Studentské práce v roce 2007

21. listopadu 2007 proběhlo slavnostní vyhlášení 5. ročníku soutěže. Na programu konference bylo nejen slavnostní předání cen Jihomoravského kraje, ale i prezentace studentských prací z nejrůznějších vědních oborů. Soutěže se letos zúčastnilo celkem 20 prací a zde jsou výsledky:

V kategorii DIPLOMOVÉ PRÁCE se umístily tyto autorky:

 
  • 1. místo - Ing. Lenka KULIŠŤÁKOVÁ s prací Krajinářská studie komponované krajiny Mikulovska - Falkensteinska
 
  • 2. místo - neuděleno
 
 
  • 3. místo - Ing. Veronika HOŠKOVÁ s prací Zemní terasy a možnosti jejich rekultivace a revitalizace

V kategorii BAKALÁŘSKÉ PRÁCE se umístili tito autoři a autorky:

 
  • 1. místo - Bc. Magdalena PAZDEROVÁ s prací Optimalizace využítí územní z hlediska ekologické stability krajiny
 
  • 2. místo - Bc. Jiří CHALUPA s prací Geobiocenologické podklady pro návrh péče o přírodní rezervaci Plačkův les
 
 
  • 3. místo - Bc. Vojtěch TRMAČ s prací Vývoj posvitavské průmyslové zóny
 
Všem účastníkům děkujeme, a těm kteří prezentovali svoje práce na konferenci obzvlášť. Přejeme bakalářům další úspěchy ve studiu a absolventům osobní realizaci v praxi.
 
 
 

Stáhněte si sborník z konference studentských prací (2007).


 
 

Seznam hodnocených bakalářských a diplomových prací:

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
název práce autor/ka škola
Růstová odezva Matricaria recutita na společné působení kadmia a zinku
Ing. Daniela Baráková MU
Diverzita městské avifauny a její dlouhodobé změny Ing. Vlasta Benetková MZLU
Geobiocenologické mapování a návrh ekologické sítě v okolí Kunštátu Bc. Lenka Ehrenbergerová MZLU
Jalový dvůr u Slavkova - transformace historického statku na ekofarmu s relaxačně rehabilitačním programem agroturistiky Bc. Lukáš Gelnar VUT

Geobiocenologické mapování a návrh ekologické sítě v okolí Dambořic

Bc. Eva Gruberová MZLU
Jalový dvůr u Slavkova - transformace historického statku na ekofarmu s relaxačně rehabilitačním programem agroturistiky Bc. Ondřej Helešic VUT
Obnovitelné zdroje energi, decentralizace společnosti a komunitní život Mgr. Petr Holub MU
Zemní terasy a možnosti jejich rekultivace a revitalizace Ing. Veronika Hošková VUT
Studium ochranných a signálních sloučenin pomocí elektrochemického senzoru Ing. Jan Hradecký MZLU
Navržení a konstrukce biosenzoru pro analýzu transkriptomu u rostlinných buněk vystavených abiotickému stresu Ing. Dalibor Húska MZLU
Geobiocenologické podklady pro návrh péče o přírodní rezervaci Plačkův les Bc. Jiří Chalupa MZLU
Krajinářská studie komponované krajiny Mikulovska - Falkensteinska Bc. Lenka Kulišťáková MZLU
Geobiocenologická diferenciace lesních porostů Klucaniny u Tišnova Bc. Marcela Pálková MZLU
Optimalizace využití území z hlediska ekologické stability krajiny - návrh a realizace projektu Bc. Magdalena Pazderová UP
Zhodnocení rašení u vybraného sortimentu dřevin Ing. Blanka Šimková MZLU
Vývoj posvitavské průmyslové zóny Bc. Vojtěch Trmač MU
Inventarizační průzkum vybraných mokřadů na Židlochovicku Bc. Vojtěch Trnka MZLU
Osud mokřadů u Ponětovic Ing. Lenka Uhrová MZLU
Rekonstrukce ekofarmy Jalový dvůr Bc. Hana Vojtová VUT
 
 

 

Anotace bakalářských a diplomových prací:

 
 

RŮSTOVÁ ODEZVA MATRICARIA RECUTITA NA SPOLEČNÉ PŮSOBENÍ KADMIA A ZINKU

Ing. Daniela Baráková, přírodovědecká fakulta MU v Brně

 
 
 

Zvyšující se stupeň znečištění životního prostředí toxickými kovy koreluje s obsahem jejich mobilních forem v půdách a negativním ovlivněním růstu i vývoje rostlin. V současné době je pozornost zaměřena na detailní poznání všech dílčích procesů metabolizmu, které jsou toxickými kovy negativně ovlivněny. V rámci komplexního řešení uvedené problematiky je vedle studia intracelulárních mechanizmů uplatňujících se při detoxikaci kovů v rostlinném organizmu věnována pozornost i imobilizaci těchto prvků v půdě.

 
 

V souvislosti se znečišťováním životního prostředí se zvyšuje i obsah kadmia v prostředí. Kadmium se zapojuje do globálního koloběhu prvků v přírodě. Nejdůležitější transportní cestou v geochemickém koloběhu je atmosféra. Po určité době je kadmium a jeho sloučeniny vyloučeny z atmosférického transportu pomocí suché nebo mokré depozice a dostává se do vod a půdy. Zanedbatelný není ani zvýšený přísun kadmia do půdy prostřednictvím odpadních vod a čistírenských kalů, které jsou aplikovány jako hnojiva nebo prostředky pro zlepšení kvality půdy. Nemalé množství kadmia se dostává do půdy pravidelným používáním fosfátových hnojiv. Po určité době je větší část kadmia koncentrována v půdě a následně v rostlinách a dalších organizmech.

 
 

Náš experiment byl zaměřen na růstovou odezvu rostlin heřmánku pravého (Matricaria recutita) na společné působení kadmia a zinku. U rostlin heřmánku pravého (Matricaria recutita), které byly kultivovány šest týdnů v Hoaglandově živném roztoku (kontrola), v roztocích se zvyšující se koncentrací zinku (12, 60, 120, 180 µM), v roztoku s 12 µM kadmia a v roztocích s kombinací obou prvků (12 µM Zn + 12 µM Cd, 60 µM Zn + 12 µM Cd, 120 µM Zn + 12 µM Cd, 180 µM Zn + 12 µM Cd) byl hodnocen růst rostlin délkou kořenů, hmotností sušiny kořene a nadzemní části. Dále byl stanoven obsah fotosyntetických pigmentů (chlorofyl a, chlorofyl b a karotenoidy) a jejich vzájemný poměr, obsah kadmia a zinku v rostlinných orgánech, rychlost celkové respirace kořenů a maximální kvantový výtěžek fluorescence chlorofylu (FV/FM).

 
 

Získané výsledky dokládají významnou inhibici růstu kořenů a nadzemních částí, snížení obsahu fotosyntetických pigmentů, snížení rychlosti celkové respirace kořenů a snížení maximálního kvantového výtěžku fluorescence chlorofylu u rostlin heřmánku, které byly vystaveny působení vyšších koncentrací zinku (120, 180 µM), 12 µM kadmia a jejich kombinacím (12µM Zn + 12 µM Cd, 60 µM Zn + 12 µM Cd, 120 µM Zn + 12 µM Cd, 180 µM Zn + 12 µM Cd). Obsah kadmia a zinku se zvyšoval se zvyšujícím se zatížením prostředí. Kadmium bylo více akumulováno v kořenech, zatímco obsah zinku v kořenech a nadzemních částech byl přibližně stejný.

 
 
 
Získané výsledky naznačují možný meliorativní vliv zinku na příjem kadmia, pokud je zinek aplikován v přibližně pětinásobné koncentraci.

DIVERZITA MĚSTSKÉ AVIFAUNY A JEJÍ DLOUHODOBÉ ZMĚNY

Ing. Vlasta Benetková, agronomická fakulta MZLU v Brně

Druhové složení městských ornitocenóz prochází dlouhodobým vývojem. Výsledky mé studie v porovnání se staršími údaji potvrzují trend mírného zvyšování počtu ptačích druhů v prostředí města Brna. Je patrný posun některých druhů z okolí měst až do jejich center (Holub hřivnáč), na druhou stranu dochází k vytlačování malého množství méně konkurence schopných druhů (hrdlička divoká, krutihlav obecný). Výzkumy naznačují, že kromě dostatku potravy láká ptáky do měst i nižší výskyt predátorů a paradoxně i větší bezpečí před člověkem. Tato okolnost je však vyvážena skutečností, že každoročně velké množství ptáků hyne například po nárazu do velkých ploch skel či po srážce s dopravními prostředky.

Kromě potravních příležitostí je limitujícím faktorem pro výskyt ptačích druhů dostatek hnízdních možností. Jen velmi malá část druhů je vázána přímo na lidské stavby, proto existence dostatečně velkých ploch zeleně je pro výskyt hodnotných ptačích společenstev nezbytná. Počet druhů s rostoucí plochou a rozmanitostí porostů stoupá, což dokazuje i tato práce - na ploše 0,84 ha s převahou jednotlivých stromů a keřů bylo zaznamenáno 23 ptačích druhů, na čtyřnásobné výměře s bohatým keřovým porostem, travnatými plochami a různě velkými skupinkami stromů to již bylo druhů 41. Přitom se zdá , že antropický tlak na území nemá na početnost a strukturu městské avifauny výraznější vliv, pokud nedochází přímo k fyzickému ničení hnízd. Naopak zimní přikrmování a zvyšování počtu hnízdních příležitostí může ornitocenózy pozitivně ovlivnit.

Ve městech je dnes vnímána především estetická, kulturní a výchovná funkce ptačích společenstev, nezastupitelným způsobem však zvyšují i biodiverzitu urbánního prostředí. V některých případech přetrvává negativní pohled na tyto živočichy v blízkosti člověka, zejména z důvodu obav z přenosu chorob či poškozování staveb. To je však problém řešitelný soustavným zvyšováním informovanosti obyvatel měst a výchovou k vnímání nezbytnosti dobrého stavu přírodního prostředí pro život člověka.

 

GEOBIOCENOLOGICKÉ MAPOVÁNÍ A NÁVRH EKOLOGICKÉ SÍTĚ V OKOLÍ KUNŠTÁTU

Bc. Lenka Ehrenbergerová, lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně

Za zkoumané území byla vybrána část přírodního parku Halasovo Kunštátsko, vymezená katastrálními územími Kunštátu a Sychotína s výměrou 11,6 km 2. Toto území leží na velmi zajímavém místě, kde doznívají jihomoravské roviny a Vysočina začíná zvedat svoje kopce. Kunštátský rodák a básník František Halas asi nejlépe vystihl charakter tohoto kraje: „Tam kde vysočina nabírá svůj dech a pole skládají příslib chudoby ". Biogeograficky náleží tato lokalita do dvou bioregionů: Svitavského a Sýkořského.

Jedná se o zemědělsko-lesní krajinu, kde v současné době převládá trend zatravňování případně zalesňování orné půdy z důvodu nízké produkce. V lesích dominují jehličnaté monokultury a to hlavně smrkové a borovicové.

Byl stanoven potencionální stav vegetace,který byl následně porovnán s aktuálním stavem a na základě toho byly vybrány relativně nejstabilnější segmenty.

Z provedených šetření vyplývá, že o jakkoli se jedná na první pohled harmonickou krajinu, je do značné míry nevyvážená. jsou zde sice místa s vysokým stupněm ekologické stability, ale ta jsou koncentrována pouze na malé rozloze a zbytek je naopak značně nestabilní tvořený buď ornou půdou nebo rozsáhlými lesními komplexy s dominujícími smrkovými monokulturami.

Celkem EVSK( Ekologicky Významné Segmenty Krajiny ) zaujímají 45,22 ha, což činí 3,9 % z celkové rozlohy území. Z toho zabírají 13,99 ha interakční prvky a 31,23 ha biocentra. Vymezeno bylo 5 biocenter a 13 interakčních prvků. 3 biocentra jsou funkční a Dubová bučina pod Kulíškem byla prohlášena za částečně funkční. Kunštátská obora je biocentrem regionálním a zbytek tvoří biocentra lokální.

Byly zde stanoveny také biokoridory, které kopírují linii potoka, a kromě míst, kde procházejí intravilánem, jsou označeny za funkční. Celková délka biokoridorů činí 6,7 km.

Tyto závěry ukazují na velmi nízké zastoupení EVKS i přes to, že je území součástí přírodního parku. Do kostry ekologické stability( KES )byly vzhledem k současnému stavu krajiny zařazeny i místa relativně méně stabilní. Jako jediný rozsáhlejší komplex přírodního lesa lze považovat Kunštátskou oboru, která byla současně do KES zařazena jako regionální biocentrum.

Je jisté, že se na Kunštátsku nachází mnoho překrásných míst a zákoutí, která brala, berou a doufám, že i nadále budou brát pozorným lidem dech. Lidé zde žijící by měli udělat vše pro to, aby se tato krajina zachovala i pro generace následující.

JALOVÝ DVŮR U SLAVKOVA - TRANSFORMACE HISTROCIKÉHO STATKU NA EKOFARMU S RELAXAČNĚ REHABILITAČNÍM PROGRAMEM AGROTURISTIKY

Bc. Lukáš Gelnar, fakulta architektury VUT v Brně

V souladu s ekologickými trendy dnešní doby je cílem návrhu doplnění současné zemědělské funkce areálu o další funkce, umožňující využití krajiny a přírody také k rekreačním i vzdělávacím účelům. Cílem je také vytvoření zázemí pro poznávání přírodních krás regionu jako je možnost ubytování, stravování a trávení volného času. Společně se zemědělskou funkcí by tyto aktivity přispěly k rozvoji regionu,údržbě a obnově charakteru a estetického rázu krajiny. Transformací současných budov uzavřeného hospodářského dvora a návrhem nových, spojeným s urbanistickými a krajinářskými úpravami okolí se dosáhne souladu současného využití lokality s dalšími aktivitami, které zvýší hodnotu území a místa nejen z hlediska potencionálních návštěvníků, ale i z hlediska ekologického.

Základním východiskem návrhu je zachování přírodního a krajinného rázu území a respektování jeho hodnot. Pro zvýšení atraktivity lokality studie navrhuje vytvoření nových prvků, nenásilně zapojených do okolí s cílem udržení původního kulturního charakteru a zvýšení scenerické hodnoty krajiny. Zatímco pro rekreační, vzdělávací a ekoturistické aktivity s intenzivnějším využitím se počítá s nejbližším okolím hospodářského dvora, ostatní území zůstane zachováno pro účely zemědělství s tím, že rozdělením větších celků systémem mezí a remízků, obnovou původní středověké cesty a umístěním nových prvků se umožní i další aktivity klidového a relaxačního charakteru. Součástí návrhu je využívání ekologických zdrojů energie a hospodaření s odpady.

Okolí hospodářského dvora je vyhrazeno pro rekreaci, kde nově obnovený rybník je základním prvkem nového konceptu využití areálu. Má dvě základní funkce: zadržení vody v místě a tím udržení rovnováhy mezi spodní a povrchovou vodu, a především slouží k rekreačním účelům jako přírodní koupaliště. Původní i nově navržená vzrostlá zeleň skýtá přirozené zastínění a doplňuje celkovou kompozici areálu. K nádrži přiléhá kemp s vlastním objektem sociálního zázemí. Dva stávající objekty při severozápadní straně areálu jsou kompozičně doplněny o další tři dvoupodlažní budovy, určené k ubytování.

Dvůr je z důvodů hygienických, provozních i bezpečnostních příčně rozdělen na dvě části. Zatímco přední dvůr je vyhrazen zaměstnancům a zásobování, zadní dvůr je určen pouze pro zemědělský provoz a to především pro ustájení a pohyb zvířat a odvoz zemědělského odpadu. Zemědělská technika je umístěna z důvodu provozních a ekologických mimo areál dvora, v novém objektu krytého stání na jihovýchodní straně dvora. Areál dvora tvoří objekt restaurace, jihozápadní objekt stávající stáje s technickým a správním zázemím statku a stodola. Původní severovýchodní objekt stáje byl kvůli nevyhovujícímu technickému stavu nahrazen novým, jež spojuje funkci informačního centra a stáje.

Rekonstrukce stávajících objektů a návrh nových vychází především z funkčních a provozních potřeb v lokalitě. Důležitou součástí návrhu je však i respekt k okolnímu prostředí. Hlavní roli v okolí hraje příroda, proto bylo třeba navrhnout stavby tak, aby okolí doplňovaly a ne dominovaly. Studie se také snaží zachovat v urbanistické i architektonické kompozici prvek hospodářského dvora, jak jej známe již od dob baroka. Do této ideje zapadá i používání tradičních prvků hospodářských budov v našem regionu jako jsou např. sedlové střechy, vertikální členění dřevěných fasád a vrat, dřevěné tyčové prvky oplocení a další. Přesto však se tyto prvky snaží skloubit se současným pojetím architektury.

GEOBIOCENOLOGICKÉ MAPOVÁNÍ A NÁVRH EKOLOGICKÉ SÍTĚ V OKOLÍ DAMBOŘIC

Bc. Eva Gruberová, lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně

Práce se zabývá ekologickou stabilitou v kulturní zemědělské krajině. Vybrané území se nachází v Jihomoravském kraji v geomorfologickém celku Ždánický les. Jde o krajinu silně ovlivněnou člověkem už v dobách prvního osídlení a počátku zemědělství. Na nelesních územích se na spraších vyvinuly úrodné černozemě. Díky intenzivnímu obhospodařování však dochází k degradaci úrodných půd, dochází k splachům nejcennějšího humusového horizontu.

Na základě mapových podkladů a terénních průzkumů byla zhodnocena aktuální a potenciální vegetace. Jejich srovnáním byla zhodnocena ekologická stabilita krajiny a vymezena ekologická síť.

Potenciální vegetace odpovídá jednotlivým STG vymezených na základě trvalých ekologických podmínek. V lesích jsou současná společenstva často velice blízká přirozenému stavu. Jsou to nejčastěji dubohabrové porosty s typickým hájovým podrostem. S vymezením kostry ekologické stability zde proto nebyl problém a není ani potřeba ji doplňovat. Pouze zajistit péči o jednotlivá biocentra a zamezit špatné lesní hospodaření, zejména s důrazem na stanovištně vhodné dřeviny, smíšené a různověké porosty.

V zemědělsky využívané části tvoří ekologicky nejstabilnější segmenty postagrární lada, a to jak akátiny tak společenstva stepního charakteru s teplomilnými druhy. Zejména v těchto stepních společenstvech je třeba zabránit masovému šíření invazních druhů. Jednotlivé remízky a lada je třeba propojit biokoridory, aby byla umožněna migrace živočichů. Významným prvkem je též potok protékající středem území. Jeho stabilita je narušována vysazováním nepůvodních a invazních druhů. I přes to zde však tvoří významný biokoridor.

Ekologická síť zaujímá celkově zhruba 10% území, což je na krajinu s vysokým zastoupením orné půdy relativně dost. Významný podíl na tom ovšem má lesní komplex v severní části území. Není potřeba navrhovat do budoucna další biocentra. Pouze zajistit jejich péči, zejména zabránit další ruderalizaci a šíření invazních druhů. Důležité je navrhnout další biokoridory, které by propojovaly stávající biocentra v zemědělsky využívané části, aby byly plně funkční.

Cílem je vytvoření kulturní harmonické krajiny, ze které bude mít člověk užitek nejen ekonomický ale i estetický. Jestliže se budeme o přírodu, která nám byla dána starat tak, aby jí to prospívalo a ne ničilo, bude se nám za to odměňovat. A to bohatě. Nebuďme tedy k požadavkům přírody lhostejní, ale naslouchejme jí a řiďme se jejími zákony.

JALOVÝ DVŮR U SLAVKOVA - TRANSFORMACE HISTORICKÉHO STATKU NA EKOFARMU S RELAXAČNĚ REHABILITAČNÍM PROGRAMEM AGROTURISTIKY

Bc. Ondřej Helešic, fakulta architektury VUT v Brně

Diplomová práce se zabývá transformací historického statku na ekofarmu s relaxačně rehabilitačním programem agroturistiky, tedy rekonstrukcí stávajících objektů statku Jalového dvora, nalezením nové funkce pro nevyužité prostory a zatraktivněním celého areálu pro turisty s ohledem na přírodní podmínky dané lokality.

Úvodní část je zaměřena na analýzu místa z hlediska ekologie. Jsou zde rovněž navrženy postupy práce s krajinou, návrh informačního a vzdělávacího systému pro návštěvníky a také návrh vytvoření biokoridoru Buchlová , jehož centrem je areál Jalového dvora.

Z urbanistického hlediska práce řeší vhodné dopravní vazby v rámci areálu, omezení automobilové dopravy, parkovací a odstavné plochy, návrh doplnění cyklotras a propojení tras pro pěší. Návrh řešení se snaží zatraktivnit areál statku nalezením vhodných doplňkových funkcí sloužící pro rekreaci návštěvníků. Upravením provozně funkčních vazeb dosáhnout logického chodu provozu statku a provozů pro rekreaci a při rekonstrukci stávajících objektů dosáhnout s minimem stavebních zásahů maximálního využití volných ploch.

Objekty statku budou i nadále plnit funkci hospodářskou, nově se počítá se zbouráním nevyhovujícího objektu bývalých stájí na jehož místě bude postaven nový objekt sloužící pro ubytování rekreantů. Ostatní stavby budou citlivě zrekonstruovány, jejich stávající funkce ponechána a vhodně rozšířena o novou funkcí doplňkovou.

Návrh dále počítá s využitím stávajících pastvin pod objektem statku jako prostoru pro založení přírodního koupaliště v blízkosti hráze stávajícího rybníka. Dále budou tyto plochy využívány pro konání parkuru či pro potřeby provozu hypoterapie. Oba provozy budou odděleny venkovními tribunami s vestavěným zázemí. Tribuny mohou sloužit jednak v době konání závodů, ale také jako zázemí pro provoz přírodního koupaliště.

Diplomová práce také řeší možnost vytvořit ubytovací kapacity sloužící pro potřeby rehabilitace pacientů po dlouhodobé hospitalizaci. Podmínkou bylo také to, aby je bylo možné užívat i pro běžné rekreanty. Vhodnou polohu pro umístění ubytovacích jednotek nabízí jihozápadní svah přiléhající k objektům statku. Tato poloho vyhovuje z hlediska dostatku zeleně, vhodného oslunění, ale také díky existující obslužné komunikaci řešené po upraveném terénu.

Zástavba je řešena formou stavebních jednotek- buněk s vlastním zázemím. U těchto objektů je kladen velký důraz na ekologické stavební řešení - např. použitím systému rámové dřevěné nosné konstrukce s vloženou tepelnou izolací ze slámy, vytápěním a dohřevem vody s pomocí solárních panelů, či využitím zásobníků na dešťovou vodu pro potřeby zásobování objektu užitkovou vodou.

OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE, DECENTRALIZACE SPOLEČNOSTI A KOMUNITNÍ ŽIVOT

Mgr. Petr Holub, fakulta sociálních studií MU v Brně

 

Tato diplomová práce se zabývá společenskými souvislostmi využívání obnovitelných zdrojů energie. Ty jsou ze své podstaty rovnoměrněji rozprostřené po zemském povrchu, než je tomu u zdrojů fosilních a jaderných. To s sebou nese i možnost jejich decentralizovaného využívání přímo komunitami. Práce zkoumá vztahy oboustranně a dívá se jak na vliv obnovitelných zdrojů energie na společnost a jejich přínosy pro obce, tak také na společenské předpoklady jejich využívání. Na základě studia dostupné literatury a rozboru dvou případových studií - vesnic Hostětín a Jindřichovice pod Smrkem - kde obnovitelné zdroje energie využívají a kde jsem prováděl empirický výzkum, hledá obecnější závislosti mezi jednotlivými jevy ve zkoumané oblasti. Na závěr předkládá soubor hypotéz, které se snaží jevy vysvětlit a nabídnout porozumění tématu.

ZEMNÍ TERASY A MOŽNOSTI JEJICH REKULTIVACE A REVITALIZACE

Ing. Veronika Hošková, stavební fakulta VUT v Brně

V současné době existuje v České republice, zejména na jižní Moravě a v okolí Mělníka, zhruba 4000 hektarů zemních teras, které byly realizovány v 70. - 80. letech minulého století. V té době se budovaly různé typy zemních teras, jako jsou terasy konturové, úzké, široké a terasové dílce, spolu se systémem doprovodných opatření nebo většinou bez doprovodných opatření. Na terasových lokalitách můžeme také vidět různé způsoby jejich využití, což z velké míry závisí na kvalitě provedení technické a zejména biologické rekultivace. Terasové plošiny jsou nejčastěji využívány pro pěstování vinné révy, obilovin, okopanin, ovocných stromů a dalších zemědělských plodin.

Zemní terasy jsou součástí krajiny jako realizované technické prvky protierozní ochrany. Terasy vždy byly značným zásahem do geologie, geomorfologie, pedologie i ekologie a bez realizace doprovodných protierozních a vegetačních ochranných opatření často narušily ekologickou stabilitu krajiny. Jejich správným provedením a vhodnou realizací těchto protierozních opatření zemní terasy po čase vytvářejí stabilní ekosystém.

Optimálním nástrojem pro zlepšení stávajícího nepříznivého stavu terasových lokalit jsou pozemkové úpravy, kdy je možno navrhnout a realizovat zejména vodohospodářská doprovodná opatření a zapojením do krajiny zvýšit jejich ekologickou stabilitu. To vše při zohlednění budoucího optimálního prostorového a funkčního uspořádání nově navržených pozemků jednotlivých vlastníků. V poslední době při řešení jednoduchých a zejména komplexních pozemkových úprav se žádají řešení týkající se této problematiky optimálního prostorového a funkčního uspořádání pozemků na terasách. Průběh parcel jednotlivých vlastníků tak, jak je v současné době veden v katastru nemovitostí v souboru geodetických informací, je zcela odlišný od stávajícího stavu uspořádání terasových svahů a terasových plošin. To se stalo závažným problémem při provádění pozemkových úprav. Rozmístění pozemků, které vedou v současné době po spádnici, neumožňuje vlastníkům efektivně jejich pozemky využívat.

Jen v případě, kdy jsou navrženy optimální technické parametry terasových svahů, terasových plošin a také doprovodných objektů, mohou být zemní terasy velmi účinným technickým protierozním opatřením. Nevhodně navržené parametry teras a absence doprovodných objektů způsobují často postupující destrukci terasových svahů a terasových plošin a jsou tak v období přívalových dešťů a v období tání sněhu stálým nebezpečím pro zastavěné území obce. Je nutné takovéto případy při komplexních pozemkových úpravách řešit návrhem a realizací nových doprovodných objektů, celkovou rekonstrukcí a následnou rekultivací zemních teras.

Zemní terasy provádíme z důvodu protierozní ochrany k intenzivnějšímu snížení erozního smyvu. Dobře navržené a realizované zemní terasy se systémem doprovodných opatření mohou sloužit i jako protipovodňová ochrana před vlivem nepříznivých účinků povrchového odtoku a transportu splavenin z přívalových dešťů. K velkým přínosům zemních teras patří mechanizační zpřístupnění, kterého dříve nebylo možno současnými formami zemědělské výroby efektivně využívat pro velký sklon a členitost svahu. Výstavbou dobře navržených zemních teras dojde ke zvýšení produkčních schopností půdy a tím i k výnosu z pěstovaní speciálních kultur. Terasové lokality jsou velmi vhodné pro pěstování vinné révy a některých teplomilných druhů ovocných dřevin. Sady a vinice na terasových plošinách mají větší ekonomický efekt než orná půda na dřívějším svažitém pozemku.

STUDIUM OCHRANNÝCH A SIGNÁLNÍCH SLOUČENIN POMOCÍ ELEKTROCHEMICKÉHO SENZORU

Ing. Jan Hradecký, agronomická fakulta MZLU v Brně

Dnešní zemědělci mají nelehký úkol. V tomto odvětví pracuje relativně malý počet lidí, který musí vyrobit dostatek potravin pro zbytek populace. Pro docílení dostatečně velké produkce musí být použita moderní a výkonná technika. Ta na jedné straně umožňuje rychle a přesně obdělávat velké pozemky, zvýšit produktivitu práce a vyrobit velké množství

„kvalitních" a čerstvých potravin, na druhé straně však právě tato technika a způsob hospodaření působí nemalé problémy (eroze, rezidua pesticidů). Samotný kontakt rostliny s pesticidem může spustit v rostlinném organismu kaskádu signálních a ochranných reakcí (např. syntéza oxidu dusnatého a kyseliny salicylové) (Alberts, a kol., 1998, Procházka, a kol., 1998, Vitecek, 2006). Pro bližší pochopení jednotlivých fází stresové reakce rostlin v závislosti na působení chlorovaných uhlovodíků, je nutné mít k dispozici vhodný nástroj pro detekci ochranných sloučenin rostlin i samotného stresového faktoru. Takovýmto pomocníkem nám mohou být elektrochemické metody, které jsme se v této práci pokusili využít.

Cílem této práce bylo určit optimální podmínky pro detekci chloridových iontů, oxidu dusnatého a kyseliny salicylové. Poté bylo možné zaměřit se na sestavení biosenzoru pro detekci chlorovaných uhlovodíků a mikrosenzoru pro detekci chloridových iontů a kyseliny salicylové.

Elektrochemické metody poskytují vhodný nástroj pro detekci kontaminace nejrůznějších složek životního prostředí. Navrhli jsme biosenzor pro stanovení chlorovaných

uhlovodíků za využití různých modifikací pastové elektrody a enzymu dehalogenázy. Jeho hlavní výhodou bude citlivost a rychlost detekce studovaných látek, tedy chlorovaných uhlovodíků, či ochranných a signálních sloučenin rostlin. Naměřená experimentální data nám v budoucnu umožní další vývoj takových senzorů, které bude možné využít v běžné praxi. Tyto senzory musí být jednoduché konstrukce, přátelské pro obsluhu a lehce přenosné.

NAVRŽENÍ A KONSTRUKCE BIOSENZORU PRO ANALÝZU TRANSKRIPTOMU U ROSTLINNÝCH BUNĚK VYSTAVENÝCH ABIOTICKÉMU STRESU

Ing. Dalibor Húska, agronomická fakulta MZLU v Brně

Nedávné výzkumy naznačují, že hladina celkové mRNA v buňce, ukazuje na metabolickou aktivitu. Je známo, že množství celkové mRNA se mění v důsledku stresové reakce. Vychází z logické úvahy, že kromě mRNA pro „běžné" proteiny budou v souboru veškeré přepisované mRNA (transkriptomu) navíc přítomny i mRNA pro syntézu proteinů, jejichž exprese nastává při buněčné obraně proti stresu. Studium molekuly mRNA má proto v dnešní době velký význam. Pro tyto účely byly v nedávné době využity paramagnetické částice. Tyto monodisperzní, polymerní částice, které mají stabilní a definovaný povrch umožňují adsorpci nebo vazby různých bioreaktivních molekul na jejich povrch.

Cílem práce bylo hledání optimálních podmínek elektrochemické detekce pro stanovení, adenin oligonukleotidů a poly(A). Využití navrženého postupu pro detekci DNA při PCR.

Navržení postupu pro senzitivní a selektivní zachycení poly(A) na paramagnetické částice a jeho optimalizace. Aplikace navrženého a optimalizovaného postupu na stanovení celkové mRNA (transkriptomu) v biologickém materiálu.

Předpokládáme, že izolace celkové mRNA (transkriptomu) z daného vzorku a její následná detekce nám umožní rozpoznat vliv různých vnějších faktorů na rostlinný organismus. Získané výsledky ukazují na možné využití této technologie pro snadnou, rychlou a selektivní analýzu mRNA. Další výhodou námi navržené techniky je možnost miniaturizace celého detekčního systému a aplikace při monitoringu prostředí v reálném čase.

GEOBIOCENOLOGICKÉ PODKLADY PRO NÁVRH PÉČE O PŘÍRODNÍ REZERVACI PLAČKŮV LES

Bc. Jiří Chalupa, lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně

Přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava představuje jedinečný komplex porostů lužního lesa, jakožto jednoho z posledních zbytků luhů zatopených vodním dílem Nové Mlýny. Zachovaly se zde přírodě blízké porosty dubových jasenin, prokládané zcela unikátní mozaikou vrbových olšin. Práce hodnotí přírodní poměry a současný stav biocenóz, v nepřímé návaznosti na poslední známou podobnou studii tohoto území, realizovanou před více než padesáti lety doc. Horákem. Účelem studie je tedy podat charakteristické a ucelené informace o přírodním prostředí, rostlinných a živočišných poměrech sledovaného území, jakožto třech základních složkách každé geobiocenózy. Tato data, vyzdvihující význam v současnosti zcela ojedinělé přírodní rezervace ústí v kompletní podklady pro návrh péče.

Z přírodních podmínek jsem se zaměřil zejména na analýzu režimu hydrologického, který má pro sledované území zásadní význam a pochopení jeho spojitosti se zdejšími biocenózami je naprosto nezbytné. Současný vodní režim Plačkova lesa je zcela výjimečný, protože vytváří podmínky velmi podobné těm, které měla většina jihomoravských luhů před regulací všech hlavních toků řek této oblasti. Zajímavým úkazem je jezírko na říčce Šatavě s údajnou hloubkou 9 m.

Vegetační složka byla hodnocena metodami geobiocenologické typologie. Bylo založeno 45 typologických ploch, na nichž byly pořízeny fytocenologické zápisy a posléze provedeno jejich ekologické vyhodnocení v porovnání se zápisy doc. Horáka z roku 1953. Byly vylišeny a zmapovány skupiny typů geobiocénů - STG (a rovněž soubory lesních typů - SLT, jakož i všechny současné biotopy). Celkově můžeme konstatovat, že dochované, přírodě blízké porosty obou vylišených STG, (tedy Alni glutinosae - saliceta inferiora a Querci roboris - fraxineta inferiora), nejsou postiženy drastickým poklesem hladiny spodní vody a přechodem k sušším typům, jako je tomu dnes u většiny těchto segmentů lužního lesa.

V mokřadních společenstvech můžeme najít vzácné, často i kriticky ohrožené druhy rostlin. Za zmínku stojí výskyt bledule letní, pryšce bahenního, šmele okoličnatého nebo např. žebratky bahenní. Pro ochranu přírody je dále zásadní výskyt starých doupných stromů. V rezervaci se nachází vrba bílá s obvodem ve výčetní výšce 505 cm (měřeno) a o výšce asi 25 m. Výška a další dendrometrické veličiny budou teprve přeměřeny a tato se možná stane doposud největší objevenou vrbou v České republice.

V rámci studia zoocenóz jsem se osobně podrobněji zaměřil zejména na pozorování obojživelníků, kteří mají pro rezervaci zcela nepostradatelný význam. Dochovalo se zde několik významných populací skokana ostronosého a skokana štíhlého. V hojných počtech se vyskytují i další druhy skokanů, kuňka obecná nebo např. rosnička zelená, jakožto bioindikátor čistého a zdravého životního prostředí. Kromě nich můžeme spatřit i čolka obecného a vzácného, bizarního čolka velkého. Z hlediska ochranářského stojí jistě za zmínku také to, že oba staré dubové porosty lemující Šatavu si vybrali jako pravidelná nocoviště orli mořští. Několikrát zde dokonce zahnízdili, bohužel vždy bezúspěšně. Z bohatého ptačího společenstva zde hnízdí např. luňák hnědý, čáp černý, kvakoš noční ad. V rákosinách zimuje bukač velký, na tahu můžeme spatřit chřástala kropenatého a jiné, dnes již vzácné druhy našeho ptactva.

Vybrané jevy významné pro ochranu přírody byly zlokalizovány přístrojem GPS a zakreslovány do mapy. Staly se tak podkladem pro vytvoření mapy sozologické. Na základě provedených terénních průzkumů byly stanoveny hlavní zásady péče.

Plačkův les je ukázkou jedinečných ekosystémů s fragmenty tvrdého i měkkého luhu, původním a neregulovaným korytem Šatavy, několika starých ramen, tůní a mokřadů. Voda je nositelkou života a stejně jako je tomu v tropických deštných pralesech, nejproduktivnějších
a nejrozmanitějších ekosystémech na světě, i tady tvoří naše přírodovědecky nejhodnotnější a naprosto unikátní společenstva. Plačkův les se stal vzpomínkou, která nám bude, i když jen v malém měřítku, připomínat svým bohatstvím a nesmírnou druhovou škálou společenstev lesy na věky pohřbené kaskádou novomlýnských přehrad.

KRAJINÁŘSKÁ STUDIE KOMPONOVANÉ KRAJINY MIKULOVSKA - FALKESTEINSKA

Bc. Lenka Kulišťáková, zahradnická fakulta MZLU v Brně

 

Mikulovsko-Falkensteinská krajina je tvořena pěti krajinnými typy. Jednotlivé krajinné typy se od sebe liší jednak způsobem využívání, strukturou krajiny, lokalizací sídel, charakterem liniových vegetačních prvků, ale i střídáním funkčních typů.

Krajinou kompozici tvoří záměrně komponované a estetizované prvky a přírodní nebo kulturně-historické dominanty na pozadí kulturní krajiny. Jednotlivé prvky kompozice jsou mezi sebou vizuálně nebo provozně propojeny. Některé z krajinných charakteristik jsou sice ztraceny, ale dílčí kameny krajinné kompozice a krajinná struktura jsou zachovány dodnes. Krajina si navíc stále nese unikátní zjevnosti získanou postupným vývojem především v období 13. až 17. století.

Ochrana komponované krajiny spočívá jednak v zachování jádrových částí kompozice, udržení vizuálních a provozních vazeb a kulturně-historických a přírodních krajinných dominant (dominance), ale také v ochraně charakteristik krajinného rázu, které ji dodávají nepostradatelný rámec.

Jen velmi málo krajin má na první pohled tak silnou výrazovou charakteristiku jako Mikulovsko-Falkensteinsko. Takováto vlastnost je úzce spojena s lidskými pocity vnitřní rovnováhy a jistoty pramenící z možnosti se v dané krajině, třeba dosud neznámé, velmi lehce a rychle zorientovat. Správná představa o prostředí pak poskytuje cenný zážitek, jenž pomáhá vytvářet harmonický vztah mezi jedincem a okolním světem. Tato vlastnost prostoru společně s kulturní, přírodní i historickou hodnotou Mikulovsko-Falkensteinské krajiny, vytváří do budoucna velmi silný, trvale využitelný potenciál, spojený zejména s rekreačními aktivitami v regionálním, ale i mezinárodním měřítku. Atraktivita, ale i poloha Mikulovsko-Falkensteinské krajiny v Evropském prostoru nabízí mnoho způsobů využití. Zvolenou strategií budoucího rozvoje můžeme potenciál této krajiny jednak vysoce zhodnotit nebo jej v opačném případě navždy ztratit.

První část práce se věnuje definování hlavních historických mezníků, které se podílely na obrazu Mikulovsko-Falkensteinské krajiny jaký známe dnes.

Druhá část práce je založena na interpretaci skutečností získaných při terénních průzkumech, studiu dostupné literatury, historických map, archiválií, ale také při analýze místních názvů. Tato část studie se zabývá primární, sekundární a terciární krajinou strukturou. Nejprve byly definovány hlavní charakteristiky primární krajinné struktury a na jejích základě byla krajina diferencovaná do pěti krajinných typů. Na pozadí takto vymezených krajinných jednotek je hodnoceno aktuální využití území, charakteristická krajinná struktura, lokalizace a vedení hlavních liniových objektů (doprovodný a liniový dřevinný a travinný vegetační porost, komunikace) a umístění a charakteristická osnova sídel. Sekundární struktura krajiny (land use, aktuální využití) je navíc podrobena analýze srovnávající využití krajiny v totožných přírodních podmínkách, ale na opačných stranách hranice (Rakousko, Česká republika).

V rámci terciární krajinné struktury je pozornost věnována krajinné kompozici, historickým krajinným strukturám, symbolice krajiny, drobným sakrálním objektům a významným, charakteristickým vizuálním propojením a celkovému pohledovému účinku (nejenom) sakrálních staveb.

S ohledem na krajinnou kompozici práce definuje kostru komponované krajiny, její dochovalost a projevy v současné krajinné struktuře. Významnou měrou se studie zabývá drobnými sakrálními objekty, principy jejich umístění v krajině, vzájemnými vazbami a propojeními na ostatní významné kulturně-historické prvky a hloubkou času jejich lokalizace.

Na závěr práce jsou definovány principy ochrany a obnovy komponované krajiny Mikulovska-Falkensteinska, tvořené jádrovými prostory kompozice, vizuálními a provozními vazbami, krajinnými a kulturně-historickými dominantami a významnými kulturně-historickými objekty a prostorami.

GEOBIOCENOLOGICKÁ DIFERENCIACE LESNÍCH POROSTŮ KLUCANINY U TIŠNOVA

Bc. Marcela Pálková, lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně

Kopec Klucanina leží v rozmezí 2. až 3. vegetačního stupně, nejčastější trofickou řadou je řada AB a B., zkoumané lesní porosty mají rozlohu 122,03 hektarů a leží v katastru města Tišnov, v PLO 33 - Předhoří Českomoravské vrchoviny a jsou součástí celku Boskovické brázdy. Přirozené lesy by měly listnatou skladbu, tvořil by je především dub zimní (Quercus petraea), ve vyšších či odvrácených místech buk lesní (Fagus sylvatica). Díky své výhodné poloze bylo Tišnovsko odnedávna osídlováno nejenom pestrou mozaikou rostlin a živočichů ale i člověkem, který zde začal již v neolitu hospodařit. Od té doby už byla vždy přírodní společenstva více či méně ovlivňována činností lidí.

Tato práce se zhodnocovala aspekty antropogenních dopadů na charakter krajiny na Tišnovsku pomocí lokality na kopci Klucanina, který může být ukázkovým příkladem například toho, proč by se v nižších polohách neměl uměle masově vysazovat smrk ztepilý (Picea abies). Část kalamitou rozvrácených porostů u hlavního vrcholu Klucaniny ale překvapivě nebyla nahrazena ničím jiným než opět smrkem. Věčný koloběh, řekneme si. Ale všechno, i příroda má své meze a budeme-li její zdroje i nadále čerpat takovýmto nešetrným způsobem, už se možná neprojdeme ani kvetoucími petrklíči, ani mařinkami, ani střevíčníky. Snahou územních systémů ekologické stability je zabránit mimo jiné degradaci biodiverzity krajiny, vymezit a náležitě chránit cenná společenstva, která by se mohla v budoucnu ještě rozšířit a pozitivně tak ovlivňovat okolní krajinu. Klucanina, ač se nenachází právě v ideálním stavu z hlediska ekologické stability, se nyní může chlubit větším zalesněním, než tomu bylo ještě za našich prapředků, kteří zde měli pole, pěstovali vinnou révu, pásli v pařezinových lesích dobytek. Takovýto způsob využívání lesa a jeho okolí měl ale i svá pozitiva. Na lesních okrajích a světlinách rostly dříve mnohem hojněji některé světlo- a teplomilné druhy, které s vymizením pastvy značně ustoupily či dokonce zmizely.

Na Klucanině existují v rámci ÚSES dvě biocentra propojená vzájemně dvěma biokoridory a doplněná sítí 13 interakčních prvků. Z hlediska přirozenosti se přes 70% současných porostů nachází v neuspokojivých kategoriích přírodě vzdálené až přírodě cizí vegetace, což je zapříčiněno především vysokým podílem nepůvodních jehličnanů: borovice (Pinus sylvestris), smrku (Picea abies), douglasky (Pseudotsuga menziesii), modřínu (Larix decidua). Kromě negativních jevů zde ale stále najdeme i řadu krás. V bukových zmolích můžeme pozorovat holuba doupňáka (Columba oenas) či datla černého (Dryocopus martius), na slunných stráních zase kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), z nápadných a vzácných rostlin zde rostou střevíček pantoflíček (Cypripedium calceolus), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) či lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

Tato bakalářská práce může sloužit jako podkladový materiál pro vybudování naučné stezky na Klucanině, aktualizaci MÚSES a jako zdroj informací o charakteru a stavu krajiny na Tišnovsku.

OPTIMALIZACE VYUŽITÍ ÚZEMÍ Z HLEDISKA EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY - NÁVRH A REALIZACE PROJEKTU

Bc. Magdalena Pazderová, přírodovědecká fakulta UP v Olomouci

Ekologická stabilita krajiny je schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí (Míchal, 1994). V dnešní intenzivně využívané krajině si však lze tuto její vlastnost představit jen stěží. Se zásahy, které jí člověk během svého vývoje uštědřil, se krajina vyrovnává s čím dál většími obtížemi. Lidská činnost mění tak razantně její tvář, že nezbývá než ohlédnout se za sebe, vrátit se o krok zpět a snažit se způsobenou škodu napravit. Je to např. scelovaní pozemků, rozorávání mezí či remízků nebo i neúměrná zástavba území lidskými sídly, co způsobuje obrovské změny v krajině v neprospěch její ekologické stability.

Abychom však mohli dělat jakékoli závěry o stavu krajiny, musíme ji nejprve důkladně poznat. Zejména přírodní podmínky (např. geologické, pedologické, klimatické, hydrologické atd.) leccos napoví o jejím vzniku, minulosti, vývoji, ale i to, jak by například mohla vypadat bez vlivu člověka. Zaměřila jsem se na krajinu mého domova - obce Újezd, kterou znám asi nejlépe a ve které jsem vyrůstala. Rozhodla jsem se zhodnotit její stav, navrhnout, ale především realizovat opatření, která by mohla vést alespoň k částečné nápravě nebo jakési kompenzaci vzniklých škod.

Práce se zabývá optimalizací využití území z hlediska jeho ekologické stability. Zájmovou oblastí se stalo katastrální území obce Újezd. Hlavními cíly práce byla komplexní analýza území, zhodnocení stavu vybraných pozemků z hlediska jejich ekologické stability, návrh opatření a jejich následná realizace.

Při řešení každého problému, je nutno nejprve rozpoznat jeho podstatu, určit příčiny a teprve poté navrhnout možná řešení. Pro poznání zájmového území bylo tedy nutno provést komplexní analýzu území, která zahrnovala určení přírodních podmínek a odvození z nich vyplývajících charakteristik. Důležitými ukazateli pro zhodnocení ekologické stability území se stalo především zhodnocení současného stavu kostry ekologické stability území a rozpracovanost ÚSES.

Při samotném návrhu opatření bylo nutno brát v potaz, že každý pozemek měl své specifické problémy, které bylo třeba také individuálně řešit. U všech návrhů opatření bylo také pomýšleno na reálnost jejich zavedení. Byly zjišťovány potenciální překážky jejich proveditelnosti, kterými mohou být např. vlastnické vztahy. Jelikož k jakémukoli zásahu je nutný souhlas majitele pozemku. Při výběru pozemků bylo jedním z důležitých kritérií, aby pozemek byl ve vlastnictví obce Újezd, která realizaci opatření oprávněně chápala jako vlastní zájem.

Pro zpracování projektů, které se staly podkladem k následné realizaci, byl zásadním krokem výběr vhodného zdroje financování. Tím byla zvolena Nadace Partnerství a její grantový program Strom života s podprogramem Malé granty do 20 000 Kč. Tato finanční částka by však k realizaci všech navržených opatření nepostačovala, proto byl celý projekt rozdělen do dvou etap. I přesto by se mohla výsledná částka zdát velmi nízká na provedení takových změn v krajině, které by mohly vést ke zvýšení její ekologické stability. Při volbě řešení ale bylo nutné mimo jiné respektovat moje zkušenosti jakožto realizátora projektů. Ty nebyly tak velké, aby bylo vhodné zkoušet větší akce, které by pak mohly skončit nezdarem.

Byly zpracovány dvě žádosti o grant Nadace Partnerství, která se k oběma vyjádřila kladně a podpořila celkovou částkou (maximální možnou) 40 000 Kč. Tyto finanční prostředky stačily pokrýt všechny náklady spojené s výsadbou stanovištně původních dřevin a dřevin starých a krajových odrůd, tak jak byly navrženy v projektech.

Zdánlivě malý rozsah projektů ale přesto dokázal splnit jeden z mých hlavních cílů - ukázat, že postupné zvyšování ekologické stability je možné a také, že iniciativa v takovýchto akcích nemusí přicházet pouze od státní samosprávy.

Tato práce byla psána tak, aby mohla zároveň sloužit jako návod pro realizaci podobných opatření kdekoliv na území České republiky. Bude však záležet již na samotném řešiteli, jak s ní bude zacházet a jaká ponaučení si z ní odnese.

ZHODNOCENÍ RAŠENÍ U VYBRANÉHO SORTIMENTU DŘEVIN

Ing. Blanka Šimková, zahradnická fakulta MZLU v Brně

Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou rašení listů u dřevin a volně navazuje na moji bakalářskou práci s názvem „Zhodnocení estetických vlastností dřevin", která je rovněž zaměřena na rašení listů u dřevin.

Ačkoliv je rašení listů jedním z nejnápadnějších projevů každoročně se opakujících fyziologické aktivity dřevin, je v odborné literatuře spíše opomíjeno. Publikace zabývající se praktickou dendrologií popisují spíše jednotlivé zvláštnosti rašení listů u konkrétních taxonů, ale zcela výjimečně se objevují snahy o vypracování přehledů či komplexních hodnocení na toto téma. Proto bylo nutné kromě údajů uváděných literaturou při zpracovávání diplomové práce vycházet také z vlastního pozorování procesu rašení listů u dřevin. Bylo třeba, aby sledované dřeviny měly přibližně stejné přírodní podmínky, tedy aby se nacházely ve stejné lokalitě. Z toho důvodu byly ke sledování vybrány dřevinné taxony rostoucí v zámeckém parku v Lednici na Moravě, který je významnou památkou v Jihomoravském kraji zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. V parku je uváděno přes 700 dřevinných taxonů. Pozorování dřevin probíhalo v pravidelných intervalech v roce 2006, celkem bylo sledováno 126 dřevinných taxonů.

Rašení probíhá u dřevin v našich podmínkách každoročně. Je důležitým faktorem sezónní proměnlivosti dřevin. S olisťováním mění dřeviny výrazně svůj vnější vzhled, struktura tvořená zdřevnatělými stonky je v období rašení překrývána texturou listů. Spolu s kvetením či podzimním vybarvováním a opadem listů patří rašení mezi nejvýznamnější procesy v sezónním rytmu dřevin. Rašení listů se u jednotlivých taxonů dřevin v mnoha ohledech liší. Rozdíly jsou v termínech rašení, barvě, tvaru a dalších vnějších znacích rašících listů a také ve vztahu rašení listů ke kvetení. Doba a rychlost vyrašení listů závisí nejen na průběhu počasí v daném roce, ale je dána i geneticky, tedy příslušností k určitému rostlinnému taxonu, nejčastěji druhu. Barva je u rašících listů jejich nejnápadnějším vnějším znakem. Zatímco v převážné části vegetace jsou listy zelené v různých odstínech, při jarním rašení listů se objevuje celá škála barev, obdobně jako u podzimního vybarvování listů. Kvetení je, spolu s rašením listů, dalším významným aspektem, který určuje proměnlivost dřevin v čase. Estetické působení kvetení je, mimo jiné, ovlivněno časovým vztahem k rašení listů. Lze konstatovat, že tyto dva jevy své působení na pozorovatele navzájem potlačují. Kvete-li opadavá dřevina před olistěním, vynikají květy mnohem více něž kvetení na dřevině již olistěné. Naopak raší-li listy v době, kdy dřevina kvete, je většinou oslaben estetický účinek rašení. Výjimkou v tomto případě může být vizuálně velmi nevýrazné kvetení. Podle časového vztahu rašení listů a kvetení lze dřeviny rozdělit do tří skupin: dřeviny kvetoucí před olistěním, dřeviny kvetoucí po olistění a dřeviny kvetoucí a rašící zároveň.

Termín rašení listů je do jisté míry faktorem určujícím možnosti použití daného dřevinného taxonu. Časné rašení je jedním z požadavků např. u opadavých živých plotů nebo půdopokryvných dřevin, zkrátka u prvků, jejichž úkolem je něco skrývat či vizuálně oddělovat. Naopak pozdě rašící dřeviny dlouho na jaře propouštějí mnoho světla k povrchu půdy, umožňují tedy v prostoru pod sebou rozvoj mnoha rostlin, zejména jarních efemeroidů. Chceme- li uplatnit zajímavě barevně či tvarově rašící dřeviny, je vhodné je umisťovat co nejblíže pozorovateli, aby mohly vyvíjející se listy vyniknout i při svých zatím malých rozměrech. Rašení dřevin a jejich kvetení se v jarních zahradně architektonických kompozicích může velmi vhodně doplňovat a působit atraktivně. Samozřejmostí je také možnost kombinace efektivně rašících dřevin a ve stejné době kvetoucích bylin. Možnosti využití rašení listů u dřevin v zahradně krajinářské tvorbě jsou rozsáhlé a lze tak uplatnit proměnlivost dřevin jako jednu ze specifických vlastností živých rostlinných organismů.

VÝVOJ POSVITAVSKÉ PRŮMYSLOVÉ ZÓNY

Bc. Vojtěch Trmač, přírodovědecká fakulta MU v Brně

Bakalářská práce Vývoj posvitavské průmyslové zóny v Brně se zabývá průmyslovou zónou ve východním segmentu města Brna. Popisované území tvoří pomyslný protáhlý trojúhelník mezi areálem bývalé Zbrojovky, areálem bývalých Škrobáren a areálem společnosti Linde Gas. Posvitavskou průmyslovou zónou prochází řeka Svitava, řeka Ponávka a Svitavský náhon. Tyto vodní toky byly důležitým lokalizačním faktorem prvních průmyslových podniků. Práce se zaměřuje na vývoj průmyslu v této lokalitě v minulosti a na změny vyvolané transformací průmyslu po roce 1989, zvláště na vznik a nové využití lokalit opuštěných továrních areálů, zvaných brownfields.

Nejprve bakalářská práce popisuje obecný vývoj průmyslu v evropském, respektive středoevropském městě od počátku industrializace do současnosti. Pro účely tohoto popisu je v práci vymezeno několik období. První průmyslová revoluce je dobou rozmachu textilního, strojírenského a potravinářského průmyslu a staveb železnic. Na ni navazující druhá průmyslová revoluce je reakcí na nové objevy, vzniká elektrotechnický průmysl a města procházející masivní urbanizací. Další období spadá do doby mezi světovými válkami. Nově vzniklé Československo nejprve ztrácí trhy Rakouska-Uherska, posléze jsou však produkty československého průmyslu exportovány do mnoha zemí světa. Rozmach zaznamenává mimo jiné také zbrojní průmysl, protože je potřeba zabezpečit nový stát. Po druhé světové válce nastupuje éra socialistické industrializace, při které dochází k dekoncentraci průmyslu, industrializovány jsou menší města a význam velkých měst se snižuje. Po roce 1989 se průmyslová výroba potýká s nadvýrobou v důsledku ztráty východních trhů a prochází transformací spojenou s privatizací. Města procházejí procesem deindustrializace.

V další části se práce zaměřuje na vývoj konkrétní lokality posvitavské průmyslové zóny. Její vznik je spjat s přechodem v textilní výrobě od manufaktur po tovární výrobu a následně vznikem strojíren. Významnou strojírnou byla První brněnská strojírenská společnost. V roce 1839 je vybudována železniční trať z Vídně do Brna, následně je po trati z Rosic zásobována posvitavská průmyslová zóna uhlím. V době druhé průmyslové revoluce vznikají také v Brně podniky elektrotechnického průmyslu a město získává plynárnu a veřejnou kolejovou dopravu, která je využívána také jako nákladní přepravce pro posvitavskou průmyslovou zónu. Po vzniku samostatné republiky vzniká brněnská Zbrojovka, která se kromě zbrojní výroby zaměřuje také na výrobu automobilů, psacích strojů apod. Důležitým krokem byla výstavba městské teplárny, která nahradila velké množství samostatných zdrojů a zásadním způsobem přispěla ke zlepšení stavu ovzduší ve městě. Město se stává důležitým zemským správním střediskem, průmyslové výrobě napomáhá brněnské výstaviště. V době socialistické industrializace dochází k intenzifikaci výroby v posvitavské průmyslové zóně ve znárodněných podnicích, které jsou slučovány do velkých celků. Významnými brněnskými podniky se tak stávají Mosilana či Vlněna. Další zlepšení čistoty ovzduší přináší přechod plynárny od uhlí k zemnímu plynu. Plánovány jsou četné demolice bytového fondu, který má ustoupit průmyslu či silniční dopravě.

Třetí část práce je zaměřena na změny v posvitavské průmyslové zóně po roce 1989. Průmyslové podniky jsou privatizovány, ne všechny se však dokáží vyrovnat s nutnou transformací. Z podniků v posvitavské průmyslové zóně končí textilní a potravinářské provozy a do konkurzu se nakonec dostává i Zbrojovka. Další strojírenské a energetické subjekty získávají většinou silného zahraničního investora a nadále se úspěšně rozvíjejí. Areály továren, které ukončily svoji výrobu, jsou buď rozpronajímány krátkodobě různým menším subjektům nebo jsou zcela opuštěny. Tyto tzv. brownfields se stávají novým negativním prvkem na tváři postindustriálního města. V bakalářské práci jsou tyto areály vymezeny v mapové příloze a zvláště se práce zaměřuje na lokality, které již získaly nové využití. Jedná se o několik lokalit obchodu (Kaufland, Lidl, Interspar) a budov určených k bydlení, případně kombinovaného s obchody a službami v podobě polyfunkčních domů (lokalita Masná - Křenová, IFM Centrum, Onyx, bývalý Moravan).

Poslední část práce je pokusem stanovit prognózu dalšího vývoje posvitavské průmyslové zóny, zejména očekávaných proměn lokalit brownfields. Protože lokality s novým využitím dosahují zatím jen malého počtu, není možné stanovit přesnou prognózu, ale lze nastínit trend, kterým se posvitavská průmyslová zóna bude ubírat, podle srovnání s jinými městy a na základě plánovaných projektů a územně-plánovací dokumentace města Brna. Lze tedy očekávat, že v reakci na postupující terciarizaci naší ekonomiky, bude pokračovat deindustrializace lokality posvitavské průmyslové zóny, která bude nově využita pro bydlení a v blízkosti centra a hlavních městských třídách také pro obchod a služby. Posvitavská průmyslová zóna má naději se přeměnit z lokality podvyužité, s ekologickou zátěží, zastavěné opuštěnými areály brownfields na lokalitu vyhledávanou jako zónu s centrální městskou funkcí obchodu a jako zónu bydlení.

INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM VYBRANÝCH MOKŘADŮ NA ŽIDLOCHOVICKU

Bc. Tomáš Trnka, agronomická fakulta MZLU v Brně

V obecné literární části práce bylo cílem objasnit funkce mokřadů v krajině, typy mokřadních společenstev především v rámci lužního lesa. Rozdělit je z fytocenologického a geobiocenologického hlediska a představit typické mokřadní druhy rostlin i živočichů, jakož i významné mokřady České republiky. Zaměřit se na ochranu mokřadů a napravení chyb z minulosti formou revitalizačních projektů. Osvětlit historii lužní krajiny na jižní Moravě a přírodní podmínky Židlochovicka. Dále informovat o obnově vodního režimu lesa, repatriaci druhů, budování mokřadů na Židlochovicku pomocí dotačních titulů v rámci Programu péče o krajinu ( PPK).

Mokřadní plochy byly sledovány jednu vegetační sezónu od dubna do října 2006. Průzkum byl vždy prováděn pochůzkami, zápisem nalezených druhů - floristicky inventarizačním postupem a fotodokumentací (viz. přílohy).

Mapování vegetace poskytuje kvantifikované údaje, umožňující následný monitoring jednotlivých druhů. Tak je možno měřit odezvy na přírodní procesy, vyvolané vnějšími změnami a prováděným managementem.

Na lokalitě Nosislavský mokřad byla vytyčena plocha, na které byl zhotoven fytocenologický snímek. Vzhledem k roku budování (1998) se jedná o mokřad v pokročilé fázi sukcese s vyvinutou litorální vegetací. Třídění vegetace bylo provedeno dle curyšsko-montpellierské školy. Fytocenologický průzkum byl hodnocen dle abundance a dominance podle stupnice Braun-Blanqueta a Barkmanovy úpravy.

Fytocenologický snímek potvrzuje druhovou pestrost (23 druhů) mokřadu v Knížecím lese, kde jednoznačně převažují rostliny typické pro stanoviště ovlivněné povrchovou i podpovrchovou vodou. Celková pokryvnost 95% značí stabilizovaný zapojený porost, jehož dominantní druhy jsou zachyceny ve schématickém profilu litorálu (viz Obr. 3).

Na nově vybudovaných mokřadech (mokřad v Němčickém lese, Tůň v Uherčickém lese) byly na začátku července vytyčeny pokusné plošky o rozměrech 2 x 2 m, na kterých bylo sledováno osidlování rostlinnými druhy v průběhu jednoho vegetačního období na obnaženém břehu. Následně byly zhotoveny mikromapy floristického složení litorálu po dvou měsících iniciální fáze sukcese, které přehledně znázorňují výskyt jednotlivých rostlinných druhů i jejich početnost a pokryvnost. Při sledování rostlinných formací v delším časovém období bude jedním z nejdůležitějších ukazatelů také stálost druhů. Provedené floristické soupisy širšího okolí navazují na soupisy provedené před započetím prací.

Na pokusné ploše u mokřadu v Němčickém lese bylo při prvním zápisu mikromapy v červenci 2006 zjištěno celkem 8 druhů vyšších rostlin. V průběhu dvou měsíců se zvýšil počet druhů na 15. Ve srovnání se záznamem před revitalizací je shoda v pěti ruderálních druzích. Přestože je počet jedinců netypických pro mokřadní společenstva vysoký lze předpokládat, že vývojová trajektorie sukcese povede k vytvoření očekávaných rostlinných společenstev. Otázkou zůstává jakým způsobem se zde objevily druhy rostlin (Glyceria aquatica, Butomus umbellatus) vázané výhradně na zatopená stanoviště. Výskyt právě těchto mokřadních druhů na lokalitě v Knížecím lese naznačuje, že se i zde bude formovat svaz Phragmition communis.

Na druhé pokusné ploše u tůně v Uherčickém lese bylo v červenci zaznamenáno také 8 rostlinných druhů. Za dva měsíce bylo zjištěno 18 druhů. Ovšem díky zastíněné poloze, živinami bohatému substrátu a pestrosti okolního porostu se celková pokryvnost zvýšila z 5 na 30%, přičemž dominuje Lycopus europaeus, který byl spolu s dalšími čtyřmi druhy zaznamenaný i ve floristickém soupisu před revitalizací. Stejně jako na předchozí lokalitě se i zde vyskytují mokřadní druhy, které před zásahem nebyly zjištěny, a proto se nabízí možnost anonymního transferu nebo anemochorní popř. hydrochorní rozšíření semen.

Důležitost mokřadních ekosystémů si člověk uvědomil až po technokratických úpravách krajiny, které intenzívně realizoval posledních sto let, aby dal přírodě konečně řád. Ovšem dnes se na toto plošné odvodňování krajiny díváme jinak, protože už víme, že jak je snad onen řád vlastní člověku, je zdánlivý chaos zase vlastní přírodě. Není také pochyb, že bilance ovlivnění životního prostředí těmito zásahy vyznívá dosti negativně. Proto se začalo s revitalizačními programy za návrat zmizelých mokřadních ploch.

Tato práce se nezaměřila jen na mokřady přirozené, ale prakticky hodnotí mokřady uměle založené, které se postupně sukcesním vývojem stávají přírodě blízkými biotopy mokřadních společenstev. Monitoring prováděný jednu vegetační sezónu postihl pouze iniciální fázi sukcese, proto bude na vybraných mokřadech prováděn i do budoucna, aby byl sukcesní vývoj mokřadních společenstev zachycen v co nejdelším údobí. Zastoupení jednotlivých rostlinných druhů na nově založených mokřadech lze srovnávat se složením porostu litorálu již stabilizovaných mokřadů.

Díky velké rychlosti s jakou zde probíhá sukcese, zvláště pak na místech, kde již mokřad existoval nebo byl jen prohlouben, lze přínos revitalizačních opatření hodnotit velmi brzy, protože již druhou sezónu je osidlován početnou faunou i prvními mokřadními druhy rostlin. Úspěch lze také umocnit rozumnými transfery a repatriacemi druhů, u kterých lze předpokládat, že by se na tato místa mohly přirozeně rozšířit.

OSUD MOKŘADU U PONĚTOVIC

Ing. Lenka Uhrová, agronomická fakulta MZLU v Brně

Diplomová práce se zabývá hodnocením revitalizačního projektu nazvaného „Niva Rokytnice". V rámci této akce došlo v roce 2000 k vybudování mokřadu (tzv. Ponětovický mokřad) v nivě toku Rokytnice u obce Ponětovice na Brněnsku. Hlavním cílem práce bylo zhodnotit nakolik se vize projektantů mokřadu promítly do skutečnosti, nakolik je realizace mokřadu přínosná pro ochranu přírody, dále zhodnotit péči o lokalitu. Značná část diplomové práce je věnována vegetačnímu mapování, jehož cílem bylo zachytit vývojovou fázi vegetace mokřadu a následně určit závislost jejího vývoje na vnitřních a vnějších vlivech, naznačit možný vývoj vegetace do budoucnosti a navrhnout základní opatření, která by dopomohla ke zlepšení struktury porostů a k dosažení jejich optimálního stavu. V práci je dále naznačen vývoj krajiny v okolí obce z vodohospodářského hlediska. Jsou zde popsány minulé i současné trendy, které ovlivňují vodní režim této krajiny.

Zájmové území se nachází v oblasti zemědělsky intenzivně využívané. Jako mnoho jiných zemědělských krajin byla i tato oblast v průběhu minulých let ovlivněna razantními pozemkovými úpravami s cílem maximalizace zemědělských výnosů. Jedním z nejvíce limitujících faktorů intenzivního zemědělství v blízkosti Rokytnice bylo velké zamokření pozemků. Intenzifikace zemědělství a s ní související vodohospodářské úpravy vedly k destrukci mnoha krajinných prvků. Z krajiny se zcela vytratily drobné vodní plochy. Stávající vodní nádrže bez litorálu, intenzivně hospodářsky využívané nemohou tyto plochy nahradit. V současnosti se však projevují snahy navrátit mokřadní prvky do krajiny. V roce 2000 byl vybudován Ponětovický mokřad, dále byly vybudovány drobné tůně u Rokytnice při vtoku do rybníka, která byla v tomto úseku revitalizovaná. Výsledné efekty těchto snah, které si kladou za cíl napravit škodlivé zásahy do vodního režimu krajiny, jsou však často sporné.

Ponětovický mokřad byl vybudován na v minulosti odvodněném pozemku, který je ve vlastnictví obce. Tento pozemek byl díky stále znatelnému zamokření využíván jen okrajově. Obec proto souhlasila s návrhem odborníků (RŽP - OkÚ Brno - venkov, ZO ČSOP - Brno-Palava) vybudovat na tomto místě několik tůní pro rozmnožování obojživelníků. Náklady činily cca 500 tis. Kč. Akce byla financovaná z Programu péče o krajinu. Hlavním cílem bylo vytvořit plnohodnotnou lokalitu pro rozvoj mokřadních společenstev rostlin a živočichů a současně přírodně hodnotné, malebné a klidné zákoutí pro obyvatele obce (Martiško, 2002).

V průběhu let následujících po vybudování mokřadů měla být započata pravidelná péče o celé území spočívající např. v kosení celé plochy, kosení obvodové deponie, péče o vysazené dřeviny, odstraňování náletových dřevin. Jakákoliv údržba, za kterou je zodpovědná obec, však nebyla provedena. Dalším plánovaným a doposud neuskutečněným opatřením je i transfer odpovídajících mokřadních druhů rostlin s cílem zvýšení biologické diverzity lokality, zatraktivnění místa. I další avizovaná opatření doposud nebyla realizována.

Jednou z hlavní náplní diplomové práce bylo vegetačního mapování, v rámci něhož bylo na lokalitě vymezeno několik pracovních ploch. Jednotlivé pracovní plochy svými ekologickými podmínkami (hydrologické poměry, morfologie terénu ...) reprezentovaly širokou škálu typů prostředí, která se na lokalitě nachází. Na těchto plochách byla provedena analýza rostlinných společenstev formou odhadu pokryvnosti a početnosti jednotlivých druhů (kombinovaná stupnice dle Braun-Blanketa). Výsledky byly zčásti srovnávány s výsledky mapování, které zde probíhalo v minulých letech (diplomová práce, Zlámalová, 2005). Z vegetačního snímkování a pozorování dění na lokalitě vyplývají tyto skutečnosti:

Na lokalitě pod vlivem neustávajícího působení několika negativních faktorů stále probíhá ruderalizace vegetace především louky a zemního valu (který byl navršen po obvodu mokřadu ze zeminy získané při hloubení tůní a následně osázen sazenicemi dřevin). Na zemním valu probíhá konkurenční boj mezi vysokými ruderálními bylinami, keři a stromy. V místech, kde dřeviny již unikly ze zastínění ruderálních druhů, dochází k postupnému ústupu a mizení těchto převážně světlomilných rostlin. Tento pomalý proces postupné stabilizace byl však některými negativními jevy v průběhu roku 2006 přerušen a nyní probíhá od svých počátečních fází. Relativní stabilizaci porostu zemního valu lze očekávat i bez zapříčinění člověka, nevýhodou však je její dlouhá doba trvání, kdy mezitím můžou směr sukcese ovlivnit další negativní jevy (skládkování zahradního odpadu uvnitř porostu, pálení listí na zemním valu), proto je vhodnější zajistit pravidelnou péči a navíc udržovaná plocha méně svádí k ukládání odpadu a dalšímu bezohlednému jednání lidí.

Pravidelnou údržbu vyžaduje i nyní značně ruderalizovaný luční porost. Po splnění určitých opatření managementu skýtá stanoviště vhodné podmínky pro rozvoj rostlinného společenstva svazu Arrhenatherion nejspíše přechodného typu k svazu Alopecurion. Společenstvo tohoto typu však i nadále vyžaduje péči spočívající v pravidelném kosení (1 × za rok).

Naproti tomu vegetace mokřadu (litorální porosty) se vyvíjí optimálním směrem i přes působení některých nežádoucích jevů. V litorálním porostu probíhá postupné dosycování druhů, v roce 2006 se např. na stanovišti poprvé objevil - žabník jitrocelový (Alisma plantago-lanceolatum), svůj výskyt rozšířily i další atraktivní druhy - rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), v okolním porostu kyprej vrbice (Lythrum salicaria). Z uvedeného je zřetelné, že prosperita litorálního porostu není závislá na péči a jeho sukcese postupně spěje k optimálnímu stavu i přes působení některých negativních jevů.

REKONSTRUKCE EKOFARMY JALOVÝ DVŮR

Bc. Hana Vojtová, fakulta architektury VUT v Brně

Diplomová práce je vytvořena na půdorysu pozemků patřících k Jalovému dvoru. Jejich centrem je samotný areál tvořený čtyřmi objekty. Na ně se soustředí hlavní část práce. Druhá, krajinářská a ekologická část, dotváří okolí areálu.

Na statku je v současnosti provozována extenzivní zemědělská výroba soustředěná na chov ovcí a koní. Ovce jsou celoročně chovány na pastvinách v sousedství statku. Koně jsou během zimního období ustájeni, během vegetačního období se pasou venku. Majitel farmy nabízí zájemcům celoroční ustájení koní. dále farma nabízí ubytování v domcích na pozemku majitele - mimo hlavní areál. Obchodní aktivity doplňuje hostinská činnost. Jalový dvůr se stal oblíbeným cílem a zastávkou během výletů ve Ždánickém lese.

Páteř návrhu tvoří komunikace a vodní plochy, jejich účinek doplňuje navržená zeleň. Základní osou je příjezdová komunikace. Jejím koncovým bodem je Jalový dvůr. Kolmo k silnici se prostírá dno údolí, v návrhu definované alejí podél nově navrženého rybníka a stezkou vedoucí od plochy parkuru ke statku.

Cílem je poskytnout návštěvníkům celou paletu vjemů: od zaparkovaných aut je vede alej, překvapí průhled mezi zelení na vodní plochu, zaujmou koně v ohradě, po výstupu na hráz překvapí rybník lemovaný zalesněnými svahy, zpět je vede stezka ke statku, stezka uhýbá před nádrží s vodním ptactvem a pak se mění na můstek mezi dvěma částmi nádrže... a návštěvník plný dojmů může zasednout na terase restaurace a kochat se pohledem na údolí.

Inspirací ke krajinářskému návrhu byly pozůstatky barokního formování krajiny kolem zámku ve Slavkově u Brna (vytyčení os alejí jejichž středem je dvůr, propojování prvků v krajině cestami...).

Požadavkem investora bylo vytvořit areál pro parkurové závody s tribunou pro diváky. plochu pro parkur jsem umístila pod hráz Jalového rybníka. Funkci tribuny bude plnit vyvýšená hráz rybníka. přírodní charakter údolí tak nebude narušen.

Architektonický návrh zahrnuje rekonstrukci části stávajících objektů a novostavbu sloužící pro ubytování.

Novostavba je koncipována jako adice ke stávajícím objektům. Nekopíruje původní tvarosloví, ani materiály, ale čerpá z nich inspiraci. Citlivě reaguje na terén a svým (možná organickým, současně ale racionálním) tvarem souzní s okolní krajinou. Nechce dominovat, ale odlišuje se. Nechce rušit, ale nepodmaňuje se vzhledu stávajících objektů. Ctí měřítko, ale odpovídá na něj řečí současné architektury.

V dispozici, interiéru i vnějším tvaru je patrná gradace: od reprezentativní převýšené recepce, přes společenskou místnost, ubytování, po doplňkové skladové funkce.

Dům reflektuje orientaci ke světovým stranám a polaritu vně/uvnitř v rámci areálu. Vně a zároveň na sever ukazuje jen úzké průzory ( žábra ? ), navíc zcela uzavíratelné posuvnými panely. Do dvora a zároveň na jih se společenská část otevírá. Přistiňuje ji předsazená část horního podlaží. Pro dosažení jednotnosti fasády i intimity ubytovací části jsou terasy doplněny dřevěným rastrem, který splývá s rastrem obkladu. Výsledkem je dynamický, čistý tvar.

U stávajících objektů je navrženo očištění od nevhodných zásahů. Veškeré zásahy do konstrukcí jsou přiznané. Vnitřní prostor je zbaven příček a otevřen velkorysým prosklením do krajiny.

V technickém řešení je kladen důraz na použití materiálů z místních a obnovitelných zdrojů. 

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 16. 8. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube