Malé a zbytné
Jak se doma vyhnout malým kouskům plastu, ze kterých budou ještě menší?
Materiály, kterým souhrnně říkáme plasty, jsou takříkajíc každej pes jiná ves. Liší se složením, odolností proti teplu, jsou barevné nebo průsvitné až průhledné, měkké, tvrdé, ohebné. Společný mají původ - téměř výhradně z ropy - a velmi dlouhou trvanlivost. Tedy neplatí pro věc samotnou, plastové výrobky se vyznačují spíše lácí a všeobecnou dostupností než dlouhou životností. Problém je jinde: Časem se rozpadnou, ale jen na drobné částice, které mohou v přírodě vydržet velmi dlouho. Jde totiž o látky „nové“, pro které nejsou rozkladači, hlavně mikroorganismy, které by se jimi živily. A protože jde o drobné částice, které jsou ve vodě, v půdě i ve vzduchu, tak se dostávají i do těl (projdou do krve skrz plíce nebo trávicí trakt). A zatím se neví, co to může do budoucna znamenat.
Výše popsané platí v zásadě pro všechny druhy plastů. Nicméně v současné podobě civilizace je těžké se jim vyhnout – asi nepředěláme vodovodní potrubí zase na dlabané kmeny a tak dále. Ale i tak je doma spousta drobných plastových udělátek, které mají dobrou alternativu z jiných materiálů. Zkuste se nad nimi zamyslet – a při dalším nákupu hledat variantu bezplastovou.
Krájecí prkénka – Na nich je přímo vidět, jak se pozvolna odkrajují a mizí v podobě drobných kousků. Volte raději z jednoho kusu dřeva (nelepené – jinak se musí něčím spojit), důvěryhodné výrobce a lokální dřevo. Pokud je potřebujete odlišit – třeba v profesionální kuchyni – je možné vypálit popis nebo obarvit příslušnou barvou (maso, zelenina atd.) jen malou část, na které se nekrájí (madlo, hrana).
Obracečky, vařečky – jako u prkének.
Kolíčky na prádlo, párátka – vyrábí se i v Česku z FSC dřeva stejně jako mnoho jiných dřevěných věcí do domácnosti (Dipro Proseč).
Mašlovačky – zkuste staré dobré peroutky ze svázaných peříček místo silikonových.
Provázky a nitě – zejména provázky se rády zhruba po roce na světle rozpadají na velmi drobné kousky, které už ze zahrady nedostanete. Alternativou jsou nejrůznější přírodní vlákna, motouzy atd. Pozor, to, co se prodává pod názvem „lýko“ je většinou plast.
Pečící papír – papír je napuštěný směsí látek, které zajišťují nesmáčivost a brání přilepení. Zkuste vymastit plech olejem nebo jiným tukem, případně vysypat moukou, strouhankou nebo strouhaným kokosem (to je na buchtě chuťovka!).
Plastové nádobí všeho druhu – stará dobrá keramika a sklo, pokud potřebujete něco nerozbitného, tak kov (smalt je pohlednější, ale nerez se nikdy neodštípne). V případě různých designových kelímků na kafe a láhví na vodu se často používají méně obvyklé druhy plastů (třeba triton) nebo kombinace materiálů. A ty se do recyklace nedostanou, protože je jich málo (a nevyplatí se separátní recyklace) a nelze je na dotřiďovací lince poznat. V nejlepším případě pak skončí ve spalovně. To platí i pro „rozložitelné“ kelímky na nápoje – obvykle se do kompostu nedostanou, protože je kompostárny nechtějí (nejdou snadno odlišit od nerozložitelných) a v zahradním kompostu se budou rozkládat dlouho.
Kancelářské drobnosti: Plastem potahované svorky, madla nůžek apod. Často jsou z PVC, což není zdraví ani přírodě přátelský plast. Totéž platí pro složky, mapy, pořadače. Kdykoliv je to možné, tak volte papír (na trhu jsou české výrobky z recyklovaného kartonu s ekoznačkou), případně jiné plasty než PVC, třeba polyethylen (PE) nebo polypropylen (PP). Ale často je obtížné zjistit skutečné složení výrobků.
Lepicí pásky – k mání jsou také papírové (plastové jsou většinou z nekonečně univerzálního PVC, pokud se vůbec podaří zjistit materiál). Když dáváte krabici do tříděného papíru, tak z ní zkuste pásku strhnout, ale nevadí, když tam něco zůstane. Při recyklaci – rozvláknění papíru na kaši – ji odstraní.
Výrobky kombinované s plastem – kombinace prakticky zabíjí recyklaci. Platí jak pro kombinované obaly (třeba pytlíky na kafe - zvenčí plast, zevnitř hliník; tetrapak je na tom trochu lépe, protože je zájem o karton uvnitř), tak pro textil (velké množství látek je směsných, většinou bavlna + nějaké umělé vlákno, které dodává pružnost) nebo „dřevoplast“ (pokud nejde o materiál ze skutečně recyklovaného odpadu – směsného plastu, ev. textilu). U většiny výrobků nejde jednoduše zjistit, z čeho jsou vyrobené (výjimkou jsou některé obaly), takže se většinou – pálí. Nebo skládkují
Hračky, tretky, ozdobičky – zkuste se před nákupem zamyslet. Jsou malé, někdy roztomilé – a většinou z docela zbytného plastu, téměř nikdy nejde zjistit, z kterého přesně. Ne všechno, co vypadne z čokoládového vejce je fakt pro radost :)
A jeden tip na závěr: Zkuste méně prát, případně prát v ruce bez velkého drhnutí. Textil při praní je zřejmě největším zdrojem mikroplastů ve vodě – jistě znáte ten prach, co se usadí na dně pračky. Něco je bláto, něco přírodní vlákna, zbytek odřená umělá vlákna. Na čističkách odpadních vod si s nimi nedokáží poradit a skončí tedy v řekách.