu to nadělá, krade ticho a čistý vzduch. Nakrátko posekaná tráva se také ne moc dobře kompostuje - spíše slehne, kvasí a páchne. Takže je potřeba ji buď smíchat se suchým materiálem (třeba dřevní štěpkou nebo pilinami) nebo hodit do nádoby na bioodpad (kde kvasí a páchne taky - než ji odvezou na kompostárnu).

Shrnuto: Móda krátkých trávníků je výhra leda pro výrobce sekaček. Všichni ostatní na tom tratí(me). Města ale opatrně zkoušejí nesekat tak často, experimentují s přiséváním neobvyklých druhů a vůbec hledají cesty, jak udělat ulice a parky pestřejší. Podívejte se na proměnu zelené pouště na zelenou oázu nebo třeba Louny mají k městskému (ne)sečení podrobný manuál. A zkouší se i zcela netradiční “trávníky” ze suchomilných rostlin a sukulentů, které se nesečou vůbec, ale dokáží sát a zadržet vodu, když už nějaká spadne. Pro město a jeho mikroklima jsou sice mnohem podstatnější stromy, ale určitě je to zajímavý krok.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů