Studentské práce v roce 2005

Jihomoravský kraj ve spolupráci s Ekologickým institutem Veronica vyhlásili na studentské konferenci konané dne 15. listopadu 2005 výsledky III. ročníku Soutěže diplomových prací s tématikou životní prostředí a ekologie:

pořadí název diplomové práce autor/ka
1. Voda v Brně - Regenerace Svitavského náhonu, průmyslové zóny Cejl-Křenová, areálu Lanarest a objektů textilních barvíren Ing. Kateřina Coufalová
1. Posuzování vlivů na životní prostředí (výstavba větrných elektráren v JmK) Ing. Radim Vítek
2. Ekologická síť v nivě Svratky v úseku Bystrc - Žabovřeské louky Ing. Michal Kovář
2. Studie nádrže rybničního typu s rekreační a ekologickou funkcí Ing. Jiří Vicenec
3. Geobiocenologické podklady a návrh péče o významné přírodní a historické prvky krajiny v okolí hradu Pernštejna Ing. Šárka Marečková
Nadace Veronica Fotoindukovaná změna toxicity fluorethenu u hrachu setého (Pisum sativum L.) Mgr. Lucie Váňová

Sborník referátů ze studentské konference pořádané Jihomoravským krajem naleznete zde.

Seznam hodnocených bakalářských a diplomových prací:

název práce autor/ka škola
Projekt obnovy sadu v lokalitě Sychrák v obci Tišnov Bc. Eva Blahoňovská MZLU
Regenerace Svitavského náhonu, průmyslové zóny Cejl-Křenová, komplexu Lanarest a Textilních barvíren Ing. Kateřina Coufalová ČVUT
Aplikace asfaltových emulzí pro stabilizaci solidifikaci odpadů
Ing. Martin Horák VUT
Využití bioplynu při stájovém objektu pro výkrm prasat Ing. Michal Jandásek VUT
Inventarizace dřevin areálu FN Bohunice a navazujících ploch zeleně Ing. Jana Ježová MZLU
Spor o výšku hladiny (případová studie Nové Mlýny) Ing. Jana Juřišová MU
Rozbor účinků působících na zdraví člověka ve vnitřním obytném prostředí budov a jejich aplikace na výstavbu Ing. Tomáš Klodner MZLU
Software pro výpočet tepelné ztráty rodinného domu Ing. Tomáš Kordík MZLU
Ekologická síť v nivě řeky Svratky Ing. Michal Kovář MZLU
Optimalizace svozu komunálního odpadu ve spádové oblasti Blanenska Ing. Radek Kuba MZLU
Ekoturistika a cestování ekologických aktivistů Ing.Mgr. Petr Ledvina MU
Vyhodnocení historických dat z meteostanice Česká-Technika Ing. Šárka Maděřičová MZLU
Geobiocenologické podklady a návrh péče o významné přírodní a historické prvky krajiny v okolí hradu Pernštejna Ing. Šárka Marečková MZLU
Geneticky modifikované organismy Mgr. Lukáš Matějka MU
Využití informačních systémů v oblasti odpadového hospodářství města Boskovic Ing. Petr Novosad MZLU
Fotokatalytická redukce kovů Ing. Markéta Peterová VUT
Sledování vybraných parametrů kvality vody v krytých bazénech Ing. Lukáš Urbánek UTB
Fotoindukovaná změna toxicity fluorethenu u hrachu setého (Pisum sativum L.) Ing. Lucie Váňová VUT
Studie nádrže rybničního typu s rekreační a ekologickou funkcí Ing. Jiří Vincenc VUT
Posuzování vlivů na životní prostředí (výstavba větrných elektráren v Jihomoravském kraji) Ing. Radim Vítek MZLU
Dynamika vodních květů sinic na Brněnské přehradě Ing. Andrea Ziková MZLU

Anotace bakalářských a diplomových prací:

PROJEKT OBNOVY SADU V LOKALITĚ SYCHRÁK V OBCI TIŠNOV

Bc. Blahoňovská Eva, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Vysokokmenný ovocný sad se nachází ve východní části obce Tišnov. Území o rozloze 2,5ha bylo v roce 2001 vyhlášeno významným krajinným prvkem. Sad Sychrák tvoří přechod mezi urbanizovanou částí města a lesem na kopci Klucanina. V sadu na roste 103 ovocných stromů a jsou zastoupeny druhy: švestka domácí (Prunus domestica), třešeň ptačí (Prunus avium) a myrobalán švestkový (Prunus cerasifera). Sad byl vysázen v 50. letech minulého století. Na stromech se výrazně negativně projevila skutečnost, že nebyly 15 - 20 let udržovány. Ovocné stromy nejsou dlouhověké dřeviny a zejména intezivní sadařské ošetřování v mládí jim život podstatně zkracuje. Stromy již ztratily primární produkční úlohu, ale získaly nové krajinotvorné a ekologické funkce. Při obnově sadu si musíme uvědomit, že cílem našeho snažení není zvýšení produkce ovoce, ale zlepšení stavu stromů, aby mohly své funkce plnit co nejdéle. Je vhodné, co nejrychleji, zajistit postupnou náhradu starých usychajících stromů novými a současně zachovat významnou estetickou a rekreační hodnotu tohoto území.

Na přípravě projektu na obnovu sadu jsem spolupracovala s občanským sdružením Sebevědomé Tišnovsko a obecním úřadem Tišnov, kteří mají velký zájem na udržování tohoto významného krajinného prvku.

Základem práce bylo posouzení zdravotního stavu a provozní bezpečnosti všech stromů v sadu. Hodnocení stromů proběhlo dvakrát, poprvé v době vegetačního klidu a podruhé za plného olistění. Stromy byly zaznačeny do mapy, vyfotografovány, byl změřen obvod kmene v 1,3 m, výška a zaznamenán jejich zdravotní stav. Vše je shrnuto v databázi stromů s konkrétním návrhem arboristické údržby. Po vyhodnocení vitality a provozní bezpečnosti stromů v sadu byly vypracovány mapové podklady - zákres současného stavu, návrh kácení a návrh výsadeb. Dále byly navrženy varianty řešení.

Varianty jsou navrženy čtyři, rozdělené podle finanční a časové náročnosti. Nejjednodušší varianta je pouze udržování provozní bezpečnosti stromů a výsadba nových jedinců do míst po vykácených starých stromech. Druhá varianta počítá, kromě bezpečnostních řezů a nových výsadeb, ještě s řezy prosvětlovacími u vybraných stromů. Tímto zásahem se významně zlepší jejich zdravotní stav a také prodlouží život. Třetí varianta je podobná variantě druhé, ale nová výsadba bude probíhat nejen v místech po skácených stromech, ale také ve vybraných místech mezi stávajícími stromy. Místa jsou určena podle vitality okolních stromů tak, aby po jejich plánovaném skácení např. za 5-10 let, byly v jejich blízkosti již vzrostlé stromy. Tím proběhne postupné nahrazení starých stromů pro oko návštěvníka nenápadnou formou. Čtvrtá varianta uvádí možnost vykácení celého sadu a provedení nové výsadby.

Na financování obnovy sadu bude přispívat město Tišnov a bylo by vhodné využít podpory ze Státního fondu životního prostředí v Programu péče o přírodní prostředí. Na obnovu extenzivních sadů je zaměřen dílčí program Ošetřování stromů a regenerace parků a alejí. V roce 2004 bylo využito grantu na výsadbu stromů z nadace Partnerství v programu Strom života. Ve spolupráci se základní školou bylo vysazeno již 13 stromků a na letošní rok 2005 je v plánu ve výsadbách pokračovat podle vypracovaného návrhu.

REGENERACE SVITAVSKÉHO NÁHONU, PRŮMYSLOVÉ ZÓNY CEJL-KŘENOVÁ, KOMPLEXU LANAREST A TEXTILNÍCH BARVÍREN

Ing. Coufalová Kateřina, Fakulta architektury ČVUT Praha

V diplomním projektu se zabývám myšlenkou návratu vody do města a to na úrovni urbanistické i architektonické. Uvažuji o vodě ve vztahu k celému městu, lokalitě a konkrétním objektům.

Město Brno, jehož krajinnou morfologii voda utvářela, jež vzniklo na území vodou vybaveném i chráněném a jehož části v minulosti nesly názvy jako Malé Benátky, dnes nemá ve vnitřním městě místo, které by voda oživila. Svedená do podzemí způsobuje spíše problémy. Ani jedna ze dvou brněnských řek se nechová městotvorně, lze je vnímat spíše jako bariéry, obklopené až na výjimky územím nikoho. Zelená nábřeží jsou pouze v okrajových částech města.

Projekt se týká regenerace Svitavského náhonu (Mlýnského potoka), jednoho ze dvou větších náhonů zbudovaných pro potřeby města ve 14.stol s využitím vyschlých ramen řek a částečně koryta říčky Ponávky. Tento náhon je jediným z toků, který se, i když v některých úsecích veden pod povrchem, zachoval na území vnitřního města (z Ponávky se stala kanalizační stoka, Svratecký náhon byl zasypán). Je to také díky tomu, že protéká částí města, kde byla donedávna soustředěna většina průmyslu. Toto území přímo navazuje na městskou památkovou rezervaci a v současnosti má velký potenciál projít přeměnou. Podél náhonu navrhuji ulici užšího profilu s cyklostezkou a stromořadím po jedné straně. Náhon propojí obě řeky a bude tak možné dostat se přímo z centra města zelení třemi směry ven za město. Na náhon bude navázán systém zelených prostranství, parkových náměstí se vzrostlou zelení, zlepšující klima ve městě. Tato parková náměstí se budou směrem k náhonu mírně svažovat tak, že se přiblíží úrovni hladiny toku, voda tak bude „nadosah".

Jedno takové zelené náměstí vznikne v komplexu bývalých židovských textilních továren Lanarest při ulici Křenová, centra brněnského textilnictví 19.stol., vzdáleného 300m od hranice MPR. Dříve se zde nacházel soutok říčky Ponávky se Svitavským náhonem. Ten se v tomto úseku dochoval včetně původního stromořadí. Komplex je vymezen etážovými výrobními objekty, které navrhuji využít především pro bydlení (lofty). Drobné nízkopodlažní objekty budou téměř všechny odstraněny, vznikne parkové náměstí se vzrostlými stromy, větší vodní plochou nebo kluzištěm, rybí restaurací. Ze severu areál vymezuje železniční viadukt, částečně v náspu. Ten v každém případě navrhuji zachovat pro železnici, tramvaj nebo i pěší korzo, jako spojku s centrem, jeho oblouky odkrýt a zaplnit je galeriemi a bary. Tím přestane být bariérou v území.

Objekty dvou původně textilních barvíren, stojící proti sobě na opačných březích náhonu v těžišti areálu, budou zachovány. Mokrý provoz zůstane, přeměněny však budou v plovárnu a městské lázně. Obě tyto haly jsou zastřešeny unikátní konstrukcí skořepinových větracích komínů, které budou nově využity pro působivé osvětlení vnitřních prostor. Objekt plovárny bude nečleněn s jedním velkým bazénem, oproti tomu lázně budou mít komornější charakter a nabídnou větší množství procedur. Oba objekty, zasazené v parku mezi vzrostlými stromy, budou propojeny lehkým mostem přes náhon, lemovaným širokými schodišti ke kavárnám. Vznikne tak společný předprostor, místo pro zastavení, lákající k občerstvení těla i ducha.

Projekt se zabývá revitalizací konkrétního toku a konkrétního místa. Chtěla jsem ale především ukázat, že mohou existovat způsoby, jakými lze vrátit vodu městu. V 19. stol bylo nejjednodušším řešením hygienicky závadné kanály zasypat. Dnes je však 21.stol. a my víme, že vodní toky jsou nesporným pozitivem ve městě. Z estetického, ekologického, sociálního, a tedy i ekonomického pohledu. Využijme toho, že tu existuje potenciál, že je na co navazovat. Mohli bychom vrátit této městské krajině vodu, nechat ji vyplout na povrch a vytvořit tak zdravé a atraktivní město, příjemné místo pro život.

APLIKACE ASFALTOVÝCH EMULZÍ PRO STABILIZACI SOLIDIFIKACI ODPADŮ

Ing. Horák Martin, Technologická fakulta VUT Brno

Omezení vzniku odpadu a způsobu jejich bezpečného, environmentálně přijatelného a ekonomicky výhodného zneškodnění patří dnes k nejdůležitějším hospodářským i politickým problémům na celém světě. V mnoha odvětvích průmyslové výroby a různé lidské činnosti vzniká velké množství nebezpečných odpadů. U mnoha těchto odpadů není často možná jejich recyklace, jak u zdroje tak i mimo zdroj, a tyto odpady je nutno před jejich skládkováním upravit. Plně akceptovatelnou environmentální technologií je stabilizace/ solidifikace (S/S) odpadů pomocí asfaltových emulzí.

Tato diplomová práce je zaměřena na stabilizaci nebezpečného odpadu vznikajícího ve Vojenském technickém ústavu výzbroje a munice, a to ve výbuchové komoře při likvidaci munice. Byly testovány různé vybrané anionaktivní a kationaktivní vodné asfaltové emulze. Sledována byla míchatelnost a chování směsí stabilizovaného odpadu během míchání a především vyluhovatelnost kyselým a vodným médiem. Pro vyluhovaní byl používán vodný test a Toxicity Characteristic Leaching Procedure organizace EPA (TCLP). Ve výluzích TCLP a vodných testů byla sledována zejména koncentrace olova. Cílem práce je vyvinutí nejlepšího pracovního postupu stabilizace odpadu pomocí asfaltových emulzí pro jeho aplikaci v praxi.

Ve výbuchové komoře vznikají dva odpady o stejném chemickém složení, ale jiné konzistenci. Odpad, který zůstává v komoře po výbuchu, je hrudkovitý, šedivé barvy, s částicemi do velikosti 1 cm (A). Odpad, který je sklepáván z filtrů, přes které se filtrují plyny odcházející z komory, je jemný šedý prášek (B). Oba odpady obsahují vysoké koncentrace Hg, Ni, Cu, Pb a Sb. Protože odpady obsahují daleko nejvíce olova, byla jeho koncentrace v TCLP výluzích a vodných výluzích zkušebních těles stabilizovaného odpadu kritériem pro hodnocení úspěšnosti stabilizace.

Při orientačním hodnocení výsledků stabilizace prováděných všemi danými asfaltovými emulzemi bylo zjištěno, že ze všech testovaných vodných asfaltových emulzí nejlepších výsledku dosáhla anionaktivní asfaltová emulze Latexfalt vyráběná holandskou firmou Latexfalt, se kterou byl veškerý další výzkum prováděn. Pro srovnání byla dále používána kationaktivní asfaltová emulze L 03/05, která je vyráběna v České republice firmou Stavby silnic a železnic, a.s Kolín.

Během prováděného experimentálního výzkumu bylo vyzkoušeno několik postupů obalování odpadu asfaltovým pojivem od jednokrokového až po čtyřkrokový postup. Jako nejlepší postup pro dosažení výsledků, které splňují požadovaný limit snížení koncentrace olova v TCLP a vodném výluhu odpadu je dvoukrokový přídavek testovaných emulzí.

Mechanismus spočívá v enkapsulaci odpadu asfaltovým pojivem, jejíž mírou je testovaná vyluhovatelnost.

Pomocí dvoukrokového přídavku asfaltové emulze Latexfalt i L 03/05 se podařilo u odpadu A snížit obsah olova v TCLP i vodných výluzích stabilizovaných těles pod požadovaný limit.

Pomocí jednokrokového přídavku asfaltové emulze Latexfalt se podařilo u odpadu A snížit obsah olova v TCLP i vodných výluzích stabilizovaných těles pod požadovaný limit. Pomocí jednokrokového přídavku asfaltové emulze L 03/05 se podařilo u odpadu A snížit obsah olova ve vodných výluzích, ale nepodařilo se to v TCLP výluzích.

Pomocí dvoukrokového ani jednokrokového přídavku testovaných asfaltových emulzí se nepodařilo u odpadu B snížit obsah olova v TCLP výluzích stabilizovaných těles. U vodného výluhu se podařilo snížit obsah olova pomocí jednokrokového i dvoukrokového přídavku AE a tedy i splnit požadovaný limit u o obou testovaných asfaltových emulzí.

U směsi odpadu A s odpadem B (v poměru 2 : 1) se u dvoukrokového postupu podařilo snížit obsah olova v TCLP výluzích stabilizovaných těles přídavkem obou testovaných asfaltových emulzí. Pomocí jednokrokového postupu se nepodařilo snížit obsah olova v TCLP výluzích stabilizovaných těles.

Na základě výsledků předložené diplomové práce je možno doporučit producentu odpadu následující postup zneškodnění: hrudkovitý i prachový odpad se na místě vzniku smíchá v hmotnostním poměru, ve kterém jsou produkovány. Směs obou odpadů se nechá shromažďovat a po dosažení pracovního množství se na místě stabilizuje vyvinutým dvoukrokovým postupem. Vzniklý stabilizovaný odpad lze ukládat na skládku ostatního odpadu.

VYUŽITÍ BIOPLYNU PŘI STÁJOVÉM OBJEKTU PRO VÝKRM PRASAT

Ing. Jandásek Michal, Fakulta stavební VUT Brno

Projekt stavby stáje pro výkrm prasat + bioplynová stanice je řešen jako novostavba koncového objektu na dosud nevyužitém místě na okraji katastrálního území obce Žeravice nacházející se v horní části obce. Objekt má půdorys hlavního tvaru obdélníka a dodržuje minimální odstupové vzdálenosti. Stáj pro výkrm prasat je navržena jako jednopodlažní, nepodsklepená, zastřešená odstupňovanou sedlovou střešní konstrukcí.

Bioplynová stanice leží mezi dvěmi stájovými objekty a těsně přiléhá k obslužné komunikaci. Větší části je umístěna k západní části pozemku, aby byl ponechán větší prostor pro objekt stáje ve východním cípu staveniště a tudíž snažit se umístit bioplynovou stanici co nejblíže k veřejné komunikace, ale zároveň dosáhnout optimálního dosahu veškerých návaznosti z obou stájových objektů. Těžko by se hledalo lepší umístění stanice než je navrhované řešení z důvodu rovnoměrného umístění celého komplexu budov do jedné linie nenarušující okolní ráz krajiny a umožňující naopak výborné začlenění celé farmy do charakteru území. Dalším velkým kladem je praktičnost a efektivnost celého návrhu rozmístění farmy.

K návrhu použití bioplynové stanice v rámci řešení farmy bylo přistoupeno po důkladném zvážení a analýze všech různých argumentu pro a proti vybudování stanice. Nakonec byl proveden navrhovatelem (tedy mnou) výpočet návratnosti investice na vybudování bioplynové stanice a jelikož při maximálním využití všech dostupných zisků z chodu bioplynové stanice vyšla návratnost asi 9,14 roků bylo přistoupeno s definitivní platností k zabudování stanice do chodu farmy. Většina dostupných materiálů a zkušeností byla čerpána jak s odborníky z naší republiky tak převážně z dosud vybudovaných funkčních zařízení na výrobu bioplynu v zahraničí převážně ze sousedního Německa.

Koncepce stáje: Použití bioplynové stanice, Ekonomicky únosná (levná) stáj, Lehká konstrukce, Ekologická, Kapacita 2*250 prasat, Mikroklima stáje použitím žaluzie a spaceboardu, 60% slámového lože a 40% rošty.

Řešené problémy: Náváznost stáje na výrobu biplynu, Fyziologie chovných zvířat (životní procesy a potřeby), Kce. stájového objektu tak aby splnil všechny kladené požadavky a funkce, Výběr stavebních materiálů a technologického zařízení, přizpůsobení právním a veterinárním hygienickým předpisům, Mikroklima stáje(program teruna), Rentabilita bioplynové stanice, Statické řešení stáje (vyztužování, dřevěné stojky), Koncepční řešení (spaceboard, žaluzie), Přizpůsobení systému firmy skiold.

Proč budovat bioplynu stanice: Otázka ekonomičnosti, otázka ekologie, Otázka zkušenosti a návrhem bioplynové stanice, Otázka profesní zvědavosti zkusit něco nového, Otázka přiblížení stavby světovému nadstandartu.

INVENTARIZACE DŘEVIN AREÁLU FN BOHUNICE A NAVAZU­JÍCÍCH PLOCH ZELENĚ. VYHODNOCENÍ HYGIENICKO-MEDICINÁLNÍCH VLASTNOSTÍ SLEDOVANÝCH DŘEVIN.

Ing. Ježová Jana, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Diplomová práce je zaměřena na inventarizaci dřevin areálu Fakultní nemocnice Bohunice s přihlédnutím k jejich alergologickým vlastnostem.

V první části práce jsou uvedeny teoretické poznatky o alergiích, jejich příčinách, projevech a léčbě. Dále jsou popsány jednotlivé druhy dřevin vyskytující se v areálu nemocnice. Důraz je kladen na alergennost jednotlivých druhů a výběr druhů bezproblémových a vhodných pro výsadbu.

Druhá část práce je věnována samotnému průzkumu areálu. U jednotlivých dřevin byla provedena biometrická měření a zhodnocen jejich zdravotní stav. Dřeviny jsou očíslovány, zaneseny do mapy a dále zařazeny do tříd dle agresivity alergenu. Jednotlivé parametry, jako je výška, obvod kmene, zdravotní stav i alergennost, jsou statisticky vyhodnoceny.

Z průzkumu vyplynulo, že přímo v areálu nemocnice se nachází poměrně velké zastoupení alergologicky nevhodných dřevin, stejně jako dřevin se špatným zdravotním stavem. Pouze necelých 30% druhů není alergenních. Největší problém činí rod Betula Acer. Od zhodnocení se pak odvíjí navrhovaná rekonstrukce stavu, která je zpracovaná pro každý problematický rod nebo druh. Také dřeviny se špatným zdravotním stavem jsou jednotlivě řešeny.

Kromě samotného areálu nemocnice je zaznamenán i stav nejbližšího okolí severním směrem. Zde se nacházejí zahrádky a les s některými nepříliš vhodnými dřevinami. I zde jsou navržena rámcová opatření.

SPOR O VÝŠKU HLADINY (PŘÍPADOVÁ STUDIE NOVÉ MLÝNY)

Ing. Juřišová Jana, Fakulta sociálních studií MU Brno

Diplomová práce je zaměřena na problematiku vztahu člověka a přírody. Toto téma prezentuje pomocí kvalitativně pojaté případové studie. Jejím předmětem je spor o výšku hladiny vodního díla Nové Mlýny.

Vodní nádrž Nové Mlýny byla vybudována v letech 1975 až 1989 na soutoku řek Jihlavy a Svratky s Dyjí. Dodnes je častým námětem řady diskusí a předmětem vášnivých emocí. I když již od konce roku 1989 nabral střet mezi kritiky a zastánci nádrží podobu diskuse veřejné, stále není jasné, jaký osud Nové Mlýny a okolní krajinu skutečně čeká. V konfliktu je zapojeno velké množství aktérů z různých zájmových i profesních skupin. Je patrné, že předmět sporu byl během několika let historie stavby podstatně zúžen. A to z úrovně „dobudovat x vypustit" na úroveň „zvýšit x snížit hladinu". V roce 2001 se vzniklým sporem začal zabývat veřejný ochránce práv a o dva roky později také Nejvyšší správní soud.

Cílem práce bylo provést analýzu sporu, především analýzu motivací a zájmů jednotlivých aktérů sporu a analýzu jejich diskuse. Hlavním záměrem bylo porozumět strategiím jednotlivých účastníků konfliktu (přiblížit jejich subjektivní svět myšlení, jednání a hodnocení) a pokus o interpretaci sociální reality, která s daným sporem souvisí.

Práce je členěna do dvou částí. Teoretická část dává přehled o předmětu sporu na základě dostupných dat a znalostí, důraz je kladen především na samotný spor a jeho vývoj. V empirické části jsou z dostupné literatury a provedených rozhovorů analyzovány motivace a zájmy současných aktérů sporu a jejich diskuse.

Pro výzkum byly použity techniky sběru dat kvalitativního výzkumu - strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami a analýza dokumentu. Celkem bylo uskutečněno 9 rozhovorů.

Z hlediska představy "optimálního" řešení byly vymezeny dva dominantní typy účastníků sporu - zastánci zvýšené hladiny (výška hladiny ≥ 170,00 m n. m.) a zastánci snížení hladiny (výška hladiny ≤ 169,50 m n. m.). V jejich diskusi bylo nalezeno sedm „překážek", které zabraňují vzájemné komunikaci a osm „pilířů", které naopak komunikaci mohou rozvíjet. Bylo zjištěno, že spor se v současné době nachází ve stavu, kdy dohoda v rámci zkoumaných účastníků konfliktu není možná, a tudíž musí nastoupit jiné řešení situace, kdy rozhodnutí budou učiněna na úrovni příslušných ministerstev. Zajímavou roli ve sporu zaujala nevládní organizace, která paradoxně ochraňuje státní zájmy v oblasti životního prostředí před státními zájmy jiného resortu.

Velmi důležitým výsledkem této práce je také zjištění, že i když se na první pohled může zdát, že spor je typickou ukázkou konfliktu „ochrany přírody a využívání přírody ve prospěch člověka", realita je poněkud složitější. Z výpovědí respondentů je patrné, že obě strany konfliktu si uvědomují, že přírodu je třeba chránit a považují se za její ochránce. Ve sporu tak klíčovou roli sehrávají odpovědi na následující otázky - jak přírodu chránit, co je za přírodu považováno a co je prioritní?.

Práce může alespoň částečně posloužit jako podkladový materiál k dalšímu rozhodování ve sporu. Pochopení sociální reality sporu je stejně důležité, jako pochopení ekologických či vodohospodářských souvislostí. Cílem expertních analýz nemusí být vždy jen hledání exaktních a měřitelných pravd, jak tomu často bývá v oblasti věd přírodovědných, ale může to být také snaha porozumět jednání ostatních a chápat jeho smysl a záměr.

ROZBOR ÚČINKŮ PŮSOBÍCÍCH NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA VE VNITŘNÍM OBYTNÉM PROSTŘEDÍ BUDOV A JEJICH APLIKACE NA VÝSTAVBU

Ing. Klodner Tomáš, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Souhrn Diplomová práce popisuje škodliviny ve vnitřním obytném prostředí budov a jejich účinky na lidské zdraví. Jsou popsány především vlivy fyzikální, chemické, biologické a duševní, které jsou za určitých podmínek škodlivé pro lidské zdraví. Velký význam mají i škodliviny, které se uvolňují ze stavebních materiálů a proto jsou také uvedeny. Míra škodlivosti je vysvětlena lékařským hlediskem. Důvodem je rostoucí počet civilizačních chorob a různých zdravotních problémů, které způsobují škodliviny ve stavbách. Nejznámější je syndrom nemocných budov (SBS). Kvalita lidského zdraví má velký vliv na celkové zdraví civilizace. Příroda není slabá, protože se dokáže přizpůsobit, ale civilizace je křehká. S poznatky o škodlivinách a jejich míry škodlivosti vytváří tato práce řešení zdravého bydlení. Řešení popisuje způsoby, jak co nejvíce omezit škodliviny v budovách a různá opatření. Hlavním nástrojem opatření jsou limitní hodnoty škodlivin a různé doporučení, která omezují míru na co nejmenší hodnotu. Látky nebo faktory jsou totiž nebezpečné až při množství, kdy narušují nějakým způsobem lidské zdraví. Tento postup je použitelný ve výstavbě nových a při rekonstrukcích již stávajících staveb. Postup respektuje platné normy, právní předpisy a doporučení v České republice. Výsledkem práce je zjednodušený návrh konstrukcí, které neobsahují škodliviny. Pro tvorbu zdravého bydlení je užito přírodních biologických materiálů. Důvodem je jejich zdravotní nezávadnost, nízká energetická náročnost na výrobu a ekologické hledisko ve vztahu k životnímu prostředí. Hlavním materiálem je obnovitelná surovina jako dřevo, sláma, rákos, hlína a další. Dřevo plní v konstrukci stavby funkci nosného prvku. Dřevo jako látka má mnoho výhod. Je velmi dobrým izolantem, tlumí hluk, vibrace a jeho barva působí pozitivně na psychiku člověka. Hlína tvoří výplň dřevěné nosné konstrukce. Hlína je také velmi dobrým materiálem, protože dokáže adsorbovat přebytečnou vlhkost v interiéru a poté ji opět pomalu vydávat zpět. Sláma a rákos jsou izolanty a mohou být použity pro krytinu střechy. Požadované tepelně technické vlastnosti jsou pro navrhovaný druh konstrukcí rozhodující splněny. Navržené konstrukce jsou pro člověka zdravotně nezávadné, což bylo hlavním měřítkem při návrhu. Konstrukce využívá surovin z místních zdrojů a s nízkým stupněm opracování. Použitý materiál má nízkou energetickou náročnost při výrobě a je ekologický ve vztahu k životnímu prostředí. Konstrukce jsou ekologické, protože se mohou postupně rozložit a vrátit zpět do přírody. V praxi se uplatní především aplikace dřeva při konstrukci statické části stavby. Použitím dřeva s kombinací biologických materiálů, je možno vytvořit zdravé a ekologické stavby. Jejich přínosem může být i jejich nižší cena, která pomůže řešit problém mladých lidí, kteří potřebují získat bydlení.

SOFTWARE PRO VÝPOČET TEPELNÉ ZTRÁTY RODINNÉHO DOMU

Ing. Kordík Tomáš, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Cílem práce je vytvořit aplikaci pro výpočet tepelné ztráty rodinného domu. Aplikace počítá tepelnou ztrátu větráním a prostupem tepla obálkovou metodou, a celkovou tepelnou ztrátu jako jejich součet. Dále počítá roční spotřebu energie na vytápění, spotřebu vybraných druhů paliv a roční náklady na vytápění rodinného domu na základě denostupňové metody.

Požadavek na šetrné využívání paliv a energií platí zejména pro oblast vytápění staveb, jednak z hlediska vysokého podílu na celkové spotřebě, tak i z hlediska možnosti dosažení úspor. Úspor nesmí být dosahováno na úkor požadovaného stavu vnitřního prostředí budov a snížením úrovně životních podmínek, ale naopak je nutné je zabezpečit vhodným řešením stavby. Aplikace by měla zpřístupnit orientační výpočet tepelné ztráty objektu a spotřeby energie laické veřejnosti, a tím přispět ke snižování tepelných ztrát objektů a usnadnit tepelně ekonomické hodnocení stavebních konstrukcí.

Algoritmus výpočtu tepelné ztráty objektu vychází z platných norem ČSN 06 0210 - Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění a ČSN 73 0540 - Tepelná ochrana budov (díl 1-4). Použitý algoritmus zavádí oproti citovaným normám určitá zjednodušení, jednak z hlediska použití www-rozhraní aplikace, tak i z hlediska usnadnění výpočtu pro laické uživatele. K výpočtu celkové spotřeby tepla za otopnou sezónu je použita v naší technické praxi zaužívaná denostupňová metoda. Tato metoda předpokládá ustálený teplotní stav a zanedbává vnitřní tepelné zisky (od lidí, osvětlení, technologií apod.) a tepelné zisky ze slunečního záření.

Vlastní výpočet se skládá ze tří kroků. V prvním kroku uživatel provede zadání geometrie výběrem půdorysného tvaru budovy, uspořádání podlaží a typu zastřešení objektu, přitom zadá hlavní půdorysné rozměry, konstrukční výšky podlaží a další údaje v závislosti na zvolených variantách. Ve druhém kroku uživatel určí interiérové teploty jednotlivých podlaží a materiálové skladby jednotlivých konstrukcí výběrem z několika předdefinovaných voleb s možností zadání vlastní konstrukce. V třetím kroku uživatel zadá údaje o lokalitě výběrem z předdefinovaných lokalit s možností zadání vlastních údajů, dále zadá ceny paliv a energií a jejich účinnosti. Po takto provedeném zadání je proveden výpočet s výstupy uvedenými v prvním odstavci.

Při návrhu aplikace byl kladen důraz na uživatelsky přívětivé rozhraní, použitelnost aplikace pro laika i pro odborníka, minimální nároky na vybavení uživatelského počítače a možnost budoucího využívání programového kódu a rozšiřování aplikace. Aplikace je vytvořena jako multiplatformní serverová aplikace s webovým rozhraním a podporuje nejrozšířenější WWW klienty. K implementaci aplikace byl zvolen moderní, vysoce úrovňový a volně šiřitelný programovací jazyk Python. Kód aplikace je objektově orientovaný s možností snadného rozšiřování a úprav. Veškerý zdrojový kód aplikace je uvolněný pod GPL licencí, která umožňuje volné šíření a modifikaci zdrojových kódů aplikace při dodržení podmínek stanovených v GPL licenci.

EKOLOGICKÁ SÍŤ V NIVĚ ŘEKY SVRATKY

Ing. Kovář Michal, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Diplomová práce "Ekologická síť v nivě Svratky v úseku Bystrc - Žabovřeské louky" vznikla na základě zadání Ústavem lesnické botaniky, dendrologie a typologie. Předkládaná práce řeší problematiku ekologických sítí ve vymezeném segmentu nivní krajiny suburbánního území brněnské aglomerace.

Cílem této práce bylo charakterizovat zadané prostředí na základě dílčích terénních a kompilačních průzkumů, zhodnotit podmínky tvorby a projekt první etapy realizace regionálního biocentra v poloze Žabovřeské louky. Navrhnout v rámci této polohy optimální cílový stav krajiny a směrnice péče o vytvořené biotopy.

Základem pro řešení ekologické sítě byla kompilační analýza charakteristik přírodního prostředí. Na ta tuto etapu navázala biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí. V rámci této metodiky byl v prostoru řešeného území a navazující krajiny zmapován potenciální a aktuální stav biotopů. Byla vytvořena sozologická mapa charaterizující území z pohledu ochrany přírody a krajiny doplněná o drobné historické památky podílející se na charakteru šetřeného území. Výstupem metodiky je mapa ekologicky významných segmentů krajiny, tvořící kostru ekologické stability krajiny, která byla zkonfrontová s aktuálním vymezením územního systému ekologické stability.

Na základě provedené krajinné analýzy je dále zhodnocen optimální cílový stav krajiny jako podklad pro zhodnocení tvorby regionálního biocentra Žabovřeské louky. Práce navrhuje situační umístnění 1. etapy realizace tohoto biocentra na základě aktuálního stavu výkupu pozemků do majetku města Brna. Navrhuje postup 1. etapy realizace a směrnice péče o vytvořené biotopy.

Současná teorie a praxe ekologických sítí se věnuje především venkovské krajině. Zadané území však reprezentuje suburbální zónu městské krajiny ve které je třeba koncepci ekologické sítě podrobně rozpracovat. Především je zde třeba respektovat urbánní vývoj území a jeho funkční složky tak aby se jednotlivé segmenty ekologické sítě staly funkční součástí tohoto prostředí. Jde tedy především o to hledat cestu společného konsenzu mezi funkčními nároky městského prostředí a biogeografickými charakteristikami prostředí.

Téma zadání také reaguje na aktuální situaci v územním plánování města Brna. V současné době je zpracováván nový územní plán ve kterém je třeba vyřešit podobu regionálního biocentra Žabovřeské louky. Navrhované řešení biocentra na podkladě vlastních stanovištních průzkumů a biogeografického zhodnocení zhodnocení celé oblasti tak může přispět k řešení urbanistické koncepce tohoto území a jejímu zakotvení ve výstupech územního plánování.

OPTIMALIZACE SVOZU KOMUNÁLNÍHO ODPADU VE SPÁDOVÉ OBLASTI BLANENSKA

Ing. Kuba Radek, Fakulta agronomická MZLU Brno

Diplomová práce s názvem Optimalizace svozu komunálního odpadu ve spádové oblasti Blanensko se zabývá:

  • popisem legislativního prostředí, především vlivem zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, změna : 477/2001 Sb., 76/2002 Sb., 275/2002 Sb., 320/2002 Sb., 356/2003 Sb., 188/2004 Sb. na nakládám s odpady v regionu
  • vlivem koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje a obecně závazné vyhlášky č. 9/200 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, na nakládání s odpady v regionu
  • popisem současného způsobu nakládání s komunálním odpadem
  • zhodnocením a analýzou současného způsobu nakládání s komunálním odpadem v Blansku
  • popisem svozu uskutečňovaného svozovou firmou
  • návrhem procesů, které povedou k optimalizaci nakládám s odpady
  • zpracováním návrhu v souladu se současnou legislativou a Koncepcí odpadového hospodářství Jihomoravského kraje
  • zhodnocením uskutečňovaného optimalizovaného způsobu nakládání s komunálními odpady v Blansku

Obecným úkolem této diplomové práce je poskytnout informace o dění v oblasti komunálního odpadu ve městě Blansku a navrhnout možnosti dalšího vývoje. Věřím však, že tato diplomová práce může být užitečná nejen pro občany žijící v tomto městě, ale i pro občany z jiných měst naší republiky. V neposlední řadě považuji tuto diplomovou práci za příspěvek k diskusi o nakládání s komunálním odpadem v bývalých okresních městech.

EKOTURISTIKA A CESTOVÁNÍ EKOLOGICKÝCH AKTIVISTŮ

Ing. Mgr. Ledvina Petr, Fakulta sociálních studií MU Brno

Diplomová práce se zabývá ekoturistikou a cestováním ekologických aktivistů. Definuje, co je ekoturistika - turistika, která je zodpovědná, směřována do přírodních oblastí, přispívá k ochraně životního prostředí, zlepšuje prosperitu místních lidí a má prvek vzdělávací či studijní. Zabývá se jejími environmentálními, sociokulturními a ekonomickými dopady. Hledá, jak je známá v České republice, jak je zde prezentována. Pokouší dobrat její podstaty, zařazuje ji z hlediska environmentální ideologie, diskurzu rozvoje; věnuje se její rétorice. Pomocí metody kvalitativního výzkumu (hloubkové rozhovory) se zabývá pracovním a volnočasovým cestováním a také sportovním vyžitím ekologických aktivistů, hledá souvislost mezi ekoturistikou a mezi tím, jak tito aktivisté cestují.

O ekologických aktivistech jsem předpokládal, že jim jsou známy environmentální a jiné rizika, které cestování přináší a že musí své znalosti při svých cestách konfrontovat. Proto jsem si je vybral jako respondenty svého kvalitativního výzkumu. V patnácti hloubkových rozhovorech se zaměstnanci a spolupracovníky brněnského Hnutí Duha jsem se zabýval jejich vztahem k cestování, k turistice, frekvenci jejich cest, dopadům na životní prostředí, a též vztahu k ekoturistice. Jak jsem poznal během výzkumu, i ekologičtí aktivisté (s výjimkou jednoho respondenta) si jsou vědomi environmentálních rizik, celkem rádi cestují a nevystupují proti cestování. I když jde většinou o bojovníky proti konzumu v nejrůznějších podobách, v této oblasti jsou sami cestovatelskými konzumenty.

Ekoturistika má řadu stinných stránek (dopady letecké ekoturistické dovolená na životní prostředí, ekoturistika je sezónní velmi nestálý průmysl, místní obyvatelé mohou usilovat o západním životní styl a přijímat materiální hodnoty návštěvníků ze „Západu"), přesto se domnívám, že jde o správnou koncepci. Jednou z důležitých charakteristik ekoturistiky je, že má zlepšovat prosperitu místních lidí. Znamená to, že má významný sociální rozměr. Umožňuje zlepšit prosperitu tam, kde nejsou skoro jiné možnosti. Kromě toho má podstatně přispívat k ochraně životního prostředí. Tento požadavek můžeme interpretovat tak, že pomáhá k ochraně tam, kde je zcela nedostatečná ochrana ze strany národních či místních vlád - tedy zpravidla ve třetím světě. Proto se ekoturistikou v našich krajích nemá smysl příliš zabývat. Ze stejných důvodů se u nás místo ekoturistiky setkáváme s nabídkou agroturistiky či podobnými aktivitami.

Podle toho, co jsem poznal během seznamování s tématem, si myslím, že ekoturistika přináší řadu pozitivních ale i negativních dopadů, ať environmentálních, sociokulturních nebo ekonomických. Nelze jednoznačně říci, jaké dopady převažují. Jak jsem poznamenal výše, domnívám se, že ekoturistika je koncept správný. Nejde o projekt „zachraňující lidstvo, ale jen o malý krůček směrem k lepšímu vnímaní našeho prostředí. Ve většině případů jsou lepší ekoturistické aktivity, než kácení dřeva ve velkém, těžba surovin, rozvoj spojený se stavbou velkých přehrad, pěstování monokultur s masivním použitím chemických látek, jako to vidíme v řadě nejen rozvojových zemí.

VYHODNOCENÍ HISTORICKÝCH DAT Z METEOSTANICE ČESKÁ TECHNIKA BRNO

Ing. Maděřičová Šárka, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Podle tradice se meteorologie (věda o zemské atmosféře) jako přírodní věda vždy teoreticky rozvíjela na univerzitách, které připravovaly odborníky v této disciplíně. U nás v systému vzdělání na vysokých školách technického zaměření (včetně vysokých škol zemědělských) měla meteorologie postavení pomocného předmětu. Vysoké učení technické v Brně, založené v roce 1899 s názvem Císařská královská česká vysoká škola technická, měla předchůdce v Technickém učilišti, založeném v roce 1850. Její observatoř se po vzniku ČSR stala významným bodem naší staniční sítě, protože kromě Prahy a této stanice existovaly profesionální stanice už jen na Milešovce a ve Staré Ďale (dnešním Hurbanovu).Vývoj meteorologie na C. k. české vysoké škole technické v Brně souvisel s budováním Ústavu obecné a technické fyziky, který založil v roce 1900 světoznámý optik prof. František Koláček. Již v původních plánech výstavby nové školy se počítalo s meteorologickou stanicí, která měla být připojena k fyzikálnímu ústavu, navrhovanému jako samostatný pavilón. Když však vídeňské ministerstvo školství samostatný pavilón zamítlo a fyzikální ústav připojilo k strojnímu pavilónu, byl fyzikální ústav, s ohledem na budoucí meteorologické pracoviště, situován v nejvyšším patře s laboratoří a plošinou pro pozorování oblačnosti, atmosférické elektřiny atd.

Po vrácení meteorologické stanice Brno - Veveří Vojenskou akademií Antonína Zápotockého zpět Vysokému učení technickému v roce 1994/95, bylo nalezeno mnoho dnes již historických dat, která nikdy v minulosti nebyla zpracována. Cílem této práce bylo data z let 1912-1920 přepsat do digitální podoby, verifikovat, vyhodnotit, doplnit chybějící data vhodnou statistickou metodou a dohledat přístroje, kterými byla naměřena.

V rámci diplomové práce byla téměř rok data z ručně psaných výkazů a výročních zpráv přepisována do digitální podoby, do tabulkového programu Excel, ve kterém se mohou dále zpracovávat, nebo z něj jednoduše importovat do jiných softwarů. Bylo přepsáno 242 tabulek.

K těmto datům byly z historické literatury vyhledány a podrobně popsány měřící přístroje (pokud to bylo možné). Pro srovnání byly popsány také přístroje, kterými se na stejné stanici měří v dnešní době.

Z přepsaných dat byly vybrány řady měření srážek pro roky 1912-1920, které jsou téměř kompletní. Chybí měření srážek z období konce první světové války od 6. července do 21. července 1918. V té době neprobíhala měření na žádné stanici v Brně a proto data nelze žádným způsobem doplnit a srážkový úhrn v tomto období je ve statistickém zpracování brán jako 0,0. Dalšími chybějícími údaji jsou srážkové úhrny ze tří měsíců v roce 1919. Z té doby existují srážkové úhrny se stanice Brno - Pisárky, a proto mohla být data doplněna pomocí vhodné korelační rovnice.

Z původních i korelovaných dat jsou vyhotoveny přehledné tabulky a grafy denních, týdenních, měsíčních, sezónních a ročních úhrnů srážek, jsou porovnány s hodnotami ze stanice Brno - Pisárky (měřilo se zde pouze v letech 1912, 1913, 1914, 1915, 1919 a 1920) a porovnány s měsíčními úhrny z roku 2004 ze stanice Brno - Žabovřesky (stanice Českého hydrometeorologického ústavu).

Převedení dat z ručně psaných zápisových listů do elektronické podoby je předpokladem dlouhodobého zachování a usnadnění práce s těmito údaji. Data mohou, mimo jiné, sloužit ke zmapování klimatu ve městě, protože se jedná o meteorologickou stanici městského typu.

Popis historických přístrojů podává ucelený pohled na úroveň a kvalitu měření.

Podrobné vyhodnocení srážek může sloužit k jednoduchému porovnání se srážkovými úhrny z jiných stanic.

Tato práce přispěje k uchování popisu a funkce některých historických přístrojů, které jsou součástí sbírky meteorologické stanice Brno - Veveří a poslouží k doplnění výuky v předmětu Meteorologie a klimatologie vyučovaném na Ústavu vodního hospodářství krajiny na fakultě stavební VUT v Brně.

GEOBIOCENOLOGCKÉ PODKLADY A NÁVRH PÉČE O VÝZNAMNÉ PŘÍRODNÍ A HISTORICKÉ PRVKY KRAJINY V OKOLÍ HRADU PERNŠTEJNA

Ing. Marečková Šárka, Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Objektem zájmu této práce je část venkovské krajiny, o rozloze 727 ha, nacházející se v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny. Charakteristická je členitým reliéfem, umožňujícím esteticky účinné panoramatické výhledy. Území tvoří mozaika lesních komplexů, střídajících se zemědělskými plochami s dochovanými prvky typické venkovské struktury. Tyto prvky tvoří staré cesty, meze uprostřed polí či drobné sakrální objekty, jako jsou boží muka nebo smírčí kříže.

Široká škála ekologických podmínek zdejšího území se odráží v diverzitě biotopů, z nichž nejrozmanitější tvoří přírodní a přírodě blízká společenstva. Variabilita prostředí navíc umožňuje existenci mnoha druhů živočichů, nichž někteří jsou chráněni zákonem.

V rámci k.ú. Perštejna a k.ú. Sejřek je provedena gobiocenologická diferenciace území, v rámci kterého bylo vylišeno 14 typů geobiocénů. Pomocní těchto jednotek byla popsána variabilita ekologických podmínek. Rozmanitost přírodních i člověkem ovlivněných struktur krajiny reprezentují jednotlivé typy biotopů, které jsou odvozeny na základě aktuální vegetace. Jejich porovnáním byl odvozen stupeň ekologické stability a míry antropického ovlivnění. Pro jednotlivé biotopy byly navrženy rámcové směrnice péče.

Všechna přírodní a přírodě blízká společenstva, vyznačující se vysokým stupněm ekologické stability, tvoří v krajině tzv. kostru ekologické stability. Tento stav byl porovnán s navrženým územním systémem ekologické stability. Na tomto základě byl proveden návrh opatření, vztahující se k současným prvkům. Navrženy byly též prvky nové.

Vedle přirozených a přírodě blízkých společenstev je věnována pozornost též významným antropogenním strukturám, jež dokladu historický vývoj území. Tyto tzv. drobné historické prvky v krajině jsou často v krajinném plánování opomíjeny a důsledkem toho jich řada zaniká. Tyto prvky dokladují vývoj vlivu člověka v krajině, ale jsou zároveň projevem místní kultury a zbožnosti občanů či obrazem úsilí a zručnosti našich předků.

V rámci šetření území, bylo vylišeno 24 drobných historických prvků. Jednotlivé prvky byly blíže popsány. Navrhnuta byla též doporučená opatření pro ochranu těchto památek, dokladujících vývoj vlivu člověka v krajině.

V krajině byly též vylišeny negativní prvky a vlivy v krajině spolu s návrhem opatření pro jejich eliminaci.

Tato práce má upozornit nejen na významné přírodní, ale i na historické struktury v krajině. Zpracované návrhy péče a opatření mají posloužit ke zvýšení ekologické stability území, a k uchovávání typického venkovského krajinného rázu.

GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY

Mgr. Matějka Lukáš, Fakulta právnická MU Brno

 

Co jsou geneticky modifikované organismy, jaké jsou, jsou dobré nebo špatné, k čemu jsou dobré, proč a na co vůbec je využijeme? Odpovědi v této práci čtenář téměř nenalezne, snad jen, co jsou GMO, jsem mohl, jako právník, ale jen z hlediska právního, zodpovědět. Přesto připouštím, že odpověď na otázku, zda jsou škodlivé, a zejména pro životní prostředí, může mít zásadní vliv na podobu právní úpravy geneticky modifikovaných organismů. Účelem práce je v její první části předložit celkový stručný přehled právní úpravy a přehled pramenů práva s ohledem na právní normy ochrany životního prostředí. Dále je obsažen platný přehled výkonu státní správy na úseku nakládání s geneticky modifikovanými organismy. V druhé části je účelem vypracování pouze dílčích odpovědí na některé dosud neřešené či nejasné (např. možné odpovědnostní vztahy), anebo nové právní otázky, jež se objevily v souvislosti s přijetím nového českého zákona, obecně upravujícího geneticky modifikované organismy, na začátku roku 2004. Zcela v úvodu jsou definovány procesy jako genetické inženýrství, genetické manipulace, jež jsou obecně podřaditelné pod biotechnologie, ale jako moderní metody produkují geneticky modifikované organismy (tedy přibližně řečeno organismy, kromě člověka, jejichž dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací provedenou některým ze stanovených technických laboratorních postupů). Právě právním řádem stanovená práva a povinnosti osob nakládajících následně s GMO (tzv. uzavřené nakládání, uvádění do životního prostředí a uvádění do oběhu) mají omezit, byť i potenciální, riziko z takového počínání plynoucí. Aby veřejná kontrola povolování a dalšího nakládání s GMO vůbec fungovala, je nutné zapojit i širší veřejnost, čemuž se věnuje jedna z dílčích oblastí. Právní řád by měl také umožnit právo spotřebitele být informován o původu potravin a dalšího zboží, u jejichž výroby mohou být genetické modifikace využity. Složitost společenského dialogu o GMO není o nic méně složitější, než předmět tohoto dialogu, genetické modifikace samy, neboť lze na předchozí namítnout (a často se tak ze strany genetiků děje), že za svobodou volby zákazníka se skryla obava politicky rozhodnout o budoucnosti GMO. Lze ovšem namítat, že podoba práva, jakožto řádu společnosti, je výsledkem právě politických rozhodnutí činěných na základě demokratických principů. Ale zase nechat rozhodnout trh znamená jeho silná omezení v duchu La Rouchefoucauldova: „mezi slabými a silnými je svoboda tím, co spoutává a právní normy tím, co osvobozují"... V současné době se světově nejvíce prosazují genetické modifikace v zemědělství. V ČR byla dosud povolena pro dovoz, a to pouze k použití v potravinách či krmivech, GM sója (odolná vůči herbicidu Roundup společnosti Monsanto - obchodní název Roundup Ready sója, též RR sója). Dále je povolena GM kukuřice odolná ke škůdcům (Bt kukuřice MON 810, rovněž Monsanto) i pro komerční pěstování u nás, ale zatím se pěstovat nemůže (probíhají odrůdové zkoušky přibl. do roku 2007). Žádná GM odrůda plodin povolených pro komerční pěstování v EU není zapsaná ve společném katalogu odrůd, takže i na ně by musely nejprve proběhnout odrůdové zkoušky. Na trhu EU ovšem již nyní jsou volně k dostání jako GM produkty či výrobky z GMO (potraviny, krmiva,...). O významu zemědělské výroby pro ekonomiku Jihomoravského kraje svědčí nejen ta skutečnost, že se řadí mezi kraje, ve kterých podíl zemědělské půdy na celkové výměře území překračuje 60%, ale i vysoký stupeň zornění (91,7% v okresech Znojmo a Vyškov - v celé ČR více pouze okres Nymburk). Přestože je rostlinná výroba zaměřena především na produkci obilovin, řepky a cukrovky, velké jsou i plochy kukuřice (téměř polovina zemědělské půdy leží v kukuřičné výrobní oblasti). JMK je také tradičním centrem vědeckých, výzkumných a kontrolních institucí a stanic. Kontrolními orgány na úseku nakládání s GMO přímo sídlícími v Brně jsou Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, laboratoř na zkoušky krmiv zřídilo také Centrum hygieny potravinových řetězců (pod Státním zdravotním ústavem v Praze). Ke vztahům JMK a GMO, jímž se však výslovně v práci nezabývám, lze ještě dodat, že dle nejnovější Strategie rozvoje hospodářství Jihomoravského kraje v odvětví zemědělství, zpracovatelský a potravinářský průmysl by měly zemědělské vědě a výzkumu dominovat biotechnologie. Spolupráci jednotlivých ústavů by měla zajistit zřejmě Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. A tak s očekáváním možných laboratorních i polních zkoušek nových GM odrůd plodin, , s možností posílení (Strategií kraje doporučovaným) pěstování kukuřice a zároveň tak zvýšením rizika výskytu škůdců, s očekáváním následného uvádění do oběhu nové GM odrůdy kukuřice, s faktem poměrně rychle se rozvíjejícího (a Strategií žádoucího) ekologického zemědělství v kraji, s možnou aktivitou celkem sebevědomého jihomoravského nevládního neziskového sektoru, lze jednoduše předpokládat brzké střety různých společenských skupin. Již nyní je nutné přiznat příznivcům genetických modifikací, že veřejná publicita, nikoliv ta převážně odborného rázu, je zaměřená spíše proti genetickým modifikacím, ačkoliv moderní technologie, její výsledky a následky, v posledních padesáti letech hlavně v zemědělství a potravinářství, lze rizikem přinejmenším srovnat s těmi úplně nejmodernějšími. Na druhou stranu bylo odpůrci poukazujícími na genetické modifikace otevřena širší debata o směřování zemědělské výroby, ale i jiných lidských činnostech a jejich dopadu na životní prostředí. Stejně jako se objevuje názor o budoucím roztříštění trhu s potravinami (na ekologický, příp. konvenční a geneticky modifikovaný), domnívám se, že se nadále tyto dva „tábory" budou radikalizovat. A právo v této změně musí hrát svoji roli, otevřít se, jinak se proces výměny názorů omezí na otevřené násilí. Toto rozštěpení, či lépe koexistence systémů musí nakonec ukázat správnost zvolené cesty a prospět, možná, oběma stranám. Ani jedno tvrzení neplatí zcela, z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí, trvalé udržitelnosti a společenským otázkám zacházení s GMO právě takové právní brzdy umožňují rozvoj ve smyslu příznivého vývoje společnosti a doufejme i udržitelného vývoje globálního životního prostředí.

VYUŽITÍ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ V OBLASTI ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ MĚSTA BOSKOVIC

Ing. Novosad Petr, Fakulta agronomická MZLU Brno

 

Tato diplomová práce řeší využití softwaru GIS v informačním systému odpadového hospodářství města Boskovice. Údaje o odpadovém hospodářství v tomto městě byla zpracována prostřednictvím softwarového produktu ArcView.

Úvodní část popisuje problematiku GIS (geografických informačních systémů) a odpadového hospodářství. Dále se zabývá nakládání s odpady ve městě Boskovice. Ve třetí části je navrženo konkrétní řešení využití informačních systémů v odpadovém hospodářství tohoto města. Hlavní část se zabývá teoretickými základy geografických informačních systémů, dále jsou zde prezentovány výsledky dosažené zpracováním údajů pomocí programu ArcView. V závěrečné části jsou publikovány reálné možnosti praktického využití tohoto projektu v praxi.

FOTOKATALYTICKÁ REDUKCE KOVŮ

Ing. Peterová Markéta, Fakulta chemická VUT Brno

 

Tato práce je zaměřena na odstraňování nízkých koncentrací těžkých kovů z vody. K odstranění toxických měďnatých a nikelnatých iontů z vodných roztoků využívá fotokatalytickou redukci. Ke stanovení kovových iontů byla využita spektrofotometrická a chelatometrická analýza.

Reakce byly prováděny ve fotochemickém průtočném reaktoru za přítomnosti fotokatalyzátoru oxidu titaničitého. Byly porovnávány výhody a nevýhody práškové a imobilizované formy fotokatalyzátoru a vliv různých donorů elektronů na průběh reakce.

SLEDOVÁNÍ VYBRANÝCH PARAMETRŮ KVALITY VODY V KRYTÝCH BAZÉNECH

Ing. Urbánek Lukáš, Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati

Úkolem práce bylo podrobné sledování kvality bazénové vody v areálu Městských lázní Zlín. K posouzení kvality bazénové vody byly vybrány následující parametry: koncentrace volného chloru, pH, oxidačně-redukční potenciál (ORP) a teplota vody. Všechny vybrané parametry podléhají vyhlášce č.135/2004 Sb., která předepisuje jejich limitní hodnoty.

Teoretická část práce podrobně popisuje vybrané parametry a jejich význam při úpravě bazénové vody. Největší pozornost v této části je věnována právě oxidačně-redukčnímu potenciálu, který má pro řízení úpravy vody v bazénu největší význam. Podrobněji je popsána závislost oxidačně-redukčního potenciálu na obsahu oxidačních látek a na hodnotě pH. Součástí této kapitoly je také porovnání doby přežití vybraných mikroorganismů v závislosti na velikosti hodnoty ORP. Dále je v teoretické části uvedena rozsáhlá stať o technologických stupních úpravy vody typických pro kryté plavecké bazény. Jednotlivé technologické části jsou popsány z hlediska jejich funkce a z hlediska jejich způsobu ovlivnění kvality bazénové vody.

Experimentální část obsahuje seznámení se sledovaným plaveckým areálem, ve zkratce je uvedena historie Městských lázní a stručný popis technických parametrů sledovaných bazénů a zbývajících částí podílejících se na úpravě bazénové vody. Vlastní měření probíhalo v pěti týdenních blocích (celkem 30 dnů) a to od října 2004 do března 2005. V den měření byly odebrány celkem tři vzorky ( v 6 h, 10 h, a 17 h) z každého bazénu. Celkem bylo odebráno 240 vzorků a u každého vzorku byla stanovena koncentrace volného a vázaného chloru, hodnota pH, ORP a teplota. K porovnání hodnot vlastního měření byly použity údaje ze sond pro kontinuální měření, které slouží jako výstupní kontrola automatické regulace kvality bazénové vody. Analýza vzorků probíhala do 10 minut v provizorně vytvořené laboratoři přímo v areálu lázní. Laboratorní vybavení včetně měřících přístrojů bylo vypůjčeno z laboratoře Úpravny vody Klečůvka, Zlínská vodárenská a.s. Koncentrace chloru byla měřena pomocí metody DPD, ORP a pH pak potenciometrickou metodou. Sledování vybraných parametrů probíhalo ve třech různě velikých bazénech, z nichž každý bazén má samostatný technologický okruh sloužící k úpravě bazénové vody. Všechny získané hodnoty byly porovnány s vyhláškou č 135/2004 Sb. Z porovnání bylo zjištěno, že např. hodnoty ORP ze sond u dětského bazénu vyhlášce ve většině případů nevyhovují. Hodnoty vlastního měření vyhlášce ve většině případů vyhovovaly. Z porovnání a vyhodnocení sledovaných parametrů byla nejkvalitnější voda v 25m bazénu, kde byla nejvyšší průměrná hodnota oxidačně-redukčního potenciálu. Součástí hodnocení kvality bazénové vody je rovněž zhodnocení všech nežádoucích vlivů a doporučení, jak tyto negativní procesy omezit. V závěru práce byla potvrzena závislost ORP na koncentraci volného chloru a hodnotě pH. Zároveň byla potvrzena důležitost oxidačně-redukčního potenciálu jako jediného parametru vypovídajícím o kvalitě bazénové vody a správně probíhajícím procesu dezinfekce a úpravy bazénové vody.

FOTOINDUKOVANÁ ZMĚNA TOXICITY FLUORETHENU U HRACHU SETÉHO (PISUM SATIVUM L.)

Ing. Váňová Lucie, Fakulta přírodovědecká VUT Brno

 

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) jsou skupinou organických látek vyskytujících se ve všech složkách životního prostředí. Tyto perzistentní organické sloučeniny se dostávají do potravního řetězce a mohou působit jako látky toxické s potenciálními karcinogenními, mutagenními a teratogenními účinky. Představují nebezpečí jak pro žijící organismy, tak i pro následné generace. PAHs vznikají zejména během přírodních a antropogenních procesů. V atmosféře mohou být transportovány na značné vzdálenosti a byly detekovány i v tak vzdálených oblastech, jako je Arktida a Antarktida. Atmosférickým spadem se dostávají do vod, půd a sedimentů.

Významným zdrojem PAHs pro živočichy i člověka jsou kulturní plodiny, tvořící podstatnou složku suchozemských a vodních ekosystémů, a mají schopnost tyto sloučeniny přijímat, transformovat a akumulovat. Příjem, translokace, metabolizace a akumulace PAHs rostlinami jsou faktory určující fytotoxicitu těchto sloučenin. V závislosti na době a intenzitě působení mohou polycyklické aromatické uhlovodíky v interakci s dalšími environmentálními faktory vyvolávat akutní, chronické a latentní poškození rostlin. PAHs mohou ovlivňovat biochemické a fyziologické procesy rostlin, rozhodující kvantitativně i kvalitativně o tvorbě biomasy. Dlouhodobé působení toxikantu může mít vliv na diverzitu rostlinných druhů, strukturu a funkci ekosystému, případně jeho degradaci.

Fotosyntetická aktivita rostlin je často používána jako bioindikátor kontaminace prostředí. Díky lipofilnímu charakteru mohou PAHs penetrovat do tylakoidní membrány chloroplastu a ovlivnit primární procesy fotosyntézy. Transport elektronů fotosystémem II (PSII) je jedním z nejcitlivějších indikátorů poškození. Metoda indukované fluorescence chlorofylu je vhodnou nedestruktivní metodou pro měření změn souvisejících s fotosystémem II u rostlin vystavených působení polutantů.

PAHs silně absorbují sluneční záření v UV-A (320-400 nm) a v UV-B (290-320 nm) oblastech slunečního záření. Absorpce fotonu polyaromáty vede k rychlé fotomodifikaci (např. fotooxidaci nebo fotolýze). Fotomodifikací jakékoliv PAH vzniká směs fotoproduktů, převážně se jedná o chinony, hydroxylované chinony a benzoové kyseliny, které vykazují toxičtější vlastnosti, pravděpodobně díky vyšší rozpustnosti ve vodě, biodostupnosti a reaktivitě.

PAHs ovlivňují všechna stádia ontogeneze rostlin, od klíčení až po reprodukci. Klíčivost a růst jsou kritické etapy ve vývoji rostlin a vykazují citlivou odezvu na expozici chemickými látkami. V tomto období rostlina nedisponuje ještě dostatečnými detoxikační mechanismy, a proto dochází k významné degradaci a eliminaci testované sloučeniny. Této skutečnosti se využívá v testech fytotoxicity, testu klíčivosti, testu elongace kořene a růstu klíčních rostlin, jejichž velkou předností je jednoduchost, variabilita, materiálová a ekonomická nenáročnost.

V diplomové práci byl sledován vliv zvyšující se koncentrace (0,1, 1, 10 mg.l-1) intaktního (FLT) a fotomodifikovaného fluoranthenu (fFLT) a doby expozice (12, 24 a 48 h) na vybrané parametry fluorescence chlorofylu (F0, FV/FM, qN, ΦII) u hrachu setého (Pisum sativum L.) na orgánové a subcelulární úrovni. Obě formy FLT byly aplikovány do živného roztoku, na oddělené listy a do suspenze chloroplastů. Získané výsledky dokládají významné ovlivnění procesu fotosyntézy (signifikantní změny parametrů fluorescence chlorofylu: inhibici FV/FM a ΦII a stimulaci F0 a qN) při nejvyšší aplikované koncentraci (10 mg.l-1) FLT a fFLT a to již po 12 h expozice. Citlivější odezva na přítomnost FLT a fFLT v prostředí byla prokázána při jejich aplikaci na oddělené listy. Při krátkodobé expozici (48 h) nebyla prokázána vyšší fytotoxicita fFLT.

STUDIE NÁDRŽE RYBNIČNÍHO TYPU S REKREAČNÍ A EKOLOGICKOU FUNKCÍ

 

 

 

Ing. Vicenec Jiří, Fakulta stavební VUT Brno

 

Stavba se nachází v kraji Vysočina, okrese Třebíč, v katastrálním území obce Rudíkov. Jedná se o průtočnou malou vodní nádrž na bezejmenné vodoteči, pravostranném přítoku Mlýnského potoka. Nadmořská výška nádrže je cca 500m.n.m. Rozsah a umístění stavby je limitováno velikostí a umístěním pozemků, které jsou ve vlastnictví investora. Umístění hráze a vodohospodářské řešení nádrže bylo navrženo v souvislosti se získáním co největší plochy hladiny zásobního prostoru s ohledem na ochranná pásma komunikace a elektrického vedení, na vlastnická práva k sousedních pozemkům, na plnění prioritních funkcí nádrže a na ochranu nádrže proti zanášení vlivem vodní a větrné eroze půdy.

Stavbou dojde k navrácení málo produkční zemědělské půdy přírodě ve formě vodní plochy s relativně rozsáhlým litorálem a širokým dřevinným a bylinným doprovodným pásem. Nevýhoda této investiční akce spočívá v řešení jen těch pozemků, které jsou ve vlastnictví investora, čímž se vytvoří ekologický ostrov uprostřed zemědělské půdy bez návaznosti na okolní biocentra a biokoridory.

Hráz je umístěna podél ochranného pásma komunikace 3. třídy, která tvoří spojnici mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí. Je navržena pochůzná, zemní, homogenní. Celková výška hráze je 4,0m, hráz je opatřena zemním zámkem založeným pod úrovní základové spáry hráze. Zemník pro hráz se nachází v zátopě, třída materiálu je SM - písek hlinitý. Návodní líc je opevněn pohozem z hrubého štěrku, opřeného do základové patky z téhož materiálu. Podloží a násyp stabilizační části hráze jsou chráněny proti sufozi na místě styku s návodním opevněním štěrkopískovým filtrem. Vzdušní líc hráze je přitížen násypem ze stejného materiálu jako hráz. Násyp zvyšuje stabilitu hráze, vyrovnává údolnicové zahloubení mezi hrází rybníka a komunikací, umožňuje maximální přiblížení hráze ke komunikaci (vychází z ochranných pásem komunikace) a také (společně s patním drénem) vylučuje namrzání vody v tělese hráze. Koruna hráze, vzdušní líc hráze a násyp, tvořící přitížení vzdušní paty hráze, jsou opevněny travním drnem.

Výpustný objekt se skládá z vtokového objektu, z vlastního požeráku a z trubního spojení jednotlivých objektů. Vtokový objekt tvoří betonová krabice, umístěná v patě hráze. Drážky vtokového objektu jsou při běžném provozu využity rámovými česlemi, v případě revizí a oprav je možné je využít pro provizorní hrazení. Vlastní požerák je navržen jako betonový polouzavřený, umožňující odběr spodní i horní vody. Čelní stěna požeráku je u povrchu nahrazena otvorem s dlužovou stěnou, která je za běžných provozních stavů (odběr vody je realizován ze dna nádrže) uzavřena. Vnitřní prostor požeráku je opatřen dvěma vodícími drážkami a to provozní přepadovou hranou a drážkami pro provizorní hrazení. Přístup na požerák je zajištěn ocelovou roštovou lávkou se zábradlím, vnitřní prostor požeráku je uzavřen ocelovým poklopem.

Bezpečnostní přeliv je přímý, korunový. Je to varianta nejvýhodnější pro stísněné podmínky, a také z hlediska ekonomického. Skládá se ze dvou betonových lomených desek a ze základů, do kterých jsou tyto desky opřeny. Skluz je napojen do otevřené šachty, která má zároveň funkci vývaru, ústí do ní požeráková výpust, patní drén a příkop komunikace a tvoří napojení na stávající propustek pod komunikací. Šachta je otevřená, betonová, opatřená zábradlím. Výtok patního drénu do otevřené šachty je opatřen zpětnou klapkou proti vniku spodní vody do tělesa hráze, která by mohla v šachtě nastoupat při extrémních povodňových průtocích.

Plocha hladiny zásobního objemu je 0,76ha, objem zadržené vody je 8300m3. Celkový ovladatelný prostor má objem 9110m3. Sklony svahů nádrže jsou konstantní po celém obvodu nádrže a jsou voleny mírné (1:10), dno je vyspádováno směrem k odvodňovacímu příkopu. Mírné sklony jsou výhodné pro zajištění bezpečného sestupování rekreantů do vody, proti sjíždění plážového písku, i pro vytvoření rozvinutého litorálního pásma. Zátopa je rozdělena na dvě části, plnící zcela rozdílné funkce.

Rekreační část je reprezentována volnou vodní hladinou, určenou k rekreaci a provozování vodních sportů, dvojicí protilehlých písčitých pláží a udržovanými travnatými plochami v okolí nádrže. Písčité pláže plynule přechází pod úroveň hladiny zásobního prostoru až po plaveckou hloubku, kde jsou opřeny do betonové prefabrikované opěrné zdi, zajišťující nesesouvání sypkého materiálu pláže na dno zátopy. Hlavní velká pláž je umístěna na jižně orientovaném břehu nádrže, vedlejší pláž, sloužící převážně pro krátkodobý odpočinek plavců popřípadě pro rybaření, je situována na severovýchodně orientovaném svahu. Na písčité pláže na obou březích bezprostředně navazují travnaté pláže a částečně stíněné travní plochy volně přecházející ve stinné lesní porosty.

Ekologická funkce je zde reprezentovaná litorálním a mokřadním pásmem a zelení v okolí stavby. Rozvinuté litorální pásmo je umístěno na konci vzdutí u přítoku na pravé straně, částečně přechází i na levou stranu. Litorální pásmo je navrženo jako vnitřní, volně přístupné rybám, aby se částečně eliminoval rozvoj bodavého a jiného obtížného hmyzu, který by obtěžoval rekreanty. Vzhledem k tomu, že je pobřežní pás z velké části využíván k rekreaci, je litorál vysunut do zátopy, ve které je vytvořena rovinná bezespádová plocha. Tato plocha je obohacena o neprůtočnou, bezodtokovou tůň. Díky neprůtočnosti se zpomalí zazemňování tůně a zvýší se tím její stálost v čase a to bez jakékoliv údržby a těžení sedimentu, které by narušilo příznivý rozvoj litorálu. Tůň je bezodtoká, což dává vysokou naději na uchování a přežití litorálních společenstev i v období hydrologicky nepříznivém (tj. za dlouhodobě nízkých vodních stavů) a v období, kdy je nádrž vypuštěna (nepočítá se s pravidelným vypouštěním). Hloubka na rovinném litorálu je navržena 0,4m, v tůni hloubka naroste na 0,8m, aby bylo zajištěno, že tůň nezaroste tvrdým porostem. Tím se zvýší diverzita prostředí a organismů.

Rekreační a ekologická funkce jsou od sebe odděleny jednak úpravou povrchu pobřeží, a jednak jasnými, viditelnými body. Tyto body jsou tvořeny ostrůvky z velkých kamenů, které jsou pro tuto krajinu přirozené a naprosto běžné. Stávající kamenné ostrovy jsou předmětem ochrany přírodního parku Třebíčsko. Je zde také zapotřebí připomenout ekologický efekt takto vložených prvků, a to především ve zvýšení diverzity prostředí, zvětšení aktivního povrchu a jako stanoviště ptáků a jiné zvěře.

Přebytečný materiál, vytěžený ze zátopy, bude vhodně rozmístěn převážně v okolí jižně orientovaného svahu v dostatečné vzdálenosti od hladiny rybníka a od pláží. Z materiálu se vytvoří nenásilné ploché valy a kopce tak, aby nepůsobily rušivě v krajině. Povrch se zalesní. Tyto násypy budou vhodně pohledově izolovat pláž i rybník od okolní krajiny.

Provoz díla bude bezesporu rekreačním a ekologickým přínosem do krajiny. Místo napřímeného a betonem opevněného koryta obdělávaného až na břehovou hranu v zemědělsky využívané krajině zde vyroste vodní plocha s rozvinutým litorálem, s relativně širokým zeleným pásem v okolí díla a také s prostornými plážemi a upravenými vstupy do vody pro rekreaci místních obyvatel a pro provozování her.

POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (VÝSTAVBA VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN V JIHOMORAVSKÉM KRAJI)

Ing. Vítek Radim, Fakulta Agronomická MZLU Brno

 

Mezi hlavní zásady zadání diplomové práce patřilo vypracovat studii týkající se aktuálních problému EIA (pozn. EIA - převzato a běžně užíváno z anglického názvu: Environmental Impact Assessment; u nás překládaného a v zákoně ukotveného jako: Posuzování vlivů na životní prostředí). Jelikož je tato problematika poměrně dosti široká, bylo zapotřebí konkretizovat hlavní náplň práce. Proto jsem se rozhodl vybrat jedno ze zajímavých, ale zároveň i velice ožehavých témat současnosti. A tím je bezesporu výstavba větrných elektráren (VE). Budování VE na našem území způsobuje rozepře nejen v řadách odborníků, ale i mezi politiky, laiky, publicisty a dotčenou veřejností.

Hlavní cíle diplomové práce mohu shrnout do následujících tří bodů:

  • Přehledně a srozumitelně shrnout vývoj EIA legislativy a odůvodnit (zvážit) její potřebu i do budoucna.
  • Popsat stav oblasti využívání obnovitelných zdrojů s důrazem na větrnou energetiku.
  • Vytipovat hlavní problémy schvalovacího EIA procesu pro větrné elektrárny (záměry o různém rozsahu) v Jihomoravském kraji.

Diplomová práce se dle výše uvedených cílů dělí na tři základní oddíly. V prvním z nich stručně popisuji historické kořeny posuzování vlivů na životní prostředí a jeho vývoj do dnešních dnů. Tato pasáž se snaží objasnit příčiny vzniku podobných právních norem, vyjmenovat jejich nejdůležitější body, ale také ozřejmit důvody jejich proměnlivosti a neustálé potřeby. Popis EIA legislativy se tak chronologicky odvíjí od místa jejího vzniku (USA), přes první pokusy její implementace v Evropě až k současnému stavu v ČR.

V další části je shrnut stav oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE) s důrazem na větrnou energetiku, která je dnes viděna jako jedno z možných řešení globální energetické a ekologické krize. Jsou zde uvedeny jak platné legislativní rámce spojené s využíváním obnovitelných zdrojů energie, tak i konkrétní data o získávání energie větru v Evropě.

Poslední část tvoří jádro celé práce. Na základě syntézy poznatků z obou předchozích oddílů se zde přistupuje k vyhodnocení možných negativ VE a samotného průběhu EIA procesu. Hlavní problémy spojené s výstavbou VE ukazuje na příkladě pěti konkrétních návrhů těchto staveb. Celá analýza je vytvořena pro podmínky Jihomoravského kraje (JMK).

Diplomová práce jako celek zachycuje podstatné věci a nejrůznější poznatky nezbytné pro EIA proces VE. Jejím cílem je snaha předložit to, co může oznamovatele čekat v případě výstavby VE, a vyvarovat ho tak případných chyb. V podmínkách JMK, objevila diplomová práce minimálně tři sporné oblasti spojené s výstavbou VE. Tyto problémy tkví především v nevypočitatelném přístupu občanů, dopadech na ptactvo, a zejména v hodnocení vlivů na krajinný ráz. Ostatní problémy jsou buď technicky či rozumově řešitelné, nebo jsou téměř zanedbatelné.

Asi tím nejdůležitějším při stavbě VE je preventivní přístup. Ten by měl být založen na precizním provedení projektu, který zohlední všechny relevantní skutečnosti, a v plné míře je zapracuje do výsledné podoby návrhu. Právě v důslednosti návrhu VE se projevuje, nakolik může být záměr úspěšný při své konečné realizaci. Proces EIA už pouze dořeší možné neshody. Výsledkem posuzování by pak měl být celospolečenský konsensus, nebo odmítnutí návrhu. Na úspěchu se také podílí rozsah záměru. Příliš velké projekty mají mnohem menší šanci na hladký průběh než záměry malého a středního rozsahu. Chce to tedy zvolit takový počet věží, který pojme krajina a současně přijmou její obyvatelé. Nezbývá než dodat, že počáteční píle, snaha a ochota přistupovat k variantním řešením bývá spolu se správnou volbou počtu VE (vzhledem k lokalitě) odměněna výslednou realizací.

Prosazování obnovitelných zdrojů energie by mělo respektovat stanoviska orgánů ochrany přírody a krajiny a případný nesouhlas veřejnosti. V případě JMK bych nedoporučoval tzv. „německou cestu", která pohlíží při stavebním a územním řízení na VE jako na privilegované stavby. Co je možné, není ještě nezbytně nutné. Na druhou stranu by taky nebylo dobré tyto stavby v rámci celého kraje paušálně odsuzovat.

Výsledkem práce jsou obecné i konkrétní poznatky, ale je třeba si uvědomit, že ke každému novému záměru je nutno přistupovat individuálně na podkladě konkrétních skutečností. Podporovat a využívat OZE je potřeba, avšak musíme to dělat s rozvahou.

DYNAMIKA VODNÍCH KVĚTŮ SINIC NA BRNĚNSKÉ PŘEHRADĚ

Ing. Ziková Andrea, Fakulta agronomická MZLU Brno

Cílem diplomové práce bylo sledovat sezónní dynamiku vodních květů sinic (cyanobakterií) Brněnské přehrady, v průběhu vegetačního období (květen - říjen 2003).

V zimních měsících roku 2003, z důvodu opravy elektrárny, byla hladina Brněnské přehrady značně snížena, a u obnažených sedimentů tak došlo k vymrznutí. Bude proto zajímavé srovnat rozvoj fytoplanktonní populace sinic s lety minulými.

V této práci bylo v průběhu vegetačního období roku 2003 (21.5. - 30.10), na třech lokalitách, prováděno sledováni dynamiky rozvoje fytoplanktonního společenstva.

Sledování spočívalo v kvantitativním měření (počítání buněk v Bürkerových počítacích komůrkách a měření koncentrace chlorofylu-a) a v zachycení změn druhové skladby fytoplanktonu během celého vegetačního období.

Pro dokreslení situace byly na každé lokalitě měřeny základní fyzikálně chemické parametry.

Z výsledků vyplývá že růst fytoplanktonu je přímo závislý na sezónním vývoji nádrže (zejm. na změnách počasí). Co se týče druhového složení, tak i tu dochází k určitému vývoji v závislosti na fyzikálně chemických parametrech a konkurenčních vztazích v ekosystému nádrže. V jarních měsících ve vodním sloupci dominovaly rozsivky a zelené řasy, sinice se vyskytovaly jen sporadicky. Poté došlo k ústupu těchto rodů a nastalo období (od 18.6., resp. od 25.6.), kdy se začaly vyskytovat sinice, které potom ve velkých počtech přetrvaly až do podzimních měsíců, kdy se opět začaly objevovat rozsivky.

Počty buněk dominujícího rodu Microcystis v letních měsících byly značně vysoké (až 5,58 . 107 buněk.ml-1). Koncentrace chlorofylu-a dosáhla dokonce hodnoty 4485,6 µg/l. Koncentrace chlorofylu-a i počty buněk několikanásobně překračovaly limit Světové zdravotnické organizace pro rekreační vody (100000 buněk . ml-1, 50 μg.l-1).

Fyzikálně chemické parametry zjištěné na všech lokalitách Brněnské přehrady vykazovaly ve sledovaném období klasické letní výkyvy v závislosti na počasí a velikosti vodního sloupce dané lokality.

Ani díky zimnímu snížení hladiny a vymrznutí značné části inokula se populace rodu Microcystis nijak nesnížila, z čehož se dá uvažovat, že v sedimentech Brněnské přehrady jsou stále dostatečně velké zásoby tohoto inokula a při optimálních podmínkách je tato sinice schopna vytvořit vodní květ obvyklého rozsahu. Srovnání bylo provedeno s výsledky měření AVČR (MARŠÁLEK et al., 2002, 2003, 2004).

Z výše uvedených údajů vyplývá, že masový rozvoj vodních květů sinic je výsledkem působení mnoha faktorů a bez dokonalé znalosti podmínek prostředí zkoumané lokality je téměř nemožné jej objasnit. Je třeba brát v potaz, že sinice patří mezi mimořádně adaptabilní organismy, které jsou schopny různých adaptací i během vegetačního období.

Vodní ekosystém Brněnské přehrady se jeví jako velmi poškozený a bez zásahu člověka má velmi omezené možnosti přirozeného návratu do původního stavu. Je třeba zdůraznit, že sanačního opatření pro eliminaci sinic Brněnské přehrady musí být zvoleno tak aby bylo účinné a mělo dlouhodobé trvání. Proto bych nedoporučovala jednorázovou aplikaci algicidních látek, ale spíše bych se zaměřila na odtěžení sedimentů s nahromaděným inokulem rodu Microcystis, což by mohlo vést k dlouhodobějšímu zlepšení hydrobiologických poměrů Brněnské přehrady. Je také třeba zamezit jakémukoliv aditivnímu přísunu živin do nádrže, zejm. fosforu (z detergentů používaných v chatových oblastí) a dusíku.



© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 26. 6. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube