Domů >> Přírodní zahrady >> Abeceda přírodní zahrady

Hořčice čínská je, podobně jako čínské a pekingské zelí, zeleninou, která ve dlouhém dni ochotně kvete. Proto ji vyséváme až v létě a na podzim sklízíme bohatou úrodu příjemně palčivých listů nebo ji vysejeme na podzim a sklízíme brzy na jaře. Hořčici zná většina lidí jen jako nezbytnou přílohu k párku. Zemědělci ji ovšem znají také jako polní plevel, meziplodinu nebo rostlinu využitelnou jako zelené hnojení. Hospodyňky znají hořčičné semeno jako součást koření k nakládání zeleniny. Jako zelenina je u nás hořčice kupodivu téměř neznámá. V Číně se hořčice čínská (sareptská) pěstuje od nepaměti, pravděpodobně se tam dostala z jižního Tibetu. Oblibu si ale získává i v dalších zemích. Je to jednoletá rostlina, která v našich podmínkách snadno přezimuje ve studeném skleníku nebo pařeništi. Výhodou takového zimování je přísun čerstvých listů, které můžeme sklízet i jednotlivě, po celou zimu. Půdu vyžaduje hořčice dobře vyhnojenou podobně jako čínské zelí a také má podobné nároky na vodu. V kuchyni se uplatní především v čerstvém stavu. Protože má asi 10x více vitaminu C než citrony, je nejen velmi chutným, ale i zdravým doplňkem salátů. Navíc hořčičné silice mají i léčivé dezinfekční účinky, podobně jako křen, i když jejich chuť není tak palčivá. Hořčici můžeme vařit, dusit i zapékat, konzervovat solením, sušit apod. V Číně ji nakládají i do sojové omáčky. Na našem trhu semena zatím chybí, ale můžete si o ně napsat na Gengel.