Územní systém ekologické stability - ÚSES - je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu (zák. č. 114/92 Sb.).

Je
to tedy síť skladebných částí, které
jsou v krajině na základě prostorových a funkčních
kritérií účelně rozmístěny. Rozhodujícím kritériem pro
vymezení ÚSES je biogeografická pestrost krajiny
co do rozmístění rámců trvalých
ekologických podmínek a jejich přirozené, na
člověku nezávislé vazby. Stávající
ÚSES je tvořen ekologicky významnými segmenty
krajiny jako částmi kostry ekologické stability.
Jednotlivé skladebné části ÚSES jsou
biocentra, biokoridory a interakční prvky. Součástí
ÚSES jsou i ochranná opatření biocenter a
biokoridorů, pokud jsou plošného charakteru. Základ
ÚSES tvoří především biocentra a biokoridory.
Biocentra a biokoridory, která vytvářejí prostorový základ ÚSES, mají základní úkol - uchování přirozeného genofondu krajiny. Tento úkol však neznamená konzervaci společenstev, nýbrž podporování jejich přirozeného vývoje. Zejména u nově realizovaných biocenter či biokoridorů jde o podporu a umožnění co nejpřirozenějšího vývoje společenstva, vznikajícího v daných trvalých ekologických podmínkách. Je tedy důležité vymezovat a zakládat biocentra i na výsypkách, haldách a skládkách odpadů, neboť i v těchto trvale změněných přírodních podmínkách je nutno dát přírodnímu vývoji společenstev šanci (Maděra&Zímová, 2004).
Městská krajina vzniká a je ve své existenci udržována urbanizačními procesy, které se projevují rozmanitými modifikacemi vnitřního i vnějšího prostoru měst. Rozrůstání měst transformuje okolní venkovskou krajinu a je doprovázeno proměnami vnitřního městského prostředí (Kovář, 2007). Při zakládání, ochraně a rozvoji ÚSES je tak třeba se řídit specifickými zásadami a přístupy. Na rozdíl od ÚSES ve volné krajině, kde je kladen důraz zejména na jejich ekologickou funkci, musejí projektanti urbánních sítí čelit řadě rozdílných požadavků na využití území a také se co nejlépe vypořádat s jeho sníženou prostupností. Základním nástrojem pro vymezení ÚSES se tak stává především platný územní plán města, popřípadě jiné koncepční dokumenty. Přestože koncepční a případně i projektová dokumentace ÚSES existuje někde i řadu let, k realizacím ve městech dochází jen zřídka. Obecně lze říci, že finální realizaci jednotlivých prvků ve městech brání zejména nedostatek motivace, financí, následné péče, nevyjasněné majetkové poměry a již zmíněná omezení vyplývající ze samotné podstaty městských aglomerací.
Ukázky schematických map ÚSES na úrovni ČR, Jihomoravského kraje a města Brna: