Jaro se blíží, založte si jedlý trávník!
Louky, pastviny či travní porost byly historicky ještě nedávno ukazatelem bohatství a prestiže. Statkář, sedlák či chcete-li farmář, který měl velké množství dobytka, měl jistě i velké louky a pastviny, mohl si dovolit i velké množství své půdy neorat. Jak se změnila doba, začaly se trávníky vytrácet. Zůstaly jen vysokoprodukční louky anebo dokonce porosty vojtěšky na orné půdě. Trávníky se začaly opět objevovat v devadesátých letech jako protierozní opatření a při rozvoji příměstského bydlení, kterému se dnes snaží přizpůsobit i mnozí vesničané. Ruší klasické zahrádky a zakládají trávníky kolem domu jako ukázku toho, že majitel už nepotřebuje produkční zahradu, a může si dovolit kultivovaný golfový trávníček. Místo toho, aby se plahočil a v potu tváře dobýval svůj chléb vezdejší v podobě brambor a rajčat, se plahočí, aby každý týden několikrát sekačkou posekl svůj díl. Potom se plahočí, aby co nasekl narval do pytlů a odvezl do recyklačního dvora. Pak se plahočí, aby trávník pohnojil drahým hnojivem a pokropil pitnou vodou, a dále se plahočí, aby z trávníku odstranil veškeré rostliny, které tam údajně nepatří, zejména mechy, sedmikrásky, pampelišky a na podzim i napadané listí. Vše opět nahrne do pytlů a plahočí se s tím do recyklačního dvora. Jenže tyto městské chemotrávníky jsou monokulturou. Jeden čtvereční metr přírodní louky obsahuje více druhů rostlin než hektar umělého trávníku. Takový trávník pak není udržitelný bez chemie, strojního sekání a mnoha hodin práce týdně.
Jak z toho ven? Založme si doma „jedlý trávník“, nebo spíš jedlou louku. Jak? Máte-li holou plochu, či záhon, vysejte na ně luční směs, kterou nejprve musíte kosit častěji, později se vaše péče může ustálit na dvou - třech koseních ročně. Máte-li už pečovaný golfový trávník (třeba proto, že jste jej takový už koupili), přestaňte se o něj starat, přestaňte jej hnojit a kropit, a koste jej jen několikrát do roka. Napřed to nebude vypadat hezky, objeví se lysiny - místa, kde vyhynou choulostivější druhy trav. Toto je ovšem výborný prostor pro nové rostliny, které se tam mohou dostat samy od sebe a trávník obohatí. Pokud je lysin málo, můžeme být i razantnější. Větší pestrost získáme, když asi metr široký pruh napříč bývalým chemotrávníkem zryjeme, uhrabeme a osejeme lučním osivem, anebo na něj rozprostřeme seno z kvalitních květnatých luk. Semenná banka obsažená v dobrém seně pomůže kolonizaci pruhu dalšími rostlinami, které se pak spontánně začnou šířit i do dalších částí trávníku.
Mezi takové rostliny patří i léčivé nebo jedlé rostliny, například jitrocel kopinatý, pampeliška lékařská, jetel plazivý, sedmikráska chudobka, popenec břečťanovitý či řebříček obecný. Takové rostliny mají rády nepříliš časté sekání a přiměřený sešlap. Většina těchto rostlin, zejména v jarním období, je jedlá a může obohatit náš jídelníček.
Spolu s kolegy z okolních zemí, zejména Rakouska a Slovenska, se snažíme povzbudit majitele zahrad a zahrádek, aby obrátili svoji pozornost ke konceptu přírodních zahrad. Jedna z nejčastějších otázek, které jako poradce přírodních zahrad řeším, je, jak dostat „ekologickým způsobem“ z trávníku mechy. Ještě přednedávnem travní porost, louka a pastvina byly porosty, primárně určené k výživě dobytka, ať již přímo nebo prostřednictvím sena. V takovém případě bylo potřeba odstranit mech, který produkci travní hmoty snižoval. Pokud však trávník slouží pro ozdobu a nikoli pro produkci trávy či sena, tak je naprosto kontraproduktivní se mechů zbavovat. Je sice pravda, že zamechovatělý trávník produkuje méně biomasy, no ale proč ne, aspoň ho nemusíte tak často kosit. Moje rada v takových případech zní: nechte tyto procesy být a jen je pozorujte.
