Aktuality z Countdown 2010

Biodiverzita a ochrana klimatu

Druhy ohrožené změnami klimatu

Vymírání druhů rychle pokračuje

Co je to biodiverzita? - sociologický průzkum ve Francii, Německu, Velké Británii a USA

Zelené město Evropy

Biodiverzita a ochrana klimatu

Biodiverzita celosvětově klesá, přičemž vedle znečištění životního prostředí, invazivních druhů, ztráty a fragmentace biotopů zde hrají významnou roli také klimatické změny. Klimatické změny nejenže ohrožují zdraví naší planety, ale také znásobují účinky ostatních faktorů. Ochranou přírodní infrastruktury - biodiverzity a ekosystémů, které činí Zemi obyvatelnou - můžeme zmírnit klimatické změny a také se lépe přizpůsobit jejich dopadům. Lesy, mokřady, rašeliniště a mangrovy mají velký potenciál absorbovat a uchovávat velká množství uhlíku, mohou tedy velmi ovlivnit výsledný rozsah dopadů klimatických změn. Negativní důsledky klimatických změn dopadají na lidi na celém světě. Hladiny moří rostou, ohrožují ostrovní státy a pobřežní oblasti, bouře se stávají prudšími a přináší s sebou povodně a sesuvy půdy, sucha se stávají intenzivnějšími. Úbytek biodiverzity a následná redukce ekosystémových služeb situaci ještě zhoršuje.

Jelikož jsou změny klimatu a ztráta biodiverzity takto propojeny, je nemožné zastavit ubývání biodiverzity bez ochrany klimatu, stejně jako je nemožné řešit klimatické změny bez ochrany biodiverzity a s tím souvisejících ekosystémových služeb.

Druhy ohrožené změnami klimatu

Podle zprávy IUCN Druhy a změny klimatu patří liška polární, kožatka velká a koala mezi živočichy nejvíce ohrožené změnami klimatu. Zpráva se soustřeďuje na 10 druhů (vedle výše uvedených také běluha, klaun, tučňák císařský, aloe rozsochatá, tuleň kroužkovaný, losos a větevník parožnatý), na jejichž populacích je dobře vidět, jak klimatické změny ovlivňují mořské, suchozemské a sladkovodní biotopy.

Podle této zprávy budou globálním oteplováním nejdříve zasaženy polární druhy, a to v důsledku tání ledovců. Tuleň kroužkovaný bude nucen ustupovat dál na sever, jelikož potřebuje ledové plochy pro výchovu mláďat. Tučňák císařský, vysoce adaptovaný na nehostinné antarktické podmínky, čelí podobnému problému - ubývání ledové pokrývky, kterou potřebuje pro páření, výchovu mláďat a línání. Úbytek ledu také znamená méně krilu, což ovlivňuje dostupnost potravy pro tučňáky a další antarktické druhy.

Arktická tundra, která je domovem lišky polární, mizí v důsledku vyšších teplot a tímto způsobeném bujení vegetace. Vegetace se mění z tundry na les, což umožňuje lišce obecné, jejíž domovem je právě les, posouvat se směrem k severu a zmenšovat tak teritorium lišky polární, kterou ohrožuje soupeřením o potravu a také jejím přímým lovem.

Vymírání druhů rychle pokračuje

Poslední aktualizace Červeného seznamu ohrožených druhů dle IUCN ukazuje, že 17 291 druhů ze 47 677 posuzovaných druhů, je ohroženo vyhynutím. Ohroženo je 21 % všech savců, 30 % obojživelníků, 12 % ptáků, 28 % plazů, 37 % sladkovodních ryb, 35 % bezobratlých a 70 % rostlin. Další miliony druhů zůstávají zatím neposouzeny, situace může být tedy ještě horší. Mezi hlavní příčiny tohoto trendu patří ztráta biotopů v kombinaci s klimatickými změnami, znečištění žvotního prostředí a šíření invazních druhů.

Z 5 490 druhů savců je 79 vyhynulých, 188 kriticky ohrožených, 449 silně ohrožených a 505 ohrožených. Například hlodavec voalavo (Voalavo antsahabensis), endemit Madagaskaru, se na Červeném seznamu objevuje poprvé, a to především v důsledku vypalování tropických lesů kvůli farmaření.

Nejohroženější skupinou jsou obojživelníci, u nichž 1 895 z 6 285 známých druhů je ohrožených. Z toho 39 druhů již vyhynulo, 484 je kriticky ohrožených, 754 silně ohrožených a 657 ohrožených. Vyhynul například druh ropuchy Nectophrynoides asperginis, který byl znám pouze z vodopádů Kihansi v Tanzánii - dříve zde bývávalo nejméně17 000 jedinců. Jeho velký úbytek způsobila především stavba přehrady nad vodopády Kihansi, která odvedla 90 % vody, a ve finále ho zklátila houbová choroba.

Z 12 151 rostlinných druhů Červeného seznamu je 8 500 kriticky ohrožených a 114 již vyhynulých. Puya raimondii, někdy také nazývaná královnou And, roste v peruánských a bolivijských Andách a produkuje semena jen jednou za svůj 80-tiletý život. Klimatické změny snižují její schopnost kvetení a ohrožuje ji také sešlap a okus volně se pasoucím dobytkem.

V Červeném seznamu je 3 120 druhů sladkovodních ryb, o 510 druhů víc než minulý rok. 1 147 druhů je kriticky ohrožených. Mezi ohrožené byl nově zahrnut například druh galaxie nahnědlá (Neochanna apoda) žijící pouze na Novém Zélandu. Asi 85 až 90 % novozélandských mokřadů bylo ztraceno nebo degradováno kvůli odvodňovacím systémům, zavlažování a zvýšené poptávce po půdě pro rostoucí zástavbu, což způsobilo vymizení tohoto druhu z mnoha míst. Na druhou stranu se díky ochranářskému úsilí zlepšil stav australské sladkovodní ryby Prototroctes maraena. Populace této sladkovodní ryby se obnovily díky rybím přechodům, které umožňují rybám migrovat i přes přehrady, a také díky podpoře pobřežní vegetace a vzdělávání rybářů.

Na Červený seznam letos přibylo 293 druhů plazů. Celkově jich je tedy ohroženo 1 677, z toho 22 druhů již vyhynulo a 469 je kriticky ohrožených. Do seznamu přibylo 165 filipínských druhů plazů, kteří jsou ohroženi především v důsledku ztráty biotopů kvůli zemědělství a těžbě a jsou také loveni pro jídlo či obchod s chovatelskými zvířaty. 

Co je to biodiverzita? - sociologický průzkum ve Francii, Německu, Velké Británii a USA

Zvýšené povědomí veřejnosti o problematice biodiverzity se považuje za klíčové pro zastavení úbytku biodiverzity. Kolik lidí však ví, co to biodiverzita vlastně je?

Unie pro etický bio-obchod, která podporuje šetrné a uvědomělé využívání přírodních zdrojů, uspořádala na jaře 2009 průzkum 4000 obyvateli Francie, Německa, Velké Británie a Spojených států. Průzkum ukázal, že 56 % lidí o biodiverzitě slyšelo a téměř jedna třetina z nich umí termín přesně definovat. Porozumění termínu biodiverzita se lišilo stát od státu. V Německu slyšelo o biodiverzitě slyšelou pouze 13 %% respondentů, ale 49 % z nich ji umělo dobře definovat. Naopak ve Francii o biodiverzitě slyšelo 87 % respondentů, dobře jej zná však jen 25 %. V USA to bylo 48 % a 26 %.

O nedostatečném porozumění termínu biodiverzita svědčí to, že například ve Francii si mnoho lidí pletlo termín biodiverzita kvůli předponě „bio" s produkty ekologického zemědělství. V USA dokonce někteří lidé definovali biodiverzitu jako spolupráci lidí různých ras. Když však byli lidé dotázáni, zda někdy slyšeli o odlesňování a úbytku druhů, 86 % uvedlo, že ano. To znamená, že ačkoliv pojmu biodiverzita veřejnost příliš nerozumí, základní znalost problému již mezi veřejností je. Nicméně stále zbývá mnoho práce k budování povědémí konzumentů o biodiverzitě, ale dá se toho dosáhnout, jak ukazuje případ fair trade nebo udržitelného rozvoje, o kterém ví 92 % a 77 % konzumentů.

Je také zajímavé, že respondenti s vyššími příjmy a vzděláním věděli o biodiverzitě více než lidé s nižšími příjmy nebo nižším vzděláním. Naopak se neukázaly rozdíly mezi respondenty různého pohlaví či věku.

Zelené město Evropy

Evropská společnost je v současné době společností především městskou - čtyři z pěti Evropanů žijí ve městech. Většina environmentálních výzev, kterým naše společnost čelí, pochází z městského prostředí, a zároveň městská prostředí jsou ta, jež přichází se závazky a inovacemi pomáhajícími tyto výzvy řešit. Důležitou roli přitom hrají místní samosprávy. Proto na podporu a odměnu za toto úsilí zavedla Evropská komise cenu Zelené město Evropy. Pro rok 2010 byla cena udělována poprvé.

Každý rok je tato cena udělena městu, které soustavně usiluje o vysoký environmentální standard, zavázalo se k ambiciózním cílům pro zlepšování svého životního prostředí a urdržitelný rozvoj a zároveň může dobře sloužit jako modelový příklad pro ostatní evropská města. Cena odráží jak snahu řešit environmentální problémy vzhledem ke kvalitě života svých obyvatel, tak úsilí věnované snižování svého příspěvku ke globálním environmentálním problémům.

Do boje o Zelené město Evropy pro rok 2010 a 2011 se přihlásilo 35 měst, z nichž bylo vybráno 8 finalistů - Amsterdam, Bristol, Kodaň, Freiburg, Hamburg, Münster, Oslo a Stockholm. Celý proces výběru měl dvě kola a celkově trval více než rok.

Zelené město Evropy pro rok 2010 je Stockholm

Prvním zeleným evropským městem se stal Stockholm, který má ambiciózní plán vzdát se do roku 2050 všech fosilních zdrojů.

Stockholmu se pro jeho umístění na břehu Baltu často říká Benátky severu. 10 % plochy města tvoří voda, mnoho jezer a vodních ploch je rekreačně využíváno. 95 % obyvatel žije do 300 metrů od nějaké zelené či vodní plochy, sloužící k rekreaci, zlepšující kvalitu života, zajišťující čištění vody, snižující hluk a zvyšující biodiverzitu. Proto radnice v roce 2006 přijala plán na ochranu vod, stanovující standardy pro čistější vodu a navrhující metody, kterými jich lze dosáhnout. Konečným cílem je, aby všechna voda ve Stockholmu a okolí splňovala požadavky dané Evropskou direktivou do roku 2015. To vše by mělo být splněno při zachování rekreační funkce jezer a vodních ploch.

Stockholm se také snaží snižovat emise skleníkových plynů. Stockholm má téměř 800 000 obyvatel a jejich počet rychle roste. Radnice se ve svých vizích snaží spojit tento růst počtu obyvatel s udržitelným rozvojem a zahrnuje zde také ambiciózní cíl - do roku 2050 se stát zcela nezávislá na fosilních palivech. Množství skleníkových plynů na jednoho obyvatele je ve Stockholmu o 50 % nižší než je švédský průměr a emise na hlavu se od roku 1990 snížily o 25 %. Emise z dopravy jsou poměrně nízké, jelikož veškerá veřejná doprava jezdí na paliva z obnovitelných zdrojů.

Zelené město Evropy pro rok 2011 je Hamburg

Hamburg leží na Labi, má 1,8 miliónu obyvatel a čelí četným problémům velkoměsta. Tyto se však druhé největší německé město snaží vyřešit kombinací komplexního přístupu, politických závazků a efektivního financování. Jako celek má Hamburg jednotnou a participativní plánovací strategii a silné závazky směrem k zelené vizi.

Kvalita ovzduší je zde velmi dobrá a jsou zde také dobře definované cíle, výborné výsledky, plány do budoucna a důkladný monitoring s ohledem na klimatické změny.

Hamburg si také stanovil ambiciózní cíle související s ochranou klimatu. Například snížit emise CO2 o 40 % do roku 2020 a o 80 % do roku 2050. Od roku 1990 byly emise CO2 na hlavu sníženy o 15 %, roční úspory energie činí zhruba 46 000 Mwh, což je pro tak velké město velkým úspěchem.

Přístav na Labi je evropským druhým největším přístavem a jeho expanze je velmi diskutovaným tématem. Požadavky na zvýšení kapacity jsou však řešeny nikoliv jeho prostorovou expanzí, ale efektivnějším využíváním již stávající plochy přístavu.

Vysokého environmentálního standardu dosahuje Hamburg také v oblasti cyklistické a veřejné dopravy. Téměř všichni obyvatelé mají vhodnou veřejnou dopravu do 300 metrů od bydliště.

Hamburg také plánuje sestavit „vlak nápadů", kde každé oceněné město bude mít svůj vagón, ve kterém představí své „zelené" nápady, úspěchy a plány do budoucna. Tento vlak pak bude jezdit po celé Evropě a šířit zkušnosti a příklady dobré praxe tímto neotřelým způsobem.

Zelené město Evropy pro rok 2012 je Vitoria-Gasteiz

Titul Evropské zelené město Evropská komise udělila baskickému městu Vitoria-Gasteiz. To jako držitel titulu vystřídalo Hamburk.

Zelené město Evropy pro rok 2013 je Nantes

Titul Evropské zelené město pro rok 2013 Evropská komise udělila franouzskému městu Nantes

Zelené město Evropy pro rok 2014 je Kodaň

Titul Evropské zelené město pro rok 2014 Evropská komise udělila v červnu 2012 hlavnímu městu Dánska, Kodani. V Kodani chtějí mj. do roku 2015 dosáhnout 50% podílu cyklodopravy do zaměstnání a do školy. Do roku 2025 chce být celé město CO2 neutrální.

Podrobnosti o Zelených městech Evropy.

© ZO ČSOP Veronica - všechna práva vyhrazena

Mapa stránek  |  Datum aktualizace: 21. 11. 2017  |  webmaster

Sledujte nás logo facebook  logo twitter  logo Youtube