Pavlovická zahrada

Do naší zahrady se chodí radovat, plakat, pracovat i meditovat. Trvalkové, bylinkové a zeleninové záhony, bečící ovce toužící po rohlíku, dotěrní hmyzáci, kterým s pokorou stavíme hotely, uřvané žáby, co nedaj pokoj ani v neděli. Pořád něco sklízet, tu seno, tu cuketa, ořechy či jablka... Koruny vzrostlého jasanu, dubu a smrků poskytují stín a útočiště. Po celé zahradě jsou roztroušeny stařičké kamenné zídky jako pozůstatek vejminku a hospodářských budov z počátku minulého století. Zahradě jednoznačně dominuje impozantní stodola. Nemalou část zahrady tvoří rybník „nebesák“, ráj pro kachny, žáby a komáry. Nedaleko rybníka se tyčí tee-pee, určené k setkávání i meditaci. Starý ovocný sad je domovem ovcím a kachnám. V druhé části zahrady je švestkový sad a v něm slepice, které ani dvoumetrový plot neodradí hrabat se v naší zelenině. Občas zanadávám na slepice, občas houknu na ovce, které z huby trčí zbytek pivoňky, ale máme se tu společně všichni náramně.