Kalendář přírodního zahradníka - květen

V květnu se vše točí kolem ledových mužů. S výsadbou choulostivějších zelenin, jako jsou rajčata, papriky, okurky, cukety a tykve, počkáme až po nich. Také fazole jsou citlivé na mráz a potřebují ke klíčení prohřátou půdu. Zahrádkářská sezóna se teď rozbíhá na plné obrátky. Pokud se nemůžeme rozhodnout, do čeho se pustit dřív, začněme od země. Pod ovocnými stromy a keři bude třeba zkypřit půdu a po odeznění pozdních mrazíků se můžeme pustit do mulčování, které přispěje k udržení vláhy i potlačení plevelů. K mulčování můžeme hojně využívat i plané rostliny, pokud jsme je všechny nesnědli. V této době se jim obzvláště daří a tak je musíme trochu hlídat, aby zeleninu nepřerostly, ale nepřeháníme to s pletím, dokud nekvetou, chrání půdu před výparem a jejich přítomnost je pro vzrostlejší zeleninu přínosná. Pozor je třeba dát jen u vzcházející zeleniny, tam je lépe několikrát prokypřit půdu hned jak zeleninu rozeznáme, tím ji snadno konkurence planých rostlinek zbavíme.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat nově vysazeným stromům; pokud nějaký neraší, ale jeho větvičky nejsou ještě suché, můžeme podniknout „záchrannou akci“. Vyjmeme ho opatrně ze země a zkrátíme mu kořeny až do zdravého dřeva. Pak ho v chladné místnosti namočíme na několik dní do kbelíku s vodou, a pokud pak přece jen vyraší, znovu ho zasadíme.

Pro rozkvetlé ovocné stromy představují nebezpečí pozdní jarní mrazíky, které poškozují květy, někdy i pupeny a mladé plody. Určitou ochranou proti takovýmto prudkým výkyvům počasí bylo dříve vykuřování, pomůže však i postříkání vodní mlhou. I když voda na větvičkách zmrzne, nedojde k poškození rostliny, protože při mrznutí vody se uvolňuje teplo.

Doba květu je nejlepší pro řez peckovin, protože v té době se nejlépe hojí řezné rány. Hlavním cílem řezu je udržení vzdušné koruny jako prevence proti rozšíření houbových chorob.

Zalévání raději nepřeháníme. Tak si naše rostliny vytvoří hluboké kořeny a najdou si vláhu v hlubších vrstvách půdy. Pokud nemáme půdu zamulčovanou, je lepší „zalévat“ motykou, tedy kypřit povrch půdy tak, aby nevznikl škraloup. Pokud půdu chrání mulč, zůstane vlhká a kyprá. Zvláště pro jahody je nastýlka dřevitou vlnou nebo kvalitní slámou zároveň dobrou ochranou proti zahnívání plodů. Jahody můžeme nastýlat i chvojím, kterým jsme je měly zakryté přes zimu. Jehličí, které postupně z větviček opadá, chrání půdu a při pozvolném rozkladu ji také okyseluje, což mají jahody rády. Při velmi suchém počasí samozřejmě vydatně zalijeme. Jen pozor na rajčata a okurky, ty zásadně nezaléváme na list, mokré listy jsou totiž rejdištěm pro plísně. Jahody zase nezaléváme na květy a ani plodům přílišná vlhkost nesvědčí.

Sklízíme první třešně a modré bobulky zimolezu kamčatského. Ze zářivých květů pampelišky připravujeme med. Do poloviny května sbíráme kopřivy, pak už jen jejich obrážející boční výhonky. Později můžeme na špenát i do salátu  využít lebedu zahradní. Než nám naroste karotka, petržel a pastinák, můžeme je v polévce nahradit kořeny lopuchu. O listové zeleniny teď není nouze a začínáme využívat v kuchyni i aromatické rostliny, jako je kerblík, meduňka, máta, kopr, estragon, libeček, tymián a šalvěj. Delikatesou je chřest, sklízíme jednotlivé „fazochy“, hned jak se jejich vrcholek objeví nad zemí. Zelený chřest je velmi zdravý, pokud však chceme i vybělený, zakryjeme polovinu země tmavou fólií a její okraj zatížíme třeba prkýnkem. Na způsob chřestu si můžeme připravit i mladé konečky výhonků chmele.

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 22. 9. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube